Ester aneb Tíživé panenství 33

Ester aneb  Tíživé panenství

Bydlím na koleji se spolustudentkou Kateřinou. Známe se už druhý rok a dobře si rozumíme. Víme o sobě prakticky všechno. Co dělají naši rodiče, jaké máme sourozence, jaké čteme knížky, na jaké chodíme filmy, které pophvězdy zbožňujeme, o čem sníme. Taky o láskách, bohužel zatím nenaplněných. Ač je nám už dvacet, obě jsme panny.

Jednou v sobotu pozdě v noci, vlastně už v neděli brzy ráno, přišla Kateřina zvenku celá rozjařená. Lomcovala se mnou, dokud se jí nepodařilo mě vzbudit. Byla jsem rozespalá, ale viděla jsem, že se mi chce s něčím svěřit. Za těchto okolností jsem ji nemohla odmítnout.

Před pár týdny si jí na beániích jedné fakulty všiml jeden starší student, Ota. Zaujal ji, a ona jeho. Dnes měli čtvrté rande, a on ji poprvé pozval k sobě domů. Bydlí s rodiči, a jelikož je dospělý, rodiče ho nekontrolují, ani nijak neomezují. Přišla do jeho pokojíku se samostatným vchodem, a viděla na jedné stěně plakáty Mikymause, Donalda a sedmi trpaslíků, na druhé stěně Superman, Batman a Šmoulové, na gauči obrovský plyšový medvěd, pod oknem stejně obrovská koupelnová kačena z plastiku a na stole pod deskou z plexiskla polepenou nálepkami z banánů  sbírka obalů ze žvejkaček. Kateřina se nahlas rozesmála a řekla Otovi, že je infantilní. Ota se samozřejmě urazil. Potom se pohádali, a když Kačka trvala na svém, Ota ji chytil za ruku, strhl na klín, přehnul přes koleno, nohy jí zacvakl mezi stehna, vyhrnul sukni a stáhl miniaturní kalhotky, co stejně nic nezakrývaly, a před ničím neuchránily. Levou rukou jí tlačil hrudník ke svému levému stehnu, pravou ji plácal po odhalených hýždích. "Já ti ukážu, kdo je tady infantilní," opakoval jako kolovrátek, dokud mu nezačala brnět ruka. Potom se natáhl na stůl pro celuloidové pravítko, a pokračoval ve výprasku, co mu síly stačily.

Kateřina se brzy přestala bránit, a vychutnávala si úplně nový pocit. Už v době, kdy Ota přestával s rukou a začínal s pravítkem, mu po nohavici tekla Kateřinina šťáva.

Když bylo po všem, Kačka místo toho, aby si natáhla kalhotky a šla domů, rozhodnutá, že už Otu nechce nikdy vidět, si je svlékla úplně, hodila na zem, a na ně i všechno ostatní své šatstvo. Když byla nahá, dala si ruce v bok a  řekla, "Tak ukaž, jestli nejsi infantilní!"  Ota se nedal dlouho pobízet, a za chvíli ji poměrně bezbolestně defloroval. Zřejmě to také dělal poprvé. Potom se dlouho líbali a mazlili, a nakonec se dohodli na dalších rande.

"To ti byla krása," rozplývala se Kateřina. Myslela jsem, že mluví o té souloži. Přála jsem jí ji, ale i tiše záviděla. U mě se k něčemu takovému ani neschyluje. "To ti byla krása!" opakovala. Ukázalo se, že mluví o tom výprasku. "To bych chtěla ještě zažít. Ale Ota řekl, že mě miluje, a že už mě nikdy nebude bít." Odmlčela se, a když jsem nereagovala, dodala, "Tak mi nezbývá, než abych požádala tebe, abys mi nařezala na holou."

Vyprávěla to tak sugestivně, že jsem jí začala závidět i ten výprask. I mně něco teklo po noze.

Dlouho jsem přemýšlela, jak jí odpovědět, abych ji neurazila. "Ano, i mě to láká. Taky bych to chtěla zažít. Ale jsem hetero, a ráda bych, aby to tak zůstalo. A bojím se, že kdybych ti vyhověla, mohl by se mezi námi vyvinout lesbický vztah. Takže se nezlob, ale ne!"  Kateřina byla zklamaná, ale mé argumenty uznala jako racionální.

Kačka potom pokračovala v randění s Otou, a pravidelně mě informovala, jak to pokračuje. Když šla k němu do bytu příští sobotu, všimla si, že kontejner na odpadky před jejich domem má poněkud nedovřené víko, a když přišla blíž, viděla, že je v něm nacpaný  plyšový medvěd. V duchu se zasmála. Ha, vyhrála jsem! A opravdu, Otův pokojík se změnil k nepoznání. Zmizel nejen medvěd, ale i kačena a všechny plakáty a nálepky. Aniž to komentovala, spěšně se svlékla a nabídla Otovi své vysportované tělo. Milovali se až do rána.

Další středu byli na večeři v restauraci. Po návratu na kolej se přiznala, že v sobotu mezi souložením vyprávěla Otovi o mně, a prozradila mu i to, že jsem zatoužila dostat výprask. Ota nelenil, a ve středu jí mohl oznámit, že by pro mě měl jednoho takto zaměřeného kamaráda. Na Kateřinu jsem se nahlas zlobila, že je užvaněná a indiskrétní. Ale pak jsem si uvědomila, že mi vlastně posloužila, a v duchu jsem ji rehabilitovala.

Další sobotu jsme se sešli v kavárně ve čtyřech. Kateřina, Ota, Otův kamarád a já. Po vzájemném představení se Kateřina s Otou rychle odporoučeli, aby si udělali další sexuální soirée.

S Otovým kamarádem jsme osaměli. Jmenoval se Jindřich, a byl to vysoký, chytrý a distinguovaný kluk. Po počátečních rozpacích jsme našli společnou notu, a povídali jsme si dlouho do noci. Nakonec jsme se dohodli na dalším rande.

Při další schůzce jsme s Jindrou celé hodiny debatovali o všem možném, než Jindra přikročil k meritu věci. "Říkal mi Ota, že bys chtěla dostat výprask." Začervenala jsem se. Bylo to venku. "Nevím, jestli bych chtěla, ale každopádně, když mi Kačka vyprávěla o výprasku, který dostala od Oty, mě to zaujalo a vzrušilo. Ale nevím jistě, jestli to opravdu chci." Asi jsem řekla, co jsem neměla. Jindra o Kateřinině výprasku neměl ani tušení, a byl překvapen, že by jeho jemný a dobře vychovaný kamarád byl něčeho takového schopen. "Nemusíš se za své sny stydět," pravil, když se dost vynadivil. "Aspoň ne přede mnou. Mám pro to pochopení. Moje sny jsou podobné." Potom mi navrhl, že bychom to mohli - docela nezávazně - zkusit. Když se mi to nebude líbit, můžu od toho kdykoliv odskočit. On mě nebude k ničemu nutit.

Přišla jsem k němu v sobotu odpoledne. Měl rovněž samostatný pokoj v rodičovské vile v tiché čtvrti. Jeho pokoj rozhodně nebyl infantilní. Dvě boční stěny byly až po strop obsazeny knihami, pod oknem postel, a uprostřed místnosti, mezi postelí a vchodovými dveřmi velký psací stůl. Nabídl mi kalíšek nějakého likéru - prý na překonání rozpaků. Dali jsme se do plánování toho výprasku. Zopakoval, že já mohu kdykoliv odskočit, ale on že rozhodně odskočit nemíní. Přijme ode mě výprask bez jakýchkoliv podmínek.

"Budeš to asi chtít na holou, že?" Ani likér nepomohl. Slova mi nešla přes jazyk. Jen jsem přikývla, jistě celá rudá. "Odhalíš si jen zadeček, anebo donaha?" Teď jsem musela přemýšlet. Na jedné straně jsem se styděla. Velmi styděla. Jediný muž, který mě viděl nahou, byl táta. I to bylo naposledy dávno předtím, než mi začaly růst pubické chloupky. Dokonce i na gynekologickou péči jsem si vybrala ženu. Na druhé straně jsem, jako normální žena, chtěla předvést své přednosti. A kromě toho, už jsem měla svoje roky, a bylo načase, abych přestala bránit své tělo před mužskými zraky. Když to budu moc odkládat, může se stát, že najednou bude pozdě. "Donaha," špitla jsem. "Hodná holčička. Tak je to nejlepší." Má doma novou rákosku, ale jestli to bude u mě poprvé, možná by mi víc vyhovovalo rukou. Přisvědčila jsem. "Ještě zbývá jedno. Kdo půjde první?" Navrhla jsem, že třeba on.

Svlékl se donaha a ze zásuvky v psacím stole vyndal rákosku. Ještě se nic nedělo, a penis už mu stál. Pocítila jsem příjemné svrbění v rozkroku. Možná dnes konečně přijdu o panenství. Mrskala jsem ho po zadku. Zpočátku mě dirigoval co do síly vyplácení, a když byl spokojen, dlouho držel při frekvenci dvakrát za sekundu. Když naznačil, že stačí, měl zadek pěkně červený, ale žádná jelita. Žádné modřiny.

