Řízením osudu jsem se jednou octl na delším pracovním pobytu v jedné přímořské zemi v teplém pásmu. Zaměstnání bylo náročné, a tak jsem víkendové dny trávil relaxací. Tělesnou i duševní. Obyčejně jsem si v sobotu ráno v půjčovně vypůjčil kolo, a na něm prozkoumával krásy té opravdu krásné země. Nebo jsem se i s kolem naložil do zdejšího luxusního rychlovlaku a odvezl se někam dál.
Někdy má cesta končila na některé z nádherných pláží u teplého moře, táhnoucích se oběma směry daleko za obzor. Tak jsem jedné soboty přistál na široké a liduprázdné pláži. Zaplaval jsem si k osamělému skalisku asi 200 metrů od pevniny. Po návratu, příjemně unaven, jsem zalehl do jemného písku. A jelikož pláž byla liduprázdná, rozumí se, že bez šatů. Zavřel jsem oči, ani ne tak proto, abych spal, ale spíš proto, abych dal očím odpočinout od tropického jasu. Po chvíli jsem pocítil, že nejsem sám. V sousedství se objevila žena, spíš dívka, asi dvacetiletá, bosá, se svázanými teniskami hozenými přes rameno, v khaki šortkách a v dlouhé bílé košili poněkud pánského střihu. Německy mě pozdravila. "Dovolíte, abych zde vychutnávala krásu tohoto místa?"
Německy rozumím, ale komunikovat v této řeči neumím, aniž bych dělal množství chyb, a urážel tak národy, jimž je tato řeč mateřštinou. Odpověděl jsem proto anglicky. Ani tuto řeč neovládám tak, aniž bych dělal množství chyb, ale co se týče angličtiny, je to vlastně jedno. Od té doby, co se angličtina stala lingua franca pro všechny národy světa, neexistuje téměř nikdo, kdo by v ní nečinil množství chyb. V psané i mluvené komunikaci se denně setkávám s množstvím hrubých chyb páchaných zaručeně rodilými mluvčími, včetně vysoce vzdělaných a postavených. "Je tady na všechny strany spousta místa. Co kdybyste se usadila někde jinde?"
Dívka angličtinu nejspíš netoliko neovládala, ale ani jí nerozuměla, neboť z maličké kabelky vytáhla velký květovaný šátek, rozprostřela ho na písek zatraceně blízko mého těla a usadila se na něm. Až teď se uráčila mi odpovědět, opět německy. "Nebudu zakrývat, že se mi líbíte." Potom, jakoby ji něco napadlo, dodala. "To za prvé. A za druhé, imponuje mi, že se tady sluníte takhle," učinila rozmáchlé gesto, "třebaže zaručeně víte, že v této zemi se to považuje za nemravné, a je to zakázáno pod trestem..." Neklesla hlasem, a tak po krátkém zaváhání dodala, "Zkrátka pod trestem."
"Vy se mi ale nelíbíte," zalhal jsem, "a proto vás žádám, abyste se šla uložit jinam." "Trocha zdvořilosti by neškodila," pravila, poposedla si ještě blíž ke mně, a natáhla ruku, aby mě uchopila za... Zkrátka pod břichem.
Třebaže jsem znám jako exemplární příklad nemotornosti, tentokrát se mi podařilo poměrně motorně uhnout, překulit se na bok, a zarýt svůj..., zkrátka břicho, do písku.
Němka, nebo co to bylo zač, ulehla na rozprostřený šátek, a jala se mě napodobovat. To jest relaxovat. Dlouho ji to ale nebavilo. Po chvíli se opět posadila, povyhrnula si pánskou košili, a ze šortek vytáhla uzoučký pásek. Jeden konec pásku si omotala kolem zápěstí, a švihla páskem do vzduchu.
Tušil jsem, co se chystá udělat, ale nikterak jsem proti tomu nezakročil. Vždyť právě toto byl významný part mých bdělých snů, kterým jsem se oddával od ranného mládí: že se jednou octnu nahý ve společnosti ženy, nejraději mladé a hezké, vybavené rákoskou nebo prutem, a tato bude umět s tímto nástrojem zacházet. S výjimkou posledního, byly všechny tyto atributy splněné.
