Básničky (od HamHanded-a)

Dokud slečny doma bydlí
musí míti na paměti
že na holou táta mydlí 
i ze školy vyšlé „děti“!

Jemeljana aneb Tichý penzion (4)

Zavedou-li mne služební povinnosti do krajského města, přespávám v jednom příjemném penzionu v příjemném prostředí, nedaleko nevelké řeky. Penzion vede příjemná paní středních let, jménem Jana. Je malinko obtloustlá, má malinko prošedivělé blond vlasy a nepatrný ruský (nebo snad ukrajinský?) přízvuk. Jezdím sem už řadu let, k obojstranné spokojenosti. Ona ví, co chci, já vím, co mě to bude stát. Jana se mi líbí i jako žena,  a kdybych ve styku se ženami nebyl takový trouba, a kdybych nebyl tak proklatě korektní, nejen politicky, snesl bych ji od sebe i velmi blízko. 

Když jsem posledně přijel do penzionu, bylo cosi jinak. Během úřadování se mě nezeptala, co je nového v K., jak to vždycky dělávala, nepochválila mě, že jsem schudl, a že na ten věk dobře vypadám, a malinký dárek, který jsem jí přivezl, ani nerozbalila. Beze slova a se zamračeným výrazem v tváři mi dala klíč od pokoje a daňový doklad o zaplacení. Sbohem a šáteček.

Vyšel jsem po schodech do patra, odložil věci do skříně, a spěchal do koupelny, společné pro všechny tři, většinou prázdné, hostovské pokoje spláchnout špínu z vlaku.

Vykoupaný a osvěžený jsem nahý přešel ty tři metry do svého pokoje, jak jsem byl po léta zvyklý.  Čekala mě tam paní Jana.

Instinktivně jsem si volnou rukou zakryl klín, ale hned jsem ho zas odkryl. Když chce, ať se koukne. Ostatně, po něčem takovém jsem celá léta tajně toužil.

Položil jsem si prádlo na stůl, a chystal jsem se oblékat. Vtom mě Jana lehce plácla po zadku. Ohlédl jsem se na ni, a všiml jsem si, že její zakaboněnost malinko povolila.

Znovu mi položila ruku na zadek. Tentokrát se zeptala, "Můžu?" Jestli jí to pomůže zbavit se stresu, ať už ten má původ kdekoliv, proč  ne. Pomyslel jsem si, a vzápětí jsem jí to řekl i nahlas.

Začala mě vyplácet, střídavě po obou půlkách, a přitom řečnila. "Ano, máš pravdu. Mám velmi zlé období. Minulý týden mi utekl manžel. S jednou mladou, peroxidovou kurvou." Od tohoto slova znásobila intenzitu plácání. Jako kdybych to byl já, s kým  její muž utekl. Ale dalo se to vydržet.

"Vy ji znáte?" zeptal jsem se.

Přerušila výprask. "Tykej mi, prosím! Známe se už tolik let. A kromě toho, teď nastala jiná situace." Očima přejela po mé nahotě shora dolů, a zase nazpět, aby bylo jasné, o jaké změně situace je řeč. Vrátila se k otázce. "Jo, nejen, že ji znám, ale jsem se s ní dokonce poprala. Přesněji řečeno, vrhla jsem se na ni jako šílená. Ale ona je mladší, mnohem mladší, a tudíž mě snadno přemohla. Třebaže jsem zvyklá na výprasky, takovou nakládačku, jak od té kurvy," když si na ni vzpomněla, zase mě vší silou plácla, "takovou nakládačku ani nepamatuju. Bláhově jsem si myslela, že když kurvu zbiju,"  (PRÁSK, PRÁSK), "že když ji zmlátím, dostanu muže zpátky. Ale tím jsem ho jen ještě víc popudila."

"Vy dostáváte ...ty dostáváš ...výprasky?"

"Tys nepoznal, že jsem spankerka? Já jsem to na tobě poznala hned ten první den, co ses tady objevil, že jsi spanker. Čekala jsem, že se projevíš, ale ty nic. Musela jsem to vzít do vlastních rukou."

"Od koho ty výprasky?"

