Každý den v půl jedenácté míváme v práci kávovou čtvrthodinku. Schází se při ní všech šest ženských, které pracují v účtárně. Jsme zralé dámy, všechny už máme za sebou stříbrnou svatbu. Známe se už léta, a tak diskuse při kávě bývají dost otevřené.
Tuhle si jedna z nás, Blažena, postěžovala, že jim to doma přestává klapat v posteli. To mě zajímalo, protože mám se svým Jirkou přesně stejné problémy, jenže na rozdíl od Blaženy se je stydím ventilovat, dokonce i před dobrými kamarádkami.
Ne tak hlavní účetní Věra. Té dokonce nadhozené téma padlo do noty. "K tomu je dost snadná pomoc," vzala si slovo. "Pokud není moc pozdě, a to u žádné z nás chválabohu není, tak jsou na to dobré výprasky na zadek. Taky jsme se k nim museli už před pár lety uchýlit." Věra se blaženě usmívala. "Kdo komu je dává," odvážila jsem se zeptat. Lekla jsem se, že by chyba mohla být ve mně. Věra se usmála mé naivitě, a trpělivě mi to vysvětlila. "Inu, stoprocentně to pomáhá chlapům. Ale ani výměna rolí není k zahození. To vím z vlastní zkušenosti. Můj Joska je ohleduplný, a tak mu kdykoliv ráda podržím." Blaženu to zaujalo. "Čím ty výprasky děláš?" zeptala se. "V mládí je dobré dělat to rukou, nebo pravítkem, nebo koženým páskem. Ale my jsme s tím začali dost pozdě, a to už jsou potřebné silnější prostředky. Třeba rákoska, nebo prut." "Nestačila by vařečka?" zeptala se Růžena, která má doma nejspíš stejné problémy, jako my tři, a je dost lakomá na to, aby investovala do rákosky. "To nedoporučuju. Nástroj na vyplácení by měl být pružný. Účelem této terapie není ublížit nebo poranit, ale zlepšit prokrvení orgánů a zvýšit rozkoš. " pravila Věra. "Jelikož nebydlíš v domě se zahradou a nemáš možnost nařezat nebo nalámat pruty z keřů, je nejlepší rákoska. Ta je dobrá i z toho důvodu, že se dá používat dlouho. Skoro až léta. Pruty za pár dní vyschnou, pokud je řádně neošetřuješ, a potom se lámou a dělají po bytě smetí." "Jak se mají pruty ošetřovat?" zeptala se Irena, která zahradu má, a nebude muset tudíž utrácet za rákosku. "Pruty se dají do vázy nebo vědra s vodou," rozpovídala se Věra. "Voda se musí každých pár dní vyměnit, aby se v ní nerozmnožovaly mikroorganismy. V Rusku máčejí pruty ve slané vodě, ale potom výprasky s nimi jsou dost kruté. Nevýhodou prutů, pokud se nepoužívají vždy jen jednorázově, je i to, že přivolávají pozornost případných návštěv. ´Jé, vy máte ve váze pruty! Nacopak je potřebujete?´ Manželské nebo milenecké výprasky jsou intimní záležitost, a neměl by do nich kdekdo strkat čumák. Jak říkám, nejlepší je rákoska. Schováš ji do šuplíku nebo do skříně, je trvanlivá, pružná, neublíží, ani se nepokazí." "My máme prutů dost," kontrovala Irena, "budeme mít vždycky čerstvé."
Věra zřejmě není kdekdo. Nicméně jsem jí byla vděčná, že nám vyprávěla o svých zkušenostech. Neměla jsem o těchto věcech ani páru. "Kde se dá taková rákoska obstarat," zeptala se Blažena. Byla jsem ráda, že jsem se nemusela zeptat já. "V kterémkoliv sexšopu," odpověděla Věra.
Téma bylo dost podrobně vyčerpáno a káva dopitá. Tak jsme se vrátily k práci.
Já jsem se ale po kávové přestávce nemohla na práci moc soustředit. Z telefonního seznamu jsem si vypsala adresy sexšopů, ale i potom se mi v hlavě neustále honily pojmy jako rozkoš, rákoska, výprask, podržet a prokrvení.
