Ještě jeden příběh ze šedesátých let
Vysokoškolští studenti mívali kdysi polopovinné letní brigády, kterým se říkalo Letní studentská aktivita. Pro národní hospodářství brigády nepředstavovaly velký přínos, ale konstituovaly vztah k manuální práci a zakotvovaly u mládeže některé principy užitečné pro budoucí povolání, jako odpovědnost, pravidelný režim a disciplina. Kromě toho na brigádách byla sranda, utužoval se kolektiv a navazovaly se mezilidské vztahy. O jednom navázaném mezilidském vztahu chci vyprávět.
V létě po třetím ročníku naše fakulta budovala kravín v odlehlé horské pastvinářské oblasti. Tábor jsme měli kvůli zásobování v blízkosti úzké silničky a stejně úzkého potoka, ale na staveniště jsme chodili asi tři kilometry dost strmou lesní stezkou. Pro výkop základů jsme byli rozděleni do dvojic - jeden kopal, druhý vyhazoval nakopanou zeminu. Ocitl jsem se v družstvu s holkou. Měl jsem podezření, že výběr nebyl docela náhodný.
Jmenovala se Alexandra, ale rodiče jí říkali Šura, a ona chtěla, abychom jí tak říkali i my. Asi to byli zapálení revolucionáři. Znali jsme se od prvního ročníku, mluvili jsme spolu, ale pouze o studiu a o počasí, případně ještě o politice a o zdraví. Líbila se mi, ale neodvážil jsem se ke sblížení, dokonce ani prvního druhu.
Bylo horké léto, a tak jsme pracovali jen v trenkách, děvčata v plavkách. Já jsem kopal, ona vyhazovala. Když byla ona ve výkopu, pozoroval jsem shora její bradavky. Cítila můj pohled šestým, nebo kolikátým smyslem. Když jsem byl ve výkopu já, pocítil jsem na zadku štípnutí. Lekl jsem se, ale nebylo to nepříjemné. Vzpřímil jsem se, a spatřil Šuru, jak nade mnou stojí s nějakým prutem, a chystá se znovu švihnout. "Co děláš?", zabručel jsem. "To máš za to, že se mi díváš na kozy." Potom dodala, "Někde jsem slyšela, že když se chlap mrská po zadku, tak se mu postaví." Já jsem nikdy nic takového neslyšel, ale když jsem se podíval na své trenky, mohlo na tom něco být. Něco se v nich dělo. Nevím ale, jestli to způsobil ten prut, nebo ta její věta. "Co blbneš," řekl jsem potichu a ustrašeně se rozhlížel, jestli ji neslyšela vedle kopoucí dvojice. "Jsou tady lidi." "A kdyby tady nebyli lidi?", nesnažila se ztišit hlas. Neřekl jsem nic, ale asi jsem se zatvářil, že ano, třebaže jsem nevěděl, co přesně ano. "Tak jo," pravila. "Až budeme mít po práci."
Po práci jsme se loudali s odevzdáním nářadí do improvizovaného skladu, a v koloně, vracející se do tábora jsme byli poslední. Asi ve třetině cesty dolů byla na levé straně pěšiny paseka, nebo snad polom, končící až někde vysoko v horách. Tam jsme zabočili. Když jsme byli z dohledu, Šura ulomila z nějakého keře dost dlouhý prut a začala mě s ním švihat po trenkách. Když těch švihů bylo asi deset, zeptala se, "Tak co, slyšela jsem dobře? Podíváme se?" Nečekala na můj souhlas, který by nejspíš nedostala, a stáhla mi trenky. Vyskočil z nich úd, už trochu postavený, asi tak do pětačtyřiceti stupňů. "Funguje, ale ještě bude třeba přidat," řekla. Jednou rukou uchopila úd, otočila si mě, aby mi viděla na zadek, a pokračovala ve výprasku na holou. "Ani tady nezůstaly žádné stopy," komentovala. Na závěr mě po zadku pohladila, a pak se věnovala už jen penisu, už slušně erektovanému.
"Děkuju," řekl jsem. "Za co? Za vymrskání, nebo za vyhonění?" Neodpověděl jsem, ale ona vlastně ani na odpověď nečekala. Věděla svoje.
Na druhý den se zeptala, "Tak co, včera se ti to líbilo?" Když jsem přikývl, řekla, "Mně taky. Tak odpoledne na pasece."
