Vendula aneb Amatérská psycholožka (20)

Amatérská psycholožka

Při vybalování zeleniny, kterou jsem přinesl z trhu, padl můj zrak na inzerát v novinách, v nichž byl zabalen pór.

              

                   Inteligentní obézní žena, 40/170/77, hledá kultivovaného muže  nad 40 l., který by jí naplácal na holou. Prostory a pomůcky mám, bez sexu, žádné finanční nároky. Tel. yx yxy xxx xya.

Inzerát mě zaujal, a protože jsem vyhovoval věkovému vymezení, rozhodl jsem se na něj zareagovat. Napadlo mě sice, že kdovíjak  jsou noviny staré, a že inzerát bude možná dávno passé. Ale co, řekl jsem si. Za zavolání nic nedám. Tedy, skoro nic.

Noviny staré nebyly, inzerát byl aktuální. Na zavolání se ozval příjemný ženský hlas. Když jsem vysvětlil, o co mi jde, pravila mi, že jsem první, kdo se ohlásil, a že mě ráda uvidí. Řekl jsem jí, kdy můžu přijít nebo přijet, a ona mi sdělila, kam.

Už mě očekávala. Rodiče jí dali směšné jméno Václava, ale všichni jí říkají Vendula, a že ji tak mám oslovovat i já. A že si budeme tykat. Pozvala mě ke stolu, na kterém byla nachystaná neotevřená láhev vína, vývrtka a jedna sklenička. Vendula někam odběhla, asi do kuchyně, a po chvíli se vrátila s ještě teplou domácí bábovkou a dvěma půllitrovými hrnky bílé kávy. Stejně jako Vendula jsem si nabídl jeden měsíček bábovky a usrkl si kávy. Trochu jsme si povídali. Je rozvedená, děti nemá, ani nikoho. Když dojedla bábovku, zase někam odskočila, a vrátila se s důtkami z jemné telecí kůže a krátkou ratanovou rákoskou. Obě pomůcky vypadaly dost nově.

"Tak jo," pravila. "Tak se svlíkni."

Polilo mě horko. "Já? Nepsala jsi, že ty chceš dostat?"

"Taky, že chci. Už se na to těším. Ale toto úvodní kolo považuji za potřebné, abych si proklepla charakter potenciálního partnera, jestli je to chlap, a ne úchyl, taky proto, abych ho naučila, co přesně od něj chci." Její argumenty mi připadaly racionální, a byl jsem docela ochoten na tento kompromis přistoupit. Ale strašně nerad se svlékám před oblečenými ženami. Vlastně jsem to ještě nikdy neudělal, nepočítám-li sestřičky v nemocnici. Řekl jsem jí to. "Tak si mysli, že jsi v nemocnici. Stejně to, co budeme dělat, je určitý druh terapie. Mám si obléct bílý plášť?"

Tak jsem se svlékl, a klekl ke gauči. Vendula si svlékla šaty a zůstala v černém krajkovém prádle. Bylo jí opravdu dost, ale rozhodně se nedalo říct, že je obézní. Působila na mě velmi sexy. Ještě před začátkem vyplácení jsem se při pohledu na ty krajky  značně vzrušil. Energicky mě plácla rukou, jednou po každé půlce, a potom mě asi deset minut mrskala těmi důtkami. Třebaže to dělala dost silně, jediný efekt z toho bylo nesnesitelné svědění. Zatoužil jsem po opravdovém výprasku. Když skončila, klekla si ke mně a hladila mi zadek, semtam zajela prstem ke konečníku. Potom se chopila rákosky. "Tradičních pětadvacet." Výprask rákoskou zapudil svědění a vyvolal mohutnou erekci. Pochopil jsem, že Vendulka to má dobře promyšlené.