Teď jsem byla na řadě já. Svlékla jsem se do prádla. Když jsem si po dost dlouhém otálení shodila zbytek, všimla jsem si, že Jindra si mezitím oblékl slipy. To nebylo dobré znamení.

Zakrývajíc si jednou rukou rozkrok, přehnula jsem se mu přes koleno. Plácal mě rukou po obou půlkách stejnou frekvencí, jako já jeho, a stejně dlouho. To jest dlouho. Bylo to takové, jak jsem si vysnila. Jestliže mi někdy nabídne repete, bez váhaní přijmu. Jen to mě mrzelo, že ten výprask byl takový neosobní. Dával si pozor, aby se mě nedotýkal jinde, než na hýždích. Hypnotizovala jsem ho, aby mi stiskl ňadro visící vedle jeho ruky, aby zamířil do žlábku pod kostrčí, aby prohmátl horní dírku, aby zatahal za chloupky u dolní dírky, aby zkusil najít poštěváček, aby vypátral, kde mám stydkou kost. Ale on nic. Ještě že na závěr navrhl další schůzku, opět v jeho bytě.

Za čtyři dny to probíhalo skoro přesně stejně. Až po třetím výprasku se mě zeptal, jestli mám kluka. "Nemám," řekla jsem. A spěchala jsem dodat, "ani jsem nikdy neměla." Ještě jsme si skoro hodinu povídali, než se odvážil zeptat, jestli bych za těchto okolností souhlasila s tím, abychom se začali stýkat i sexuálně. Na takovou nabídku jsem dlouho čekala. Ano, s radostí bych souhlasila. Ale teď jsem začala dělat trochu drahoty. Dlouho jsem mlčela, a pak jsem řekla, že si to musím rozmyslet.

Na čtvrté schůzce, hned příští den, se ještě před výpraskem zeptal, jestli jsem si to už rozmyslela. Kroutila jsem se jako had, ale pak jsem připustila, že třeba, možná, snad, případně bych to někdy zkusila.

Potom jsem se svlékla a přehnula se mu přes koleno. Očekávala jsem výprask, ale on místo toho dělal to, k čemu jsem ho před pár dny hypnotizovala. Projížděl mi žlábek, strčil prst do zadku, jednou rukou odtáhl jednu hýžď, a takto rozšířený otvor masíroval krouživými pohyby. Když mi odtud začalo téct, nečekaně mě dost silně plácl, uchopil mě do náruče a přenesl na postel. Konečně jsem přišla o panenství.

Andula aneb Coming out 36

Po těžkém měsíci koncem roku, kdy jsem pracoval až 18 hodin denně, a ani noci jsem neměl klidné, když mě i ve snu pronásledovaly pracovní problémy, jsem se rozhodl, že v lednu si dopřeju menší relax. Přestal jsem dělat přesčasy, po práci chodil střídavě plavat a do sauny, dopřával jsem si bohatou večeři se dvěma deci vína a časně se ukládal k spánku tak, abych spal aspoň deset hodin.

V druhém týdnu jsem si naplánoval masáž. Prostudoval jsem inzertní noviny a vytipoval jsem si jednu masérku, jejíž inzerát zněl zajímavě. Po telefonickém dojednání jsem ji jel navštívit. Bydlela v jednom z těch moderních domů, kde majitel bytu musí případného návštěvníka osobně vyzdvihnout u brány z neprůstřelného skla. Byla to vysoká plnoštíhlá čtyřicátnice s velkými prsy a vyklenutým zadečkem.

Měla na sobě něco, co by mohly být stejně dobře plesové šaty, jako noční košile. Jeli jsme spolu do dvanáctého poschodí dost pomalým výtahem. Klenutý zadeček mě tak fascinoval, že jsem se neudržel a pohladil jí ho. Pod textilem jsem nenahmatal žádnou gumičku. "Co si to dovolujete," osopila se na mě. "Co to máte za způsoby?"

Její byt byl dvoupokojový. Ve větším pokoji bydlela, v menším měla "salon". Pokoj byl zmenšen ještě o dodatečně dostavěnou převlékárnu. "Byl jste už někdy na masáži?" zeptala se. Byl jsem, ale chtěl jsem vědět, kam míří. Tak jsem zalhal. "Ne, nebyl." "Masáže se dělají na úplně nahém těle," řekla a poslala mě do převlékárny.

Už jsem dávno nebyl nahý u nějaké ženy, tak jsem se dost rychle vzrušil. Po východu ze šatny jsem si oběma rukama zakrýval erektovaný penis. Masérka se vrátila k incidentu ve výtahu. "Choval jste se nevkusně. Velmi nevkusně. Takhle si slušné zákazníky nepředstavuju. Musím vás potrestat. Souhlasíte? Jestli ne, zaplatíte dvě třetiny dohodnuté sazby a můžete vypadnout a víckrát se tady neukázat." Moc se mi to nelíbilo, ale už jsem této akci věnoval dost času, a kdybych se vrátil, měl bych zkažený den i náladu. "Souhlasím."

Z poličky pod masážním stolem, zakryté záclonkou, vytáhla rákosku. Naskočila mi husí kůže. Ale už nebylo lze couvnout.

Přikázala mi, abych se přehnul přes masážní stůl. Vymrskala mě po vyšpuleném zadku. Bočním viděním jsem si všiml, že levou rukou trochu masturbuje.

Když se nabažila výprasku i masturbace, byla spokojená. Teď je všechno zase v pořádku. Svou vinu jsem odčinil, a ona se ke mě může  zase chovat jako k váženému zákazníkovi. Pochválila mě, že jsem to snášel kulturně.  I já jsem byl spokojený. Ze začátku to dost bolelo, ale ke konci to začalo být příjemné. Asi ještě někdy někoho k něčemu takovému vyprovokuji.

Teď jsem absolvoval masáž. Nejprv na zadní části. Začala u uší a postupovala dolů až k pásu. U vymrskaného zadku se zastavila a namazala mi ho nějakým krémem. Zacítil jsem ve vzduchu eukalyptový olej. Potom přešla ke stehnům a lýtkům. Zvláštní péči věnovala chodidlům a prstům na nohou. Potom jsem se otočil. Erektovaný penis jsem už nezakrýval.  Bylo mi už nějak všechno jedno. Mám podezření, že olejíček, kterým mě namazala, obsahoval kromě eukalyptu i konopí. Nebo něco na ten způsob. Zase začala u uší. Dotkla se špičkou prstu špičky penisu. "I tady?" zeptala. Trošku jsem zaváhal, a pak pravil, že později. Zase skončila u prstů na nohou.

Poutírala mě papírovou vatou, a byl konec. Když jsem slezl ze stolu, pohladil jsem ji po tom klenutém zadečku v rudé noční košili až na zem, pod níž nebyla žádná gumička.

Začala mi tykat. "Proč jsi neřekl, že jsi spanker?" "Nejsem spanker," odpověděl jsem. "Nelži! Při výprasku jsi nenaříkal, ale spokojeně jsi vrněl. A  když výprask skončil, moc se ti nechtělo vstát. A teď jsi mi znova sáhl na prdel v naději, že ještě dostaneš." "Nejsem spanker," opakoval jsem. "Zažil jsem to poprvé v životě, ale máte pravdu, že se mi to líbilo. A zadeček jsem vám pohladil, protože se mi líbí. Pohladit krásný ženský zadeček, to si nikdy nedám ujít." Teď jsem byl už jist, že jsem s olejíčkem dostal do těla nějakou měkkou drogu. Takhle já přece se ženami nikdy nemluvím. A vlastně ani s muži.

Masérka vyvěsila sluchátko telefonu, a stáhla si přes hlavu ten červený háv. Odhalený zadek potvrdil, co háv naznačoval. Byl velký, hladký a alabastrově bílý. Ale už asi dlouho bílý nezůstane, neboť mi masérka strčila do ruky rákosku, s níž jsem se už znal, a k ní jemné kožené důtky s krátkými řemínky. "Když mě pořádně vymrskáš, budeš to mít zadarmo", pravila. "A tykej mi! Jmenuju se Andula." Uvelebila se na stole.  Začal jsem důtkami, na krku a na zádech. Když jsem se dostal k dost mohutnému zadku, přešel jsem na rákosku. Chvíli jsem se se zadkem mazlil. Už neprotestovala, co si to dovoluji. Stehna a chodidla opět důtkami. Mrskání chodidel si zvláště vychutnávala. Zdálo se, že to pro ni bylo nové. Když se otočila na záda, doširoka roztáhla nohy. To byl signál, že se mám zaměřit na černými hustými chlupy porostlý Venušin pahorek. Tam toho vydržela opravdu hodně. Na závěr zvedla nohy do výše a roztáhla je, takže se otevřely už dobře prokrvené pysky.

Tetelila se blahem. Ale nabídnutou slevu jsem odmítl.  Dostalo se mi tří druhů rozkoše. A za to mi nebylo líto si dokonce i připlatit. Dohodli jsme se, že příště přijdu mimo úřední hodiny, a vyzdvihnu si i tu masáž penisu, na kterou kvůli spankingu nedošlo.

