Friday, September 21, 2018

Ethela aneb Abiturientský sjezd


Patnáct let po maturitě některá z agilních spolužaček zorganizovala abiturientský sjezd. Sešli jsme se v malém hotýlku za městem, který se na akce tohoto typu specializoval, a z nich docela dobře prosperoval.


Po stručné zdravici poslední žijící profesorky jsme se střídali v už ne tak stručném rozboru svých CV, jak se rozvíjela naše kariéra, kolik manželství a registrovaných či neregistrovaných partnerství jsme absolvovali, kdo má exkluzivnější autíčko a chaloupku, a kolik ostatního majetku jsme za tu dobu nahonobili. Daleko méně prostoru dostaly případné děti a jejich směřování.


Po tomto společném entrée jsme se rozdělili do menších skupin s proměnlivým složením.

Po jedné z židlových rošád se vedle mě ocitla Ethela, jedna z asi 30 spolužaček, které se mi líbily, jež jsem očima svlékal a jejichž ňadra a fyziologické dírky jsem - s hlavou schovanou hluboko pod peřinou - po nocích virtuálně rekognoskoval. "Pamatuješ si," oslovila mě Ethela, "jak jsi mi kdysi řekl, že mám hezký zadek, který by si zasluhoval poplácání nebo naplácání?" Konkrétně na toto jsem si nepamatoval, ale Ethela mohla mít docela dobře pravdu, protože tak, a podobně jsem flirtoval se všemi třiceti z té doby, jakož i s desítkami dalších spolužaček, kolegyň a jiných žen z doby pozdější. "Matně si na něco takového vzpomínám," řekl jsem nahlas. "Proč jsi to tehdy nerealizoval?" zeptala se. Pokrčil jsem rameny. "Nevím. Nejspíš jsem se styděl, nebo bál odmítnutí. Něco z toho." "Teď už by ses nestyděl?" Váhavě jsem připustil, že teď už asi ne. Že už jsem dospěl. "Tak jdeme na to," pravila. "Mám tady auto. Vím o jednom hotýlku, kde by se to dalo zmáknout."

Když jsme dojednávali podrobnosti, přisedla si k nám spolužačka Nora. "Co vy dva? Co tady pečete?" zeptala se. Už, už jsem měl na jazyku nějakou milosrdnou lež, ale Ethela mě předběhla, a vyzvonila Noře pravdu. "Oskar mi před patnácti lety slíbil, že mi naseká na zadek, a nějak to tehdy nestihl. Tak teď jedeme do hotelu v D., aby to napravil." "Jůj," řekla Nora. "Mně to slíbil taky. Pojedu s vámi." "To si vypusť z hlavy." protestoval jsem. "Najdi si jiného kavalíra." "Když mě nevezmete s sebou, půjdu k ostatním, a řeknu jim, co vy dva prasáci chystáte," nedala se Nora. To mě dohřálo. "Tak jdi, a posluž si," vybuchl jsem. "V udávání máš stejně letitou praxi."

Ethela byla jiného názoru. Na rozdíl od mě žije s většinou ostatních spolužáků v jednom městě, a pravděpodobné vyřazení z jejich komunity by asi těžce nesla. Kdo chce s vlky... "Ale Oskare," napomenula mě, a pohladila po ruce, "nebuď na Noru tak zlý. Když chce jet, ať jede. Já se nemám za co stydět."

Tak jsme se po anglicku vytratili ze všeobecného veselí abiturientského srazu, a jeli jsme. Nezapsání do knihy hostí vyšlo docela levně: jen 100 % ceny pokoje. Na pokoji jsem bez odkladu přistoupil k tomu, kvůli čemu jsme přijeli. Přehnul jsem si Ethelu přes koleno a začal ji vyplácet po jejím asi sedmdesátikilovém zadku. Vyškubla sa mi se zlostným pohledem v očích. "Ty si snad myslíš, že toužím po výprasku přes textil?" ječela na mě. "Přes šaty mě občas plácne i ten můj moula. Od tebe chci něco jiného. Něco docela jiného."

A hele, moula. Tak to optimistické cévéčko nebylo docela upřímné.

Aniž čekala, co já na to, spěšně se svlékla donaha. Oblečení rozházela po podlaze. Byl to pěkný pohled. Mnohem pěknější, než tehdy, s hlavou zavrtanou hluboko pod peřinou.

Pro Noru to nebyl až tak pěkný pohled. Poněkud zbledla, když si uvědomila, co ji - asi - čeká.

Ethela se uvelebila na mém klíně, ale udělala to poněkud svérázně. Jiné ženy, když jsem s nimi prováděl erotický spanking, se mi přehýbaly přes obě kolena tak, že břichem spočívaly na mých stehnech. Ne tak Ethela. Ta si lehla pouze přes mé levé stehno, poněkud šikmo, tak, že špička mého kolena spočívala v oblasti jejího Venušina pahorku. Když jsem ji konečně začal plácat po obou hlaďoučkých hýždích, moje koleno rytmicky naráželo do středu jejího těla, ba i do samotného středu, kolem kterého se točí vesmír.

Ethela hned od začátku produkovala orgastické vzdechy, čím dál rychlejší, čím dál hlasitější. Až po velmi dlouhé době této gymnastiky vyrazila výkřik, frekvencí se blížící úrovni ultrazvuku, a tak hlasitý, že ho museli slyšet i v podplacené recepci. Nora nás celou dobu soustředěně sledovala. Byla nervózní, ale nemohl jsem si nevšimnout, že potichu masturbovala.

Ethela se postavila, červená nejen vzadu, ale i v tváři. Neříkala nic, ale bylo vidět, že je spokojená.

"Teď ty," obrátila se Ethela k Noře. Ta, na rozdíl od Ethely bledá jak Rusalka, se začala vykroucet, že si to takhle nepředstavovala, a že tedy od svého přání odstupuje. "To teda ne!" vykřikla Ethela. "Ale Eti," parafrázoval jsem ji. "Nebuď na Noru tak zlá. Když nechce, tak ji nenuť!"

