Dora aneb Uklízečka

Během studia na vysoké škole jsem bydlel na koleji. Byla to pěkná kolej, dost moderní. Buňky se skládaly ze dvou pokojíčků, každý pro dva studentíky, maličké umývárníčky se záchodíčkem a společné předsíňky s věšáčky a přihrádečkou na botičky. Jediné, co chybělo k tomu, aby se kolej dala označit za opravdu moderní bylo to, že sprchy byly mimo ubytovací část, a to dokonce ani ne na poschodí, ale v suterénu, ve vzdáleném křídle budovy.

Většina studentů se chodila sprchovat večer, a to byl ve sprchách dost frmol. Někdy bylo třeba čekat dvacet, i více minut. V suterénu bylo přítmí, vlhko a chladno, a celkově tam bylo prostředí dost pochmurné. Proto jsem se začal chodit sprchovat brzy ráno, když většina studentů ještě vyspávala. V té době jsem byl ve sprchách většinou sám.

Většinou.

Jednou jsem si ale všiml, že ve sprchárně někdo chodí. Ale po příchodu toho někoho nenásledovaly obvyklé zvuky, jako svlékání a ukládání šatstva, šustění zatahovaného závěsu a pouštění vody v některé ze sousedních kabin. Nic! Jen kroky, zatraceně blízko mé kabiny. Poněkud mě to znervóznilo.

Situace se opakovala i v dalších dnech. Vyvrcholilo to tím, že se jednoho dne kdysi bílé ponožky v kdysi bílých teniskách zastavily přímo pod dolním okrajem závěsu mé kabiny.

Prudce jsem závěs odhrnul. Čekal jsem, že uvidím někoho ze studentů, ale před mou kabinou stála - ženská, nejspíš uklízečka. Asi třicetiletá, dost vysoká, s kaštanovými, ale dlouho nemytými vlasy, při těle, ale nikoliv tlustá, v kdysi bílém pracovním plášti. Popadla mě zuřivost. Vtáhl jsem tu ženskou do kabiny a nedbaje, že se pod sprchou namočí, jsem ji levou rukou přidržel a pravou začal vyplácet po dost širokém zadku. Přitom jsem jí v jednom kuse nadával. "Ty mrcho šmírácká, zachtělo se ti mladého masa, ale já ti tu tlustou prdel tak zmaluju, že se ti to tvoje voyeurské hobby zprotiví. Já ti ukážu." Jak jsem ji bil po mokrém plášti, voda se jen tak rozstřikovala na všechny strany, a tak jsem jí plášť vyhrnul, a kdysi bílé bavlněné kalhotky stáhl do půlky stehen. Plácání po holém zadku se s ozvěnou odráželo od stěn sprchárny vykachličkovaných kdysi bílými obkládačkami.

Když jsem měl pocit, že má dost, trochu jsem se uklidnil. Vystrčil jsem tu ženskou ven, a začal jí zase vykat. "Jestli se tady ještě někdy objevíte, tak si mě nepřejte."

Objevila se už za několik dní. Když se špinavé tenisky objevily pod závěsem, a já ho odhrnul, už ne tak razantně, stála tam, v celé kráse. "Už jste tady zas?" zeptal jsem se unaveně. "Budete mě bít?" "Ne, proč?" pravil jsem. "Že vás šmíruju." "Tak si šmírujte, když vás to baví," odpověděl jsem. Měl jsem dobrou náladu. Předchozího dne jsem s výborným prospěchem absolvoval velmi důležitou zkoušku, a kromě toho - byl jsem docela dobře vybaven a měl jsem v té době nadrženým ženským co ukázat. Ještě se chvíli okouněla, a potom odešla. Nepochybně zklamaná.

Když přišla potřetí, vyšla s barvou ven. "Chtěla bych vás poprosit, abyste mi naplácal na zadek. Jako tehdy poprvé." Tentokrát její plášť byl bílý, nikoliv kdysi bílý, na nohou měla fungl nové tenisky, vlasy měla umyté a opatřené nikoliv vrabčím hnízdem, ale účesem od profesionála. A měl jsem pocit, že byla docela malinko namejkapovaná. Ta ženská mě začala trošičku bavit. "Musím jít na přednášky", pravil jsem. Ale když jsem viděl její nešťastný výraz, přišlo mi jí líto. "Ale co byste řekla v osm večer? Místo navrhněte vy." Dlouho přemýšlela. Pak řekla, "Dobře, v osm. Ale mám jen jedno místo, které je jen moje. Uklízečský kumbál tady v suterénu." Potvrdil jsem místo a čas setkání, a potom jsem se zeptal, "Jak vám mám říkat?" "Jmenuju se Dora, Dorota." To jméno se docela hodilo k jejímu image z prvních dvou setkání. K tomu dnešnímu ale bylo jako pěst na oko. Ještě chvíli se fascinovaně dívala na mé přirození, a pak pomalu odešla. Byl nejvyšší čas, protože přirození už začalo levitovat. Aby mě viděla v této situaci, to se mi ani dost málo nehodilo.

V dohodnutou dobu jsem se dostavil na dohodnuté místo. Dora tam už byla. Měla na sobě květované letní šaty, a můj ranní pocit, že je malinko namejkapovaná se změnil v jistotu. Zacítil jsem vůni ladící s těmi květy na šatech.