Při dlouhé cestě výtahem jsem jí masíroval Venušin pahorek. Než jsme dojeli na přízemí, měla tam dost velkou mokrou skvrnu.

Bětka aneb Jak se hraje na Majdalénku 36

Redigoval jsem novou verzi své povídky o děvečce Majdalénce. Práce, která ani není prací, protože ji dělat nemusím, a protože za ni nic nedostávám, mě tak zaujala, že trvalo dost dlouho, než jsem si všiml, že za za mnou stojí moje žena Bětka a hledí mi přes rameno.

"Co to píšeš?" zeptala se. "Ale nic. To jen tak," pravil jsem a pokusil se přepnout monitor do jiné aplikace. Ale bylo pozdě.

"Nech mě to dočíst," okřikla mě. Když se stalo, pokračovala, "Náhodou je to docela zajímavé. Ten velebníček byl docela vykuk. Pokrytečtí idioti ve Vatikánu mu zakazovali vést normální sexuální život, ale on na ně vyzrál. Filuta. Našel si zábavu, kterou mu žádné přikázání nezakáže. A Majdalénka, taky šikulka. Líbilo se mi, že se jí to líbí." Překvapilo mě, že je jí líto katolických velebníčků, a mě, který stejně, jako oni, žiji v nedobrovolném celibátu, jí líto není. Na chvíli se odmlčela, a pak dodala, "Už jsem dlouho nedostala, tak mě to docela vzrušilo."

"Tys snad někdy dostala?" zeptal jsem se překvapeně.

"Jůj, mockrát."

"Od koho?"

"Od Martina."

"Kdo je to, doprdele, Martin?" Jsme spolu deset let, ale nikdy jsem o žádném Martinovi neslyšel.

"To byl můj první kluk. Nepovídala jsem ti o něm? Tak promiň. Jednou jsme se pohádali, a já  mu řekla, že je blbec. Přehnul si mě přes koleno a naplácal mi na zadek. Zažila jsem to poprvé, a docela se mi to líbilo. Ale bylo toho dost málo. Když mě Martin pustil, uhladila jsem si sukni a pravila, ´Seš idiotskej, vymetenej, zkurvenej, pitomej blbec.´ Otočil se ke mně a pravil, ´Svlíkej se! Donaha!´ Bránila jsem se jen naoko. Přinesl z kuchyně vařečku, přehnul mě přes stůl a seřezal mi zadek, co se do něj vešlo. Když skončil, zeptal se, ´Tak co, jsem blbec?´ Měla jsem toho akorát dost, a tak jsem ho nechtěla dál provokovat. ´Nejseš, ale možná zítra zase budeš.´ Šťastně se zasmál, svalil mě na gauč a milovali jsme se, až se hory zelenaly. Potom jsem od něj dostala ještě mnohokrát. Martin všechno pochopil, a já ani nemusela předstírat špatné chování. Stačilo poznamenat ´V tomto počasí by se docela hodil výprask´, nebo ´Kam jsi minule schoval tu rákosku?´"

"Když jsem se dala dokopy s tebou, trochu mě mrzelo, že jsi takovej ňouma," zachmuřil jsem se, "a nepřehneš mě přes koleno, ani když tě ošklivě provokuji."

Když si všimla mých chmárů, pohladila mě po ruce. "Ale ty máš jiné přednosti," pokusila se mě uchlácholit. Tím ale spíš přilila oleje do ohně. Narážela na to, že hezky vydělávám.

"Ale moc mluvíme," změnila téma, "a skutek utek. Co kdybychom si zahráli na Majdalénku?"

To mě zaujalo, a mé chmáry se poněkud rozjasnily. Potěšilo mě, že mé fantazie padly na úrodnou půdu.

Byla nahá coby dup a její tělo už se pohupovalo na měkkém divanu. Dělal jsem to jako ta farská kuchařka. Zeširoka jsem se rozmáchl, nechal pásek vytažený z kalhot zasvištět, aby ten Bětčiny, i po desetiletém manželství pěkně tvarované hýždě sotva pohladil. Bětka vydržela tři takové šlehy, a potom udělala odmítavé gesto. "Nejsem z porcelánu," pravila. "Můžeš přitlačit." "Tak jo," opáčil jsem. "Ale už to nebude na Majdalénku." "Nevadí," řekla moje polovička, "hlavně, že něco bude."

Na dalším švihu jsem si dal záležet. Pásek dopadl na obě hýždě, jen to mlasklo. Bětka sykla a pohladila se vzadu oběma rukama. Zřejmě už je to dávno, co si stahovala kalhotky, aby podstupovala životodárnou masáž. Ale vzápětí se uklidnila. Vysázel jsem jí deset a zabarvil tak alabastrovou prcku do růžova.

Bětka si natáhla letní šaty na holé tělo a zeptala se mě, jestli jsem ještě něco napsal. Projevil jsem určitou prozíravost, že jsem ji neupozornil na své, dost početné, povídky v gardu F/M. Co kdyby si chtěla "hrát" podle nich? Místo toho jsem navedl její pozornost na dvojici povídek o zlaté postsovětské mládeži, které jsem uvedl pod společným názvem ´Čajepitije´.

Bětka shltla obě povídky jedním dechem. "Tu Valju jsi psal podle mě?" zeptala se. "Co tě k tomu vede?" "Valja měla strach, že od Sergeje dostane výprask, který jí naznačoval, a potom byla nervózní, když se k tomu neměl. Já taky tak. Nadcházejícího výprasku jsem  se bála, ale současně jsem se chovala tak, aby žádný výprask nebyl poslední. A na všechny minulé výprasky vzpomínám v dobrém, třebaže některé z nich byly všechno, jen ne příjemné. Martin byl gentleman, ale někteří z těch ostatních byli, mírně řečeno, surovci."

"Někteří z ostatních?" zarazil jsem se. "Ono jich snad bylo víc?"

"Já jsem ti to neřekla? To jsem ale mrcha. To byli Martinovi, a částečně i mí kamarádi. Když jsme dělali různé mejdany, žůry, rauty a jiné společenské akce, dost často to končilo nějakými sázkami nebo hrami, které vyvrcholily tím, že holky musely sundat kalhotky. Někdy i kluci. Je zvláštní, že od každého mi to chutnalo trochu jinak. Ale nemusíš se bát, souložila jsem před tebou jen s Martinem."

"Ale stálo by za to takové ´Čajepitije´ zinscenovat," vrátila se k tématu. "Například, když přijdou Strnadovi. Ty večírky s nimi už začínají být nudné. Neustále omílají historky, které jsme slyšeli už tisíckrát." Odmlčela se, a pak pokračovala. "Vlastně i my hovoříme stále o tomtéž. Ale takové Čajepitije by do těch posezení vneslo nový život. Ovšem, chtělo by to, aby neznali slovo ´spanking´."

"Ty by ses nestyděla podstoupit veřejný výprask?" zeptal jsem se.

"Styděla. Ale Tamara si zvykla, Valja si zvykla, i já bych si zvykla. A vůbec, stud je vzrušující. To bych ti mohla vyprávět. Vždyť ty výprasky na mejdanech byly vlastně veřejné. A kromě toho, Strnadovi mají smysl pro srandu. Přinejmenším Jarka.  Do Petra jsem nikdy moc neviděla. Ale Jarka by si s Petrem jistě poradila."

Musel jsem uznat, že Bětčina úvaha nemá chybu. Dýchánky s našimi dlouholetými přáteli opravdu ztrácely šťávu. Zvali jsme je čím dál méně často. Čajepitie by mohlo způsobit oživení. A tak jsem dal Bětce zelenou.

Dala mi pusu a slíbila, že to zařídí.

"Ale teď," pokračovala, "bychom si mohli udělat generálku." Pochopil jsem, kam míří, a rozhodně jsem to odmítl. "Kdepak. Dnes bylo výprasků dost. Nesmíme to přehánět." "Prosím," ponižovala se Běta. "Potom bychom se mohli milovat." Tuto větu jsem od ní neslyšel nejmíň rok. Takové lákavé nabídce bylo obtížné odolat. "Och, ty čort, kak ty býstro menjá peregavaríla," pronesl jsem prastarou průpovídku z rádia Jerevan, a přehnul si Bětku přes koleno.

Opět udělala odmítavé gesto. "Tamara byla při tom nahatá. Jsem já snad horší?" Obratným pohybem shodila šaty a vrátila se do polohy OTK. Výprask páskem už nebyl ani znát.

Pavla aneb Trauma z mládí 41

Když mě po dvouletém soužití opustila zdravotní sestřička Olga, 22, těžce jsem to nesl a bylo mi prachbídně. Stále jsem na ni myslel a vzpomínal, jak nám spolu bylo dobře. Přes den v práci to jakž tak šlo, ale když jsem se vrátil domů, neměl jsem nikde stání, nic mě nebavilo, všechno mi padalo z rukou a skoro nic jsem nejedl. Třebaže jsem o svém trápení nikomu nevyprávěl, sousedé i bez řečí poznali, že nejsem ve své kůži. V mé přítomnosti přestávali mezi sebou hovořit a soucitně na mě hleděli.