Ethela, stále nahá, se do Nory pustila. "To by tak hrálo! Pobavit se na cizí účet na bezplatném divadle, aby pak bylo o čem žvanit, že? A potom zbaběle couvnout? Žádný takový! Svlíkat!" zavelela.

Nora si s třesoucíma se rukama začala rozepínat knoflíčky, a jeden po druhém úhledně odkládat své svršky na nerozestlané lůžko.

Byl jsem zklamaný. Oblečená vypadala mnohem líp. I v těch snech.

Ethela mě gestem vyzvala, abych poskytl Noře totéž, co jí. "Už mě bolí dlaně," řekl jsem. Byla to v podstatě pravda, ale hlavně se mi nechtělo dotýkat se těch neduživých hýždí.

Ethela si všimla, že mám v džínech úzký kožený pásek stejné barvy, jako kalhoty. Aniž se mě zeptala, rozepnula mi sponku a pásek vytáhla. Omotala si pásek kolem zápěstí, přinutila Noru do předklonu, a začala páskem kreslit na těch hubených půlkách jeden pruh za druhým. A při tom řečnila. "Už začínám pomalu chápat, kdo to tenkrát udal Věru a Zdenu a Miladu a Barboru a Milana a Roberta a Hanu, a všechny ostatní. Jak jen mi mohlo nedojít, proč jedině slečna Nora jako jediná bezúhonná proplouvá studiem bez průseru. Ale teď ses prozradila, milá zlatá. Kdyby ses nevetřela do našeho malého dobrodružství s Oskarem, ani teď by mi nic nedošlo. Ale já ti ukážu, zač je toho loket."

Dlužno přiznat, že Nora snášela výprask statečně. Na rozdíl od Ethely neprojevovala známky nadšení a uspokojení, ale na druhé straně ani nekřičela, nenaříkala a neprosila.

Když se růžové potůčky na Nořině zadku slily v jedno rudé moře, Ethela konečně s výpraskem přestala. Vrátila pásek na místo do mých džín, přičemž nezapomněla, jakoby nechtíc, pohladit můj rozparek. Obě děvy se mlčky oblékly, a opustili jsme hotel. Recepčnímu se ulevilo, že i tentokrát mu jeho drobná korupce prošla.

V autě panovalo tíživé ticho. Až když jsme dorazili k domu, kde Nora bydlí, promluvila. "Nebylo to tak zlé, jak jsem si představovala. Jak jsem se bála. A navíc to bylo poučné. Velmi poučné. Děkuji vám oběma." A pokusila se o chabý úsměv.

Ethela mě odvezla k mému autu. Když jsme se loučili, dala mi dlouhou pusu, s rukou položenou na mém vybouleném rozparku. Tentokrát nic nezakrývala. "Bylo to skvělé," řekla. "Byl jsi skvělý. Škoda, že jsi na mě tenkrát víc nenaléhal. Mohli jsme být bezva pár. A nemusela bych skončit v rukou toho bambuly." Odmlčela se, a nadechla se k prohlášení, které jí jistě už pár hodin vrtalo v hlavě. "Někdy za tebou do toho tvého K. přijedu."

 

 