Celý den se o tom nezmínila. Na svém úseku jsme byli už v hloubce asi 80 centimetrů. Prutem už by na mě nedosáhla. Zato já jsem viděl bradavky o hodně líp. Odpoledne na pasece jsme začali jako včera. Napřed prutem přes trenky, potom na holou mnohem silněji než včera. Potom si sundala podprsenku a pravila, "Abys neřekl, že jsem sobec a jde mi jen o vlastní rozkoš." Takže když mi mrskala zadek, byla to její rozkoš. Nestačil jsem se divit. Nadzvedla si prsa a vyzvala mě, abych si sáhl. Ještě nikdy jsem nedržel dívčí prsa, a sáhnout jí tam jsem se styděl. Musela mě vyzvat ještě dvakrát. Vzal jsem její ňadra do obou dlaní a trochu jsem je pomačkal. Byl to božský pocit. Maličko jsem se osmělil. "Už ti nevadí, že se ti dívám na kozy?" Použil jsem její terminologii. "Ne, nevadí. A nevadilo mi to ani včera. Jen jsem potřebovala záminku, abych ti mohla dát na prdel. Ostatně, nemusím se za ně stydět, není-liž pravda?" Když jsem si pohrál s jejími housátky, uchopila mě za penis a několika málo pohyby mě přivedla k vrcholu rozkoše. Už byl nejvyšší čas.
Utřela mi úd nějakým velkým listem, snad lopuchem, dala mi pusu a řekla. "Byls bezva. Zítra se budeme milovat. Máš v táboře kondom?" Opáčil jsem, že jsem nepočítal s tím, že bych ho mohl potřebovat. "Ty seš takovej můj blbeček!" Abych viděl, že to nemyslí vážně, dala mi další pusu a strčila mi jazyk hluboko do úst. Nechala ho tam dost dlouho. "Nevadí," řekla, když mě pustila. "Já něco seženu."
Na další den se základy betonovaly, a my jsme spolu už nepracovali. Já jsem lopatou míchal beton - míchačka nebyla - a Šura nosila pro všechny betonáře ve vědrech vodu z nedalekého potoka. Za celý den jsme se viděli jen z dálky, a nemluvili jsme spolu vůbec. Až odpoledne. Blízko za odbočkou na paseku souložila Lucka s Michalem. Skoro jsme zakopli o Michalovy nohy. "Viděli nás," řekl jsem ustrašeně, když jsme byli z doslechu. "No a co," řekla Šura, "neděláme nic špatného. A ostatně, viděli jsme my je. Oni nás viděli jen jít na procházku." Když jsme došli na "naše" místečko, Šura si sáhla do podprsenky. "Podívej, co pro tebe mám!" Podala mi kondom, hygienicky zabalený v růžové fólii. "Rychle, svlíkat! Šup!", nařídila mi. Sama šla příkladem. Shodila podprsenku a stáhla si plavkové kalhotky. Chloupky na přirození měla světle hnědé. Nebyl čas si ji prohlídnout podrobněji, protože mi natáhla prezervativ na už dost tuhý úd, svalila se do vysoké trávy a strhla mě na sebe. Pomohla mi zavést penis do jamky. Přirážet jsem dokázal už sám.
Byli jsme dost rychle hotovi, ale na premiéru to nebylo tak zlé. Ještě spojeni jsme odpočívali a povídali si. Přesněji řečeno, ona povídala. "Tys fakticky ještě nikdy neměl ženskou? Zřejmě tě vychovávali v přesvědčení, že když se s nějakou vyspíš, musíš se s ní oženit. Teď je už jiná doba. Už se ví, že sexuální napětí dospělého jedince, ať ženské nebo chlapa, se musí pravidelně uvolnit. Jinak se to vráží na mozek." Na chvíli se odmlčela, a vychutnávala si, jak jí hladím levý prsník. "Pasuju tě na svého milence. Nechci po tobě slib manželství, ani já ti ho nedám. Když to dobře půjde, budeme spolu do promoce, a potom bez hořkosti půjdem každý svou cestou."
Zvadlý úd už vyklouzl z dírky, kolem níž se točí svět, a místo něj tam skončil můj prst, později dva. Šura vrněla blahem. "Jsi učenlivý," pochválila mě. "Už jsem byla taky pěkně vyhladověná. V prvním ročníku jsem měla kluka. Jmenoval se ... na tom vlastně nezáleží, jak se jmenoval. Ale neudělal zkoušky, a tak ho vyhodili. Potom jsem očekávala, že si mě namluvíš ty, ale když ty jsi byl takový bulík." Až teď jsem se dostal ke slovu. "Od koho jsi měla ten kondom?" zeptal jsem se nejapně. "Od Lucky." "Teď kondomy už obstarávají děvčata?" "To taky. Je rovnoprávnost. Ale v tomto případě ho Lucka vyžebrala od Michala." "Řekla jsi jí, na co ho potřebuješ?" "Jasně. Holky mezi sebou nemají tajemství. Řekla, že mi závidí, že jsem si vybrala líp, než ona." Znělo to jako pochvala. "Jak jsem ti povídala. Už je jiná doba, a sex už není tabu." Touto debatou, jakož i vzájemnou manuální stimulací jsem se zase vzrušil, a i Šura by si dala říct. Ale milovat jsme se už nemohli, kondom jsme měli jen jeden.Tak mi ukázala, jak jí mám žmoulat klitoris. Další premiéra!