Její kumbál stál opravdu za všechny peníze. Byl sotva metr široký, s malým okýnkem u stropu, hledícím do záhonu s nějakými vysokými trvalkami, snad chryzantémami, a po obou bočních stěnách stály regály s hadry, metlami, košťaty, prášky a jinými čistícími prostředky. Dora se otočila ke mně zády, a já jsem začal s výpraskem. Tedy, chtěl jsem začít. Ale jak jsem se rozmáchl k první ráně, zavadil jsem rukou o ty krámy na policích, a krabice, sklenice a plechovky s prášky, hadry, smetáky a kartáče se na nás začaly sypat jako lavina. Když jsem se pokusil té pohromě vyhnout, vrazil jsem do šteláře na druhé straně, a shodil na sebe plastikový kbelík a hadici od vysavače. Jen zázrakem se žádný prášek nevysypal a žádný roztok nerozlil, žádná sklenice nerozbikla. Jen zázrakem jsme Dora ani já  nepřišli k úrazu.

Pomohl jsem Dorotě uklidit tu spoušť, a pak jsem řekl, "Takhle by to nešlo. Musíme něco vymyslet." Už jsem přivykl myšlence, že s Dorou k sobě tak nějak patříme, a nechtělo se mi couvnout kvůli nějakým pitomým košťatům.

Na druhý den přišla ke mně do sprchárny. Řekl jsem jí, že vím o jednom místě dost daleko v lese, kde si zemědělské družstvo z jedné nedaleké vesnice zřídilo meruňkový sad. Zajdeme tam dnes, hned, jak bude mít Dora po práci.

Odpoledne jsme vyrazili. Cestou lesem jsme se docela zkamarádili. Je jí sedmadvacet let, žije jen s matkou, otec od od nich odešel, když byla ještě v peřince, sourozence nemá, matka si po otcově odchodu nikoho nenašla. Dora má střední školu, ale matka jí nedovolila najít si kvalifikované zaměstnání, protože by se prý "zkurvila" a dopadla stejně, jako ona. Uklízečské zaměstnání jí našla matka v naději, že při něm nepotká žádného chlapa. Než jsem se jí stihl zeptat na její zálibu v nahých mužích, byli jsme na místě.

Plantáž byla směrem k lesu ohraničena nízkou kamennou zídkou, nebo spíš aglomerací kamení, vysbíraného z pozemku při zakládání sadu. Posadil jsem se na to kamení a naznačil Doře, že se mi má přehnout přes kolena. Začal jsem ji zlehka plácat po stejných květovaných šatech, které měla na sobě včera. Po chvíli jsem jí šaty vyhrnul a kalhotky stáhnul do půl stehen. Vykoukla na mně jedna velká fialová podlitina, na několika místech krvácející. Z výprasku nebylo zas nic.

"Proboha, kdo ti to udělal?", zeptal jsem se. A zatím, co jsem ji něžně hladil po těch zakrvavených půlkách, vyprávěla tu část svého příběhu, kterou cestou sem zatajila . Matka ji pravidelně bije za každou hloupost, někdy i imaginární, ale tento výprask na holou dostala za to, že si dovolila jít ke kadeřníkovi, a že se včera přes zákaz vydala do kumbálu, aby se sešla se mnou. A večer dostane výprask znovu, neboť i dnes se očekává, že půjde z práce rovnou domů.

"Proč od ní neodejdeš?" zeptal jsem se.

"Nemám kam," opáčila smutně.

Na druhý den jsem nešel do školy, a celý den obíhal inzerenty nabízející pronájem.

Když se dalšího dne přišla na mě podívat do sprchy, mohl jsem jí oznámit, že mám malý domek na předměstí, jehož majitelé zemřeli a pro dědice není dost nóbl. Pronájem vyšel proto dost levně. Bude si ho moci dovolit i z uklízečského platu, a možná jí něco, nikoliv nezištně, přidám já. Je tam vodovod, kanalizace, koupelna i elektřina, a co víc člověk potřebuje. Aspoň pro začátek. Vždycky lepší než život se sadistickou dominantní matkou.

Odpoledne jsem jí pomohl odstěhovat a zakázal jí, aby řekla matce, kam odchází.

V dalších dnech jsem jí po večerech chodil pomáhat se zařizováním.

Asi po deseti dnech jsem navrhl, že bychom se mohli podívat, jestli se jí zadek už zahojil. Zajímavé, dokud jsme byli jeden pro druhého cizí, ochotně se přede mnou nechávala svléct. Teď, když jsme si byli - skoro - blízcí, začala se stydět. Musel jsem použít mírné násilí, abych ji přehnul přes koleno a stáhl kalhotky. Když měla kalhotky u kolen, přestala bojovat, uvolnila se, a čekala, co bude. Když nehrozilo, že mi uteče, mohl jsem ji přestat držet. Sukni jsem jí vyhrnul na záda a začal ji plácat po už zcela zahojené zadnici. Dělal jsem to docela jemně, a Dorotka spokojeně vrněla. Mezi vyplácením jsem ji laskal po růžovém zadku. Po chvíli jsem se odvážil zajet níž. Po krátké zastávce na análu skončily mé prsty na ohanbí porostlém jemnými světlounce hnědými chloupky. Dorotě naběhla na zadku husí kůže. Považoval jsem to za signál, že můžu pokračovat. Vzápětí to potvrdila i verbálně. "Jůj, to je příjemné!"