Po třech týdnech u mě večer zazvonila sousedka Pavla, asi pětačtyřicetiletá, svobodná, a tvrdíc, že špatně odhadla vaření, mi v kastrůlku přinesla ještě teplé "zbytky od večeře", jestli se neurazím. Prokoukl jsem její milosrdnou lež, ale nechtěl jsem se jí dotknout, a jelikož "zbytků" bylo ještě docela dost, rozdělil jsem je na dva talíře, a pozval ji, ať se mnou pojí.

Asi za tři dny přišla znovu. Už se netvářila, že to jsou zbytky. Obtěžovalo mě to, ale nedokázal jsem být dost asertivní a říct jí o tom. Potom chodila skoro denně. Vždycky trochu poseděla, a velice obratně ze mě tahala rozumy. Jen nerad jsem připouštěl, že se mi na duši dělalo trochu líp. Po dvou měsících mi navrhla, abych jí tykal. Sama mi tykala už dřív, a bez ptaní. Domnívala se, že mnohem vyšší věk ji k tomu opravňuje, a já jsem nenamítal. Ale když jsem jí měl tykat já, dlouho jsem si nemohl zvyknout.

Po půl roce si všimla, že chodím stále v jedné nežehlené košili. Sice skoro denně prané, ale stále v té stejné. Pavla se nabídla, že mi bude i prát. Bránil jsem se tomu, že ji nechci obtěžovat a využívat, ale ona namítla, že po práci stejně nemá co na práci, a vysedávat u televize ji už přestalo bavit. Tak jsem, ač nerad souhlasil. Nabídl jsem jí, že jí tedy za praní budu platit. Odmítla, řkouc, že si odměnu někdy vyzvedne v naturáliích. Kdoví, co tím myslela?

Jednou, když mi ukládala do prádelníku vyprané a vyžehlené prádlo, objevila tam schované důtky a ratanovou rákosku. Ptala se, na co to mám. Neumím  dobře lhát, a tak, červenaje se, jsem jí řekl pravdu: před milováním jsem Olgu někdy mrskal po zadku. Zatajil jsem ale, že mrskala i Olga mě, ba dokonce častěji, než já ji. Pavla projevila zájem, a potom jsme si dlouho povídali o erotickém spankingu. Vysvitlo, že o existenci něčeho takového neměla nejmenší tušení, ale na konci debaty se zdálo, že trochu pookřála. Jako kdyby z ní něco spadlo. Potom špitla, že by to taky někdy ráda zkusila. Neobratně jsem to zamluvil, a ona nenaléhala. Zatím. Když ale přinesla prádlo příště, k věci se vrátila. "Slíbils mi, že někdy spolu vyzkoušíme ty důtky." Nic jsem jí neslíbil, ale nechtěl jsem se s ní hádat.  Řekl jsem jí, že to mrskání bývalo na holou, doufaje, že ji to zastraší a odradí, a ona od toho nápadu odskočí, a dá mi s tím už pokoj. Ale Pavla si od minule o tom někde asi něco přečetla, a tak teď byla chytrá. "To se samo sebou rozumí, že na holou," pravila. "Jinak to ani nemá cenu." Zase mě ukecala. Dohodli jsme se na příští den. Už vím, co myslela pod naturáliemi.

Nazítří přišla svátečně oblečená, a myslím, že i trochu navoněná. Po povinném posezení u vína vstala a řekla, "Tak jdeme na to." Svlékla  se donaha a přiklekla ke křeslu. Chovala se nenuceně. Nikterak se nesnažila skrývat bujně porostlý nevyholený klín. Tělo měla neopálené a poněkud přerostlé, prsa ztrácející pružnost, a její bílá zadnice si o vyšlehání přímo říkala. Vycházel jsem z toho, že je v této věci nováček, a tak jsem začal velmi opatrně. Nechtěl jí ublížit, ani ji zastrašit. Bál jsem se, že bude nejspíš zklamaná. Švihl jsem ji důtkami asi desetkrát tak opatrně, že na jejím těle nezůstalo ani stopy. Pavla zůstala ještě chvíli klečet, a když pochopila, že nemíním pokračovat, vstala, a beze spěchu se oblékla.

Ještě před hodinou bych si byl nepomyslel, že mě dokáže vzrušit žena víc než o dvacet let starší, nadto nepříliš hezká a s dvacetikilovou nadváhou. Ale ona to dokázala. Zkrátka se mi postavil. Pavla si toho všimla, a nabídla se, že mi to udělá rukou. To mě vzrušilo ještě víc, a trochu mi ustříklo do kalhot. Nechtěl jsem se prozradit, že se nedokážu ovládnout, a tak jsem laskání s rozpaky odmítl, a snažil se odvést řeč jinam. Když jsme dopíjeli víno, nehovořili jsme ani o erekci, ani o výprasku. Ale téma viselo ve vzduchu, a ani jeden z nás se nedokázal pořádně soustředit na náhradní náměty.

Při její příští návštěvě jsem se  osmělil a zeptal se jí, jestli ten výprask bylo to, co od toho očekávala. Pavla se nestyděla přede mnou svléknout a ukázat mi všechny svoje vnady, ale styděla se o intimních věcech mluvit. Musel jsem do ní nalít pár panáků alkoholu, než se mi podařilo proniknout malinký kousek do jejího vnitra. Ano, nebyla spokojená, ale ne proto, že by to bylo nepříjemné, ale proto, že jsem to odfláknul. Příště ji nesmím tak šetřit, a musím přitlačit. Takže bude nějaké příště, pomyslel jsem si. Nepřímo naznačila, že úplně nespokojená nebyla.

Příště, než se svlékla, si opět vyžádala kapku slivovice, a když se přehnula přes křeslo, dirigovala mě, jak to chce. Tentokrát švihů důtkami bylo kolem stovky, a její prdelka po akci byla pěkně růžová. Opět jsem to stopl já, Pavla by bývala nejspíš vydržela ještě víc. Opět jsem se vzrušil, a Pavla se mě už nezeptala, jestli to chci, a vzala situaci do svých rukou. Ještě nahá si přinesla svou židli blíž ke mně, rozepla mi zip na kalhotách a vzala do svých rukou i můj úd, a vyhonila ho do trenek. Moc práce s tím neměla, protože už to bylo dávno, co Olga ode mě odešla, a od té doby jsem  jiný vztah neměl. Na odchodu mi Pavla přikázala, abych si  ty postříkané trenky svlíkl, že je vezme vyprat. Chtěl jsem se jít převlíct do koupelny, ale ona se postavila mezi dveře. Poprvé mě viděla nahého.

Další měsíce jsme trávili tak, že po společné večeři přinesené v kastrůlku jsme si dlouho povídali - měla nesmírně široký rozhled a dalo se s ní mluvit takřka o čemkoliv - a potom jsem ji uspokojil několikrát týdně zezadu a ona mě zepředu. Žádné jiné dotyky mezi námi nebyly. Žádné líbání, žádné hlazení, o souložích ani nemluvě. Ale Pavla to rukou dělala tak mistrovsky, že mi soulože s Olgou skoro úplně přestaly chybět. Skoro úplně.

Pokud jde o výprasky, Pavla byla čímdál náročnější. Brzy jí nestačila stovka, ani stopadesátka. Když jsme se blížili ke dvěma stovkám na jedno sezení, řekl jsem, že mě od toho dlouhého mrskání už bolí ruka, a napůl vážně, napůl žertem jsem jí navrhl, jestli bych jí to neměl dělat spíš rákoskou. Namítla, že rákoska se hodí spíš na kluky. (Docela to trefila. Od Olgy jsem opravdu dostával rákoskou.) "To mi připomenulo, že bys taky zasloužil na zadek," pravila. "Začíná ti narůstat hřebínek." Realizaci nápadu dlouho neodkládala. Vyndala zpod prádla rákosku a poručila mi, abych se svlékl. Konečně, pomyslel jsem si radostně. Už se mi po spankingových hrátkách stýskalo. Nechtěl jsem to ale zkazit tím, že bych projevil přílišnou radost. Tak jsem začal naoko smlouvat. "Na holou ne!" "Kdepak," řekla Pavla, "chudáka Olgu jsi bil na holou, tak ať i ty poznáš na vlastní kůži, zač je toho loket." Ještě chvíli jsme se handrkovali, a potom jsem se svlékl donaha a lehl si na na břicho na gauč. Výprask ještě ani nezačal, a já už jsem byl vzrušený.

Pavla asi na mé smlouvání naletěla. Mrskala mě velmi ledabyle, a vysázela mi jich sotva třicet. Ale stačilo to na to, abych intenzivně zatoužil po normálním sexu. Když jsme se vyměnili, a Pavla zaklekla do své oblíbené polohy u gauče, v pauze mezi mrskáním jsem ji zezadu lehce pohladil po kožíšku mezi nohama. Trhla sebou, jako kdyby jí projel elektrický proud. "Co to děláš", osopila se na mě. Tvářila se sveřepě, ale bylo vidět, že jí můj zájem lichotí. "Koleduješ si o přídavek?" Koledoval jsem si, ale říct jí to jsem se neodvážil. Místo toho jsem jí zajel rukou mezi nohy znovu, a tentokrát hlouběji. "Počkej, to si vypiješ," pohrozila mi Pavla, ale osten jejího hlasu se už otupil. Zřejmě pochopila, že jsme oba téže krevní skupiny.