Pomalu jsme se loudali zpátky do tábora. "Dnes jsi mě ani nevymrskala," reklamoval jsem. "Nebylo třeba. Stačí jen aby ses mi kouknul na kozy, a krásně ti stojí. Tobě se výprask líbí?" "Od tebe moc," připustil jsem. Rozverně mě plácla rukou. "A tobě ne?", otázal jsem se. "Jo, občas jo, ale každý den to mít nemusím. Až budu mít krámy, což bude příští pátek, dáme si výpraskový den. Nebo dva."
Dole v táboře byly do kruhu rozmístěny stejně vysoké špalky nařezané z nějakého stromu. Na nich jsme z ešusů jedli snídaně a večeře, které nám vozili z družstevní kuchyně. Večer pak jsme tam posedávali a klábosili, nebo kolektivně zpívali, když někdo hrál na kytaru nebo na harmoniku. Kdo chtěl, mohl si v kruhu i zatančit. Někteří i popíjeli opojné tekutiny. Šura si přisedla na vedlejší špalek a podala mi něco zabalené v umaštěném papírovém sáčku. Chtěl jsem se podívat, ale gestem mi naznačila, že teď ne. Když jsme šli spát do dvou obrovských stanů - jeden pro kluky, jeden pro děvčata - podíval jsem se, co je v sáčku: načaté velké balení značky Primeros - šest krabiček po třech.
Ráno jsem se jí zeptal, odkud to má. Široko daleko nebyl žádný obchod, o obchodu s delikátním drogistickým zbožím ani nemluvě. "Od Michala." Když jsem navrhl, že mu to zaplatím, zeptala se, "Seš hloupej? Michal je rozmazlený jedináček zazobaných rodičů, a kromě toho mi má být za co vděčný. Celý rok jsem mu dělala výkresy do technického kreslení." Potom dodala, "Doufám, že sis vzal aspoň dva."
Jak kravín rostl, mé mezilidské vztahy s Šurou se úspěšně rozvíjely. A jak jsem tak koukal, dobře si rozumějících párů bylo víc. Jak Šura správně řekla, sex už není tabu, a není třeba dělat tajnosti z toho, co je přirozené a zdravé. "Rozhlásila jsem, že jsme milenci. Aspoň mě kluci nebudou opalovat, a i tobě - snad - dají holky pokoj." Když jsme příští pátek šli na náš první výpraskový den - měla to přesně spočítané, mrška - minuli jsme na naší pasece už čtyři souložící páry. Lucka byla tentokrát nahoře, a na její kmitající prdelce jsem si všiml tři tenké červené proužky. Na ´našem´ místě už někdo byl, museli jsme jít dál. Když jsme našli další vhodné místo, Šurka se při svlékání kalhotek - dnes neměla plavky - otočila ke mně zády. Sex už sice není tabu, ale menstruační vložky dosud ano.
Při výprasku si to hezky užívala. Kroutila zadečkem sem a tam, aby každé místečko bylo stejnoměrně prokrvené, a dlouho, předlouho jí trvalo, než řekla, že stačí. Ale když bylo po všem, a když si opět natáhla své staromódní kalhotky, řekla, že jsem mizerný parchant, sadistický surovec, a prokletý mačo, a že si to vypiju. Na mrskání mého zadku spotřebovala dva pruty. Jeden tenký a jeden tlustý, a mé "stačí" jaksi přeslechla. Měl jsem zadek v jednom ohni, ale když už prut přestal poskakovat, bylo mi nádherně. Byl jsem tak vzrušený, že můj žalud sám vylezl z předkožky, a na jeho doražení stačilo pár sekund.
Na konci července byla hrubá stavba kravínu dokončena. Na vybudování střechy a vnitřního vybavení dnes nastoupí druhá parta. Dole na louce se postaví další dva velké stany, a bude se pracovat na dvě směny. Družstvo nám místo snídaně poslalo předpotopní autobus, který nás odvezl na nejbližší nádraží, aby potom přivezl další rundu brigádníků. Na nástupišti jsme se před zraky všech dlouho líbali. Nebyli jsme zdaleka sami. Sex už není tabu, a vášnivé líbání o to míň. "Co teď budeš dělat?" zeptal jsem se Šury a pohladil jsem ji na místě, kde končil zip jejích tuzexových texasek. Pokrčila rameny. "To, co poslední dva roky, když jsi nereagoval na moje hypnotizování. Jak říkal soudruh Lenin: Masturbovat, masturbovat, masturbovat. Ostatně, je okurková sezóna."
Nastoupili jsme do dvou vlaků rozjíždějících se dvěma opačnými směry. Naposledy jsme si zamávali z oken - tak za šest týdnů na koleji - a odjeli jsme na prázdniny.
No comments:
Post a Comment