Monday, September 3, 2018

Naďa aneb Mimokoitální aktivity



Po patnácti letech manželství jsem začal mít problémy s erekcí. Když se to stalo poprvé, manželka Naďa to přijala s noblesou. Utěšovala mě a ujišťovala, že příště to bude lepší. Stejně tak i při druhém případu. Ale když se to stalo potřetí, Naďa ztratila glanc. Udělala skandál a vykřikovala, co je to za život, je ještě poměrně mladá a muže má impotenta.
Skandalizování sice brzy přestalo, ale  prakticky byl konec i se sexem.
Impotence visela mezi námi jako Damoklův meč. Naďa se mnou mluvila jen o tom nejnutnějším, a ani já jsem právě neoplýval sdílností. Abych si ušetřil ostudu a skandály, postupně jsem sex zcela přestal vyžadovat.
V práci jsem měl dobrou kamarádku Patricii. Přátelili jsme se dost důvěrně, a při rozhovorech mezi námi nebylo žádné téma tabu. Tedy, přesněji, pro ni nebylo žádné téma tabu. Často mi vyprávěla o svých milencích, i o tom, co a jak s nimi dělá. Já jsem byl spíš jen posluchač. Občas jsem sice zasáhl do jejího vyprávění, ale jen abych se vyptal na nějaké pikantní podrobnosti, nebo dodal něco, co jsem znal z četby nebo z internetu. O sobě jsem neříkal prakticky nic.
Když vypukly mé problémy a trvalo to už skoro rok, dozrál čas, abych  Patě o sobě něco řekl. Nevěděl jsem, jak začít. "Přestal ti stát, že?" pomohla mi Paťa a pohladila mě v rozkroku, třebaže doteky tohoto druhu jsme zatím nepěstovali.
Později toho dne, když jsme byli ve firmě už sami a nebylo riziko, že nás někdo vyruší, mi Paťa nařídila, "Ukaž!" Svlékl jsem se od půl pasu, a hle - penis stál jak svíce. "Vida", řekla Patricie, "psychická záležitost. Ale když je takhle venku, tak se s ním trochu pomazlíme." Aniž se mě zeptala, co já na to, vzala úd do úst a dlouho přejížděla jazykem po uzdičce předkožky. Když hrozila ejakulace, nádherně mě vyhonila do ručníku.
Na druhý den přišla hned ráno. "Zařídila jsem ti sezení u jednoho skvělého sexuologa. Je tak zaměstnaný, že bez protekce by ses k němu nikdy nedostal. Doufám, že nebudeš škrob, a projevíš mi svou vděčnost." Měli jsme se i s manželkou dostavit k sexuologovi tento pátek, ve čtyři odpoledne.
Naďa nebyla nadšená, že bude muset s cizími lidmi hovořit o intimních záležitostech. Ostatně o nich nehovoří ani se mnou. Ale na sexu jí přece jen záleželo, a tak se chytila slámky.
Sexuolog byl starý pán, nesmírně laskavý a trpělivý. To jsme ale pochopili až později.
"Naše skvělá společná přítelkyně, paní Patricie, mě už v hrubých rysech informovala. Jde o erektilitu. Na léčbu erektility existují medikamentózní prostředky, těm ale já nedůvěřuji. Polovinu z nich považuji za podvod. Druhá polovina sice jakž takž funguje, ale má spoustu nepříjemných kontraindikací. Moje metody jsou jiné." Poněkud mi přeběhl mráz po zádech, když hovořil o skvělé společné přítelkyni. Budu mít Nadě co vysvětlovat.
"Poprosím mladou paní, aby nám povyprávěla. jak u nich probíhá sex." Naďa zrudla a zasekla se. Nedokázala ze sebe vydat ani slovo. Lékař zazvonil domácím telefonem na sekretářku. "Renatko, zlatíčko, buďte tak hodná, doneste nám jedničku." Ještě ani nedomluvil a objevila se sekretářka, asi šedesátiletá, a donesla jakousi hnědou tekutinu v baňaté láhvi a tři miniaturní kalíšky. Starý pán nalil Nadě plný kalíšek a sobě asi dvě kapky. Mě vynechal. Naďa se napila, a až po několika dalších laskavých povzbuzeních ze strany doktora začala hovořit. "Inu, osprchujeme se, nazí přejdeme do ložnice, já si lehnu na záda a manžel mi zasune..." "Penis," pomohl jí lékař. "... do mé ... do mé dírky tam dole," vykoktala se Naďa, celá červená. Ani likér jí nepomohl zbavit se nervozity a studu. "A potom?" navázal doktor. "No, potom manžel hýbe pánví, dokud se nevystříká." "A co vy? Jaké máte pocity? Dospíváte k vyvrcholení?" Až teď moje žena malinko ožila. "Ó, ano. Několikrát. Jemu to vždycky strašně dlouho trvá. Ale to všechno je už minulý čas," dodala smutně. "A dál?" zeptal se lékař. "Jak dál?" "Žádné jiné sexuální aktivity neprovozujete?" Naďa jen zavrtěla hlavou.