Dívka věděla, že vím, co se chystá udělat. Překvapilo ji, že proti tomu nic nepodnikám. To ji utvrdilo v tom, že to, co se chystá udělat, je správná věc, a že to nebude mít pro ni následky. Přinejmenším nikoliv nepříjemné. Rozmáchla se, a její pásek celou délkou dopadl na mé vyšpulené polokoule. Ukázalo se, že i poslední z vysněných podmínek byla splněna. S nástrojem zacházet uměla.
Pořádně to štíplo. Napadlo mě, že mé dětské a mládenecké sny byly daleko od skutečnosti. Ale teď bylo pozdě vycouvat. Co by si Němci pomysleli. Takže ani teď jsem nepodnikl nic na svou obranu, a zůstal jsem ležet, čekaje, co bude dál. Němka teď už byla zcela jista, že dělá dobře. Po krátké pauze, během níž se můj zadek dokázal docela zkonsolidovat, si klekla, aby mohla přejít od backhandu k forhandu, který je při této činnosti méně namáhavý, a pokračovala. Poněkud snížila sílu úderu, ale zvýšila rychlost. Kladla pásek vždy o kousek od předcházející stopy, a postupně zaplnila celý zadek, ba i stehna. Bičování bylo s každou ranou o trošičku snesitelnější, a přibližně po padesátce jsem mládenecké sny rehabilitoval. Bylo to tak, jak jsem si to vysnil. Dokonce mě zamrzelo, že je konec.
To jsem ale nemohl nahlas připustit. To by byla těžká rána pro mou mužskou pýchu. Nemohl jsem to proto nechat jen tak. Překulil jsem se na záda a pak na druhý bok, a pásek slečně vytrhl z ruky. Ani ho moc pevně nedržela. Napodobil jsem její techniku. Konec s přezkou jsem si omotal kolem ruky, zkusmo švihl do vzduchu. a potom zamířil. Druhý konec pásku zasáhl obě její stehna, a způsobil růžový proužek těsně pod spodním koncem šortek. Udělala odmítavé gesto, mrštně se postavila a stejně mrštně si šortky stáhla. Třebaže pánská košile zakrývala všechno, co bylo prve pod šortkami, bylo zřejmé, že pod ní nemá nic. Šortky si způsobně poskládala a opatrně je položila kousek dál na písek, aby nepřišly k úhoně.
Řízením osudu jsem se jednou octl na delším pracovním pobytu v jedné přímořské zemi v teplém pásmu. Zaměstnání bylo náročné, a tak jsem víkendové dny trávil relaxací. Tělesnou i duševní. Obyčejně jsem si v sobotu ráno v půjčovně vypůjčil kolo, a na něm prozkoumával krásy té opravdu krásné země. Nebo jsem se i s kolem naložil do zdejšího luxusního rychlovlaku a odvezl se někam dál.
Někdy má cesta končila na některé z nádherných pláží u teplého moře, táhnoucích se oběma směry daleko za obzor. Tak jsem jedné soboty přistál na široké a liduprázdné pláži. Zaplaval jsem si k osamělému skalisku asi 200 metrů od pevniny. Po návratu, příjemně unaven, jsem zalehl do jemného písku. A jelikož pláž byla liduprázdná, rozumí se, že bez šatů. Zavřel jsem oči, ani ne tak proto, abych spal, ale spíš proto, abych dal očím odpočinout od tropického jasu. Po chvíli jsem pocítil, že nejsem sám. V sousedství se objevila žena, spíš dívka, asi dvacetiletá, bosá, se svázanými teniskami hozenými přes rameno, v khaki šortkách a v dlouhé bílé košili poněkud pánského střihu. Německy mě pozdravila. "Dovolíte, abych zde vychutnávala krásu tohoto místa?"
