Jednou z příjemnějších stránek předcházejícího režimu byla Československá vědecko-technická společnost,
tak zvaná "vétéeska". Ta se starala o popularizaci výsledků vědy a techniky, zejména socialistické. Jsouc dotována z rozpočtu příslušných
národních podniků umožňovala pracujícím bezplatnou účast na přednáškách a seminářích a na exkurzích do vybraných
průmyslových podniků a jiných institucí, a za nevelký peníz zábavně-vzdělávací tématické zájezdy nejen po republice, ale i do
blízkého zahraničí. Při vícedenních zájezdech býval jeden den povinně osvětový, druhý a případný další den byl
laděn turisticky, případně nákupně.
Vétéeska v naší firmě tak jednou pořádala tématický zájezd do eNDéeR. Jelikož se firma zabývala zemědělstvím,
povinný, osvětový den byl zaměřen na mezinárodní zemědělskou výstavu v Markkleebergu u Lipska, další dny pak byly věnovány prohlídkám
Drážďan a lužického Budyšínu.
Po návštěvě zemědělské výstavy jsme se ubytovali v levném hotýlku v jednom saském městečku. Při večeři
nás vedoucí zájezdu kvůli vlastnímu pohodlí rozsadila podle abecedy. Octl jsem se u stolu se třemi pohlednými plus/ mínus třicátnicemi.
Personál hotelové restaurace nás po večeři nevyháněl, a tak jsme zůstali v družné debatě dlouho do noci. Jedno nebo dvě
deci dost trpkého místního vína způsobily, že jsem se dostal do řečné nálady, a vyprávěl jsem množství anekdot, zejména židovských,
jakož i jiné historky, jak ze života, tak z literatury. Mé společnice se dobře bavily, a jen nerady se kolem půlnoci odebíraly na lože.
Jak jsem uvedl, hotel, kde jsme byli ubytováni, byl levný - vétéeska neměla na rozhazování. A jedním ze znaků levných hotelů je to, že
na pokojích nejsou koupelny nebo sprchy, a koupání se odehrává ve sprchárně na chodbě, společné vždy pro několik pokojů. Když jsem se sprchoval
brzy ráno v takové sprchárně, vlezla do mé kóje jedna z těch tří, Beata. Sice se omluvila, "Sorry", ale neměla se k tomu, aby šla o dům dál.
"Můžu?" zeptala se. "Ne, nemůžete," opáčil jsem. Ale ona jakoby neslyšela. Naopak, postoupila dál dovnitř, aby na ni dosáhla voda z růžice.
"Říkal jsem, že tady nemůžete být. Běžte se sprchovat vedle, kabin je zde dost." Místo odpovědi se vecpala ještě dál. Teď už se naše
těla třela. "Vypadněte," povídám. "Večer jste byl zdvořilejší," namítla. "Večer jste ani vy nebyla tak oprsklá. Vypadněte."
Jen se zaculila a provokativně se mi otřela o záda ňadry. Plácl jsem ji po zadku. "Říkám, vypadněte. Nechte mě na pokoji!" Vypískla, "Jůj!"
a začala se hihňat. Plácl jsem ji znovu. Teď se natočila tak, abych mohl k jejímu zadku líp. "Ty se nezdáš," začala mi tykat, "nikdy bych nečekala,
že jsi takový bezva chlap." Trochu se předklonila a vyšpulila na mě zadek, na němž se růžověly otisky mých prstů. Pochopil jsem, co potřebuje. Ani
mně nebylo zcela proti mysli jí vybarvit zadek. Plácal jsem ji oběma rukama. Výprask se odrážel od stěn sprchárny. Děsil jsem se jen toho, že ten kravál
přiláká někoho dalšího, zejména někoho z hotelového personálu. Když jsem přestal, Beata měla stále vystrčenou prcku. "Dost, končíme,"
řekl jsem. "Už mě bolí dlaně. A je mi zima." Beata se na závěr pokusila uchopit mě za erektovaný penis. "Tak toto ne," řekl jsem a plácl ji
opravdu silně. Nezdálo se, že by jí to vadilo, ale konečně z kóje vystoupila. Teď chtěla, abych ji poutíral. S váháním jsem jí vyhověl,
ale když chtěla utírat ona mě, kategoricky jsem se ohradil. Od jejího záměru ji odradil až můj zvýšený hlas.