Cestou z práce jsem se zastavila v sexšopu, kolem kterého jezdím domů. U pultu byla mladá prodavačka. "Potřebovala bych nějakou rákosku," vypravila jsem ze sebe s namáhou. Jistě jsem byla celá rudá. "Na co ji potřebujete?" zeptala se slečna s líbezným úsměvem. V krku se mi udělal knedlík, a nebyla jsem schopna slova. "Vašemu manželovi nestojí, a vy byste ho chtěla povzbudit, že?" odpověděla prodavačka sama sobě, nepřestávajíc se usmívat. Jen jsem němě přikývla. Dívka mi vybrala rákosku střední délky a střední cenové kategorie, a nabídla mi k ní pěkné kožené pouzdro, abych nebudila pozornost, až půjdu domů. "Máme tady i jiné pěkné pomůcky: důtky, plácačky, bičíky..." snažila se prodavačka zvýšit obrat firmy. Jen jsem zavrtěla hlavou. "Umíte s tou rákoskou zacházet?" zeptala se, aniž se urazila pro mé odmítnutí. Znovu jsem zavrtěla hlavou. "Pojďte se mnou," vybídla mě. Zavedla mě dozadu do kanceláře, zamkla za sebou a pravila, "Pane šéf, tato dáma si u nás koupila rákosku, model 1930, a neumí ji používat." Vedoucí zřejmě měl takových zákazníků víc, a věděl, co má udělat. Myš od počítače odsunul na jednu stranu, klávesnici na druhou, spustil si kalhoty, stáhl spodky a přehnul se přes svůj vlastní psací stůl. Prodavačka ho opatrně asi šestkrát švihla v různých směrech z různých stran po chlupatém holém zadku. Vedoucí se pak beze slova oblékl a vrátil se k úřadování.
S prodavačkou jsme se vrátily do prodejny. "Ten výprask jsem jen tak markýrovala," řekla šeptem. "Jednak je to můj šéf, tak ho nemůžu bolestivě bít, a jednak si nemůžu dovolit, aby se mu zachtělo sexu. Ale aby to mělo pro váš účel význam, vy to musíte dělat silněji. Mnohem silněji." Při placení mi připočítala stovku "za praktické předvedení".
Když jsem vyšla z obchodu, v duchu jsem nadávala Věře, že nám neřekla to nejdůležitěší. Že se výprask musí dávat na holou. A sobě jsem blahořečila, že jsem se přiznala, že rákosku neumím používat.
Po dlouhé době jsem se těšila domů. Hned po večeři jsem musela Jirkovi vyklopit, co je nového. "Představ si, dnes jsme si v kávovém kroužku povídaly o sexu." "Hmmm," zabručel Jirka. "O tom vy si přece povídáte v jednom kuse." "Jo, ale tentokrát konkrétně. Neuvěříš, že skoro všichni manželé našich holek už mají potíže s erekcí." "Vyslepičila jsi jim, že ani mně pořádně nestoji?" durdil se na oko můj muž. (Ne, že mu pořádně nestojí, pomyslela jsem si. Nestojí mu vůbec.) "Ne, to bych si nedovolila. Ale ostatní baby byly docela otevřené. A víš, co povídala Věra? Že prý na to pomáhá výprask na zadek." "To znám," opáčil Jiří. "To je stará osvědčená metoda." "Proč jsi mi o tom neřekl?" otázala jsem se. "Jednak jsem se neodvážil, jednak jsem si myslel, že ti vyhovuje, že mi nestojí, a že nemusíš předstírat migrénu." To byla sice částečně pravda, ale teď právě se mi hrozně zachtělo milování. "A Věra ještě povídala, že je na to nejlepší rákoska. Nezkusíme to taky? Věra říká, že to dělá divy. Praktikuje to s Joskou už pár let, a je hrozně spokojená."
"Inu," řekl Jirka zamyšleně. "Kdyby se nám měl zlepšit sexuální život, za trochu bolesti to stojí. Ale kde vezmeme rákosku?" "Neměj péči," pravila jsem. Doma jsem nebyla tak zakřiknutá, jako v kanceláři. Otevřela jsem zip na pouzdře a vytáhla z něj krásnou novou rákosku. Jirka neřekl nic. Jen se mu zrychlilo poskakování ohryzku.
Nechala jsem rákosku na stole, aby byla na očích. Když jsme se chystali ke spánku, Jirka se osprchoval a oblékl si čisté pyžamo. V ložnici si lehl na břicho. Osprchovala jsem se i já, a s rákoskou v ruce vstoupila do ložnice. "Ale, Věra povídala, že se to má dělat na holou." Nepřiznala jsem se, že jsem se to dozvěděla až v sexšopu. Jirka zabručel něco o otravných buzerantských mrchách, ale poslechl mě. Jako ostatně vždycky. Stáhl si kalhoty, a iniciativně svlékl i blúzu, aby nepřekážela. Vykoukl na mě jeho baculatý, tak trochu ženský zadek. Už jsem ho v této pozici neviděla dost dlouho, a tak jsem si ho nejdřív trochu prohlížela. Potom jsem ho pohladila po hýždích i mezi nimi, a chopila se rákosky.
