Dora aneb Uklízečka

Během studia na vysoké škole jsem bydlel na koleji. Byla to pěkná kolej, dost moderní. Buňky se skládaly ze dvou pokojíčků, každý pro dva studentíky, maličké umývárníčky se záchodíčkem a společné předsíňky s věšáčky a přihrádečkou na botičky. Jediné, co chybělo k tomu, aby se kolej dala označit za opravdu moderní bylo to, že sprchy byly mimo ubytovací část, a to dokonce ani ne na poschodí, ale v suterénu, ve vzdáleném křídle budovy.

Většina studentů se chodila sprchovat večer, a to byl ve sprchách dost frmol. Někdy bylo třeba čekat dvacet, i více minut. V suterénu bylo přítmí, vlhko a chladno, a celkově tam bylo prostředí dost pochmurné. Proto jsem se začal chodit sprchovat brzy ráno, když většina studentů ještě vyspávala. V té době jsem byl ve sprchách většinou sám.

Většinou.

Jednou jsem si ale všiml, že ve sprchárně někdo chodí. Ale po příchodu toho někoho nenásledovaly obvyklé zvuky, jako svlékání a ukládání šatstva, šustění zatahovaného závěsu a pouštění vody v některé ze sousedních kabin. Nic! Jen kroky, zatraceně blízko mé kabiny. Poněkud mě to znervóznilo.

Situace se opakovala i v dalších dnech. Vyvrcholilo to tím, že se jednoho dne kdysi bílé ponožky v kdysi bílých teniskách zastavily přímo pod dolním okrajem závěsu mé kabiny.

Prudce jsem závěs odhrnul. Čekal jsem, že uvidím někoho ze studentů, ale před mou kabinou stála - ženská, nejspíš uklízečka. Asi třicetiletá, dost vysoká, s kaštanovými, ale dlouho nemytými vlasy, při těle, ale nikoliv tlustá, v kdysi bílém pracovním plášti. Popadla mě zuřivost. Vtáhl jsem tu ženskou do kabiny a nedbaje, že se pod sprchou namočí, jsem ji levou rukou přidržel a pravou začal vyplácet po dost širokém zadku. Přitom jsem jí v jednom kuse nadával. "Ty mrcho šmírácká, zachtělo se ti mladého masa, ale já ti tu tlustou prdel tak zmaluju, že se ti to tvoje voyeurské hobby zprotiví. Já ti ukážu." Jak jsem ji bil po mokrém plášti, voda se jen tak rozstřikovala na všechny strany, a tak jsem jí plášť vyhrnul, a kdysi bílé bavlněné kalhotky stáhl do půlky stehen. Plácání po holém zadku se s ozvěnou odráželo od stěn sprchárny vykachličkovaných kdysi bílými obkládačkami.

Když jsem měl pocit, že má dost, trochu jsem se uklidnil. Vystrčil jsem tu ženskou ven, a začal jí zase vykat. "Jestli se tady ještě někdy objevíte, tak si mě nepřejte."

Objevila se už za několik dní. Když se špinavé tenisky objevily pod závěsem, a já ho odhrnul, už ne tak razantně, stála tam, v celé kráse. "Už jste tady zas?" zeptal jsem se unaveně. "Budete mě bít?" "Ne, proč?" pravil jsem. "Že vás šmíruju." "Tak si šmírujte, když vás to baví," odpověděl jsem. Měl jsem dobrou náladu. Předchozího dne jsem s výborným prospěchem absolvoval velmi důležitou zkoušku, a kromě toho - byl jsem docela dobře vybaven a měl jsem v té době nadrženým ženským co ukázat. Ještě se chvíli okouněla, a potom odešla. Nepochybně zklamaná.