Večeřeli jsme v jiném hotelu, v jiném městě, ale ve stejném složení. Po aperitivu se Beata ujala slova. "Představte si, baby,
co se mi ráno stalo. Vetřela jsem se k Lojzovi do sprchy. Jemu se to nelíbilo, a naplácal mi na prdel." Cítil jsem se trapně. Rukou jsem jí naznačil, aby přestala, ale ona
si nedala říct, a začala rozmazávat podrobnosti. "To vám byla nádhera. Ještě teď mi teče po nohách šťáva, když si na to vzpomenu.
Ale nedovolil mi, abych se pomazlila s jeho ptákem. Mizera!" Hodila po mně zamilovaným pohledem. "Nemá ho moc velkého, ale má hezký tvar."
"To ti teda závidím," pravila nadšeně Cecílie, a položila mi ruku na pravé stehno. "Já jsem vždycky tušila, že
Lojzíček je třída." Adéla nezůstala pozadu, a pohladila mě po levém stehně. "Taky bych chtěla dostat od Lojzy na prdel." Obrátila se ke mně,
"Můžeš se mi po večeři věnovat?" "Tak to prrr," namítla Cecílie. "Žádné soukromé rande. Jsme tady tři, a všechny si zasloužíme."
Neřekla, co si zaslouží. "Jedna za všechny, všechny za jednu," dodala poněkud nemístně.
Jen s námahou jsem jim zabránil, aby se v noci všechny tři nenasáčkovaly do mého pokoje, kde jsem, mimochodem, nebyl sám. Jen s námahou
jsem ubránil svůj standard, a svoje soukromí. Myslel jsem, že se ty ženské urazí a teď na mě zanevřou krutou pomstychtivou zlobou.
Ale ne. Cecílie a Beata mě uctivě zdravily, když jsme se ve firmě potkávali, a usmívaly se na mě. Nikoliv potutelně. Adéla pracovala na vzdálené
farmě, a potkali jsme se až za několik týdnů, když přijela něco vyřizovat na ústředí. Podezírám ji, že setkání nebylo náhodné.
"Chtěla bych se vám omluvit." "Myslel jsem, že si tykáme," skočil jsem jí do řeči. "To je jeden z bodů, kvůli kterým se chci omluvit.
Obvykle netykám nikomu bez dohody. Ale tady jsem se dala svést těmi dvěma. Myslím, že se tomu říká davový syndrom. A taky to, když jsem se k nim přidala
v nevkusném vynucování intimních akcí." "To je v pořádku," řekl jsem. "Nezlobil jsem se na vás, nicméně omluvu přijímám."
"Ale to, oč jsem vás tak neslušně žádala, to jsem myslela vážně," pokračovala Adéla, a odmlčela se. "Celou tu dobu na to nemůžu přestat
myslet... Beata o tom vyprávěla tak sugestivně..." Nadechla se, a dokončila, "Chtěla bych od vás dostat na zadek." Dívala se mi zpříma do očí.