Po výprasku mi natáhla kondom, dlouho mě hladila po zadku, semtam plácla a potom mi vymasírovala úd až do výstřiku. "Neříkala jsi, že bez sexu?" zeptal jsem se. "Ale já mám sex moc ráda, a rozhodně si ho nenechám ujít. To, že jsem napsala bez sexu, sloužilo k odfiltrování úchylů, kteří by si chtěli zadarmo šoustnout." Napadlo mě, jaká asi habaďůra bude skrytá ve slovech "žádné finanční nároky".

Po chvíli oddychu u studené kávy se svlékla i ona. Než si klekla ke gauči, ukázala se mi ze všech stran. Měla dost krátké, rovné kaštanové vlasy, maličké  bezbarvé náušnice, snad diamantové, hezkou, trochu baculatou nenalíčenou tvářičku, chytré, bezelstné oči, plné rty, nevelký podbradek, krátký krk, hezká kulatá prsa, trpící nepochybně příliš malou podprsenkou, která pod prsníky zanechávala dost hlubokou růžovou rýhu. Bříško poněkud vypuklé, rovněž trpící malým prádlem. Venušin pahorek nevyholený, ale porostlý jen řídkými zrzavými chlupy. Zadnička přesně té velikosti, jaká je vhodná pro spankingovou stimulaci. Dokonale hladká, ale dost hustě posetá  světlými pihami, stejně jako přilehlé oblasti stehen. Široká pánev, dost krátké silné, ale rovné nohy, nehty na prstech pěstěné ale nenalakované.

Abych učinil zadost podstoupené instruktáži, začal jsem důtkami. Přiklekl jsem k ní, pravou rukou jsem ji mrskal těmi spíše hračkovými důtkami, zatímco levou jsem ji hladil po vnitřní straně stehen, pomalu se blíže k rozkroku. Vendulka na to reagovala jemným chvěním, nepochybně pozitivním. Když levačka dospěla až ke klitorisu, přestal jsem s mrskáním, a oběma rukama jsem se věnoval masáži pochvy a hledáním bodu G. Když se podle partnerčiny reakce zdálo, že jsem ho našel, jal jsem se ho masírovat oběma palci. Těsně před jejím vyvrcholením jsem ji silně švihl rákoskou. Vendula vykřikla překvapením, ale rychle se uklidnila a vystrčila zadeček trochu výš, aby dala najevo, že je připravena k pokračovaní. Pohladil jsem jí růžovovou přímku na těch pihách, a párkrát jsem ji pleskl rukou. Potom jsem se opět chopil rákosky, a mezi jednotlivými, nepříliš silnými švihy, jsem ji něžně hladil po hýždích i po té kráse mezi nimi.

Po výprasku se V. postavila, políbila mě na ústa, uchopila mě za erektovaný penis a odvedla mě do ložnice. Tam se mi bez další předehry dychtivě nabídla v misionářské poloze.