Zmocnilo se mě podivné tušení, že to ještě nikdy nezažila. Zeptal jsem se jí na to. "Ostatní kluci ti to nedělají?" Mé tušení se naplnilo. Byla naprosto nezkušená. Slovo "zkurvit se", kterým jí hrozila matka, se ukázalo být pouhým prázdným slovem. Fakticky nevěděla, o co jde.

Ještě jednou jsem ji opatrně plácl, a nařídil jí, aby se oblékla. Svařili jsme si víno, zhasli světlo a začali jsme si povídat. Přesněji řečeno, já jsem začal povídat. Udělal jsem jí dlouhou přednášku o tom, jak to chodí mezi mužem a ženou, jaká jsou při tom peripetia, jaká to má pozitiva, a jaká to přináší rizika, zejména pro ženu, obzvláště pro ženu nezkušenou. Než jsem odešel na kolej, řekl jsem jí, že zítra ji vyzkouším, co si zapamatovala.

Nazítří, cestou z přednášek jsem se zastavil v antikvariátu a koupil ohmatanou ilustrovanou příručku sexuální výchovy pro naprosté začátečníky. V autobusu na Dorotino předměstí jsem příručku skoro celou přečetl, abych se ujistil, jestli jsem včera na něco nezapomněl.

Když jsem dorazil do domku, čekala mě Dora s večeří, vlastnoručně připravenou. Nebyly to žádné lukulské hody, nicméně jsem její snahu ocenil bratrským polibkem na tvář. Po večeři jsem jí ukázal knížku. Probrali jsme všeobecnou část. Ze včerejška si toho moc nepamatovala, ale nedělal jsem z toho tragedii. Když jsme probírali ženské pohlavní orgány, nařídil jsem jí, aby se svlékla. Tentokrát to učinila  vcelku ochotně. Úplně nahou jsem ji viděl vlastně poprvé, a tak jsem si ji dost dlouho zvědavě prohlížel. Potom si lehla naznak, a já jí vysvětlil, co jsou to erotogenní zóny, a s každou z nich jsem se neopomněl důkladně polaskat. Neopomenul jsem ani jazyk. Zdálo se, že se to Dorotě líbí. U přirození jsem se zastavil na delší dobu. Přiznala se, že něco podobného si dělá i sama, ale se mnou je to mnohem příjemnější. A jazýčkem si tam nedosáhne.

Když jsme přešli k mužským orgánům, Dora plaše navrhla, abych se svlíknul i já. Rád jsem jí vyhověl. Vždyť mě neviděla nahého od té doby, co jsem našel ten podnájem. Tentokrát jsem už neměl starost o to, že bude panáček levitovat. Pro názornost výuky, kterou jsme procházeli, to bude dokonce prospěšné.

Zeptala se mě, jestli si může sáhnout. Pravil jsem, že nejen, že může, ale v rámci instruktáže, kterou provádíme, že musí. Vysvětlil jsem jí, co je předkožka a co je žalud, a co to s penisem udělá, když ho hladí ženská ručka. Ukázal jsem jí, jak se předkožka stahuje, a vyzval ji, aby se nelekla, že když se s údem manipuluje delší dobu, tento se začne křečovitě chvět a nakonec z dírky, kterou se čůrá, něco stříká, někdy pod dost velkým tlakem.

Dalšího dne jsem jí ukázal, co je to kondom, na co slouží, a jak se používá. Měla dětinskou radost, když mi ho mohla do omrzení navlékat a svlékat. Pochopitelně to špatně dopadlo. "Vidíš, co děláš?" okřikl jsem ji dobromyslně. "Víš, co bys zasloužila?" "Výprask?!?" Zajiskřilo se jí v očích, a hned se i předklonila. "Kdepak," říkám. "Takhle ne. Pěkně všechno dolů." Už nedostala od té doby, co jsem zjistil, že je panna. Tak byla pěkně vyhladovělá. Tentokrát to nebylo jen rukou, jako vždycky předtím, ale povolal jsem na pomoc i pásek. Neskrývala své potěšení.

Dalšího dne jsem usoudil, že je teoreticky dost připravená, abychom přistoupili k praxi.

Potom jsme spolu praktikovali skoro denně a pěkně si to užívali. Někdy v této době jsem jí zařídil místo sekretářky vedoucího jedné z kateder mé fakulty. Ke štěstí sexuálnímu jí přibylo štěstí všeobecně občanské a finanční.

Asi po půl roce se po souloži ke mně přitulila celým tělem, a neobvykle dlouho se se mnou mazlila. Zdálo se, že se chystá mi něco říct. Tušil jsem, že to bude něco závažného, ale že to bude tak závažné, to jsem opravdu netušil. "Už ke mně nechoď," zašeptala, a přivinula se ještě blíž. Její tvrdé bradavky mě tlačily do žeber. V očích měla slzy. "Šéf mě požádal o ruku," pravila tiše. Odmlčela se, a potom dodala ještě tišeji, "Souložíme spolu už pár měsíců." 

Bylo mi to líto. Měl jsem ji opravdu rád. Ale musel jsem připustit, že jsem pro ni nebyl perspektivní partner. O řadu let mladší, nedostudovaný, bez peněz, bez postavení. A tak jsem jí požehnal.

