Tomášův příběh
Pokračování příběhu "Ještě jednou branné hry"
Po dlouhé, krásné a dlouho kýžené noci po podnikovém mejdanu, konaném pod nálepkou branno-sportovních her, jsem vyprovázela Tomáše na zastávku trolejbusu. "Jestli se ti to dnes líbilo, tak bychom si to mohli občas zopakovat," navrhla jsem mu. Připustil, že se mu to moc líbilo, a že velmi rád mě bude k podobnému účelu navštěvovat, a rozverně mě plácl po mém širokém zadku. Na potvrzení naší dohody mě dlouze políbil. Tak dlouze, že mu první ranní trolejbus skoro ujel.
Byla jsem překvapena (ze začátku příjemně), když se dostavil hned po víkendu. Netušila jsem totiž, co mě čeká. Bez velkého úvodu mi přikázal, abych se svlékla donaha, že dostanu na zadek. Nepostřehla jsem v jeho řeči zlověstný tón, a tak jsem mu ochotně vyhověla. Prdýlku jsem sice měla ještě od soboty příjemně teplou, ale kdo by odmítal lákavou nabídku, zvláště po tak dlouhém půstu. Kdoví, kdy se taková možnost bude opakovat. Zase mi po těle začali lozit mravenci, zvláště od pasu dolů. Plna příjemného očekávání jsem se přehnula přes žehlící prkno, které stále ještě nebylo uklizeno na místo. Už jen za to bych zasloužila.
Tomáš si odepjal pásek a začal mě švihat příčně přes obě půlky. Tentokrát přidal na důrazu, ale dalo se to vydržet. Když bylo švihů kolem stovky, šeptla jsem, že stačí. Tomáš nereagoval a pokračoval s nezmenšenou intenzitou. Kolem stopadesátky jsem začala křičet. Ne rozkoší, jako jsem to někdy dělávala, když jsem kdysi dostávala výprasky pro radost, ale bolestí a strachem, že se můj partner zbláznil a umlátí mě k smrti. Kolem dvoustovky jsem se rozplakala zoufalstvím, na dvěstěpadesátce jsem se počůrala, hanba nehanba, a při třístovce jsem na něj ječela, že ho nenávidím.
Až teď s vyplácením přestal. Zřejmě si uvědomil, že to přehnal. Byl teď něžnost sama. Vzal mě do náruče, přivinul si mě k sobě a hladil mě po vlasech a všude, kam dosáhl. Potom si klekl a líbal můj sešvihaný zadek, neustále přitom opakuje slůvka omluvy. Já jsem zatím pomalu zapomínala, jak strašně ho nenávidím, a přijímala jeho konejšení s čím dál větší vstřícností. Byli jsme párek k pohledání. On oblečený, já nahá.
Když jsme se oba jakž takž uklidnili, položil mě na gauč, přisedl si ke mně, a začal vyprávět, co se přihodilo.
Manželka mu udělala doma scénu. Když přišel v sobotu ráno domů, zeptala se ho, kde byl celou noc, a hned si sama odpověděla: pelešil se s nějakou kurvou. Toto téma jí vydrželo jen s malými obměnami do půlnoci. Potom ulehla a spala jak batole, zatímco Tomáš se do rána trápil a užíral. A v neděli, hned od rána se jelo znovu. Stokrát opakovaný nesmysl se stává pravdou, a tak Tomáš skoro už přistoupil na verzi, že jsem kurva a že jsem mu zkazila život, a že se s ním kvůli mně žena rozvede. Ke mně přišel, aby mě potrestal, ne-li zabil. Byla jsem tedy dost blízko pravdy. Když dovyprávěl, rozplakal se. Teď jsem byla na řadě já s konejšením.
Bolelo mě celé tělo a neměla jsem tedy moc náladu na milování, ale bylo mi ho líto, a cítila jsem, že bych mu měla jeho trápení nějak kompenzovat. Nabídla jsem mu klín, ale odmítl mě. Ani mi nepřišlo na mysl, že na dlouho.
Když odešel, zůstala jsem nahá, a po chvíli se mě paradoxně zmocnila radostná nálada. Ani jsem nemusela dlouho pátrat, abych přišla na to, že je to tím výpraskem. Nejhorší bolest pominula, a to, co přetrvalo, začínalo být čím dál příjemnější. Ve velkém zrcadle v šatníku jsem si prohlídla zadek. Hrál všemi barvami, ale nikde na povrch nevyrazila krev. Inu co, na pláž se nechystám, tak ať hraje. Rozhodla jsem se, že takový opravdu tvrdý výprask, na hranici snesitelnosti, si občas vyžádám. Budu-li mít od koho, napadlo mě maně. Má radost dostala trhlinu.
Potom jsem Tomáše neviděla dva měsíce. Pracovali jsme sice v jedné firmě, ale on byl v provozu, a já v administrativní budově. Volat jsem mu nechtěla, aby si nemyslel, že se vnucuji, ale myslela jsem na něj velmi často. Kupodivu víc na tu druhou seanci, než na tu první.