Když přišla potřetí, vyšla s barvou ven. "Chtěla bych vás poprosit, abyste mi naplácal na zadek. Jako tehdy poprvé." Tentokrát její plášť byl bílý, nikoliv kdysi bílý, na nohou měla fungl nové tenisky, vlasy měla umyté a opatřené nikoliv vrabčím hnízdem, ale účesem od profesionála. A měl jsem pocit, že byla docela malinko namejkapovaná. Ta ženská mě začala trošičku bavit. "Musím jít na přednášky", pravil jsem. Ale když jsem viděl její nešťastný výraz, přišlo mi jí líto. "Ale co byste řekla v osm večer? Místo navrhněte vy." Dlouho přemýšlela. Pak řekla, "Dobře, v osm. Ale mám jen jedno místo, které je jen moje. Uklízečský kumbál tady v suterénu." Potvrdil jsem místo a čas setkání, a potom jsem se zeptal, "Jak vám mám říkat?" "Jmenuju se Dora, Dorota." To jméno se docela hodilo k jejímu image z prvních dvou setkání. K tomu dnešnímu ale bylo jako pěst na oko. Ještě chvíli se fascinovaně dívala na mé přirození, a pak pomalu odešla. Byl nejvyšší čas, protože přirození už začalo levitovat. Aby mě viděla v této situaci, to se mi ani dost málo nehodilo.

V dohodnutou dobu jsem se dostavil na dohodnuté místo. Dora tam už byla. Měla na sobě květované letní šaty, a můj ranní pocit, že je malinko namejkapovaná se změnil v jistotu. Zacítil jsem vůni ladící s těmi květy na šatech.

Její kumbál stál opravdu za všechny peníze. Byl sotva metr široký, s malým okýnkem u stropu, hledícím do záhonu s nějakými vysokými trvalkami, snad chryzantémami, a po obou bočních stěnách stály regály s hadry, metlami, košťaty, prášky a jinými čistícími prostředky. Dora se otočila ke mně zády, a já jsem začal s výpraskem. Tedy, chtěl jsem začít. Ale jak jsem se rozmáchl k první ráně, zavadil jsem rukou o ty krámy na policích, a krabice, sklenice a plechovky s prášky, hadry, smetáky a kartáče se na nás začaly sypat jako lavina. Když jsem se pokusil té pohromě vyhnout, vrazil jsem do šteláře na druhé straně, a shodil na sebe plastikový kbelík a hadici od vysavače. Jen zázrakem se žádný prášek nevysypal a žádný roztok nerozlil, žádná sklenice nerozbikla. Jen zázrakem jsme Dora ani já  nepřišli k úrazu.

Pomohl jsem Dorotě uklidit tu spoušť, a pak jsem řekl, "Takhle by to nešlo. Musíme něco vymyslet." Už jsem přivykl myšlence, že s Dorou k sobě tak nějak patříme, a nechtělo se mi couvnout kvůli nějakým pitomým košťatům.

Na druhý den přišla ke mně do sprchárny. Řekl jsem jí, že vím o jednom místě dost daleko v lese, kde si zemědělské družstvo z jedné nedaleké vesnice zřídilo meruňkový sad. Zajdeme tam dnes, hned, jak bude mít Dora po práci.

Odpoledne jsme vyrazili. Cestou lesem jsme se docela zkamarádili. Je jí sedmadvacet let, žije jen s matkou, otec od od nich odešel, když byla ještě v peřince, sourozence nemá, matka si po otcově odchodu nikoho nenašla. Dora má střední školu, ale matka jí nedovolila najít si kvalifikované zaměstnání, protože by se prý "zkurvila" a dopadla stejně, jako ona. Uklízečské zaměstnání jí našla matka v naději, že při něm nepotká žádného chlapa. Než jsem se jí stihl zeptat na její zálibu v nahých mužích, byli jsme na místě.

Plantáž byla směrem k lesu ohraničena nízkou kamennou zídkou, nebo spíš aglomerací kamení, vysbíraného z pozemku při zakládání sadu. Posadil jsem se na to kamení a naznačil Doře, že se mi má přehnout přes kolena. Začal jsem ji zlehka plácat po stejných květovaných šatech, které měla na sobě včera. Po chvíli jsem jí šaty vyhrnul a kalhotky stáhnul do půl stehen. Vykoukla na mně jedna velká fialová podlitina, na několika místech krvácející. Z výprasku nebylo zas nic.