Na svatbu mě nepozvala. Ale za několik měsíců mi zavolala, abych jí přišel naplácat na holou. Manžel je skvělý, ale pro toto prý nemá pochopení.

Lenka, aneb Syntetické mužství

 Pornoanekdota

Po patnácti letech manželství se mnou manželka Lenka přestala spát. Ne, že by předtím se mnou spala nějak moc intenzivně, ale teď přestala docela. Ale jelikož  neměla jinak žádnou chybu, tak jsem to nereklamoval. Tedy, moc nereklamoval. Jednou, tuším to bylo při pietní oslavě dvacátého výročí manželství, když jsme byli oba poměrně v pohodě a v mírném alkoholickém opojení, jsem se jí na to zeptal. "Proč?" "Protože ti nestojí," řekla se smíchem a koketně se ke mně přivinula.

Bleskla mi hlavou myšlenka, jak to ví, když si to už tolik let nemohla ověřit? Ale vzápětí mi došlo, že to je vlastně dobrá zpráva. Nadějná. Protože, když žena nechce, tak s ní nepohne ani pár volů. Ale je-li překážka pouze v tom, že nestojí, pak se s tím dá něco dělat. V dnešní high-tech, lidskoprávní, genderově inženýrské společnosti pravdy a lásky mají muži spousty možností, jak oživit mrtvolu.

Nevyžadovalo ani moc námahy, abych na internetu našel zprávy, které mužům v pokročilejším věku vracejí naději.

  Prodloužíme penis o 13,2 cm

  Šukaj každú noc

  Jak jsem dokázal zvítězit nad slabou erekcí  

 Zväčšenie penisu

  Never ending libido

  Pevná erekce do 50 minut

  Мoй ЧЛEH cтoит по 3 чacа 

  Vyskúšajte YX zadarmo - Vaša manželka Vám poďakuje

  Výkon, sila, energia. To všetko v jednej malej kapsli. Vyskúšajte zadarmo aj Vy!

  Jaroslav, 55 let: "Cítím se tam dole zase jako chlap!"

  Za pět minut si zvyšte svůj testosteron o 13 %

Objavte svoj mužský potenciál

  Jednoduchý trik: zlepšenie erekcie.

  Penis vyroste o 1 až 3 cm za týden
  1 kapsle a 2,5 cm navíc

  Povinná výbava každého muža. Výkon, sila energia. Špičková kvalita z Nórska. 

 Потенции хватит и на жену и на любовницу, в любом возрасте и по 2-3 часа! 

 Sexuálna výkonnosť ako u dvadsaťročného!

 Co se slabou erekcí?

 Men´s clinic penis enlargement cream/ pill  4 sale. 

 N. zo Žiliny prezradzuje trik, ktorý zvyšuje jeho výdrž a posilňuje jeho zážitky o 94 %. "Stačí 3 sekundy denne..."

Predĺžte potešenie až na 2 hodiny

 В Нидерландах появилось прелестное лекарство для повышения мужской силы 

 Navraťte si ztracené mužství. Zkušební dávka jen za cenu poštovného. Nástup erekce do 60 minut.   Nakupujte certifikované a bezpečné přípravky XY 

Číslo 1 pre mužov

Die Wirkung des Medikamentes original beginnt nach 30 – 60 Minuten und hält bis zu 4-6 Stunden.

 5-minútový trik a budete mať erekcie tvrdé ako kameň

Další večer u internetu jsem věnoval porovnávání jednotlivých nabídek. Nakonec jsem se rozhodl pro jednu lucemburskou firmu, nejen kvůli akční ceně 0,63 dolaru za tabletku, ale hlavně pro "poštovné zdarma" a "ručíme za diskrétní dodání". Objednal jsem jeden kus, zaplatil pomocí služby jedné firmy, co nabízí platbu "jediným kliknutím", a jako místo doručení jsem prozíravě uvedl adresu do práce.

Reklama tentokrát nelhala. Během čtyř dní mi přišla půlmetrová krabice, a v ní - zabalena asi ve 20 metrech blistrové fólie - jedna kanárkově žlutá půlcentimetrová tabletka. Teď mě čekalo dilema - co s ní? Nevím-li, jak přesně tabletka účinkuje, a jestli vůbec, nemůžu jednoduše přijít k manželce, říct jí, bona sera, mám zázračnou tabletku, pojď, jdeme na to. Mohlo by dojít k blamáži horší, než "nestojí". Musel jsem hledat náhradní řešení.

Po delším váhání jsem se rozhodl oslovit kolegyni Anastázii, která - aspoň soudě podle řečí, které jsme spolu vedli (které se mnou vedla) - by mohla mít pro můj problém pochopení. Neměla. "Ty mě snad chceš ošoustat jako nějakého pokusného králíka?" A aniž čekala na mou odpověď, střelila mi dvě facky s takovou kadencí, že se zdály jako jedna, a doprovodila je sprškou nadávek, z nichž nejslušnější byla "mačo". Na závěr prohlásila, že se mnou ruší veškeré styky. Potom hlučně práskla dveřmi.