Doktor přestal Naďu trápit a vzal si slovo. "Myslel jsem si to. Historicky se to vykrystalizovalo tak - a nejen u nás na Východě - že u pracujícího lidu, nechci-li rovnou říct u spodiny, se sex degradoval na úroveň vylučovacích procesů. Je to škoda. Sex by měl být hlavně potěšením. Většina párů se i dnes, v době pokročilé sexuální osvěty úkoluje na coitus," doktor si všiml, že Naďa, která v životě nepřečetla jedinou knihu a jediný článek pojednávající o sexu, a která vypínala přístroj, nebo odcházela z místnosti, když se o těch věcech hovořilo v rozhlase, nebo v televizi, se zatvářila nechápavě, a vysvětlil, "na soulož. Když není soulož, sex jakoby nebyl, že? To je velká chyba. Nejen u starších párů totiž často soulož není z různých příčin možná, mimo jiné i při sexu na pracovišti. Ale je chybou zcela rezignovat na sex, není-li z nějakého důvodu možná soulož. Selhá-li, nebo poklesne-li u muže erektilita, nezřídka se setkáváme s tím, že žena na to nebyla zvyklá, protože dosud k erekci docházelo spontánně, když se muž věnoval jí. Proto je třeba překonat mýtus, že soulož je nejdůležitější součástí sexuálních aktivit, a že k uspokojení musí dojít výhradně při souloži. Je třeba zdůraznit, že stejně vzrušující může být dráždění rukama a ústy. To sice není většinou manželům neznámé, ale doposud toho využívali jen jako součást předehry, to jest jako přípravy na vlastní koitus. Nyní se na tyto činnosti přesouvá hlavní důraz a využívá se jich nejen k vyvolání vzrušení, ale i k vyvolání orgasmu. To jest vyvrcholení pohlavního vzrušení," dodal doktor, aby Naďa rozuměla. "Orgasmus přitom nemusí být současný. Lze se soustředit nejprve na jednoho z partnerů a pak na druhého. Neumí-li žena dosáhnout vyvrcholení bez soulože, je třeba, aby se to naučila, a má-li vůči tomu předsudky, je třeba je překonat. Mimokoitální uspokojení je pro ni i pro jejího muže podstatně lepší, než rezignace na manželský pohlavní život vůbec. Jak jsem vyrozuměl, to je právě váš případ. Je třeba nebát se sexuálních aktivit. Objevení poruch erektility vede často k obavám z dalších selhání a následných stavů stresu a pohlavního neuspokojení. To pak vede některé manžele k tomu, že se sexuálním činnostem vyhýbají a pohlavní styky oddalují. Ty se pak při své výjimečnosti stávají stále závažnější událostí, čímž se bludný kruh stává ještě bludnějším. Omezování sexuálních aktivit působí na sexuální funkci kontraproduktivně. Dlouhá sexuální abstinence, celibát, může u starších osob napomáhat trvalému úpadku jejich sexuality. Není-li možná soulož, nevadí. Časté mazlení a společné sexuální hry manželů mohou být prožívány stejně příjemně."
Doktorovi vyschlo v krku. Zazvonil na Renatku, a požádal ji, aby mu donesla vodu. Zhluboka se napil,  a pokračoval. "Abych to shrnul: "Travte spolu co nejvíc času. Rozmlouvejte spolu. Nevyhýbejte se žádným tématům, zejména ne otázkám sexu, neostýchejte se mezi sebou hovořit o čemkoliv. Probírejte sexuální aktivity, minulé i přítomné. Fantazírujte spolu. Vyprávějte si o přečteném, viděném, i o svých představách a snech, i o příbězích z druhé ruky. Hovořte zcela otevřeně a říkejte pravdu, ať je jakkoliv choulostivá. Koupejte se spolu. Vzájemně se umývejte. Onanujte spolu, a ne každý sám ve svém koutku, jako dosud. Neříkejte nic," pravil lékař, a pozdvihl ruku, když si všiml, že se chci ohradit, že jako já ne. "Nic neříkejte, nechcete-li, abych si vás zařadil, jak se to říká v tom starém vtipu." Sexuolog se znovu napil. "Jak se dělí muži? Na ty, co onanují, a na ty, co lžou." Moje manželka se na mě podívala velmi škaredě. "Čtěte si spolu, nejraději nahlas, komentujte přečtené, hodnoťte postavy, vymýšlejte alternativní pokračování. Dívejte se spolu na filmy, včetně porno." Teď musel doktor gestem zarazit pro změnu Naďu, když viděl, že ta se chystá protestovat. "Ano, porno mezi dospělými, zejména mezi vzdělanými dospělými není nikterak škodlivé. Naopak, přináší inspiraci, i kontrainspiraci. ´No toto, to bych já udělala určitě jinak!´ Probouzí chtíč. Hrejte si spolu. Klasické hry i hry na něco. ´Role plays´ jak se teď říká. Hry vyúsťující ve svlékání a mazlení. Nevyhýbejte se orální stimulaci. Objevte kouzlo mimokoitálních aktivit."
Naďa mě překvapila, když se přihlásila o slovo. Podruhé mě překvapila, když jsem slyšel, co říká. "Pane doktore, patří mezi mimo...", "Mimokoitální," napověděl jí sexuolog. "...mimokoitální aktivity i výprasky?"