Udělala jsem to, jak mi poradila prodavačka v obchodě. Začala jsem mírně. Jirka na mírné vyplácení nereagoval. Ale když jsem zvýšila rychlost i razanci, Jiří se začal vrtět a tiše úpět. Ale nesnažil se výprask stopnout. Až asi po dvaceti minutách zašeptal, že stačí. "Copak?" zeptala jsem se škodolibě. "Bolí?" "To taky, ale myslím, že už jsem připraven." Převrátil se na znak. a skutečně - jeho pták docela slušně stál.
Rychle jsem si shodila noční košili, stáhla mu předkožku a nasedla si mu na koníčka. Nejprve jsem se jen tak hnízdila, a sledovala, jak jeho penis ještě víc roste. Potom jsem ho přilehla celým tělem a spojili jsme se i jazyky. Jirka mě chytil za obě prsa a dovolil mi rozhýbat pánev. Už jsem byla dávno hotová, když jsem pocítila sérii jeho výstřiků. Jako bych dostala skotský střik.
Rozpojili jsme se dole, ale stále jsme měli spojené jazyky. Jirka pustil jedno ňadro, a volnou rukou žmoulal můj dosud zduřený klitoris. Bylo mi nádherně, ale jaksi mi to nebylo ještě dost.
"Víš, co ještě říkala Věra? Že někdy neškodí výměna rolí." "Jaká výměna? Už mně s tou Věrou lezeš na nervy. Věra, Věra, Věra!" Nevím, jestli Jirka předstíral, že nerozumí, nebo je opravdu tak natvrdlý. Tak jsem mu to musela po lopatě vysvětlit. "No, že i muž vymrská ženu." To ho zaujalo. Bývala jsem v průběhu manželství často protivná, velmi protivná. Šikanovala jsem ho za jeho bezvýznamné a neškodné zlozvyky, zatímco své, mnohem škodlivější, jsem bagatelizovala, pod různými, často imaginárními záminkami, a někdy i úplně bez nich, jsem odmítala s ním souložit, udělala jsem mu ze života několik let trvající peklo, když mi nějaká anonymní svině telefonovala, že má Jirka milenku, a neomluvila jsem se mu ani tehdy, když nade všechnu pochybnost vysvitlo, že to nebyla pravda. Takže bych docela chápala, kdyby Jirka někdy, často, zatoužil přehnout si mě přes koleno a seřezat mi prdel, co se do ní vejde. Dobráčisko Jirka to ale, bohudík, nikdy neudělal. Nebo bohužel. Teď má legální příležitost.
Překulila jsem se na bříško, a Jirka se chopil rákosky. Otočila jsem k němu hlavou a koutkem úst řekla "Věra povídala, že muž to nemusí dělat tak silně, jako žena." Švihl mě rákoskou přes zadek tak silně, že se mi udělaly hvězdičky před očima. "Věra! Jestli ještě jednou řekneš to jméno, tak tě seřežu tak, že na to do smrti nezapomeneš!" To by byla nádhera, pomyslela jsem si, ale pro jistotu jsem Věru nechala Věrou. Aspoň pro dnešek.
Jirka potom pokračoval mírněji v prokrvování mé prciny. Dělal to krásně a tak dlouho, že mi znovu začala téct ženská míza. Bočním pohledem jsem viděla, že i Jirkův panáček je znovu v pohotovosti. Tentokrát jsem se mu nabídla v klasické misionářské poloze. Než padesátiletý muž při druhé souloži za jeden večer dosáhne ejakulace, tak to pěkně dlouho trvá. Já jsem za tu dobu dosáhla orgasmů několik. A dvě soulože za jednu noc jsem nezažila od svatební noci. Věře a rákosce budiž chvála!
I Jirka byl spokojený. "Umyj tu rákosku desinfekčním roztokem, a až uschne, ulož ji na místo, o němž budeme vědět oba," pravil. S takovým řešením jsem ochotně souhlasila.
Ráno jsem se zastavila v supermarketu, a koupila nejdražší bonboniéru, jakou měli na skladě. Vlezla jsem k Věře do kanceláře, a nedbajíc, že nás slyší Blažena, jsem nahlas řekla, "To máš za tu rákosku. Ale zasloužila bys na prdel, že jsi nám neřekla, že se to má dělat na holou!" Blažena nastražila uši, a v očích se jí zajiskřilo.
"Kdy se ti to bude hodit?" otázala se Věra stejně nahlas.
Pokračování https://www.blogger.com/blog/post/edit/4291632168214946880/9134002078773782614