"Proboha, kdo ti to udělal?", zeptal jsem se. A zatím, co jsem ji něžně hladil po těch zakrvavených půlkách, vyprávěla tu část svého příběhu, kterou cestou sem zatajila . Matka ji pravidelně bije za každou hloupost, někdy i imaginární, ale tento výprask na holou dostala za to, že si dovolila jít ke kadeřníkovi, a že se včera přes zákaz vydala do kumbálu, aby se sešla se mnou. A večer dostane výprask znovu, neboť i dnes se očekává, že půjde z práce rovnou domů.

"Proč od ní neodejdeš?" zeptal jsem se.

"Nemám kam," opáčila smutně.

Na druhý den jsem nešel do školy, a celý den obíhal inzerenty nabízející pronájem.

Když se dalšího dne přišla na mě podívat do sprchy, mohl jsem jí oznámit, že mám malý domek na předměstí, jehož majitelé zemřeli a pro dědice není dost nóbl. Pronájem vyšel proto dost levně. Bude si ho moci dovolit i z uklízečského platu, a možná jí něco, nikoliv nezištně, přidám já. Je tam vodovod, kanalizace, koupelna i elektřina, a co víc člověk potřebuje. Aspoň pro začátek. Vždycky lepší než život se sadistickou dominantní matkou.

Odpoledne jsem jí pomohl odstěhovat a zakázal jí, aby řekla matce, kam odchází.

V dalších dnech jsem jí po večerech chodil pomáhat se zařizováním.

Asi po deseti dnech jsem navrhl, že bychom se mohli podívat, jestli se jí zadek už zahojil. Zajímavé, dokud jsme byli jeden pro druhého cizí, ochotně se přede mnou nechávala svléct. Teď, když jsme si byli - skoro - blízcí, začala se stydět. Musel jsem použít mírné násilí, abych ji přehnul přes koleno a stáhl kalhotky. Když měla kalhotky u kolen, přestala bojovat, uvolnila se, a čekala, co bude. Když nehrozilo, že mi uteče, mohl jsem ji přestat držet. Sukni jsem jí vyhrnul na záda a začal ji plácat po už zcela zahojené zadnici. Dělal jsem to docela jemně, a Dorotka spokojeně vrněla. Mezi vyplácením jsem ji laskal po růžovém zadku. Po chvíli jsem se odvážil zajet níž. Po krátké zastávce na análu skončily mé prsty na ohanbí porostlém jemnými světlounce hnědými chloupky. Dorotě naběhla na zadku husí kůže. Považoval jsem to za signál, že můžu pokračovat. Vzápětí to potvrdila i verbálně. "Jůj, to je příjemné!"

Zmocnilo se mě podivné tušení, že to ještě nikdy nezažila. Zeptal jsem se jí na to. "Ostatní kluci ti to nedělají?" Mé tušení se naplnilo. Byla naprosto nezkušená. Slovo "zkurvit se", kterým jí hrozila matka, se ukázalo být pouhým prázdným slovem. Fakticky nevěděla, o co jde.

Ještě jednou jsem ji opatrně plácl, a nařídil jí, aby se oblékla. Svařili jsme si víno, zhasli světlo a začali jsme si povídat. Přesněji řečeno, já jsem začal povídat. Udělal jsem jí dlouhou přednášku o tom, jak to chodí mezi mužem a ženou, jaká jsou při tom peripetia, jaká to má pozitiva, a jaká to přináší rizika, zejména pro ženu, obzvláště pro ženu nezkušenou. Než jsem odešel na kolej, řekl jsem jí, že zítra ji vyzkouším, co si zapamatovala.

Nazítří, cestou z přednášek jsem se zastavil v antikvariátu a koupil ohmatanou ilustrovanou příručku sexuální výchovy pro naprosté začátečníky. V autobusu na Dorotino předměstí jsem příručku skoro celou přečetl, abych se ujistil, jestli jsem včera na něco nezapomněl.