Doktorovi se viditelně ulevilo. "Ujišťuji mladou paní," pravil, když se znovu napil, "že jsem na výprasky nezapomněl. Pouze jsem vás nechtěl vylekat. Plánoval jsem rozvinout toto téma při příštím sezení, bude-li jaké. Ano, výprasky jsou skvělou mimokoitální aktivitou. Nechci vám dávat falešnou naději, ale nemohu se nezmínit o tom, že jsou spolehlivě dokumentovány případy, že pomocí mrskání hýždí se erektilita vrátí, a to netoliko dočasně. Jistý lékař v Novosibirsku na tom vybudoval svou kariéru. Tvrdí, že výprasky udílené jeho asistentkou přímo v ordinaci vrací dočasnou erektilitu v 70 % případů, a ve více než 20 % případů se erektilita vrací natrvalo. Tady jde, jak jste jistě pochopila, o výprasky mužů." Poněkud se mi zatmělo v očích, když jsem si uvědomil, co to pro mě znamená, jestliže Naďa vezme doktorova slova vážně. "Ale," pokračoval sexuolog, "i mrskání  žen má stejně blahodárný účinek na zpestření, a v případech starších partnerů na oživení pohlavního života." Inu, řekl jsem si, snad nějaký ten výprask snesu, když budu mít možnost naplácat Nadě její i po šestnácti letech krásnou mladistvou prdelku. "Ale i když mrskání hýždí nepřinese obnovení erektility, zcela nepochybně přispívá k oživení partnerských vztahů. Jen je třeba zdůraznit, že výprasky jsou dobrý sluha, ale zlý pán, a že patří pouze do rukou kultivovaných párů, nebo kroužků. Jejich úlohou není zranit, ani frustrovat, ale probudit receptory a produkci pohlavních hormonů. Ale, jak mě ujistila naše vzácná společná přítelkyně, paní Patricie, mezi právě takové kultivované páry patříte i vy."
Podruhé se mi zatmělo v očích, když jsem paní Renatě platil účet za sezení. Nu což, hlavně, aby z toho něco bylo.  Ale snad ano. Už během sezení jsem zacítil už dávno nepoznané pohyby v mých trenkách. A což teprve, přikročíme-li k mi-mo-koi-tál-ním aktivitám.
Když jsme přišli domů, podle očekávání byla jako první nastolena otázka "naší skvělé společné přítelkyně, paní Patricie". Nadechl jsem se, že budu lhát, až se mi bude od huby prášit, ale pak jsem si vzpomněl na to, co říkal ten doktor. A tak jsem zase vydechl, a řekl, "Ano, líbí se mi, zřejmě by mi i dala, ale netroufl jsem si, když nestojí." Naďa se nadechla, že bude dělat skandál. Ale pak si vzpomněla, co říkal ten doktor. "Je hodná, že nám zařídila toho doktora. Cítím, že to bude mezi námi zase fajn," pravila, přivinula se ke mně celým tělem a rukou zabloudila do oblasti mého rozparku. "Někdy ji k nám pozvi," dodala.
Do nastartované rodinné pohody jsem se zeptal, "Co tě to napadlo zatáhnout do toho výprasky."  Naďa doktora zřejmě poslouchala dobře. Začala se přestávat stydět. "Když jsem koncem dětství a začátkem mládí dostávala výprasky od matky a od babičky, zažívala jsem podobné pocity, jako později, když jsem s tebou začala souložit. Organ- jak to říkal ten starý pán?" "Orgasmus," poradil jsem jí. "Jo, orgasmus. Bylo to velmi příjemné. Přála jsem si, aby se to opakovalo, a tak jsem se výpraskům přestala bránit. Dokonce jsem se pak často chovala tak, aby se opakovaly."
Teď jsem se k ní přivinul já. Pohladil jsem ji po zadečku. Vymanila se mi, vyhrnula si sukni až ke krku a předklonila se. Nemusela nic říkat. Začal jsem ji plácat po velmi tlustých bavlněných kalhotkách. "Nemělo by to být spíš na holou?" zeptal jsem. "Taky jsem na to myslela," pravila, "ale v mládí jsem dostávala přes kalhotky. A ani doktor o tom nic neříkal." Ale přesto si svlékla sukni a kalhotky pohodila na křeslo, o které se pak přehnula. Chvíli jsem ji hladil, a potom jsem  se pustil do vyplácení těch kouzelných polokoulí, zatím bílých jak mana nebeská. "Až tě to přestane bavit, řekni," pravil jsem, (není přece nutno zranit, ani frustrovat), zatímco jsem přidával na rychlosti a síle té exekuce.
Vydržela toho víc, než moje dlaň. Potom se otočila ke mně, rozepla mi kalhoty a stáhla trenky. Vyskočil z nich úd, ne sice ještě schopný soulože, přece však zdaleka ne tak ochablý, jako v posledních mnoha měsících. Naďa poklekla a poprvé v životě ho vzala do úst (nevyhýbejte se orální stimulaci, říkal přece lékař). Ale můj úd toho vydžel ještě míň, než má dlaň. Naznačil jsem Nadě, že má přestat, svalil jsem ji na gauč a pomiloval ji, s kalhotami ještě na půl žerdi. Nebylo to jako zamlada, nicméně, po těch měsících půstu to bylo víc, než dobré. I Naďa to tak chápala. Postahovala ze mě zbytek textilu, a ještě mnoho hodin jsme se věnovali mimokoitálním aktivitám.
Nazítří mě v práci navštívila Patricie, a byla zvědavá, jak jsem dopadl. Vylíčil jsem jí podrobně a podle pravdy celý průběh sezení, a nevynechal jsem ani to, co se dělo pak doma (za ta léta otevřenosti jsem jí měl co oplácet). "On ti naordinoval výprasky?" zeptala se Paťa. "To je ale parchant. Mně to nikdy neporadil. Celá léta po něčem takovém toužím, a ostýchala jsem se o to požádat své milence, aby si nemysleli, že jsem úchyl." Stáhla si džíny i  hedvábné dessous, přehnula se mi přes koleno, a pravila, "Honem, dělej!"