Byl jsem tam, kde předtím. Všechny ostatní kolegyně a jiné ženy, které jsem znal, byly na tuto delikátní úlohu vhodné ještě méně, než Nasťa. A kromě toho jsem nechtěl, aby mě i napříště pálily obě tváře, a abych riskoval vykloubení sanic. Musel jsem pokusného králíka učinit  ze sebe sám.

Podle přiloženého návodu jsem tabletku zapil dvěma deci pitné vody, a čekal. Reklama nelhala ani tentokrát. Za méně, než 30 minut jsem pocítil už dlouho nevídané neslýchané příjemné pohyby v kalhotách. Nebylo to 13 cm, ale 12,2 určitě. Pocítil jsem, jak v údu cirkuluje krev a pozoroval, jak žilky na jeho povrchu střídavě rudnou a blednou. Ze začátku to bylo příjemné, velmi příjemné. Skoro tak příjemné, jako soulož, pokud si na tu věc ještě vzpomínám. Ale když to trvalo několik hodin, začalo mě bolet v podbříšku. Ukázalo se, že v příbalovém letáčku, přilepeném k blistrové fólii, jsem přehlédl větičku, "In seltenen Fällen kann es zu einer Dauererektion als Nebenwirkung kommen," to jest, že "v řídkých případech se jako vedlejší účinek může vyskytnout trvalá erekce." Inu, vypadá to tak, že jsem řídký případ.

Musel jsem se uchýlit k prastaré metodě, kterou dehonestovala už bible (Genesis, kap. 38, verš 8-10). Čtěte bibli, tam to všechno je! Bolest v podbříšku sice povolila, ale penis stál jako svíce ještě několik dalších hodin. Moje pocity byly smíšené. Asi budu raději trpět celibát.

Za několik dní mě navštívila Anastázie - Nasťa, celá samý úsměv, jako kdyby už zapomněla na to, že se mnou zrušila veškeré styky. A na ty facky. Prý, jestli ještě mám tu pilulku. Podle pravdy jsem děl, že ji už nemám, ale když se zeptala, co jsem s ní udělal, začal jsem lhát, jako rozený pravdoláskař. Když ona - Nasťa - nechtěla, tak jsem oslovil někoho, kdo byl vstřícnější. Samohanu jsem prozatím zatajil. Chtěla vědět, kdo to byl, a jestli ji zná. S duchapřítomností u mě naprosto nevídanou, jsem jmenoval Juditu, brýlatou, drzou, protivnou, nadutou, hlučnou, prudérní, domýšlivou, hysterickou, hubatou, vulgární, panovačnou, zlomyslnou, podlou, vyčůranou, zákeřnou a všeobecně neoblíbenou právničku na prahu čtyřicítky. "Tu k.? Tu p.?" Přiletěly mi další dvě facky, snad ještě razantnější, než minule, doprovázené tirádou nadávek a invektiv, z nichž mi v paměti utkvěla jen věta, "Parchant mizerná, naláká člověka na sex, a když má konat, skutek utek."

Tentokrát ale nebouchla dveřmi. Posadila se do křesla pro hosty, zapálila si cigaretu, a když jí brunátné tváře zbledly, poměrně klidně se zeptala, jaké to bylo. Zase jsem pomíchal pravdu s fikcí. "Postavil se na 12,2, milovali jsme se hodinu, a když Judita už nemohla a plakala, částečně rozkoší, částečně bolestí, musel jsem použít metodu jedné hambaté starozákonní postavičky."

Nasťa dokouřila, posadila se mi na klín, přiložila ´cheek to cheek´ a líbezným hláskem zašeptala, "Že ještě nějaké ty tabletky objednáš, viď?" Když jsem se zatvářil neurčitě, rychle dodala, že mi na to přidá, pojedeme fifty-fifty.

Zase jsem strávil večer u internetu. Akční nabídka za 0,63 už byla expirovaná. Teď byl k mání kus za dva dolary, při minimální dodávce tři kusy, plus poštovné a balné 11 dolarů, nezávisle na velikosti objednávky. Objednal jsem dvě balení po třech kusech.

O dva dny později mě navštívila Judita. Navštívila je slabé slovo. Přesnější je, že přiletěla jako vichr, uragán, mistrál, tajfún, samum, tornádo, hurikán, tsunami. Zkrátka jako fúrie. Vrazila mi z každé strany jednu facku, a prý, co si to dovoluji roztrubovat o ní, že se mnou souložila. To by ona nikdy, ale opravdu nikdy neudělala. Posadila se do křesla pro hosty, zapálila si cigaretu, a když trochu vystydla, nasadila civilní tvář i tón, a spustila. "Ale, dalo by se to případně urovnat, kdyby se to, co o mně šíříte jako lež, dodatečně stalo pravdou." Pochopil jsem, že slova "nikdy, ale opravdu nikdy" mají u ní platnost silně relativní. Inu, co se divím, vždyť je to právnička. "To by nešlo," pravil jsem. "Za prvé, nejste můj typ, ani fyzicky, ani psychicky," taktně (nebo takticky?) jsem pomlčel o jejích charakterových vadách, "a za druhé, jsem impotentní." Tvář jí zase zbrunátněla. "Impotentní! To by mohl říct každý! Máte na to nějaké důkazy? Potvrzení od lékaře? Nejraději od androloga?" "Potvrzení nemám, ale důkazy mohu předložit velmi snadno, a hned", řekl jsem. Postavil jsem se, a jedním tahem stáhl kalhoty i s prádlem.