Německy rozumím, ale komunikovat v této řeči neumím, aniž bych dělal množství chyb, a urážel tak národy, jimž je tato řeč mateřštinou. Odpověděl jsem proto anglicky. Ani tuto řeč neovládám tak, aniž bych dělal množství chyb, ale co se týče angličtiny, je to vlastně jedno. Od té doby, co se angličtina stala lingua franca pro všechny národy světa, neexistuje téměř nikdo, kdo by v ní nečinil množství chyb. V psané i mluvené komunikaci se setkávám s množstvím hrubých chyb páchaných zaručeně rodilými mluvčími, včetně vysoce vzdělaných a postavených. "Je tady na všechny strany spousta místa. Co kdybyste se usadila někde jinde?"
Dívka angličtinu nejspíš netoliko neovládala, ale ani jí nerozuměla, neboť z maličké kabelky vytáhla velký květovaný šátek, rozprostřela ho na písek zatraceně blízko mého těla a usadila se na něm. Až teď se uráčila mi odpovědět, opět německy. "Nebudu zakrývat, že se mi líbíte." Potom, jakoby ji něco napadlo, dodala. "To za prvé. A za druhé, imponuje mi, že se tady sluníte takhle," učinila rozmáchlé gesto, "třebaže zaručeně víte, že v této zemi se to považuje za nemravné, a je to zakázáno pod trestem..." Neklesla hlasem, a tak po krátkém zaváhání dodala, "Zkrátka pod trestem."
"Vy se mi ale nelíbíte," zalhal jsem, "a proto vás žádám, abyste se šla uložit jinam." "Trocha zdvořilosti by neškodila," pravila, poposedla si ještě blíž ke mně, a natáhla ruku, aby mě uchopila za... Zkrátka pod břichem.
Třebaže jsem znám jako exemplární příklad nemotornosti, tentokrát se mi podařilo poměrně motorně uhnout, překulit se na bok, a zarýt svůj..., zkrátka břicho, do písku.
Němka, nebo co to bylo zač, ulehla na rozprostřený šátek, a jala se mě napodobovat. To jest relaxovat. Dlouho ji to ale nebavilo. Po chvíli se opět posadila, povyhrnula si pánskou košili, a ze šortek vytáhla uzoučký pásek. Jeden konec pásku si omotala kolem zápěstí, a švihla páskem do vzduchu.
Tušil jsem, co se chystá udělat, ale nikterak jsem proti tomu nezakročil. Vždyť právě toto byl významný part mých bdělých snů, kterým jsem se oddával od ranného mládí: že se jednou octnu nahý ve společnosti ženy, nejraději mladé a hezké, vybavené rákoskou nebo prutem, a tato bude umět s tímto nástrojem zacházet. S výjimkou posledního, byly všechny tyto atributy splněné.
Dívka věděla, že vím, co se chystá udělat. Překvapilo ji, že proti tomu nic nepodnikám. To ji utvrdilo v tom, že to, co se chystá udělat, je správná věc, a že to nebude mít pro ni následky. Přinejmenším nikoliv nepříjemné. Rozmáchla se, a její pásek celou délkou dopadl na mé vyšpulené polokoule. Ukázalo se, že i poslední z vysněných podmínek byla splněna. S nástrojem zacházet uměla.
Pořádně to štíplo. Napadlo mě, že mé dětské a mládenecké sny byly daleko od skutečnosti. Ale teď bylo pozdě vycouvat. Co by si Němci pomysleli. Takže ani teď jsem nepodnikl nic na svou obranu, a zůstal jsem ležet, čekaje, co bude dál. Němka teď už byla zcela jista, že dělá dobře. Po krátké pauze, během níž se můj zadek dokázal docela zkonsolidovat, si klekla, aby mohla přejít od backhandu k forhandu, který je při této činnosti méně namáhavý, a pokračovala. Poněkud snížila sílu úderu, ale zvýšila rychlost. Kladla pásek vždy o kousek od předcházející stopy, a postupně zaplnila celý zadek, ba i stehna. Bičování bylo s každou ranou o trošičku snesitelnější, a přibližně po padesátce jsem mládenecké sny rehabilitoval. Bylo to tak, jak jsem si to vysnil. Dokonce mě zamrzelo, že je konec.
