Monday, April 30, 2018

Soňa aneb Ještě jednou branno-sportovní dny




 

Jmenuji se Soňa, mám černé vlasy a - řekněme - plnoštíhlé tělo. Dlouhá léta z povzdálí sleduji na internetu spankingovou problematiku. Nikdy jsem ale nic nenapsala, třebaže i já mám za sebou nejeden zážitek, kolem jakých se tyto stránky točí.

Dnes jsem narazila na povídku Branné hry od jakéhosi Aloyse. Čím déle jsem povídku četla, tím  více se mi popisované události zdály jaksi povědomé. A když jsem narazila na pasáž  "Jedna žena, korpulentní černovlasá čtyřicátnice, sundala podprsenku.", byla jsem doma. Ta tlustá čtyřicátnice, to jsem byla já. A pochopila jsem i to, kdo je Aloys (ve skutečnosti se jmenuje úplně jinak, ale to vy jistě všichni tušíte).


Musím říct, že Aloys napsal čistočistou pravdu, aspoň pokud se jedná o společný program. Co se dělo po půlnoci, nejsem schopna posoudit. Nebyla jsem u toho. Ale v souvislosti s těmi brannými hrami  se toho stalo víc. U toho nebyl zase Aloys.


Když Darina (i ta se jmenuje jinak) navrhla během rozpustilého večírku něco, co by se dalo nazvat spankohrátky, přejelo mi po těle příjemné mravenčení. Jistě jste pochopili, že jsem spankerka, bottom, příležitostný switch. V době popisovaného branného dne jsem byla už třináct let rozvedená, a tudíž po spankerské stránce strádající a už pořádně vyhladověná. Pomyslela jsem si, že tato pitomoučká hra u ohně by mohla být příležitostí, jak se můj zadek může dostat k tomu, na co tak dlouhé roky čeká.


Při hře jsem zvolila svlékací taktiku ne proto, že bych se bála výprasku, ale právě naopak. Myslela jsem si, že když už nebudu mít co svlíkat, při další chybě budu bitá. Celá jsem se chvěla vzrušením. Čáru přes rozpočet mi udělal šofér pan Šafář, a čas, co tak rychle pádí, že způsobil, že jsem svůj plán nestihla dotáhnout do konce.

Zábava skončila tak rychle, že jsem se ani nepokoušela obléct si podprsenku, a při oblékání halenky jsem se netrefila do správných knoflíkových dírek. V autobusu si vedle mě sedl inženýr Tomáš, už dost namazaný. Nevím, zda si všiml mého defektu garderoby, ale každopádně mi vyjel po ňadrech, jako kdyby si toho všiml. Nechala jsem ho. Nebylo mi to nepříjemné, ale stále jsem myslela na svou neukojenou zadnici. Hypnotizovala jsem Tomáše, aby rukou, kterou mi hnětl prsník, zajel níž, ale ten měl na svém přijímači vybité baterky.


Když jsme se blížili k našemu městu, navrhla jsem mu, že jestli chce, může jít se mnou domů. Dlouho nevěděl, co od něj chci, ale když jsem mu pohladila rozparek, pochopil a souhlasil.


U mě doma jsem otevřela láhev ginu a nalila do hořčičáků. Za třináct let spankové abstinence jsem strašně toužila po tvrdším dráždění erotogenních zón, po muži, který by pochopil, co potřebuji. Měla jsem sice občas, dost zřídka, sexuální partnery, ale žádnému z nich jsem se neodvážila říct, ba ani naznačit, co mám ráda, natož ho požádat, aby mi to udělal. Ale teď už jsem to opravdu nemohla vydržet. Dvojsmyslné narážky u táboráku, spousta vína a teď i gin,  to všechno odplavilo mou stydlivost a mé zábrany. Na ex jsem dopila zbytek alkoholu, postavila se, a požádala Tomáše, aby mi nařezal na holou prdel.


Tomáš poněkud vystřízlivěl a ožil. Potom mi přikázal, abych se svlékla. Chvíli žmoulal mé pětky, tentokrát už ničím nekryté, a něžně mě hladil po zadnici. Potom pravil, "Na takovýhle zadek by to bylo nejlepší prutem." A poslal mě ven, abych nějaký prut donesla. Tak jsem po něčem takovém toužila, že mě ani nenapadlo, že by mě venku mohl potkat někdo ze spolunájemníků. Vyběhla jsem tak, jak jsem byla, a za chvíli se vrátila s forsythiovým prutem a s několika tenkými proutky z břízy. Měla jsem štěstí. Byla jedna hodina v noci, a nikoho jsem nepotkala. I když ... možná, že by mi nebylo docela proti mysli, kdyby mě potkal nějaký muž ze sousedství a dovtípil se, na co asi v noci potřebuju pruty, a nahá k tomu.


Když jsem se vrátila, Tomáš byl ve slipech. Přehnul si mě přes žehlící prkno, které jsem včera zapomněla odložit do komory, a hrál si s mými vnadami. Potom se pustil do mrskání tím silnějším prutem. Po celém těle mi naskočila  husí kůže, a začala jsem vlhnout. Tomáš to dělal dobře, a ne surově. Napadlo mě, jestli to už někdy neprováděl. A jelikož moje zábrany byly rozpuštěné ve víně a v ginu, tak jsem se ho na to zeptala. "Jo," odpověděl. "V mládí jsem narazil  na dvě, tři ženy, co jim to dělalo dobře." Když jsem měla dost, požádala jsem ho, aby přestal. Poslušně mi vyhověl. Po chvíli oddechu mě opatrně položil na záda na koberec a přikázal, abych roztáhla nohy. Březovým proutkem mě pak velmi jemně švihal po vnitřní straně stehen, podbříšku a po mém chlupatém kvítku. Jak už jsem uvedla, měla jsem řadu zkušeností, ale toto bylo pro mě nové. Trochu jsem zalitovala, že jsem Tomáše nepoznala dřív.


Už zcela vystřízlivělému Tomášovi jsem pak stáhla slipy, a dovolila mu udělat to, kvůli čemu přišel. Nebylo to špatné, ale v dnešní noci to bylo jen na stříbrnou medaili.


Já jsem ale docela střízlivá nebyla. Už ani ne tak od  alkoholu, jako spíš od euforie. Když jsem Tomáše ráno po několika dalších kolech spankingu a různých forem sexu doprovázela na zastávku trolejbusu, zeptala jsem se ho, jestli by si to chtěl někdy zopakovat. Chodil potom asi jednou měsíčně, ale po roce odešel do jiného zaměstnání a sešel mi z očí, a já jemu z mysli. Nicméně na seance s ním ráda vzpomínám, s vlhkostí v očích, i jinde.


V té době, a vlastně už i předtím, se mi líbil ten kluk, co si říká Aloys. Byl to bezvadný, všeobecně oblíbený muž, ale působil tak strašně seriózním dojmem, že jsem si netroufla se k němu ani přiblížit, natož pak mu nabízet své tělo a zadek (nebo spíš zadek a tělo?). Kdybych bývala věděla, za jakých okolností se sblížil s Darinou, bývala bych jí ho přelanařila. Ale asi by se mi to dělalo těžko. I Darina totiž byla bezvadná holka.

No comments:

Post a Comment