Věřil jsem jí, že to myslí poctivě, ale nechtěl jsem se s ní zaplést. Ale místo toho, abych ji přímo odmítl, jsem se nejapně zeptal, "Proč
ode mě?" "Nebudu zapírat, že se mi líbíte. A kromě toho, jste jediný, o kom bezpečně vím, že by to dokázal." Až teď jsem se začal
vytáčet. Jsem ženatý, co kdyby se to rozkřiklo, měl bych doma peklo, mám moc práce a málo času... Namítla, že příhoda s Beatou se nerozkřikla,
třebaže u toho byly dvě svědkyně. V tomto případě by svědci nebyli žádní. Když mluvila, její hlas byl čím dál prosebnější,
a můj odpor čím dál malátnější. "Jak byste si to představovala," vylezlo konečně ze mě. Oddechla si, měla vyhráno. "Přijel
byste ke mně na farmu. Třeba na hygienickou kontrolu." Kapituloval jsem.
Na farmě, kterou řídila a jako jediná pracovnice i sama obhospodařovala, měla malinkou kancelářičku a ještě menší pokojík,
v němž bydlela. Jen postel a polička s knihami, zavěšená nad ní. Oblečení a ostatní majetek měla v úložném prostoru pod lůžkem. Žádná
skříň, žádná židle. Ode dveří k oknu, příliš velkému v porovnání s tímto stísněným prostorem, bylo nutno
jít bokem
Musel jsem si sednout na roh lůžka, až docela k oknu, aby se mohla svléknout. Když byla oblečená, klasifikoval jsem ji jako tuctovou šedivou myš.
Zejména s ohledem na levné, ale praktické oblečení. Ale teď...! Byl to docela kus. Úzký pás, široké boky, nevelká, ale dokonale symetrická
prsa. Ještě se nic nedělo, a bradavky byly už vztyčené vzrušením. Nevyholený klín, žádný mejkap, žádné klenoty, žádná
bižuterie. Žádná kosmetika, jen přirozená vůně zralé ženy. Dlouho jsem si ji prohlížel, a pak jsem řekl, "Za těchto okolností by
snad opravdu bylo lepší, kdybychom si tykali." Slyšel jsem, jak jí odpadl kámen ze srdce. Sklonila se ke mně, dala mi letmý polibek, šťastně se usmála a
pravila, "To máš pravdu."
Usalašila se mi na klíně a vystrčila na mě své nádherně zachovalé půlky. Musel jsem vynaložit značnou námahu, abych
je nezačal hladit a jinak laskat. Ale byl jsem objednán, abych je naplácal. Co se dalo dělat? Začal jsem pomalu plácat střídavě na obě hýždě, a se
zalíbením jsem sledoval, jak se vlní. Adéla se netajila tím, že se jí to líbí. Po každém kontaktu mé dlaně s její pokožkou vyrážela
tlumené výkřiky. Kroutila pozadím tu sem, tu tam, aby ani kousek měkkých tkání nezůstal ušetřen blahodárné masáže.
Když se frekvence vyplácení snížila, Adéla správně pochopila, že moje ruka začíná být unavená. Postavila
se, a lehla si na mé druhé koleno, abych mohl ve výprasku pokračovat druhou rukou. Až když se i tato unavila, se zdálo, že má dost. Zůstala nahá a přisedla
si ke mně na kraj postele.
"Pochopila jsem, že miluješ svou ženu, a nechceš jí působit bolest. A sobě problémy. Takže tě nebudu svádět... třebaže
říct bych si dala. Ale kdyby se u tebe cokoliv změnilo, u mě máš dveře kdykoliv otevřené. Ale takovou akci, jako dnes, bych si ráda občas zopakovala, i když
se u tebe nic nezmění."
Neřekl jsem na to nic, ale nejspíš jsem se zatvářil, jako že ano, protože na její nenalíčené tváři se rozhostil nelíčený
úsměv, poklepala mě po koleně a bez chvatu se začala oblékat.
Na druhý den mě vyhledala Cecílie. Na jejích pěkných plných rtech pohrával úsměv. "Tak co?" zeptala se. "Jak dopadla
hygienická kontrola?" Nenuceně se mi posadila na klín a zatáhla za zip na kalhotách. Ani na okamžik jsem neuvažoval o tom, poslat ji, kam patří.