To jsem ale nemohl nahlas připustit. To by byla těžká rána pro mou mužskou pýchu. Nemohl jsem to proto nechat jen tak. Překulil jsem se na záda a pak na druhý bok, a pásek slečně vytrhl z ruky. Ani ho moc pevně nedržela. Napodobil jsem její techniku. Konec s přezkou jsem si omotal kolem ruky, zkusmo švihl do vzduchu. a potom zamířil. Druhý konec pásku zasáhl obě její stehna, a způsobil růžový proužek těsně pod spodním koncem šortek. Udělala odmítavé gesto, mrštně se postavila a stejně mrštně si šortky stáhla. Třebaže pánská košile zakrývala všechno, co bylo prve pod šortkami, bylo zřejmé, že pod ní nemá nic. Šortky si způsobně poskládala a opatrně je položila kousek dál na písek, aby nepřišly k úhoně.
Potom se vrátila na své místo a zalehla na bříško na květovaný šátek. Zajímalo mě, co je pod košilí, a tak jsem ji vyhrnul nad ledviny. Pohled stál zato. Její sedací svalstvo, opálené do stejného odstínu, jako ostatní partie těla, nemělo žádnou chybu. Snad až na husí kůži, ale ta je jev jistě pouze dočasný. Znovu jsem švihl páskem a přidal trochu na síle. Tentokrát dopadl přesně na střed těch opálených polokoulí. Dívka žalostně vykřikla. Ой, матушка моя дорогая! Ha! Takže žádná Němka! Inkognito odhaleno! Mateřštinu té dívky nejen ovládám, ale nečiním v ní téměř žádné chyby. V dalším jsem ji použil ke komunikaci.
Zeptal jsem se jí, jestli mám přestat. Nechtěla ani slyšet. "Pokračuj," začala mi tykat. Dva naháči opačného pohlaví se přece nebudou zdržovat nějakou etiketou. Tak jsem pokračoval. Pásek mlaskavě dopadal na její hýždě, doprovázen křikem a naříkáním. Ale byli jsme až po obzor na obě strany daleko od civilizace, takže jsem ji nechal, ať si uleví. Když jsem jí vysázel asi tolik, co ona mně, gestem jsem jí naznačil, že končím.
Klekla si na písek, jednou rukou se hladila po dočervena zdevastovaném pozadí, a druhou rukou mě objala kolem krku a ústy se přisála k mému jazyku (nebo jazykem k mým ústům? Už nevím). I já jsem rukou zabloudil k jejím oblinám. Místo husí kůže jsem nahmatal sérii vypuklých proužků, o chlup teplejších, než jejich okolí. Něco jako notovou osnovu.
Když se nasytila mých slin, uchopila mě za mou mužskou ozdobu, která by se už nevešla do plavek, kdybych nějaké měl. Tentokrát jsem se ani nepokusil motorně uhýbat.
Věděl jsem, co mám udělat.
Byla zřejmě stejně vyhladovělá, jako já, a tak jsme byli brzy hotovi.
Po milování jsme seběhli po pláži k vodě, abychom spláchli písek, pot i jiné tělesné tekutiny. Dobrou hodinu jsme jako děti dováděli v teplých vlnách.