Když jsem dokončil její dávku důtkama, přišla řada na můj přídavek. klekl jsem si na koberec a opřel se o lokty. Pavla se chopila rákosky. Tentokrát přitlačila. Od Olgy jsem držel obvykle takových padesát, ale teď to bylo jistě hodně přes sto. A s větší razancí. Zadek jsem měl v jednom ohni, ale penis stál jako svíčka.

Položil jsem Pavlu na koberec, a když jsem se chystal do ní vniknout, položila si obě ruce na ohanbí. "Musím ti něco říct," pravila. Nastalo dlouhé trapné ticho, než se odhodlala prozradit, co ji mnoho let tížilo. "Jsem panna."

Tentokrát jsem se  trapně odmlčel já. Oněměl jsem překvapením. Oněměl i můj úd. Pavla, aniž by si přestala držet ruku na své panenské dírce, se dala do vyprávění.

Vyrůstala ve spořádané rodině, rodiče se měli rádi a chovali se jeden ke druhému kultivovaně, a stejně kultivovaně se chovali i k ní. Nikdy ji nebili. Ostatně skoro nikdy ani nebylo za co. Ve škole se dobře učila, a ani doma s ní nebyly problémy. Ale ona právě po bití toužila. Její probouzející se sexualita se projevovala tím, že si představovala, jak leží na bříšku, nahatá a svázaná, a nechává se mrskat po hýždích. Jedno, jestli klukem nebo holkou, mužem nebo ženou, jednou osobou nebo celou partou. A že mu, jí nebo jim to občas oplácí stejnou mincí. A při tomto snění zažívala slabounké náznaky něčeho, co snad připomínalo orgasmus. Rodiče ji nepoučili, sexuální výchova se tehdy nevyučovala, a tak si Pavla dlouho myslela, že fyzická láska probíhá právě takto.

Ke zvratu došlo někdy mezi jejím dvanáctým a třináctým rokem. V ulici, kudy chodila do školy, dělníci kladli do výkopu nějaké potrubí nebo kabely. Pár týdnů po ní mlsně pokukovali, a jednou v zimě, kdy se brzy stmívá, ji zatáhli do své maringotky. Svlékli ji donaha. Pavla se nebránila. Myslela si - a doufala - že jí naplácají na zadek, jak o tom vždycky snila. Ale oni místo toho jí mozolnatýma rukama osahávali pučící  ňadra, tahali ji za rašící pubické ochlupení a strkali jí prsty do konečníku, a při tom všem vedli oplzlé řeči a hlasitě se řehtali. Nakonec si všichni - byli tři - rozepli kalhoty, vytáhli své nadržené klacky a vystříkali se jí na břicho a do tváře. Potom ji, plačící, vyšoupli na mráz.

Třebaže technicky nedošlo ke znásilnění, ponižující zážitek Pavlou těžce otřásl, a ona se zapřísahala, že už se jí nikdy nesmí dotknout žádný muž. Rodičům nic neřekla, ale duševně nesmírně strádala. Prospěch ve škole se jí zhoršil, a  pronásledovaly ji noční můry, a i pseudosexuálnímu snění před  spaním byl na čas konec. Asi po dvou letech se  ke spankingovým fantaziím před spaním vrátila, ale přísahu ohledně sexu s muži dodržela. Až doteď.

Když poznala mě, pocítila, že se mnou by se jí to, možná, snad, nehnusilo. Několikaměsíčním oťukáváním přišla na to, že jsem slušný, něžný, vzdělaný a že neumím lhát. A kromě toho, sdílím s ní zálibu ve spankingu, a díky mně se dozvěděla, že to není nenormální a že se to líbí poměrně mnoha lidem. A že to dělám přesně tak, jak o tom celá léta snila. Takže, pokud mi její curriculum vitae nevadí, tak jo. Mám zelenou.

Místo odpovědi jsem si k ní přilehl na koberec a začal ji laskat. Přijímala mé laskání s čímdál větší vstřícností. Když jsem byl znovu připraven, a vytušil jsem, že i ona je připravena, nadzvedl jsem se a chystal se k závěrečné fázi, její dlaň se opět objevila na jejím ochlupení. "To, co se chystám udělat, je škaredé, moc škaredé," řekla šeptem. "Zasloužím si za to bití." Na chvíli se odmlčela, a pak dodala, "Tentokrát rákoskou, jo?"

Lehla si na břicho na koberec, a celá se chvějíc otočila ke mně ústa, a pravila, "Nepřestávej, dokud ti neřeknu."

Chopil jsem se rákosky, a oplatil jí, co jsem před chvílí dostal od ní. I s úroky. Až dlouho po stovce se  obrátila na znak, a řekla, "Tak pojď!"

Želmíra aneb Sny a skutečnosti 42

S podřízenou, dlouholetou platonickou přítelkyní Želmírou, Želkou, jsme seděli u pozdního oběda a povídali si. "Dnes se mi o tobě zdálo," řekl jsem. "Chceš vědět, co?" Chtěla. Byli jsme spolu na služební cestě v blízkém zahraničí. Po vyřízení služebních záležitostí jsme si dali krátký rozchod, abychom se mohli podívat po obchodech (aby se Želka mohla podívat po obchodech). Ale v době, kdy jsme se měli znovu sejít a odjet, Želka nikde. Jednak jsem se zlobil, že je nedisciplinovaná, jednak jsem měl strach, jestli se jí něco nestalo. V té zemi se motaly spousty imigrantů, o nichž jsme denně slýchali hrůzostrašné zprávy. Navíc si Želka zapomněla v autě mobil, takže jsem ji ani nemohl upomenout. Měla zpoždění skoro dvě hodiny. Neřekl jsem nic, ale dal jsem jí najevo, že se zlobím. Velmi zlobím. Ale když jsme se vrátili do republiky, zastavil jsem na prvním odpočívadle, přehnul ji přes kapotu a naplácal jí na zadek, co se do něj vešlo.

Myslel jsem, že se Želka na to vyprávění urazí, nebo že mi řekne, že jsem čuně, chlívák, sadista a mačo. Ale ona zareagovala úplně jinak. "Byla jsem při tom výprasku nahá?" chtěla vědět. Ne, nebyla. "Tak to byl houby výprask," pravila. "Pokud žena při výprasku není nahá, nebo aspoň nemá stažené kalhotky, je výprask k ničemu."

Chtěl jsem vědět, odkud to tak dobře ví. Dostala snad někdy výprask? "Ne dostala, ale dostávala. První byl za trest. Už si ani nepamatuji, za co to bylo, ale provedla jsem něco moc hnusného. Můj první kluk, s nímž jsem v té době ještě ani nespala, řekl, že mě musí potrestat. S tím jsem souhlasila. Opravdu jsem si zasloužila. Přehnul si mě přes koleno a naplácal mi na zadek rukou. Když skončil, zůstala jsem mu ležet na klíně. Už nevím, jestli jsem to považovala za málo adekvátní trest, nebo jestli se mi to už začalo líbit. Nevím. Každopádně jsem si vyhrnula sukni na záda. Jarda to správně pochopil a naložil mi přes kalhotky víc než poprvé."

"Když už jsme byli milenci, byli jsme na výletě v lese. Zastavovala jsem se u keřů s dlouhými rovnými pruty a ohmatávala je. Když jsem to udělala asi pošesté, Jarda se mě zeptal, co to dělám. Po menším upejpání jsem mu řekla, že uvažuji, který prut by se nejlíp hodil na výprask. Jardovi se to moc nelíbilo. Nebyl to žádný surovec, a nechtělo se mu mě bít, zvláště když jsem nic neprovedla. Ale když se to opakovalo, ulomil jeden z prutů, které jsem obdivovala, a řekl, ´Tak dobře. Když to tak moc chceš, tak jdeme na to.´ Poručil mi, abych se předklonila, ale já si místo toho sáhla pod sukni, stáhla si kalhotky a pohodila je do mechu. Potom jsem si vyhrnula sukni. První rána docela štípla. Vykřikla jsem bolestí a chytila se oběma rukama za zadek. Jarda se zeptal, jestli má přestat. ´Ne, nepřestávej, dokud ti neřeknu.´ Vydržela jsem asi do šedesátky. Potom jsem mu rozepla kalhoty a řekla, ´Pojd, rychle, už to nevydržím.´ Byla to nádhera. I Jarda přišel na to, že výprask může být stimulující i pro kluka. Pár pěkných prutů jsme si vzali domů."

"Za rok nato jsem se seznámila s nynějším manželem, a dala jsem mu hned na prvním rande. Jarda nás načapal in flagranti, a byl konec. S Jardou i s výprasky. Manžel pro výprasky nemá pochopení. Už dvacet let nostalgicky vzpomínám na doby, kdy mi po holé prdelce poskakoval prut nebo řemen, a kdy jeden orgasmus následoval za druhým."