Už když jsme byli spojeni, mě napadlo, že mě nevyzvala, abych použil ochranu. Ale měl jsem příjemnější věci na práci, a tak se ta myšlenka někam zatoulala. Nu což, stejně už bylo pozdě, než abychom s tím něco udělali. Po souloži jsme se unaveni svalili do kanafasu. Vendula mě opět uchopila tam dole, a decentně mě honila. Myšlenka na prezervativ se mi vrátila, a tentokrát jsem jí to řekl. Zasmála se a dlouze mě políbila. Potom řekla, "Jsem asi neplodná. Proto se se mnou manžel rozvedl. Třebaže jsme se měli rádi a dobře jsme si rozuměli, vyhlídku, že zůstane bez potomka, nedokázal překousnout." "Asi?" navázal jsem. "Nevíš to jistě?" "Ne, jistě to nevím," opáčila. "Doktor říkal, že asi dvacetiprocentní pravděpodobnost tady ještě je, že otěhotním." Odmlčela se, a pak dodala, "Ale kdyby se mi to náhodou přihodilo s tebou, tak bych toho vůbec nelitovala." "Proč právě se mnou? To jsem takový dobrý samec?" Znovu se zasmála, tentokrát hlasitěji. "To milování se mi líbilo. Moc líbilo. Ale ujišťuji tě, že to není to nejdůležitější. Mnohem větší význam má, jaký je vytipovaný partner, nebo nastávající otec člověk." "Co ty můžeš vědět, jaký jsem já člověk?" vyzvídal jsem. "Známe se sotva tři hodiny." Potom mi Vendulka vyprávěla, že na vysoké škole měla jako volitelný předmět psychologii. Věc ji zaujala do té míry, že začala chodit na specializované semináře, kde se na figurantech přivedených z ulice cvičili v odhadování osobnosti. Řeč, držení těla, podávání rukou, gestikulace, výraz tváře, ovládání emocí, ale i slovní zásoba a všeobecný rozhled, to jsou všechno důležitější atributy, než potence a technika soulože. Naučila se rychle a s vysokou pravděpodobností rozeznávat, s kým má co do činění. "Víš, maličko jsem ti zalhala," pokračovala. "Když jsi telefonoval, řekla jsem ti, že jsi první. Vůbec jsi nebyl první. Volalo mi už několik uchazečů. Ale vyřadila jsem je už na základě verbální komunikace. Zdvořile jsem jim vysvětlila, že inzerát je už passé. Ale v tvém případě jsem si byla hned skoro jistá, že jsi vhodný kandidát pro dobrodružství, které hodlám podniknout." "Skoro?" zeptal jsem se. "Ano, skoro. Verbální komunikace je sice důležitá, ale na stoprocentní posouzení osobnosti nestačí. Abych měla jistotu, potřebovala jsem tě vidět. Potřebovala jsem vědět, jak podáváš ruku, potřebovala jsem se ti podívat do očí, potřebovala jsem dotknout se tvé pleti, potřebovala jsem tě trochu vyzpovídat, zjistit, jestli nelžeš, jestli nejsi macho. Ve všem jsi prošel. Imponovalo mi i to, že jsi nesáhl po víně, které jsem nachystala. A když jsi souhlasil s tím, že se svlíkneš jako první a sneseš výprask na holou, třebaže, jak jsem pochopila, to není zrovna tvoje orientace, byla jsem už jistá.  A nakonec jsi můj odhad potvrdil tím, že při ´akci´ jsi mé pokyny, jak to ´přesně´ chci, splnil jen velice volně, a svou část úlohy jsi provedl s iniciativou a inovací." Přitulila se ke mně celým nahatým tělem, objala mě kolem krku a vlepila mi vášnivý polibek. "Ano, toto je kluk, do jehož rukou a ostatních údů se nebudu bát svěřit." Měl jsem na jazyku otázku, k čemu tedy byl ten prezervativ v obýváku, ale raději jsem se do něj kousl. Nejspíš bych si s tou otázkou svůj zatím příznivý kredit pošramotil.

"Ale moc žvaním, a skoro mi ušlo, že tvůj ptáček je už zas celý nervózní, a čeká, kdo by ho uklidnil." Překulila se na mě a nasedla na stojící úd. Dlouhou dobu zůstala zcela bez pohybu, nepočítám-li rytmické masírování stahy poševního svalstva. Pokusil jsem se o pohyby sám, ale zarazila mě jemným gestem. Tak jsem ji oběma rukama aspoň střídavě  plácal po hýždích. Až asi po půlhodině mi dovolila vyvrcholit v bouřlivém orgasmu.