Po návratu na pláž jsme si udělali reparát. Až teď to bylo úplně ono. A až teď jsme si začali povídat. Jmenuje se Světlana, a na rozdíl ode mě, který jsem byl do této země vyslán mou mateřskou firmou, abych tady řešil konkrétní problémy, ona zde žije jako emigrantka. Vypařila se z vlasti, neboť jednak tam neměla přiměřené uplatnění ve své profesi, a jednak, že kluci a muži v její venkovské oblasti si mysleli, že ženy jsou stvořeny k tomu, aby plnily jejich, často nereálné požadavky. Tady se jí profesně daří, ale citově strádá. Bydlí ve stejném mrakodrapu, jako já, pracuje ve stejné firmě. Všimla si mě krátce po mém příchodu a byla se ráda se mnou seznámila. Ale vždycky jsem se kolem ní nevšímavě mihl. Po čase si všimla, že v sobotu vždycky někam jezdím. Několikrát se pokusila mě sledovat, ale vždycky jsem byl rychlejší. Až dnes se jí podařilo nastoupit do stejného vlaku, jako moje kolo a já. Dokonce nepromeškala zastávku, na níž jsem vystoupil. Ale já jsem měl kolo, a ona ne, takže mě zase rychle ztratila z očí. Střídavě kráčela a běžela po stopě, kterou bicykl zanechával v jemném písku. "Byla to namáhavá fyzkultúra, ale stálo to za to," ukončila svou zpověď.
Když jsem jí řekl, odkud jsem a co tady dělám, změnil jsem nit. "Všiml jsem si, že jsi pěkně opálená po celém těle.Tady, tady i tamhle," pravil jsem, a ukazoval prsty, kde přesně. "Ale, v této zemi se koupání a opalování bez textilu považuje za nemravné, a je zakázáno pod trestem..." Neklesl jsem hlasem a po chvíli jsem dodal, "Pod jakým trestem?" Srdečně se zasmála a pravila, že jsem stejný mizera, jako kluci v její zemi, ale že ode mě se ráda dá potrestat. A už ležela v písku na bříšku. Mezi už poněkud vybledlou notovou osnovou od pásku se znovu objevila husí kůže. Teď už jsem věděl, že na to, co přijde, se těší. Hladil jsem ji po opálených půlkách, a sem a tam jsem prsty zajel mezi ně. Nadzdvižením a kroucením pánve mi naznačovala, kam ještě se mám vydat. Potom jsem jí naplácal rukou tak, že notová osnova zmizela pod karmínem zanechaným mými dlaněmi.
Spláchli jsme písek v šumícím moři a nechali se osušit posledními paprsky zapadajícího slunce. Byl čas vráti se do města. Neochotně jsme se nasoukali do šatů, Světlanu jsem posadil na rám kola a vydal se s ní k zastávce rychlovlaku.
Po vrácení velocipedu do půjčovny jsme se pěšky vydali k našemu mrakodrapu. Ve výtahu mi nedovolila stlačit tlačítko mého poschodí, a odvedla mě do svého bytu, zařízeného s vybraným vkusem. Pod jedním prostěeadlem jsme se dlouho do noci mazlili a plánovali, kam vyrazíme příští sobotu.
Potom se vrátila na své místo a zalehla na bříško na květovaný šátek. Zajímalo mě, co je pod košilí, a tak jsem ji vyhrnul nad ledviny. Pohled stál zato. Její sedací svalstvo, opálené do stejného odstínu, jako ostatní partie těla, nemělo žádnou chybu. Snad až na husí kůži, ale ta je jev jistě pouze dočasný. Znovu jsem švihl páskem a přidal trochu na síle. Tentokrát dopadl přesně na střed těch opálených polokoulí. Dívka žalostně vykřikla. Ой матушка моя дорогая! Ha! Takže žádná Němka! Inkognito odhaleno! Mateřštinu té dívky nejen ovládám, ale nečiním v ní téměř žádné chyby. V dalším jsem ji použil ke komunikaci.
Zeptal jsem se jí, jestli mám přestat. Nechtěla ani slyšet. "Pokračuj," začala mi tykat. Dva naháči opačného pohlaví se přece nebudou zdržovat nějakou etiketou. Tak jsem pokračoval. Pásek mlaskavě dopadal na její hýždě, doprovázen křikem a naříkáním. Ale byli jsme až po obzor na obě strany daleko od civilizace, takže jsem ji nechal, ať si uleví. Když jsem jí vysázel asi tolik, co ona mně, gestem jsem jí naznačil, že končím.