"Ty si myslíš, že se mu na tobě mstím? Kdepak, nic takového! Já jsem manžela měla moc ráda - vlastně stále ho mám, s radostí bych mu odpustila, kdyby se vrátil. Dokonce bych mu dovolila, aby si tu kurvu  (PRÁSK) vzal sem. Stejně je tady vždycky nejmíň jeden hostovský pokoj prázdný. Ale na sex on byl strašný suchar. Divím se, na co ho ta kurva (PRÁSK) nalákala. Na sex asi sotva. K souložení jsem ho vyhecovala sotva jednou za měsíc, a o tom, že bych od něj chtěla dostat na zadek, jsem se zmínila jen jednou. Ještě teď ho slyším, jak se střídavě směje a  nadává mi. Ale jinak byl skvělý. Moc bych chtěla, aby se vrátil." Zase jí do oka vklouzla slza.

"Od koho ty výprasky?", zeptal jsem se znovu.

"Vidíš, málem jsem zapomněla." Utřela si slzu, malinko se usmála, a plácla mě po zadku, který už asi vybledl. "Od dědy, od táty, od staršího bráchy, od několika prvních milenců, ale to bylo ještě v Rusku." Zatajil jsem, že jsem si všiml jejího východoslovanského přízvuku, a zeptal jsem se, jestli žila v Rusku. "Jo, ty sis nevšiml, jak mluvím? Jana se podepisuju jen v Čechách. Ve skutečnosti se jmenuju Jemeljana. To jméno je nápadné i u nás doma, a tady jsem nechtěla provokovat. V poslední době nás nějak nemáte rádi."

"Ale k těm výpraskům.  Odkdy vedu penzion, občas vyprovokuji některého z hostů. Ale nespím s nimi. Ani s tebou nebudu, jestli se neurazíš. Neodpustila bych si, kdybych mu musela říct, že jsem mu byla nevěrná, až se vrátí."

Vtom někdo zazvonil. "To bude sousedka. Začaly jí dobře nést slepice, tak mi slíbila pár vajíček. Hned se vrátím," řekla a ještě jednou mě plácla po hýždích.

Nevrátila se. Ani hned, ani později.

Ráno jsem odešel za svými záležitostmi, a jelikož vždycky dostávám klíč od zadního traktu, jsem se s Jemeljanou neviděl. Když jsem se večer vrátil, seděla v recepci. "Nebyla to sousedka," pravila. "Než jsem večer odešla od tebe, chystala jsem se ti říct, že ti hosté, co jsem od nich dostávala na zadek, byli jednorázovky. Jednou a dost. Nikdy se žádný z nich nevrátil. Až teď. Podívej!" Vylezla z kukaně, vyhrnula si sukni, pod níž nic neměla. Její zadek byl plný úzkých růžových jelit.

Měl jsem smíšené pocity. Příjemně mě vzrušilo, že poprvé vidím kousek její nahoty, ale na druhé straně jsem na toho neznámého žárlil. Řekl jsem jí to.

"Promiň," řekla. "Ten host, Ferda, si vyřídil emigraci do Kanady. Odjíždí za pár dní, a už se sem nikdy nemíní vrátit. Má s touto zemí jen ty nejhorší zkušenosti. Jediný světlý bod byl prý tehdy, když jsem ho vyhecovala, aby mi naplácal na holou. Na to prý nikdy nezapomene. Přišel se se mnou rozloučit, a donesl mi jako dárek pěknou rákosku. Tentokrát podržel i on docela slušný výprask."

"Promiň!" řekla ještě jednou. "Tušila jsem, že tě to raní, ale bylo mi líto i jeho. A nedokázala jsem té lákavé nabídce odolat." Na důkaz, že se nezlobím, jsem jí vyhrnul sukni, a něžně ji pohladil po těch jelitech. Vděčně se ke mně přivinula. "Až se osprchuješ, vyzkoušíme tu rákosku!" Pocítil jsem, jak se mi krev v jistých místech dala trochu rychleji do pohybu.

Vykoupal jsem se, a čekal. Místo Jemeljany přišel zvonek. Když se ani po několika hodinách nic nedělo, uložil jsem se k spánku. Z toho mě krátce po půlnoci vzbudil hlasitý dvouhlasý křik ze sousedního pokoje. Nezdálo se, že by to někdo volal o pomoc.

Ráno, když jsem odcházel, jsem na klice pokoje našel připíchnutý list vytržený ze školní písanky. "Promyň! Moc se omlouvám. Až přijedeš příšťe, tak ťi to vynagraďím."

Když jsem přijel příště, v recepci seděla ošklivá, potetovaná, opiercingovaná, nevkusně nalíčená, asi dvacetiletá peroxidová blondýna.