Sunday, August 12, 2018

Julča aneb Bytná


Po dokončení doktorandského studia mě, k mé velké lítosti, už nechtěli nechat bydlet na koleji. Musel jsem si hledat privát. Na  praktické věci, spojené s jakýmkoliv vyřizováním, jsem dost neschopný, a tak mi to trvalo dost dlouho. Nakonec však moje námaha byla přece jen korunována úspěchem.
Našel jsem mrňavý pokojík se šikmým stropem, v podkroví secesní předměstské vily, který za lepších dob nepochybně sloužil jako pokojík pro služku. Bytná, buď vdova, nebo rozvedená, byla zachovalá čtyřicátnice plné postavy. Když mi všechno poukazovala, a dohodli jsme se na ceně, zeptala se mě, jestli mám děvče. Myslel jsem, že mi hodlá zakázat dámské návštěvy, jak to v takových případech chodívá. Chodil jsem už přes dva roky s jednou dívkou, ale dosud jsme neměli sex, ani se k němu nikdy neschylovalo. Scházeli jsme se jen po divadlech, kavárnách a lavičkách v parku, a když jsem měl výplatu, tak  v obchodním domě, v odděleních klenotů a kabelek, kde mě vždycky dokopala k nějakému drahému dárku. V domnění, že bytná chce kvůli případné dívce právě dosaženou dohodu zrušit, jsem Evu zapřel.
"Co jste to za chlapa? Dospělý muž, a nemá děvče. Vy byste zasloužil na zadek," řekla bytná. Smála se při tom, a tak jsem si myslel, že žertuje. Taky jsem se zasmál, a řekl, že od ní, klidně. Ukázalo se, že nežertovala. "Tak až si odložíte věci, sejdeme se dole v hale."
V duchu jsem si nadával za svou prostořekost a nepředvídavost. Ale nechtěl jsem vypadat jako mluvka, který si nestojí za svým slovem. A ještě k tomu hned v první den. A kromě toho se mi nechtělo znovu podstoupit anabázi s hledáním bydlení. Tak jsem šel.
Když jsem byl v půlce nejnižšího křídla schodiště, otevřely se jedny ze čtyř obrovských dubových dveří v hale. Ta ženská tam měla nejspíš namontovanou fotobuňku, aby špehovala, kdy a kdo jde po schodech, a s kým. Pozvala mě do velikého pokoje s francouzským oknem přes celou stěnu, který sloužil asi jako jídelna.
Neztrácela čas. "Tak se svlékněte," řekla. Považoval jsem za zbytečné se s ní handrkovat, a tak jsem sundal kalhoty. Shýbla se pro ně a vytáhla z nich pásek. Namotala si ho na ruku a jemně mě s ním švihla po lýtku. "Všechno," pravila. Hlavou mi proběhlo další kolo sebekritiky. Loudavě jsem se svlékal, trenky jsem si nechal nakonec. Přehnul jsem se přes obrovský stůl, a volný konec pásku už přistál na mé pravé hýždi. "Vidím, že jste začátečník. Tak, pro dnešek jen třicet!" Ona si snad myslí, že bude ještě nějaké ne "pro dnešek". Pásek začal kmitat. Můj vlastní pásek! Po patnácti přešla na backhandovou stranu. Když byla hotova, pochválila mě, že jsem to snesl statečně. Bez naříkání a bez smlouvání. Ne jak někdo. Tuším jich tady bývalo přehnutých přes stůl víc. Ne-li mnoho. (Maně mě napadlo, co by se stalo, kdybych byl řekl, že děvče mám. Nejspíš bych dostal na zadek, aby mě přešly choutky.) Než mi dovolila se obléct, zlehounka mě pohladila po mírně rozpáleném zadku. Zdržela se tam o dost víc, než by stačilo na "změření" teploty.
Inu, nebylo to špatné. Ba dokonce, bylo to dobré. Líbilo se mi to. Překvapivě moc se mi to líbilo. Doufám, že se mě brzy zase na něco zeptá.
Zeptala se. Za týden. Potom znovu za dva dny. Od čtvrtého případu se přestala ptát - scházeli jsme se jen tak. Popáté jsme si potykali - jmenuje se Julča.
Někdy v té době jsem se rozhodl, že o tom, co a proč provádím s Julčou, nebo přesněji, co Julča provádí se mnou, budu vyprávět Evě, s níž jsem stále udržoval nemastný neslaný vztah. Snad se v ní  pohne svědomí, a pustí mě k tělu.
Svůj záměr jsem realizoval v cukrárně, zatímco Eva seděla nad trojitou porcí karamelové zmrzliny s obrovskou čepicí šlehačky flambované vodkou, a já nad malým pohárkem vodky, která zbyla po flambování. Vyprávěl jsem jí o svých sedáncích s bytnou. Vynechal jsem jen to, že mě bytná při výprascích lechtá v análu a masíruje mi varlata. Evu mé vyprávění zaujalo do té míry, že na chvíli zapomněla lízat tu dobrotu."Jé, to je dobrý nápad, to bych taky chtěla zkusit." Čekal jsem sice jinou, soucitnější a vstřícnější reakci, ale ani toto nebylo  špatné. Pozvala mě nazítří k sobě domů. To bylo druhé dobré znamení. Dosud jsem se k jejímu domu nesměl ani jen přiblížit.
Příštího dne mi přišla otevřít v kratičké béžové sukénce a bílé halence s vyšívaným ornamentem. Snad z toho něco bude, pomyslel jsem si. To je oblečení, které si přímo říká o  svlečení. Po nedlouhém posezení u nepříliš bohatého pohoštění mě vyzvala, abych se svlékl. Představoval jsem si to jinak, ale pro můj záměr bylo v podstatě v pořádku, abych byl svlečený. Aspoň konečně uvidí, co ji čeká. Ona se svlékne později. Snad. Tak jsem jí vyhověl. Eva dobře poslouchala, co jsem jí v cukrárně vyprávěl. Stejně jako má bytná se shýbla pro mé džíny a vytáhla z nich pásek. Přehnul jsem se přes křeslo, a pásek už mi tančil po holém zadku. Tipoval bych to na foxtrot. Eva to uměla o nic hůř, než Julča.
Když skončila, objal jsem ji levou rukou kolem pasu a přitáhl si ji k sobě, pravou ruku pak jsem jí položil na stehno, a po jeho vnitřní straně šplhal k hornímu konci té miniaturní sukně. Eva začala ječet. Co si to dovoluji, jak si to představuji, a jestli si myslím, že ona je lehké zboží. Svůj hlasitý projev okořenila docela pestrým sortimentem škaredých nadávek, které se vyskytují pouze ve specializovaných slovnících. Přitom mě oběma rukama z celé síly fackovala. Až po páté facce se mi podařilo ji znehybnit. Zkroutil jsem jí ruku za záda, přinutil do předklonu, vyhrnul sukničku a začal ji energicky plácat po velmi drahém růžovém negližé, které jsem jí koupil z poslední výplaty. Tušil jsem, že tímto náš vztah skončí, ale považoval jsem za potřebné udělit té sobecké mrše pořádnou lekci. Eva vřeštěla jak pominutá a přidávala vulgarismy, které jsem neznal ani teoreticky. Asi po patnácti-dvaceti ránách se přestala vzpouzet, kopat nohama, ba i dělat kravál. Natáhl jsem se pro pásek a pokračoval v krocení zlé ženy.  Během této bohulibé činnosti jsem deklamoval všechny hříchy, kterých se za dva roky randění dopustila. Poněkud politicky nekorektně jsem připomenul, kolik mě za tu dobu stála. Zpracovával jsem ty růžové krajky, dokud mi neumdlela ruka. Potom jsem ji pustil.
Eva se postavila, stáhla si kalhotky, pohodila je na zem a znovu se přehnula přes můj klín. Zašeptala, "Ještě!" Potom dodala ještě tišeji "Prosím!" Nahý zadek byl pěkně růžový. Risknul jsem další fackování a vyzkoušel jsem jeho teplotu dlaní. Ale odpovědí mi místo facky bylo jemné hemžení hýžďového svalstva. Poněkud jsem to svalstvo roztáhl, abych prstům otevřel cestu k jejímu rohu hojnosti. Mezi hebkými černými chloupky bylo vlhko. Teď už jsem byl jist, že fackování  pokračovat nebude. Zajel jsem dvěma prsty mezi roztažené svalstvo do Pandořiny skřínky, a na bříšcích prstů jsem sledoval neustále se zrychlující tep. Druhou dlaní jsem svíral Evino levé ňadro, zatím chráněné bílou halenkou. Jiné oblečení jsem pod ní nenahmatal. Že by věděla, o co jde, a fackování bylo jen divadýlko, aby mi ukázala, že není děvka? Nebo aby mě vyprovokovala k výprasku?
Když se tep na bodu G zpomalil, chopil jsem se opět pásku. Roztančil jsem ho opět po Evině zvolna červenající prdelce, a nechal jsem ho tancovat, dokud dívka nešeptla, že stačí.  Potom se postavila, přivinula se ke mně celým tělem. políbila mě, poděkovala mi, a konstatovala, že vždycky věděla, že jsem opravdový chlap, ale že mi to dlouho trvalo, než jsem se projevil. Uchopila mě za stojící úd a zeptala se, jestli mám gumu. Jen jsem němě zavrtěl hlavou. "Přijď zítra touto dobou. Dones si gumu, nebo raději celý balíček. A nezapomeň ten pásek!"
Když jsem se vrátil domů, srazil jsem se s bytnou v hale. Vypadala, že má dobrou náladu. "Tak co," zeptala se žoviálně, "už sis našel nějakou holku?" Jako kdyby věděla, co se dnes odpoledne dělo. Asi se mi zachtělo vyzkoušet, jaké by to bylo, dostat za jeden den výprask od dvou různých žen. A jak se Julča zatváří a zachová, když spatří na mém zadku čerstvé červené pruhy. A tak jsem řekl, "Ne, zatím jsem si žádnou dívku, bohužel, nenašel."