Želka se odmlčela, a pak pokračovala. "A co ty?" zeptala se. "Povídá se, že sny jsou pokračováním bdělých myšlenek. Toužíš nasekat nějaké ženě? Nebo jsi to už někdy udělal?" "Ne, neudělal," řekl jsem, "ale přiznávám se, že o tom často sním. Zatím jsem ale nenašel žádnou ženu, která by mi tak nepokrytě naznačila, že by se jí to líbilo. Ty by sis dala říct?"

Želka dlouho přemýšlela. "Což o to," řekla nakonec. "Říct bych si dala. Ale potíž je v tom, že jak jsem ti už naznačila, po výprasku vždycky strašně toužím po milování. A to bych si říct nedala. Nerada bych byla znovu přistižena in flagranti. Takže zůstanu manželovi věrná. Promiň!"

Zesmutněl jsem, ale prominul. Co se dá dělat, řekl jsem si. A nechal jsem to tak. Už jsem k debatě nikdy nevrátil, a po čase ji zcela vypustil z hlavy.

Po několika měsících jsme s Želmírou jeli služebně do blízkého zahraničí. Po vyřízení služebních záležitostí jsme si dali krátký rozchod, a dohodli se, že v pět hodin vyrazíme na cestu zpět.

Seděl jsem v autě na parkovišti v jednosměrné ulici přiléhající k hlavnímu náměstí, a čekal. Spřátelil jsem se zatím s výběrčím parkovného, který mě navštívil celkem pětkrát, aby více než polovinu mých diet převedl do kasy zdejšího magistrátu. V půl osmé se konečně dokolébala Želka, obtížená početnými objemnými krabicemi z oranžového kartónu.

Když jsme se vrátili do vlasti, zastavil jsem na prvním odpočívadle.

　

Barbora aneb I daně mohou přivést k příjemným zážitkům 43

M/F, F/M

"Co na mě tak civíte?" oslovila mě mladá štíhlá černovláska, která řízením osudu stála vedle mě ve frontě na podání daňového přiznání.

"Představuji si, jak asi vypadáte nahá," odpověděl jsem podle pravdy.

"A co vidíte?" Neurazila se.

"Kromě mnohé jiné krásy vidím pěkný, kulaťoučký zadeček, který si přímo žádá o pěkné poplácání."

"Vy bijete ženy?" zeptala se.

"Ale fuj! Jaké škaredé slovo! To, co mám na mysli, není žádné bití, ale oboustranně příjemný a vzrušující zážitek. Pro ženy dokonce prospěšný. A samozřejmě prováděný za oboustranného souhlasu a na základě oboustranné dohody."

"Co může být na bití prospěšného?" Nehodlala se vzdát své terminologie.

"Tak především, zlepšuje se krevní oběh, reguluje se tlak krve, brání se vzniku křečových žil, a co ženy zejména oceňují, je, že se brání vzniku celulitídy. Nikoliv bezvýznamný motiv je, že při spankingu, jak se tato terapie odborně jmenuje, má žena jedinečnou příležitost ukázat mužům, jak je krásná. Pomocí spankingu se dá zintenzivnit orgasmus a u neorgastických žen orgasmus vůbec dosáhnout. Spanking se rovněž využívá na léčbu neplodnosti žen. Ale to jistě není váš problém. Poněkud méně žádoucím vedlejším účinkem je, že po takové terapii více chutná jíst. Ale jak se tak na vás koukám, ani to není váš případ."

"Inu, vyprávět umíte hezky. Ale je vidět, že jste typický sobecký chlap. Zkrátka macho. Jde vám jen o vaše hnusné libido, a za tím účelem si dokážete vymyslet pohádky o tom, jak je to skvělé. Ale kdyby vám chtěl někdo to bití oplatit, to už byste nebyli takoví hrdinové."

"No, kdyby ten ´někdo´ byla taková nádherná ženská, jako jste vy, tak bych si to docela nechal líbit. A s radostí."

Její pohled výrazně změkl. Na chvíli se odmlčela. "Snad to s vámi není tak špatné," pravila. Ještě chvíli bojovala sama se sebou, a potom řekla, "Třeba bych to někdy zkusila. Říká se, že člověk má vyzkoušet všechno. Nebo skoro všechno."

Než jsme se domluvili kdy a kde ji vyzdvihnu, byli jsme u okénka a čelili zamračenému pohledu otrávené úřednice.

Když jsem v dohodnuté době dorazil na dohodnuté místo, čekala tam. Byl jsem trochu překvapen. Myslel jsem, že na mě hraje  habaďůru a nepřijde. "Byla jsem trochu překvapena, že jste přijel" pravila, když nastoupila ke mně do auta. "Myslela jsem, že na mě hrajete  habaďůru a necháte to plavat." Měla na sobě světle hnědý kostým  malinko nad kolena. Čerstvě umyté vlasy pojištěné jednoduchou sponkou, kterou by laik mohl pokládat za zlatou. A voněla.

Zavezl jsem ji do malého levného hotýlku ve vytunelované rekreační oblasti asi padesát kilometrů za městem, který za minulého režimu sloužil hlavně k pořádání dýchánků brigád socialistické práce a branno-sportovních her. Byli jsme tam jedinými hosty.

Bez dlouhých cerátů jsme přistoupili k věci. Přikázal jsem jí, aby si svlékla  sukni, která byla tak úzká, že by se při naší akci mohla poškodit, a aby se opřela  o poněkud rozviklaný stůl. "Mám si stáhnout kalhotky?" zeptala se žoviálně. "Ne," řekl jsem. "Ale, říkal jste, že byste to chtěl dělat s nahými ženami." "Ne," opakoval jsem už poněkud zvýšeným hlasem. "Nic takového jsem neříkal. Váš nahý zadeček jsem si jen představoval." Když jsem viděl, jak zesmutněla, řekl jsem, "Možná později."

Pohladil jsem ji po kalhotkách a pak jsem se dal do vyplácení. Střídal jsem půlky a zvyšoval tlak, ale ani po padesátce jsem ji neplácal moc silně.

Když pochopila, že je konec, vzpřímila se, pohladila se po kalhotkách a chvíli na nich držela obě dlaně. "Měl jsi pravdu," začala mi tykat. "Bylo to příjemné. Dokonce velmi příjemné. Jak je možné, že jsem netušila, jak příjemné to může být. Mimochodem, jmenuju se Barbora," řekla a nastavila mi levou tvář k letmému polibku.

Když jsem se představil i já, pokračovala. "Trváš na svých slovech?" zeptala se. "Já na svých slovech vždycky trvám. Ale nevím, co konkrétně máš na mysli," pravil jsem, třebaže jsem tušil, na co asi naráží. "Říkal jsi, že od takové ženy, jako jsem já, by sis s radostí dal naplácat. Platí to?"

"Samozřejmě," odvětil jsem. "Tak kalhoty dolů!" Svlékl jsem si kalhoty a uvelebil se na stole, kde byla před chvílí uvelebena ona. Zvolila postup, který pochytila ode mě, to jest plácala mě střídavě po obou půlkách, ale dávala do té akce mnohem větší sílu, než já. Aspoň mi to tak připadlo. Dala mi dvakrát asi po stovce a pak se zeptala, "Tak co, bylo to s radostí?" Přisvědčil jsem. Bára teď zahákla ukazováček za gumičku mých trenek, na malý okamžik zaváhala a potom mi stáhla trenky ke kolenům. Chvíli se pokochala odstíny mého zadku, zajisté nikoliv šedivými, a pokračovala ve výprasku, tentokrát na holou. Zůstala při vyzkoušené metodice, aniž snížila intenzitu vyplácení. Tato fáze trvala mnohem déle, než ta předchozí. Odhaduji, že jsem na každou půlku dostal dvěstě, třebaže si nemyslím, že to počítala. Pohlazením po varlatech naznačila, že je konec. Dovolila mi, abych se oblékl.

"Omlouvám se, že jsem ti řekla, že jsi macho. Snášel jsi to docela statečně."

"Nevím, jestli nezměníš názor, až ti nasekám na holou."

"Teď hned?" zeptala se. Podíval jsem se na hodinky, a když jsem viděl, že ještě není moc pozdě, řekl jsem, "Jo, teď hned. Svlíkni si kalhotky."

Poslechla mě bez odmlouvání, ale poněkud po svém. Svlékla si nejen kalhotky, ale všechno. Chvíli se koketně procházela po neútulném pokoji, aby se mi předvedla ze všech stran. Porovnával jsem to, co vidím, s tím, co jsem si představoval na daňovém úřadě, a musel jsem svůj odhad opravit směrem do plusu. Byla vysoká, černovlasá, černooká, štíhlá ale nikoliv hubená, prsa asi dvojky s naběhlými hroty bradavek (namlouval jsem si, že o jejich naběhnutí jsem se postaral já), útlý pás, široké boky, dlouhé, rovné, vyholené nohy, nevyholený klín stejné barvy, jako vlasy. Prdelka kulaťoučká, zrůžovělá předchozí masáží, avšak schopná vstřebat ještě další. "Tak co," pravila Bára, "je to jak sis to představoval na tom úřadě?" Ta potvora mi snad čte myšlenky, pomyslel jsem si, ale podle pravdy jsem řekl, že skutečnost je mnohem hezčí než sny.