V další pauze, zatímco jsme se dlouze a něžně mazlili, jsem nadhodil otázku, jak se dostala k výpraskům. "To nářadí, které jsme před chvílí použili, vypadá nově. Možná mělo dnes dokonce premiéru. Snad jsi měla premiéru i ty?" "Premiéru ne, ale je pravda, že moc zkušeností nemám. V tom psychologickém semináři jsme mívali i praktická cvičení, při nichž jsme simulovali řešení různých situací z každodenního života. Jednou jsem byla vylosovaná, abych s jedním klukem simulovala neshody v manželství. Ten kluk byl dost charismatický, a skoro až asertivní. Do role se docela vžil. Vyčítal mi, že chodím pozdě domů, a hned mu byla jasná jediná možná příčina: mám milence, a kurvím se s ním. Bránila jsem se docela chabě. Nenapadlo mě nic lepšího, než se vymlouvat, že toho mám  teď v práci moc, a že nestíhám. Ale on stále opakoval svou premisu jak kolovrátek, přitom zvyšoval hlas, a nakonec začal na mě řvát, sprostě nadávat a strkat do mě. ´Ale já ti to z hlavy vytluču,´ říkal, ´přehnu si tě přes koleno, a nařežu ti na prdel.´  Až teď jsem se chytila a pravila, ´Tak nařež, ale proboha už přestaň řvát.´ Spolužák se teď zarazil a trochu zkrotl. Teď byla řada na mně. ´Bojíš se? To jsi celý ty, jenom žvanit, a skutek utek.´ Zalekl se, že jeho ego bude poníženo. Chmatl po mně, strhl si mě na klín a začal mě vyplácet rukou přes sukni. Potom na chvíli přestal, jako by ho něco napadlo, a vyhrnul mi sukni a stáhl kalhotky, a pleskal mě dost silně po holé."

"Paradoxně mi to bylo příjemné. Vzrušoval mě nejen samotný výprask, ale i to, že  se to odehrávalo před dvanácti dalšími spolužáky a před asistentem. Ten nás po skončení cvičení  oba pochválil, že výkon byl autentický, ale rozbor osobnosti dopadl příznivěji pro mě. O spolužákovi pravil, že pokud se nebude cvičit v sebeovládání, může mít v budoucnosti velké problémy."

"Ale abych se vrátila k výpraskům. Po představení na semináři se ze mě stala virtuální spankerka. Nejprve jsem tajně, aby můj kluk a pozdější manžel nevěděl, hltala sadomasochistické časopisy, a když se za pár let po tom objevil internet, byla jsem pravidelnou návštěvnicí spankingových stránek. Teoreticky jsem se o tom dozvěděla postupně úplně všechno. Ale byla bych ráda získala i nějakou praxi. Po rozvodu jsem kromě spankingových povídek a videí věnovala pozornost i spankingové inzerci. Podvědomě jsem se tak asi chystala některého spankingového živnostníka navštívit. Ale moje psychologická erudice postupně všechny možné kandidáty pro moje zasvěcení vyřadila. Buď hned při čtení inzerátu, nebo nejpozději během telefonického kontaktu. Až šest let po rozvodu jsem na jednom fóru narazila na jednoho, který by snad, možná, vyhověl. Při první návštěvě u něj jsem si zaplatila dvě hodiny, místo obvyklé jedné. První hodinu jsme si jen tak povídali. Byl to vzdělaný, jemný a kultivovaný muž, asi tak v mém věku. Jmenoval se M. Trpělivě odpovídal na mé otázky, a přidal pár instruktážních historek ze své praxe. Provedl mě svou sbírkou spankingových nástrojů, a u každé položky podrobně vysvětlil, jaké má výhody a jaké nedostatky. Potom jsem se svlékla, položila se na břicho na masážní stůl, a řekla mu, že nechci žádný sex. Pak jsme vyzkoušeli jeho sbírku. Od každého nástroje dva údery, jen u pár tři, když jsem po dvou neměla  jasno. Slib nesexu dodržel jen částečně: mezi jednotlivými skupinami nástrojů mě hladil po zadku. Do žlábku se ale neodvážil, a tak jsem se na něj nezlobila."

"Během výprasku jsem si v duchu sestavovala pořadí, abych příště věděla, co mám chtít. Na začátek nejspíš důtky, potom úzký pásek, širokou pružnou gumovou plácačku, a nakonec ratanovou rákosku."