Slávka aneb Šampaňské

Už jsem byl na odchodu z práce, když přišla kolegyně ze sousední kanceláře, jestli bych jí nepomohl otevřít šampaňské. "Já se toho bojím, že mi to vystřelí oko nebo okno." zasmála se vlastní slovní hříčce. Otevřel jsem láhev, aniž se cokoliv vystřelilo, a dokonce aniž stříkalo všemi směry, jako když se křtí nějaká deska, nebo jako když se oslavuje nějaký vítězný zápas.
Poděkovala a pozvala mě, abych si šel s nimi připít. Neřekla s kým a neřekla na co. Měl jsem svoje naprosto neodkladné plány, a tak jsem s díky odmítl. Když naléhala, vymyslel jsem si, že musím jít s manželkou do kteréhosi z velmi početných zbytečných úřadů, které nám znepříjemňují život. Pravila, že manželka na jeden přípitek počká. "Nepočká," odvětil jsem. "Když nepřijdu včas, dostanu na holou."
"Vám manželka dává na holou?" Oči jí vylezly z důlků. "O tom mi musíte vyprávět." "Možná někdy jindy, ale teď opravdu spěchám," řekl jsem a vyšoupl ji ze dveří.
Celé odpoledne se mi pak v hlavě honily myšlenky, jestli jsem si nezavařil. Nejen, že v té společnosti, kde popíjejí šampaňské, ať už je to, kdo chce, bude mít sólo o tom, co dělá manželka s tím odvedle, ale že na tento rozhovor nezapomene, a bude vyžadovat splnění mého poloslibu. Co mě ale znepokojovalo nejvíc, bylo to, že jsem pocítil jakési, dost příjemné vzrušení. To se mi nelíbilo.
Přišla až za několik dní, aby se nezdálo, že je zvědavá. Našla si záminku nějaké odborné pomoci. Když jsem jí podle svých možností poradil, vyrukovala s tím, co jí vrtalo v hlavě. "Slíbil jste mi, že mi budete vyprávět, jak dostáváte od manželky..." Odmlčela se. Přece jen jí bylo trochu žinantní o tom mluvit. "...na holou," dokončila. "Inu," vymýšlel jsem si, "když zasloužím, dostávám." Cítil jsem, že se zaplétám do sítě, z níž bude obtížné se vyplést, ale nedokázal jsem se ovládnout. "Za co by si takový solidní a slušný muž, jako vy, zasloužil bití." "Třeba za to, že se mi nepostaví," plácl jsem, co mi slina na jazyk přinesla.
Zase se odmlčela. Slyšel jsem, jak jí v hlavě cvakají relátka. "Když mluvíme o takových důvěrnostech, mohli bychom si tykat. Já jsem Slávka." Čtu vizitky na dveřích, tak jsem věděl, že se jmenuje Miroslava. Ale abych získal čas a případně ji odradil od nakousnutého tématu, jsem se zeptal, "Slávka jako Slavomila, Slavomíra, Bronislava, Vladislava, Bohuslava, Břetislava, Jaroslava, Miroslava, Miloslava, Květoslava, Věnceslava, Věslava, Drahoslava, Dobroslava, Vítězslava, Ladislava, Pravoslava, Zdislava, Bratislava, nebo prostě Sláva, jako od Kollára?" "Miroslava," začervenala se a dala mi pusu.
Neodradil jsem ji. "A když se dá na holou, to pomůže? Potom se postaví?" Pomalu se přestávala ostýchat. "Stoprocentně," lhal jsem, jak když tiskne. Něco jsem o tom sice četl, ale zprávy se různí. Někteří tvrdí, že ano, většina ostatních, že ne. "Chtěla bych to někdy zkusit." "Řekni manželovi!" Zatvářila se kysele. "Ach ten! Ten už ani nestojí o to, aby mu stál." Dlouho se odhodlávala, než vyšla s pointou. "Co třeba s tebou?" A bylo to tady. Špatné tušení mě nezklamalo.
"Co bys z toho měla, kdyby se mi postavil?"  "Ó, já bych si už nějak poradila."  Rozhodl jsem se, že ji trochu povařím v její šťávě. "Jak by sis poradila?" Moje taktika byla úspěšná. Přivedl jsem ji do rozpaků. Dlouho přemýšlela. "Třeba bych ho vzala do obou dlaní a trochu se s ním pomazlila. Už léta jsem neměla na něco takového příležitost." Trochu mi jí bylo líto. "A co kdyby ses k tomu trochu svlíkla," přispěl jsem jí na pomoc. "Ó, to ne, to bych nemohla." Zase dlouho přemýšlela. "Přece se nebudu před tebou svlíkat." "A já se před tebou můžu?" To ji zaskočilo. Svlíkat se jí nechtělo, ale moji holou vidět chtěla, a chtěla by ji i naplácat. "Tak jo," řekla nakonec. "Zítra po fajrontě."
Přišla přesně, jen co její kolegyně z kanceláře vypadly. Přinesla si dlouhou bužírkovou pomlázku od některých dávnějších Velikonoc. Přiměl jsem ji, aby se svlékla první. Podle tváře jsem soudil, že je Slávka-Mirka na prahu odkvétání, ale když byla nahá jsem viděl, že je zachovalá. Velmi zachovalá. Všiml si to i můj úd, který se postavil bez jakékoliv stimulace. Vyskočil z trenek jako čert z pytlíku. Slávka zapomněla, že původně přišla vlastně kvůli výprasku. "Můžu si na něj sáhnout?" Zřejmě opravdu neměla mnoho let příležitost držet tu věc v rukou.