Když jsem dorazil do domku, čekala mě Dora s večeří, vlastnoručně připravenou. Nebyly to žádné lukulské hody, nicméně jsem její snahu ocenil bratrským polibkem na tvář. Po večeři jsem jí ukázal knížku. Probrali jsme všeobecnou část. Ze včerejška si toho moc nepamatovala, ale nedělal jsem z toho tragedii. Když jsme probírali ženské pohlavní orgány, nařídil jsem jí, aby se svlékla. Tentokrát to učinila  vcelku ochotně. Úplně nahou jsem ji viděl vlastně poprvé, a tak jsem si ji dost dlouho zvědavě prohlížel. Potom si lehla naznak, a já jí vysvětlil, co jsou to erotogenní zóny, a s každou z nich jsem se neopomněl důkladně polaskat. Neopomenul jsem ani jazyk. Zdálo se, že se to Dorotě líbí. U přirození jsem se zastavil na delší dobu. Přiznala se, že něco podobného si dělá i sama, ale se mnou je to mnohem příjemnější. A jazýčkem si tam nedosáhne.

Když jsme přešli k mužským orgánům, Dora plaše navrhla, abych se svlíknul i já. Rád jsem jí vyhověl. Vždyť mě neviděla nahého od té doby, co jsem našel ten podnájem. Tentokrát jsem už neměl starost o to, že bude panáček levitovat. Pro názornost výuky, kterou jsme procházeli, to bude dokonce prospěšné.

Zeptala se mě, jestli si může sáhnout. Pravil jsem, že nejen, že může, ale v rámci instruktáže, kterou provádíme, že musí. Vysvětlil jsem jí, co je předkožka a co je žalud, a co to s penisem udělá, když ho hladí ženská ručka. Ukázal jsem jí, jak se předkožka stahuje, a vyzval ji, aby se nelekla, že když se s údem manipuluje delší dobu, tento se začne křečovitě chvět a nakonec z dírky, kterou se čůrá, něco stříká, někdy pod dost velkým tlakem.

Dalšího dne jsem jí ukázal, co je to kondom, na co slouží, a jak se používá. Měla dětinskou radost, když mi ho mohla do omrzení navlékat a svlékat. Pochopitelně to špatně dopadlo. "Vidíš, co děláš?" okřikl jsem ji dobromyslně. "Víš, co bys zasloužila?" "Výprask?!?" Zajiskřilo se jí v očích, a hned se i předklonila. "Kdepak," říkám. "Takhle ne. Pěkně všechno dolů." Už nedostala od té doby, co jsem zjistil, že je panna. Tak byla pěkně vyhladovělá. Tentokrát to nebylo jen rukou, jako vždycky předtím, ale povolal jsem na pomoc i pásek. Neskrývala své potěšení.

Dalšího dne jsem usoudil, že je teoreticky dost připravená, abychom přistoupili k praxi.

Potom jsme spolu praktikovali skoro denně a pěkně si to užívali. Někdy v této době jsem jí zařídil místo sekretářky vedoucího jedné z kateder mé fakulty. Ke štěstí sexuálnímu jí přibylo štěstí všeobecně občanské a finanční.

Asi po půl roce se po souloži ke mně přitulila celým tělem, a neobvykle dlouho se se mnou mazlila. Zdálo se, že se chystá mi něco říct. Tušil jsem, že to bude něco závažného, ale že to bude tak závažné, to jsem opravdu netušil. "Už ke mně nechoď," zašeptala, a přivinula se ještě blíž. Její tvrdé bradavky mě tlačily do žeber. V očích měla slzy. "Šéf mě požádal o ruku," pravila tiše. Odmlčela se, a potom dodala ještě tišeji, "Souložíme spolu už pár měsíců." 

Bylo mi to líto. Měl jsem ji opravdu rád. Ale musel jsem připustit, že jsem pro ni nebyl perspektivní partner. O řadu let mladší, nedostudovaný, bez peněz, bez postavení. A tak jsem jí požehnal.

Na svatbu mě nepozvala. Ale za několik měsíců mi zavolala, abych jí přišel naplácat na holou. Manžel je skvělý, ale pro toto prý nemá pochopení.