"Při příští návštěvě jsem si objednala toto menu. Jen mezi důtky a pásek jsem zařadila ještě ruku, kterou M. ve svém muzeu neměl. Mezi jednotlivými nástroji vždy krátká pauza na oddych. Můj i jeho. Plácačka se mi líbila, příště si asi řeknu, že může přitlačit. Tentokrát jsem nezdůraznila, že nechci sex, a M. to pochopil správně. Nejen o pauzách mě hladil mezi půlkami,  a jednou nebo dvakrát se jeho prst dotkl klitorisu. Jakoby mě nabil elektrickým proudem. Nakonec mě se začervenáním požádal, abych mu ho vyhonila."

Během tohoto Vendulčina vyprávění jsem se vzrušil, a znovu se mi intenzivně zachtělo milování. Od myšlenky nebylo daleko k činu, a ani Vendula nebyla proti. Asi se svými dávnými vzpomínkami vzrušila taky.

Když jsme se oba vydýchali po té námaze, pokračovala ve vyprávění. "Když jsem přišla k M. potřetí, otevřela mi jeho domácí. Člověk ani nemusel mít psychologický tréning, aby pochopil, že to byla tupá, vulgární, primitivní, naprosto nedůstojná osoba. Z očí jí šlehala zloba a zášť. Ani mě nepozvala dál a řekla, ´Toho parchanta jsem vyhodila. Jednou jsem mu tam byla uklízet, a představte si, že tam měl ve stojanech spoustu bičů a rákosek, a místo vobrazů měl rozvěšený dámský podprsenky ve všech barvách a velikostech. Nebude mi z baráku dělat hampejz. Čurák jeden. A co ste mu vůbec chtěla, slečinko?´ Když jsem zklamaná odcházela, myslela jsem na to, že jsem právě poznala jeden ze základních axiomů života: zabedněná lůza káže slušným lidem o morálce. To je z mé spankingové praxe všechno. Jednou ve škole, dvakrát v salonu. Zase mi zůstal jen internet. A teď, snad, ty."

Dovyprávěla, a její ruka se pomalu posouvala k mým varlatům. Trochu jsem se pohnízdil, aby jí při tom blahodárném pohybu nic nepřekáželo. "A co ty," zeptala se. "Jak se ti líbil ten nechtěný výprask?"  Řekl jsem, že ty důtky byly příšerné. Zachmuřila se. Ale v zápětí pookřála, když jsem jí slíbil k narozeninám nové. Pořádné. Na dospěláky. "Narozeniny mám až za jedenáct měsíců", řekla radostně. "Myslíš, že to se mnou do té doby vydržíš?" "Ale rákoska byla docela prima," pokračoval jsem. "Docela bych snesl přídavek." "Vaše přání je mým rozkazem," zasmála se. Natáhla se pro rákosku, přilehla si ke mně, hrot levého prsníku zapíchla do mých pravých žeber, levou rukou mě uchopila za varlata tak, že penis spočíval na jejím předloktí. "Otoč se!" Mrskala mě po zadku jemně, ale dlouho, předlouho.

Doba mezitím pokročila tak, že pomalu bylo třeba jít spát. Dlouho jsme se sprchovali tělo na tělo. Když jsme se od sebe odlepili, strčil jsem jí levou ruku až po loket mezi nohy, pravou jsem ji donutil do mírného předklonu, a na její prdelku jsem jí naplácal tolik, že pihy zanikly v růžovém moři. Cítil jsem, jak mi po předloktí teče něco teplého. Asi byla spokojená, protože poklekla a vzala mé pohlaví do úst. Když už se zdálo, že to déle nevydržím, naznačil jsem jí, že má vstát, uchopil jsem ji oběma rukama za hýždě, nadzvedl ji, a nasadil její ozubené kolo na můj hřídel. To bude účet za vlažnou vodu!