Tentokrát jsem si ji položil na bříško na lůžko stejně rozviklané, jako ten stůl, chráněné květovaným přehozem. Přisedl jsem si na pelest postele a trošku k ní mluvil. Chválil jsem ji, jaká je hezká, pěkně rostlá a stavěná, jaké má hezké černé vlásky a dlouhé nožky a krásnou oblou, souměrnou a pěkně prokrvenou prdelku, jaká je statečná, že vydržela tvrdou masáž, ale současně jsem ji pokáral, jaká je neopatrná, že jde na hotel s úplně cizím chlapem, o němž nic neví, a svlíká se před ním donaha, a že za to zaslouží pořádně naplácat, na což se právě chystám.

Barborka byla celá na trní. Evidentně toužila po fyzickém kontaktu, a místo toho musela poslouchat mé kecy. Od nervozity se jí udělala husí kůže, a v žlábku mezi hýžděmi se objevilo pár kapek potu. Nebo čeho.

První plácnutí jsem vedl plnou silou na pravou půlku. Chvíli jsem počkal, co to udělá, a zatím jsem  si prohlížel pět červených nestejně dlouhých otisků na dosud bílém mase. Škubla sebou, ale neřekla nic. Pokračoval jsem decentněji, a sice tak dlouho, dokud mi nezačala umdlévat ruka.

Když umdlela docela, s masaží jsem přestal. Barborka se překulila na záda, roztáhla nohy a pravila: "Jednu věc jsi mi ale, ty mizero, zatajil. Že se po výprasku jednomu strašně zachce milování."

Milada aneb Kdo je úchyl?

Na střední škole jsem kamarádil s dívkou Ilonou. Původně jsem ji dostal pod patronát - byla slabá v matematice, a já jsem dostal za úkol, abych  jí pomáhal. Zprvu jsem z toho nebyl nadšen. Naučit matematickému myšlení někoho, kdo k tomu nemá vlohy, je tvrdý oříšek i pro zkušeného pedagoga. A to jsem já nebyl. Ale mělo to i své dobré stránky. Byl jsem v té době plachý (vlastně nejen v té době), a nebyl jsem schopen seznámit se a sblížit s osobou ženského pohlaví. Takže jsem docela přivítal možnost sblížit se s takovou osobou, takříkaje z moci úřední. Ilona byla vstřícná, a seznamování mi dost usnadňovala. Brzy jsme se téměř nerozlučně zkamarádili.

Asi po půlroku takového patronátu, nebo, chcete-li doučování, jsem se Ilony zeptal, co za to. Ne, že bych  něco opravdu chtěl, ale považoval jsem za potřebné naznačit, jak to ve skutečném životě chodí. Ilona ale mou narážku vzala vážně, a začala nahlas uvažovat. "Rodiče mi sice dávají drobné kapesné, ale to jim, přesněji řečeno matce, musím do halíře vyučtovat. Takže penězi ti zaplatit nemůžu. Stejně je to s ostatními movitými věcmi. Matka přesně ví, co všechno mám, a běda, kdyby něco chybělo." Odmlčela se, a až po hodné chvíli pokračovala. "Ale kdybys to považoval za dostatečnou protihodnotu, mohl bys mi třeba dát na zadek, že jsem tak blbá." Začal jsem se vytáčet. Že jsem to tak nemyslel, že vlastně nic nepotřebuji, a že takovou oběť od ní nemůžu chtít. Ale ona se do toho nápadu zakousla. "Možná, že by to byla i dobrá motivace."

Dohodli jsme se, že až se setmí se sejdeme v parku, na lavičce.

Přehnula se mi přes kolena a vyhrnula sukničku. Plácal jsem ji po tom silonu, až mě bolela ruka a přeskakovaly jiskry způsobené statickou elektřinou. Už už jsem chtěl skončit, když řekla, "Ještě na holou, prosím." Takový obrat událostí jsem nečekal. V kalhotách se mi začalo něco dít, aniž se něco začalo dít. Dala si stáhnout kalhotky ke kolenům. Svítil jen kousek Měsíce, což je nedostatečné osvětlení k rozeznání barvy, ale na omak byla její prcka docela teplá. Pokračoval jsem ve výprasku, a občas jsem jedním-dvěma prsty zabloudil do intimních zón. Nijak to nekomentovala, ale pod rukou jsem cítil, jak se chvěje. Chápal jsem to jako povzbuzení, ale když jsem si začal rozepínat poklopec, řekla, "Sex ne, prosím, ne." Cudně jsem se stáhl. To se jí nelíbilo, a po krátké odmlce dodala, že hladit ji tam rukou ještě můžu. Ještě dlouho jsem ji mazlil, a nakonec pomazlila i ona mě.

Za několik týdnů se do školy dostavil kapitán místní veřejné bezpečnosti. Právě jsme měli hodinu s oblíbenou profesorkou češtiny, Miladou S. Policajt přistoupil k profesorce, a dlouho jí něco šeptal. Milada, bledá jak křída, mě potom vyzvala, abych soudruha doprovodil na služebnu.

Ukázalo se, že Ilona mě udala, nebo přinejmenším někomu vyžvanila, co jsme spolu dělali na lavičce v jasmínu. Policajt mě vyšetřoval několik hodin. Znovu a znovu se vyptával na podrobnosti. Měl jsem podezření,  že mu nešlo ani tak o kriminalistickou důkladnost, ale že si takto nahrazoval četbu pornoliteratury. Nic si nezapisoval a nakonec ani nesestavil žádný protokol, který bych měl podepsat. Naopak, vytáhl ze zásuvky jakési lejstro, na něž jsem neviděl, a roztrhal ho na drobné kousky. Předpokládám, že to bylo  anonymní udání.

Celou dobu se ke mně choval naprosto korektně, skoro až kamarádsky. "Mladý muži," řekl nakonec, "přišel jsem k závěru, že jste neudělal žádný trestný čin, dokonce ani přestupek. Nebudu vás proto dále stíhat. Nicméně bych vás chtěl varovat. Měl byste si dobře uvážit, s kým se stýkat, a co s ním podnikat. Lidi jsou totiž všelijací." Podal mi ruku, a vyprovodil mě mimo areál eráru.

Do školy jsem toho dne už nešel. Na druhý den jsem se nachystal, že vynadám Iloně a že s ní na minutu rozvážu veškeré styky. Ona mě ale předběhla. Věděla už, o co jde, neboť ji Milada zavolala do svého kabinetu, kde spolu strávily celou hodinu, kdy Ilona měla být na chemii. Přísahala, že mě neudala, ale připustila, že se pochlubila - ano, přesně tak to řekla - pochlubila se jedné  důvěrné kamarádce, kterou nebude jmenovat, protože ji znám. Naznačila, že ví, proč to ta kamarádka udělala. Chtěla totiž, abych naplácal na zadek i jí, a když  Ilona odmítla mně to navrhnout, pomstila se jí typicky ženským způsobem.

Inu, policajt uvěřil mně, proč bych já neměl uvěřit  Iloně. Zvláště když mi nabídla, že se se mnou bude mazlit, kdykoliv budu chtít.

Pokračovali jsme tedy po staru, a mezi doučováním, do kterého přibylo několik dalších předmětů, v nichž byla rovněž slabá, jsem jí dával postupně silnějící výprasky na holou, a ona dělala, co slíbila.

Profesorka Milada se k incidentu nikdy nevrátila, neohlásila ho ani řediteli, ani mým rodičům, a nikdo ze spolužáků se nic nedozvěděl. Když se mě ptali, proč mě vyšetřovali, nakukal jsem jim, že šlo o jednoho tínejdžerovského Poláka, kterého chytili na rakouské hranici, a on uvedl, že pistoli a náboje na prostřílení, které u něj našli, dostal ode mne. Nebyla to docela fantasmagorie, jak by se zdálo, neboť o podobném případu jsem ze svého okolí věděl.

Po maturitě, kterou Ilona díky mně zvládla bez jediné čtyřky, jsem ji už nikdy neviděl.

Nicméně jsem na ni potom často vzpomínal. Jak léta plynula, čím dál tím méně jsem vzpomínal na nepříjemnosti s policií, a čímdál více na to, co jsme spolu dělali na lavičkách, na dekách a divanech. Bývalo mi často smutno z toho, že to už nepokračovalo.

Proto jsem přivítal zprávu, že se připravuje pomaturitní setkání šestatřiceti mušketýrů a mušketýrek po deseti letech. Čekal jsem, že Ilonu uvidím, a pokusím se ji navést na pokračování našich bohulibých styků. Ilona se ale nedostavila. Přítomných spolužaček jsem se na ni vyptával, ale všechny jen kroutily hlavou. Jen jedna měla neověřenou informaci ze třetí nebo čtvrté ruky, že se Ilona vdala do Austrálie, nebo tam někam, a na některé tamější univerzitě  přednáší matematiku.

Když jsem sklesle seděl v koutě, daleko od ruchu starých abiturientů, přisedla si ke mně profesorka Milada. Přinesla si ke mně svou sklenici s vínem, takže jsem pochopil, že to bude na dlouho.