Judita překvapením oněměla. Opatrně, jako kdyby nevěřila vývoji událostí, mě uchopila za varlata, potěžkala je, polechtala na šourku, do dlaně uchopila visící penis, a stiskla ho, a nic! Když začala sem a tam lomcovat předkožkou a vytlačila žalud, byla ve mně malá dušička. Nestojí neznamená, že nestříká. Ale naštěstí s tím brzy přestala.

Posadila se, zapálila si další cigaretu, a pokračovala už docela věcně. "Dobrá, věřím vám. Přesvědčil jste mě. Teď říkáte pravdu. Ale nejméně jednou jste o mně podle lhal, a tím jste těžce poškodil můj image." "Pod image myslíte to, že jste rafinovaná, arogantní a bezcharakterní mrcha?" neodpustil jsem si  rýpnutí. Neurazila se. "Ať už pod tím myslím cokoliv, těžce jste ho poškodil." Už se začala dokonce trochu usmívat. "To nemohu tak nechat. Image za image. Rozhlásím teď ve firmě, co ten všemi vychvalovaný tichošlápek je ve skutečnosti zač. Uvažuji i o tom, že se uchýlím k řešení právní cestou."

To se mi nelíbilo. Rozhlásit - ať rozhlásí, to může být pro mě dokonce reklama. Ale nechat se od ní vláčet po zkorumpovaných soudech, kde zasedají její zkorumpovaní kumpáni, to se mi opravdu nechtělo. Začal jsem zbaběle škemrat, jestli by se to nedalo řešit jinak.

Mlčky vykouřila třetí cigaretu, a když teatrálně zamáčkla vajgla, pravila, "Třeba by se to dalo. Kdybyste si nechal ode mě dát výprask na holý zadek, mohli bychom to smazat jednou provždy." Maně mě napadlo, co když má k "jednou provždy"  postoj stejně elastický, jako k "nikdy, ale opravdu nikdy"? Ale ani na chvíli mě nenapadlo, že bych její návrh mohl odmítnout.

"Uděláme to hned, co říkáte?" Svlékl jsem se donaha, ona si z džínů vytáhla úzký pásek, přehnula mě přes to kuřácké křeslo, a asi dvacet minut, ne příliš energicky, vyplácela mé hýždě. Nebylo to nic příjemného, nicméně mnohem lepší, než fackování. Když jsem se oblékal, všiml jsem si, že džíny nedržené páskem jí poněkud sklouzly a odhalily miniaturní jahodově růžové kalhotky, zařezané do žlábku mezi hýžděmi. Pocítil jsem, že kanárková tabletka trochu funguje i po týdnu. Judita vykouřila ještě jednu cigaretu. Na tváři se jí rozhostil blažený úsměv. Kdo ví, jestli ho způsobila ta cigareta, nebo ta akce. Kdo ví, o čem přemýšlela, nebo jaké další pikle kula. Na odchodu mi podala ruku a zlehka mě líbla na tvář. Tssss!

Po dalších dvou dnech přišla Nasťa. Měla to dobře spočítáno, kdy přijde další zásilka z Lucemburska. Nebo měla podplaceného listonoše, nebo po novém kurýra. Právě jsem tu zásilku vybaloval. Tentokrát to byl malý balíček ve tvaru krychle, velikosti asi jako přesnídávka od UNRRA, nebo jako Rubikova kostka. Blistrové fólie bylo sotva půl metru.

Pod Nastiným dohledem jsem užil jednu tabletku. Než začala fungovat, malinko jsem ji kádroval. "Zlobím se na tebe, žes někde vyžvanila, co jsem ti říkal o Juditě." Trochu zbledla,  pak trochu zrudla, a začala koktat, že se svěřila jedné kámošce, kterou zná třicet let. Přísahala, že si to nechá pro sebe." Inu, nejlepší způsob, jak rozhlásit jakoukoliv informaci je prohlásit o ní, že je naprosto tajná, pomyslel jsem si v duchu. Nahlas jsem ale řekl, "Zasloužila bys napráskat na prdel," aniž bych to myslel doslova. "I ta tvoje vykutálená užvaněná klepna," dodal jsem. "Jestli by se to tím vyřešilo, tak jo," pravila k mému překvapení. Zdálo se, že se jí ulevilo, že z toho vyjde tak lacino. Bez rozpaků se svlékla. Viděl jsem ji bez šatů poprvé (vlastně nahé ženy, které jsem kdy viděl, by se daly spočítat na prstech jedné ruky, počítám-li do toho počtu i své dvě infantilní dcery), a tak jsem si ji trochu prohlížel. Vypadala štíhleji, než oblečená, pevná prsa, asi dvojky, nevyholené, ale dost vypelichané ohanbí černé barvy, a nádherný, zatím bílý a zatím hladký zadek, který si o výprask přímo říkal. Neměl jsem po ruce žádný nástroj, a tak jsem si ji přehnul přes levé koleno, pravou nohou jsem jí fixoval stehna, a vyplácel ji rukou, středně silně, ale s dost velkou frekvencí. V krátkých přestávkách jsem ji lechtal v análu a žmoulal už dost naběhlý a vlhký klitoris. Původně jsem výprask myslel jako trest za žvanění, ale milá Nastěnka si to docela užívala. Pravděpodobně to u ní nebylo zdaleka poprvé. Brala to jako předehru k tomu, kvůli čemuž přišla.