Zavolal jednou těsně před koncem pracovní doby a požádal mě, abych nešla hned domů, až padne. Přišel ke mně do kanceláře, a vypadal opravdu špatně. Byl pochudlý, neoholený, evidentně nevyspalý, kolem očí se začaly tvořit první vrásky, na hlavě sem tam šedivý vlas.
Domácí skandál od dob podnikového mejdanu nepřestal, dokonce se ani nezmírnil. Každý den po návratu z práce následoval manželčin dlouhý monolog s velmi chudou slovní zásobou. Asi po týdnu hádek připustil, že ano - během sportovních her se dost pilo, a on ani nevěděl jak, a octl se v náručí jedné dost škaredé kolegyně (kdyby pohledy zabíjely, bylo by po něm). Ale bylo to jen jednou, a už se to nikdy nebude opakovat. "No a co," řekl Tomáš, ale asi jen mně, doma si nejspíš netroufl. "Žena se mnou nespí, nejen teď, ale už dlouhá léta je to tak, jak v tom fousatém vtipu o tom, že Vánoce jsou častěji. Hned od prvního roku manželství se objevil neuvěřitelný sortiment výmluv: je moc brzy, moc pozdě, moc světlo, moc tma, moc zima, moc teplo, před menzesem, po menzesu, menzes, vzbudíme tchyni, později děti, neumyl jsem po sobě sprchu, málo vydělávám ... Snad jen zprofanovaná výmluva, že ji bolí hlava, chyběla. Často jsme se kvůli tomu hádali, a tak v druhém desetiletí změnila taktiku: když jsem měl večer práci (abych eliminoval výtku, že málo vydělávám), šla spát v osm hodin, když jsem práci neměl, courala se s domácími pracemi tak dlouho, až jsem to nevydržel, a šel do postele před ní. Asi po patnácti letech jsem na sex zcela rezignoval. Přestal jsem ho vyžadovat a soustředil se na příjemnější stránky života. Měl jsem práci, která mě bavila, dobře placený melouch, a manželku, která až na sexuální chladnost neměla jedinou chybu. Byla vzorná matka, později tchyně i začínající babička, výborně vařila a byt udržovala jako klícku. A byl pokoj.
Ale jen do letošních sportovních her. Zdálo se, že manželka našla celoživotní nosné téma, že na něco takového dlouho čekala, aby dostala do ruky pádný argument. Každodenní debaty o ničem mě ubíjely, a tak zcela přirozeně jsem začal chodit z práce později a později. Nemaje doma klid na práci, dělal jsem melouchy po pracovní době v práci. Žena si to ale vykládala po svém: šoustám s kurvou, vodím ji po barech, kupuji jí drahé dárky, a ji nechci vzít ani do té blbé Jugošky. Našla na mých trenkách spermie (to ona pozná prostým okem!), a když jsem podle pravdy namítl, že to byla asi poslední kapka po masturbaci, vyjela na mě, jak si dovoluji masturbovat. Toto téma jí vydrželo víc než týden.
Po šesti týdnech intenzivní duševní tyranie jsem byl na pokraji sil. Navrhl jsem jí dohodu. Když tedy myslí, že jedna jediná náhodná nevěra je takové strašné provinění, ať mě potrestá podle vlastního uvážení. Na všechno přistoupím. Slibuji, že se to už nikdy nebude opakovat, a ona mi slíbí, že definitivně přestane s tím každodenním masírováním mozku. (Ten slib jsem myslel naprosto vážně, a byl jsem pevně rozhodnut, že tebe, Soňo, už nikdy neuvidím.) Myšlenka potrestání ji zaujala, a na dohodu přistoupila. Navrhla, že mě potrestá v sobotu a slíbila, že se k mému "přestupku" už nikdy nevrátí.
V sobotu večer řekla, že dostanu výprask. Někde si k tomu účelu sehnala ratanovou rákosku. Musel jsem se svlíknout donaha a lehnout na břicho. Mrskala mě asi čtyřicet minut. Když skončila, hladila mi penis, a když byl tento schopen provozu, nasedla si na koníčka a milovali jsme se. Po mnoha letech poprvé bez kondomu. Byl jsem šťastný. Manželství bylo zachráněno, tyranie skončí, a možná se i obnoví můj pohlavní život.
Příštího dne jsem hned po práci šel domů. Ještě jsem nebyl ani vyzutý, když si manželka povzdychla, že co asi chudák kurva, když jí dnes nemá kdo - a ukázala obscénní gesto zahnutým ukazováčkem, a když si dnes nevydělá svůj obolus. A byli jsme v dalším kole. Za těchto okolností se necítím být vázán slibem, který jsem jí dal. Soničko, budeš na mě mít čas zítra odpoledne?"
No comments:
Post a Comment