Nejprve mi oznámila, že mi bude tykat, jako kdysi,  a vyzvala mě, abych tykal i já jí. Líbala mě mnohem déle, než je obvyklé při tykání. "Všimla jsem si, že se vyptáváš na Ilonu," řekla, když jsme si přiťukli. "Ještě na ni myslíš?" Přikývl jsem.  "Tehdy, když tě odvedl ten policajt, jsem si ji pozvala do kabinetu, a zeptala se jí, jestli je pravda to, co mi řekl. Potvrdila, že to pravda je, ale přísahala, že ona to chtěla, a že tě k tomu musela dokopat. A ještě řekla, že to bylo bezva, že ty jsi byl bezva, a že ona to bude s tebou dělat i nadále, udavači sem, udavači tam." Takže Ilona nelhala, když říkala, že se s profesorkou o tom bavila. Milada se nadechla k pointě. "Strašně jsem jí tehdy záviděla." "Cos jí záviděla?" odvážil jsem se špitnout. "Že dostala na zadek. A ještě k tomu od tak skvělého kluka." Odmlčela se, dala si velký lok vína na kuráž, a pokračovala, "Od dětství toužím po tom, aby mi nějaký kluk nasekal na zadek. Začátkem dospělosti se mi pro nával jiných povinností a starostí podařilo na to poněkud pozapomenout, ale případ s Ilonou mi to připomenul velmi naléhavě. Už je to víc, než deset let, ale stále na to denně myslím. Opravdu, denně. Ze zoufalství jsem se pokusila sama se pleskat pravítkem, ale nebylo to ono." Nadlouho se odmlčela, a já jsem čekal, že teď přijde pointa ze všech point nejpointovatější. A opravdu! "Víš, že jsi byl můj nejoblíbenější žák. Často jsem uvažovala o tom, že se zpronevěřím profesionálnímu kodexu, a že tě svedu. Teď už se ničemu nezpronevěřím, a tak chci poprosit tebe."

Ještě chvíli jsme se handrkovali. Ona naléhala, já se upejpal, ale nakonec jsme se dohodli. Omluvila se, že si potřebuje odskočit, ale nešla tam, kam se v takových případech skáče, ale šla zavolat taxík.

Ten nás odvezl do zahrádkářské kolonie, kde se nacházela stavba, kterou jen se sebezapřením bylo lze nazvat chata. Ale byla tam postel, byla tam  židle, i skřínka na nářadí. A co víc třeba?

Okno v chatce bylo zaslepeno okenicí, a jediné světlo vstupovalo dovnitř škvírami mezi lajdácky  přibitými deskami.

Posadil jsem se na postel, a gestem naznačil Miladě, že se mi má přehnout přes kolena. "Ale," namítla Milada, "Ilona mi tehdy vyprávěla, žes jí to dělal na holou." Jistě hřešila na to, že je v boudě takové přítmí, takže neuvidím, jak se červená. "Ano, to je pravda," odvětil jsem, "ale přece nemůžu chtít od paní profesorky, aby se přede mnou svlékala." Že jsem se začervenal já, to vím naprosto jistě.

"Už nejsem tvoje paní profesorka, a kromě toho, výprask přes textil je totéž, co nic. Něco, jako tlačenice v tramvaji."  Aniž se mě ptala na souhlas, začala se svlékat. "Nemůže sem někdo přijít?" zeptal jsem se v rozpacích. "Kdo by sem měl přijít," otázala se Milada. "Třeba tvůj muž." "Nejsem vdaná." Aby předešla další nejapné otázce, rychle dodala, "Byla jsem. Chvíli jsem byla vdaná, ale nedělalo to dobrotu."

Cítila potřebu vysvětlit mi, proč to nedělalo dobrotu.  Docela ji chápu. Osamělý člověk - a i já jsem býval často osamělý - se potřebuje občas svěřit se svými nejtajnějšími zážitky a představami. Neosamělému by to třeba mohlo připadnout jako exhibicionismus.

Začala opravdu od Adama. V předposledním ročníku vysoké školy ani na rektorský termín neudělala důležitou zkoušku. Několik hodin uvažovala o sebevraždě, a pak, ač téměř abstinentka, zamířila do nočního baru s úmyslem se opít, nejraději k smrti. Tam ale narazila na o rok mladšího studenta, a do rána si s ním víc povídala, než pila. Ráno, když bar zavřeli, se odebrali rovnou na úřad, a vzali se.

"Svatební noc, respektive svatební matiné v mém pronajatém pokojíku, proběhlo standardním způsobem. Tedy, pokud jsem o tom něco věděla. Odpoledne si ´manžel´ přestěhoval ke mně svých pár švestek."

Další Miladin sexuální život už byl méně standardní. Partner od ní chtěl, aby mu ´to´ dělala rukou. "Chápu, že v životě muže jsou chvíle, kdy tento způsob uspokojení je jediný možný. Dokonce ani žena není vždy připravena ke koitu. Někdy tento způsob dokonce znamená vítané zpestření jinak jednotvárného života. Občas. Ale manžel, budu mu říkat třeba Teodor, to jinak nechtěl. A nebylo to z fyziologických důvodů.  Trápilo mě  to, neboť jako každá normální žena toužím po plnokrevném sexu, tělo na tělo. Pár dní jsem to vydržela, ale pak jsem mu řekla, že respektuji jeho úchylku, ale že toužím, aspoň někdy, po normální souloži.  Pohádali jsme se. Strašně na mě křičel, jak si vůbec dovoluji označit ho za úchyla. Odešel z ´domu´, a neukázal se pár dní. Když se vrátil, jakoby se nechumelilo, pokračovali jsme podle jeho jízdního řádu. Opět jsem to vydržela pár dní, a potom jsem potichu navrhla, že tedy dobře, budu mu to dělat, jak to má rád, ale chtěla bych od něj, aby mi občas nasekal na zadek. Rozčílil se ještě víc, než minule, ošklivě mi nadával, a pravil, že s úchylnou babou on nemusí žít. Prásknul za sebou dveřmi, a byl pryč."

Když byl pryč, Milada požádala o rozvod. Narazila na šikovnou advokátku, která jí zařídila rozvod hned v prvním stání.

"Po úspěšném pojednávaní jsem ji pozvala na panáka. Jmenovala se Františka, Fánka. Františku zamrazilo, když jsem před soudem použila termín ´sexuální úchylka´. Kdyby byl soudce politicky korektní, což naštěstí nebyl, buď by pojednávání odročil pro procesní chybu, nebo by mi uložil pořádkovou pokutu. Fánka mě poučila  pro příště, bude-li jaké, že teď se to jmenuje ´menšinová orientace´. Já jsem naopak poznamenala, že i ona udělala chybu, když o mně vyhlašovala, že jsem normální. Fánka trochu zchladla, a zeptala se v čem jsem nenormální. Když jsem jí řekla, že toužím dostat, nebo dostávat na holý zadek, zasmála se a dala mi pusu na tvář. Prý jsme sestry. I ona má tuto úchylku (přede mnou se nebála, že dostane pokutu, nebo že bude vyřazena z advokátní komory), a nejen, že ráda podrží,  ale umí se postavit i ´nahoře´. Nadlouho jsme měli lechtivé téma pro klábosení, ale když jsem se jí zeptala na podrobnosti, zmlkla. Asi se bála, že ji připravím o partnera."

"S Fánkou jsme se spřátelily. Po  studijním neúspěchu a po rozvodu mi pomohla postavit se psychicky na nohy. Během prázdnin jsem si vyřídila opakování ročníku, takže jsem mohla dostudovat a posléze se seznámit s tebou jako tvoje třídní."

Když dovyprávěla, nenuceně se mi přehnula přes klín a gestem naznačila, že můžu začít. Mezitím se zcela setmělo, takže nebylo ani to málo světla, které pronikalo mezi okenicemi. S jejími půlkami jsem se tedy seznamoval hmatem. Byly hladké, dost velké, a chvěly se očekáváním. Chvíli jsem je jen tak hladil. Potom jsem ji po těch půlkách plácal, dokud mi neumdlela ruka. Podle jejích reakcí se zdálo, že je to to, co si vysnila, ale že by to ještě něco chtělo.

Postavila se, a tak, jak byla, to jest nahá, vyšla do  zahrady. Zatímco byla venku, svlékl jsem se i já. Vrátila se s krátkým prutem. Ani z něj neotrhala listí. Dveře boudy nechala otevřené, takže dovnitř teď doléhalo chabé světlo ze vzdálené lampy pouličního osvětlení. A taky z ještě vzdálenějšího Měsíce. Zaklekla k lůžku a vyšpulila své ani dlouhým výpraskem rukou nepoškozené hýždě. Jal jsem se je poškozovat tím neotrhaným prutem.

Na výprask prutem však Milada nebyla zvyklá, pokud vůbec na něco z této oblasti zvyklá byla. Její zprvu tiché úpění nabíralo na síle a brzy se změnilo v hlasitý křik. Když jsem ji přestal trápit ani neprotestovala.

Jal jsem se hýčkat její polokoule a tu krásu mezi nimi. Mé hýčkání přijímala vstřícně, vrtěla vymrskanou pánví a tiše vrněla blahem, ale když jsem se špičkou svého údu dotkl špičky jejího klitorisu, udělala odmítavé gesto. "Pro tentokrát bych ti to udělala rukou."