Klekla si na písek, jednou rukou se hladila po dočervena zdevastovaném pozadí, a druhou rukou mě objala kolem krku a ústy se přisála k mému jazyku (nebo jazykem k mým ústům? Už nevím). I já jsem rukou zabloudil k jejím oblinám. Místo husí kůže jsem nahmatal sérii vypuklých proužků, o chlup teplejších, než jejich okolí. Něco jako notovou osnovu.
Když se nasytila mých slin, uchopila mě za mou mužskou ozdobu, která by se už nevešla do plavek, kdybych nějaké měl. Tentokrát jsem se ani nepokusil motorně uhýbat.
Věděl jsem, co mám udělat.
Byla zřejmě stejně vyhladovělá, jako já, a tak jsme byli brzy hotovi.
Po milování jsme seběhli po pláži k vodě, abychom spláchli písek, pot i jiné tělesné tekutiny. Dobrou hodinu jsme jako děti dováděli v teplých vlnách.
Po návratu na pláž jsme si udělali reparát. Až teď to bylo úplně ono. A až teď jsme si začali povídat. Jmenuje se Světlana, a na rozdíl ode mě, který jsem byl do této země vyslán mou mateřskou firmou, abych tady řešil konkrétní problémy, ona zde žije jako emigrantka. Vypařila se z vlasti, neboť jednak tam neměla přiměřené uplatnění ve své profesi, a jednak, že kluci a muži u nich na venkově se domnívali, že žena je zboží. Tady se jí profesně daří, ale citově strádá. Bydlí ve stejném mrakodrapu, jako já, pracuje ve stejné firmě. Všimla si mě krátce po mém příchodu a byla se ráda se mnou seznámila. Ale vždycky jsem se kolem ní nevšímavě mihl. Po čase si všimla, že v sobotu vždycky někam jezdím. Několikrát se pokusila mě sledovat, ale vždycky jsem byl rychlejší. Až dnes se jí podařilo nastoupit do stejného vlaku, jako moje kolo a já. Dokonce nepromeškala zastávku, na níž jsem vystoupil. Ale já jsem měl kolo, a ona ne, takže mě zase rychle ztratila z očí. Střídavě kráčela a běžela po stopě, kterou bicykl zanechával v jemném písku. "Byla to namáhavá fyzkultúra, ale stálo to za to," ukončila svou zpověď.
Když jsem jí řekl, odkud jsem a co tady dělám, změnil jsem nit. "Všiml jsem si, že jsi pěkně opálená po celém těle.Tady, tady i tamhle," pravil jsem, a ukazoval prsty, kde přesně. "Ale, v této zemi se koupání a opalování bez textilu považuje za nemravné, a je zakázáno pod trestem..." Neklesl jsem hlasem a po chvíli jsem dodal, "Pod jakým trestem?" Srdečně se zasmála a pravila, že jsem stejný mizera, jako kluci v její zemi, ale že ode mě se ráda dá potrestat. A už ležela v písku na bříšku. Mezi už poněkud vybledlou notovou osnovou od pásku se znovu objevila husí kůže. Teď už jsem věděl, že na to, co přijde, se těší. Hladil jsem ji po opálených půlkách, a sem a tam jsem prsty zajel mezi ně. Nadzdvižením a kroucením pánve mi naznačovala, kam ještě se mám vydat. Potom jsem jí naplácal rukou tak, že notová osnova zmizela pod karmínem zanechaným mými dlaněmi.
Spláchli jsme písek v šumícím moři a nechali se osušit posledními paprsky zapadajícího slunce. Byl čas vrátit se do města. Neochotně jsme se nasoukali do šatů, Světlanu jsem posadil na rám kola a vydal se s ní k zastávce rychlovlaku.
Po vrácení velocipedu do půjčovny jsme se pěšky vydali k našemu mrakodrapu. Ve výtahu mi nedovolila stlačit tlačítko mého poschodí, a odvedla mě do svého bytu, zařízeného s vybraným vkusem. Pod jedním prostěradlem jsme se dlouho do noci mazlili a plánovali, kam vyrazíme příští sobotu.
