Ethela, aneb Abiturientský sjezd

Patnáct let po maturitě některá z agilních spolužaček zorganizovala abiturientský sjezd. Sešli jsme se v malém hotýlku za městem, který se na akce tohoto typu specializoval, a  docela dobře z nich prosperoval.

Po stručné zdravici poslední žijící profesorky jsme se střídali v už ne tak stručném rozboru svých CV, jak se rozvíjela naše kariéra, kolik manželství a registrovaných či neregistrovaných partnerství jsme absolvovali, kdo má exkluzivnější autíčko a chaloupku, a kolik ostatního majetku jsme za tu dobu nahonobili. Daleko méně prostoru dostaly případné děti a jejich směřování.

Po tomto společném entrée jsme se rozdělili do menších skupin s proměnlivým složením.

Po jedné z židlových rošád se vedle mě ocitla Ethela, jedna z asi 30 spolužaček, které se mi líbily, jež jsem očima svlékal a jejichž ňadra a fyziologické dírky jsem - s hlavou schovanou hluboko pod peřinou - po nocích virtuálně rekognoskoval. "Pamatuješ si," oslovila mě Ethela, "jak jsi mi kdysi řekl, že mám hezkej zadek, kterej by si zasluhoval poplácání nebo dokonce naplácání?" Konkrétně na toto jsem si nepamatoval, ale Ethela mohla mít docela dobře pravdu, protože tak, a podobně, jsem laškoval se všemi z těch 30 z té doby, jakož i s desítkami dalších spolužaček, kolegyň a jiných žen z doby pozdější. Vyplácení po zadku byla má obvyklá floskule. "Matně si na něco takového vzpomínám," řekl jsem nahlas. "Proč jsi to tehdy nerealizoval?" zeptala se. Pokrčil jsem rameny. "Nevím. Nejspíš jsem neměl odvahu ti to nabídnout, nebo jsem se bál odmítnutí. Něco z toho." "Teď už bys odvahu měl?" Váhavě jsem připustil, že teď už možná ano. V duchu jsem ale věděl, že asi sotva. "Tak jdeme na to," pravila. "Mám tady auto. Vím o jednom hotýlku, kde by se to dalo zmáknout."

Když jsme dojednávali podrobnosti, přisedla si k nám spolužačka Nora. "Co vy dva? Co tady pečete?" zeptala se žoviálně. Už, už jsem měl na jazyku nějakou milosrdnou lež, ale Ethela mě předběhla, a vyzvonila Noře pravdu. "Oskar mi před patnácti lety slíbil, že mi naseká na zadek, a nějak to tehdy nestihl. Tak teď jedeme do hotelu v D., aby to napravil." "Jůj," řekla Nora. "Mně to slíbil taky. Pojedu s vámi." "To si vypusť z hlavy." protestoval jsem. "Najdi si jiného kavalíra." "Když mě nevezmete s sebou, půjdu k ostatním, a řeknu jim, co vy dva prasáci tady chystáte," nedala se Nora. To mě dohřálo. "Tak jdi, a posluž si," vybuchl jsem. "Na udávání jsi byla vždycky pašák!"

Ethela byla jiného názoru. Na rozdíl ode mě žije s většinou ostatních spolužáků v jednom městě, a možné vypovězení z jejich komunity by asi těžce nesla. Kdo chce s vlky... " Ale Oskare," napomenula mě, a pohladila po ruce, "nebuď na Noru tak zlej. Když chce jet, ať jede. Já se nemám za co stydět. Ty nejspíš taky ne."

Tak jsme se po anglicku vytratili ze všeobecného veselí abiturientského srazu, a jeli jsme. Nezapsání do knihy hostí vyšlo docela levně: jen 100 % ceny pokoje. Na pokoji jsem bez odkladu přistoupil k tomu, kvůli čemu jsme přijeli. Přehnul jsem si Ethelu přes koleno a začal ji vyplácet po jejím asi sedmdesátikilovém zadku. Vyškubla sa mi se zlostnou jiskrou v očích. "Ty si snad myslíš, že toužím po výprasku přes textil?" ječela na mě. "Přes šaty mě občas plácne i ten můj pablb. Od tebe chci něco jinýho. Něco docela jinýho."

Ale ale, pablb. Tak to optimistické cévéčko nebylo tak docela upřímné.

Aniž čekala, co já na to, spěšně se svlékla donaha. Oblečení rozházela po podlaze. Byl to pěkný pohled. Mnohem pěknější, než tehdy, s hlavou zavrtanou hluboko pod peřinou.

Pro Noru to nebyl až tak pěkný pohled. Poněkud zbledla, když si uvědomila, co ji - asi - čeká.