Než jsme k tomu přistoupili, upozornil jsem ji, že jsem objednal prášky kvůli zlepšení svého vlastního manželského života, a že ona slouží jen jako pokusný králík, jak minule správně podotkla. Jednou - a dost! Trochu posmutněla, ale v očích jsem jí viděl, že stejně bude po jejím.

Bylo to tak, jak tvrdila lucemburská reklama, jak jsem si to experimentálně odzkoušel  naprázdno, a jak jsem tvrdil já, že to bylo s Juditou. Po hodině si Nasťa vyžádala oddechový čas, a po další hodině byla úplně hotová. Já, resp. moje tabletka jsme ale ještě neměli dost. Ještě jsme potřebovali dlouhý vášnivý orál. Nasťa byla šťastná. Šeptala mi, že něco takového už dlouho nezažila, pakliže vůbec. Než odešla, dlouho mě líbala, a vyjádřila naději, že si to s tím pokusným králíkem rozmyslím.

Teď nastal čas, abych se svou akvizicí seznámil manželku. Přiznal jsem se, že jsem opatřil tabletku, která povzbudí mé mužství a vrátí sexuální pohodu do našeho, až dosud jinak ideálního manželství. Lenka se zatvářila nedůvěřivě. "Jak si můžeš být tak jistej, že to funguje? Neznáš triky marketingovejch kouzelníků?" Měl jsem asi nějaký záchvat pravdomluvnosti. "Neměj péči. Nikdy bych se neodvážil tě oslovit s něčím takovým, kdybych to neměl stoprocentně odzkoušeno." "Nepovídej," pravila Lenka sarkasticky, "a s kýmpak sis to vyzkoušel, co?" V jejích očích jsem spatřil zlověstný záblesk, a věděl jsem, že ať řeknu, co řeknu, určitě to bude špatně. Tak jsem se rozhodl pro pravdu. "S tou? S tou k.? S tou p.?" a na obou mých tvářích přistály dvě facky, o nic mírnější, než od Nasti a od Judity. Zajímavé, že pro ženy jsou všechny ostatní ženy, kromě ní samé, buď k., nebo p. Nebo obojí.

Několik hodin se mnou vydržela nemluvit. Ale po večerní kávě si ke mně přisedla a přitulila se. "Možná, že to není až tak špatné, že sis to vyzkoušel. Asi bych opravdu byla zklamaná, kdybys mě naladil na sex, a pak se ukázalo, že jsi naletěl marketingovému triku." Ještě chvíli jsme se mazlili na gauči, potom jsem si vzal kanárka, a šli jsme se společně sprchovat. Když jsme se dokoupali, byli jsme oba připraveni.

Bylo to tak, jak slibovali Lucemburčané, jak jsem si to experimentálně odzkoušel naprádzno, jak jsem si vymyslel, že to bylo s Juditou, i tak, jak jsem to zažil in natura s Nasťou. Kolem půlnoci jsem zažil první manželský orál. Šťastná Lenka mi obřadně děkovala. "Promiň mi ty facky. Můžeš mi na oplátku třeba nařezat na zadek." "Rád," řekl jsem. "Ale až příště. Třeba zítra."

Za pár dní mě znovu navštívila Judita. Tentokrát nepřiletěla jako fúrie, ale zcela v klidu, zdálo se dokonce, že až v pohodě. Bez vyzvání se posadila do křesla pro hosty a zapálila si. Až když dokouřila, promluvila. "Řekněte mi, jak se dá fingovat impotence? To by mě moc zajímalo. Minule jsem vám uvěřila, že jste impotentní, a teď se dovídám, že jste souložil s tou p. Nasťou, a dokonce prý velmi bouřlivě. Zase jste mě podvedl." (Budu si muset v kiosku koupit pořádnou rákosku, nebo bič. Tentokrát to, milá Nastěnko, nebude výprask pro radost. Tentokrát na to hned tak nezapomeneš. Tentokrát si konečně zapamatuješ, že o jistých věcech se nemá žvanit, a to ani s kamarádkou, se kterou se znáš třicet let!) Musel jsem s pravdou ven. Vyprávěl jsem jí, že jsem investoval do syntetického mužství, a jak k tomu všemu došlo. Judita poněkud roztála, a zeptala se jestli nějakou tu tabletku ještě mám. Pod jejím dohledem jsem jednu pozřel, zapil a svlékl se. Zatímco kouřila cigaretu, a potom ještě jednu, pozorovala, jak tabletka účinkuje. Pak se svlékla i ona. Byl to hezký pohled, ale příliš mě nepřekvapil, neboť se mi před pár dny dostalo ochutnávky v podobě žlábku mezi hýžděmi.