Když si s penisem hrála už dost dlouho, a hrozila katastrofa, která sice nezastaví běh dějin, ale je hanbou pro každého muže, zeptal jsem se, "Jak je to s tvou plodností?" "Už jsem po. Dost dávno," vyhrklo z ní. Až potom si uvědomila význam té otázky. Zčervenala až za uši. "Já jsem nikdy nebyla manželovi nevěrná." "Všechno je jednou poprvé," pravil jsem polohlasem a polechtal ji mezi blonďatými chloupky tam dole. Bylo tam docela vlhko. Ještě chvíli bojovala sama se sebou, a pak zašeptala, "Tak jo!"
Příjemně unaveni jsme leželi na koberci, mazlili se a povídali si. "Co uděláme s tou pomlázkou?" zeptal jsem se. "Zasloužil bys pořádnej výprask," odpověděla Slávka se smíchem. "Lhal jsi mi, že potřebuješ vymrskat, aby se ti postavil, a fakticky máš bezvadnou erekci i bez toho." A ukázala dlaní, kde přesně. Zasnila se. "Ale udělals mi dobře, moc dobře. Myslela jsem si, že to už nikdy nezažiju." Něžně se ke mně přivinula a trošku pocvičila s mou předkožkou. "Tak ti to pro dnešek odpouštím," dodala mazlivě. "Ale já bych ji vyzkoušela docela ráda," vrátila se k mé otázce. "Ještě předtím, než jsi přišel do firmy, měla jsem kolegyni, Stázku. A ta dostávala bití před každým sexem. To jest fakticky denně. A ráno mi vždycky vyprávěla podrobnosti. Někdy mi ukazovala i stopy na zadku. Bylo na ní vidět, že má šťastné manželství. Vyprávěla to tak sugestivně, že jsem jí záviděla."
Uchopil jsem tu pomlázku. Pestrobarevné plastikové hadičky byly už pěkně zažloutlé. Odhadoval jsem ji na dobrých deset let. "Odkud ji máš?" zeptal jsem se. "Jednou před Velikonoci ji donesl Vilda, můj manžel. Už jsem se těšila, že i já budu moci Stázce ukázat nějaké stopy. Ale kdepak! Vilda s pomlázkou jen tak rozrážel vzduch. Je to strašně hodný člověk, a je mi opravdu líto, že ho podvádím." Opravdu použila nedokonavou formu. "Ale na některé věci je, mírně řečeno, natvrdlý."
Dvakrát, třikrát jsem pomlázkou rozrazil vzduch, a pak jsem přikázal Mirce, aby si lehla na bříško. "Jestli se ti bude zdát, že to není, jak sis to představovala, tak mě stopni. Rozhodně ti nechci ubližovat." Zkusmo jsem ji švihl po hýždích. Nic. Trošku jsem přitvrdil, a zase nic. A tak jsem se pustil do regulárního vyplácení. Když jsem to zastavil asi po třicítce, měla prdelku pěkně červenou, ale nereklamovala, že by jí to bylo nepříjemné, ani že už stačí.
Obrátila se na znak, doširoka roztáhla nohy a pravila, "Kdybych byla kluk, řekla bych, že se mi postavil." Věděl jsem, co mám udělat.
Nazítří mi hned zrána přišla referovat, že Vilda si večer při koupání všiml toho barevného zadku. "Zalhala jsem, že jsme měli nějakou oslavu, trochu jsme si hráli, a já prohrála. Tebe jsem neprozradila. Nezlobil se, jen mě politoval. Jak jsem říkala, je to strašně hodný chlap." Přiznala se manželovi, že ji nemusí litovat, že jí to bylo vlastně po těch letech docela příjemné. Zalhala i v tom, že výprask vlastně nedostala ještě nikdy.
"Až dnes ráno ho napadlo, že když se mi to líbí, že mi to může někdy udělat i on. ´Někde bychom tady ještě měli mít velikonoční mrskačku. Až se vrátím z práce, tak ji pohledám.´ Takže tě budu muset požádat, abys mi tu pomlázku vrátil. Nerada bych ho zklamala. A vlastně ani sebe."  "Nevadí, já něco seženu," odvětil jsem. Nesnažila se namítnout, že to teď už není potřeba.
Na druhý den se přišla pochlubit. "Naservírovala jsem mu pomlázku skoro až pod nos, takže ji našel razdva. Řekla jsem mu, že mě nemusí šetřit. Chtěl mě původně vyplácet přes textil, ale když jsem se svlékla donaha, neprotestoval. Udělal to stejně dobře, jako ty. Podívej!" Vyhrnula si sukni, pod níž neměla tentokrát nic. Řekl bych, že Vilda to udělal líp než já. Měla zadek nejen červený, jako ode mě, ale měla na něm i docela pěkná jelita. "Vildovi se to zalíbilo, a slíbil mi, že mě vymrská kdykoliv budu mít chuť. Trochu se při tom vzrušil i on, ale na soulož to nebylo. Jak jsem tuhle povídala, už pár let mu nestojí." Trochu se odmlčela, jako kdyby nabírala odvahu. "Takže na výprasky už partnera mám, a na to druhé bych požádala tebe." Se sukní stále vyhrnutou se ke mně obrátila čelem, aby bylo jasné, co myslí tím druhým.
A je to tady! Mé neblahé tušení, že si zavařím, když jsem otevíral to šampaňské, se naplnilo.

Jarní homeshoping





Z časopisu Pervers, asi 1997

Monday, August 6, 2018

F/f