Ethela se uvelebila na mém klíně, ale udělala to poněkud svérázně. Jiné ženy, když jsem s nimi prováděl erotický spanking, se mi přehýbaly přes obě kolena tak, že břichem spočívaly na mých stehnech. Ne tak Ethela. Ta si lehla pouze přes mé levé stehno, poněkud šikmo, tak, že špička mého kolena spočívala v oblasti jejího Venušina pahorku. Když jsem ji konečně začal plácat po obou hlaďoučkých hýždích, moje koleno rytmicky naráželo do středu jejího těla, ba i do samotného pólu, kolem kterého se otáčí vesmír.

Ethela hned od začátku produkovala orgastické vzdechy, čím dál rychlejší, čím dál hlasitější. Až po velmi dlouhé době této gymnastiky vyrazila výkřik, frekvencí se blížící úrovni ultrazvuku, a tak hlasitý, že ho museli slyšet i v podplacené recepci. Nora nás celou dobu soustředěně sledovala. Byla nervózní, ale nemohl jsem si nevšimnout, že potichu masturbovala.

Ethela se postavila, červená nejen vzadu, ale i v tváři. Neříkala nic, ale bylo vidět, že je spokojená.

"Teď ty," obrátila se Ethela k Noře. Ta, na rozdíl od Ethely bledá jak Rusalka, se začala vytáčet, že si to takhle nepředstavovala, a že tedy své přání odvolává. "To teda ne!" vykřikla Ethela. "Ale Eti," parafrázoval jsem ji. "Nebuď na Noru tak zlá. Když nechce, tak ji nenuť!"

Ethela, stále nahá, se do Nory pustila. "To by tak hrálo! Pobavit se na cizí účet na bezplatném divadle, aby pak bylo o čem žvanit. A donášet, že? A potom zbaběle couvnout? Žádný takový! Svlíkat!" zavelela.

Nora si s třesoucíma se rukama začala rozepínat knoflíčky, a jeden po druhém úhledně odkládat své svršky na nerozestlané lůžko.

Byl jsem zklamaný. Oblečená vypadala mnohem líp. I v těch snech.

Ethela mě gestem vyzvala, abych poskytl Noře totéž, co jí. "Už mě  bolí dlaně," vymlouval  jsem se. Byla to v podstatě pravda, ale hlavně se mi nechtělo dotýkat se těch neduživých hýždí.

Ethela si všimla, že mám v džínách úzký kožený pásek stejné barvy, jako kalhoty. Aniž se mě zeptala, rozepnula mi sponku a pásek vytáhla. Omotala si pásek kolem zápěstí, přinutila Noru do předklonu, a začala páskem kreslit na těch hubených půlkách jeden pruh za druhým. A při tom řečnila. "Už začínám pomalu chápat, kdo to tenkrát žaloval na Věru a na Zdenu a na Miladu a Barboru a na Milana, kvůli komu Robert a Hana dostali trojky z mravů, a kdo to donášel na všechny ostatní. Jak jen mi mohlo nedojít, proč jedině slečna Nora jako jediná bezúhonná proplouvá studiem bez průseru. Ale teď ses prozradila, milá zlatá. Kdyby ses byla nevetřela do našeho malého dobrodružství s Oskarem, ani teď by mi nic nedošlo. Ale já ti ukážu, zač je toho loket."

Dlužno přiznat, že Nora snášela výprask statečně. Na rozdíl od Ethely sice neprojevovala známky nadšení a uspokojení, ale na druhé straně ani nekřičela, nenaříkala a nedoprošovala se. 

Když se růžové potůčky na Nořině zadku slily v jedno rudé moře, Ethela konečně s výpraskem přestala. Vrátila pásek na místo do mých džín, přičemž neopomněla, jakoby nechtíc, pohladit můj rozparek. Obě bývalé děvy se mlčky oblékly, a opustili jsme hotel. Recepčnímu  viditelně odlehlo, že i tentokrát mu jeho drobná korupce prošla.

V autě panovalo tíživé ticho. Až když jsme dorazili k domu, kde Nora bydlí, ta promluvila. "Nebylo to tak zlé, jak jsem si představovala. Jak jsem se bála. A navíc to bylo poučné. Velmi poučné. Děkuji vám oběma. Budu se snažit najít někoho, kdo by mi  naplácal častěji." A pokusila se o chabý úsměv.

Ethela mě odvezla k mému autu. Když jsme se loučili, dala mi dlouhou pusu, s rukou položenou na mém vybouleném rozparku. Tentokrát se netvářila, že nechtíc. "Bylo to skvělé," řekla. "Byl jsi skvělý. Škoda, že jsi na mě tenkrát trochu víc nenaléhal. Mohli jsme být bezvadný pár. A nemusela bych skončit v rukou toho trouby." Odmlčela se, a nadechla se k prohlášení, které jí jistě už pár hodin vrtalo v hlavě. "Někdy za tebou do toho tvého K. přijedu."