Na rozdíl od Nasti si nevyžádala oddechový čas, a dokázala celou dobu reagovat jako dvacetiletá. Když se konečně unavila,  opřela se hustými černými kadeřemi o mé rameno, a šeptala mi do ucha, "Nebudu tě nutit k rozvodu. Nefungovalo by to. Jsme každý docela jiný. Asi bys mi časem šel na nervy. Že bych já šla na nervy tobě, tos mi ostatně řekl otevřeně. Uvědomuji si svou protivnou povahu. Nebudu ti ani nabízet peníze, kterých vydělávám tolik, že je nestíhám utratit. Znám tě jako hrdého a nezávislého kluka, co by mě poslal někam. Ale dovol mi, abych financovala aspoň ty pilulky, když mi slíbíš, že aspoň každou třetí použiješ se mnou." Odmlčela se, a pak změnila nit. "Promiň mi ten výprask!" Než jsem stihl říct, že to nic, že jsem si za to lhaní zasloužil, dodala, "Příležitostně mi ho můžeš oplatit." Judita se mi už nezdála tak nesnesitelná, jako ještě před několika hodinami. A taky jsem přestal uvažovat o tom, že nařežu Nastě jinak, než pro radost. Její užvaněnost mi udělala docela příjemnou službu.

Po několika týdnech mě v práci vyhledala Anastázie s jednou ženou, kterou jsem od vidění znal, ale nevěděl jsem, kam ji zařadit. "To je Linda," představila ji Nasťa. "Prozradila jsem jí, že ses vyjádřil, že by zasloužila dostat na prdel."

Maxim Gorkij Hon

Maxim Gorkij

HON

Překlad aloys

Po vesnické návsi, mezi bílými chaloupkami z vepřovic, se s divokým rykem sune podivné procesí. Pomalu a hlučně se jako vlna valí a strká dav lidí, a před ním kráčí, s hlavou zachmuřeně svěšenou, vychrtlá herka. Zvedá přední nohu a podivně třese hlavou, jako kdyby chtěla zarýt svou chlupatou tlamou do břečky na cestě, a když pokročí zadní nohou, podlamují se jí kolena. Zdá se, že musí každou chvíli upadnout. Vedle ní je do bryčky zapřažena drobná, zcela nahá žena, skoro ještě děvče. Kráčí nějak podivně, bokem, nohy se jí třesou a podlamují, hlavu se střapatými tmavě zrzavými vlasy má zvednutou k nebi a poněkud vyvrácenou dozadu, oči dokořán otevřené, hledící do dálky pohledem, v němž není nic lidského. Celé tělo má pokryto modrými a fialovými skvrnami, kulatými i podlouhlými, levý, panensky tuhý prsník má rozťatý, a prýští z něj krev. Ta jí stéká po břiše a zanechává na něm rudou stopu. Levou nohu má až po koleno zablácenou hnědým bahnem. Zdá se, že z těla té ženy byl sedrán úzký a dlouhý pruh kůže. Ženiny nohy, štíhlé a drobné, se boří do šedivého bláta, celé její tělo se klátí. Je k nepochopení, že se žena ještě drží na nohou, které jsou, stejně jako tělo hustě pokryty modřinami, že nepadne k zemi a visíc za ruce na provazu se nenechá vláčet za bryčkou po prohřáté zemi. Na bryčce stojí vysoký chlapík v bílé přepásané košili, s černou beranicí, která se mu sesmekla z čela a odhalila kadeř světle rusých vlasů. V jedné ruce drží opratě, a v druhé - bič, a střídavě s ním bičuje jednou kobylu, jednou tu ženičku, i tak už zmlácenou tak, že ani nepřipomíná lidskou bytost. Oči má zrzoun podlité krví, a zračí se mu v nich zlomyslná rozkoš. Rukávy košile, po lokty vyhrnuté, obnažují silné ruce, hustě porostlé stejně zrzavými chlupy, jako hlava. Ústa, plná ostrých bílých zubů, má otevřená, a čas od času chraptivě pokřikuje, «Tahej, ty čarodějnice! Tahej! Hej! Neulejvej se!» Za bryčkou se šine dav čumilů, a rovněž křičí, řve, huláká, ječí, píská, chechtá se, pokřikuje, popichuje. Mezi davem kluci. Někdy některý  z nich procesí předběhne a cynicky se vysmívá ženě do očí. Výbuchy smíchu přehlušují všechny ostatní zvuky, dokonce i svištění biče. Vzrušené tváře žen a jejich oči radostně mrkající. Muži pokřikují hnusné nadávky na chlapa v bryčce. Ten k nim otáčí hlavu, hlučně se směje a doširoka otvírá hubu. A udeří ženu bičem. Bič, tenký a dlouhý, se ženě omotává kolem ramene a zasekne se v podpažní jamce. Muž, který ženu bičuje, zuřivě cloumá bičem, aby ho uvolnil; žena pronikavě zavřeští, zvrátí se dozadu a padne naznak do bahna. Mnozí z davu k ní přiskakují, aby ji ukryli před zvědavými zraky. Kobylka se zastavuje, ale už po minutě zase kráčí, a zmlácená žena se jako předtím belhá před bryčkou. A ubohý koník, kráčeje jen co noha nohu mine, pokyvuje ze strany na stranu svou střapatou hřívou, jako kdyby chtěl říct: «Inu, jaké je to utrpení být zvířetem. Lidé, v celé své ohavnosti, mě nutí podílet se na tom svinstvu...» А nebe, jižní nebe, čisté jak sklo - ani mráčku na obzoru, jen slunce štědře rozdává své žhavé paprsky...

Poněkud nepřesná ilustrace Aleksandra Aleksejeviče Bučkuri   1870-1942