Vrátili jsme se do ložnice. Oblékla si černou krajkovanou noční košili, z kategorie těch, co nic neskrývají. Asi z té soupravy, co měla před pár hodinami na sobě. Jednu našla i pro mě: růžovou s oranžovými puntíky, dlouhou až po zem. Nechtěl jsem si ji vzít, že budu vypadat jako gay. "Třeba právě to bude funny," navázala na mou zahraniční mluvu. Nezapomněla se při tom škodolibě ušklíbnout. Nasoukal jsem se do košile a přilehl si k ní. V. prstem počítala, kolik oranžových teček se vejde na délku toho ... ehmmm. A smála se, až se za břicho popadala. Nechal jsem ji, ať se směje, děvče. Vždyť smích je (prý) zdravý. Ale když chtěla začít počítat, kolik puntíků se vejde po obvodu toho ... ehmmm, musel jsem ji zarazit. Co kdybych jí tu krásnou sexy košilku zašpinil.

Když jsme se uložili ke spánku, chtěla ještě vědět, jak to bylo s těmi sestřičkami, co jsem se před nimi svlíkal. "Nic zvláštního," pravil jsem. "Klystýr před slepákem, klystýr před kolonoskopií, ultrazvukové vyšetření měchýře. Jen jedna příhoda byla trochu zajímavější. Ale to ti povím, až přijedu příště." Naléhala na mě, že to chce slyšet hned, jinak že zvědavostí neusne. A jak mám měkké srdce, dal jsem se umluvit. "Byl jsem po operaci páteře. Šest týdnů jsem ležel na zádech, a nesměl jsem se, respektive nemohl jsem se hýbat. Byla tam jedna sestřička, černovlasá Maďarka Ildikó. Ještě neuměla úplně správně česky. Večer před zhasnutím se roznášejí léky, měří se tlak, teplota a rosný bod - ten vlastně ne, to si s něčím pletu. Ildikó jednou, když udělala všechno povinné, se zeptala jestli ještě něco nepotřebuji. Ujistil jsem ji, že ne, že všechno mám. Přisedla si na pelest postele, strčila ruku pod mou přikrýku i pod košili. ´Ani toto né?´ zeptala se. Začalo se mi těžce dýchat, takže jsem neodpověděl.  Ale Ildikó věděla svoje. Když jsem konečně popadl dech, řekl jsem jí, že kdyby přišel pan primář, tak dostane na holou. ´To by dopadla móc príma.´pravila procítěně. ´Ale to on nedovolí. On taký starý studený suhar.´ Potom chodila ke mně vždycky, když měla noční, to jest každý třetí až čtvrtý den. Když jsem se uzdravil, potkal jsem ji jednou, když jsem přišel na kontrolu, a  pozval  ji na večeři. Při večeři jsem ji trochu  opaloval, a naznačil jí, že bych s ní chtěl spát. ´To né, to nesmí,´odporovala. Namítl jsem, že když mi v nemocnici dělala dobře, že bych jí to chtěl oplatit. ´To né sex, to pomoc pacientům.´ Potom jsem si vzpomněl na to, jak při první noční masáži bez obalu naznačila, že výprask by ji spíš potěšil, než naopak, a navrhl jsem jí, že bych jí třeba mohl naplácat na zadničku. To ji viditelně zaujalo.  Dlouho přemýšlela a potom vyhrkla, ´A nepovíte pán primář?´"

"Zavedla mě do malého bytíku, 1/2+1/2, uvařila pro oba fekete kávé, to jest asi půl kila kávy do malého hrníčku velikosti náprstku, a když jsme dopili, přehnula se přes malinkatý dřezík, vyhrnula si sukni, stáhla punčochy i kalhotky ke kolenům a vyšpulila na mě krásnou snědou prcku. A držela. A vydržela. Už mně umdlévala ruka, a tak jsem si s ní chtěl trochu odpočinout a pohladil ji mezi chloupky, stejně černými, jak její vlasy. Řekla, že to né, prosím, to né. To nesmí."

"Když jsem odcházel, dala mi téměř bezdotykovou pusu na tvář, a řekla, abych nezlobil, že já móc hodný muž, ale sex nesmí, ona katólikuš, a pan farář by zlobil. Celou cestu jsem jen udiveně pokyvoval hlavou, jaká  to podivná morálka. Už jsem ji nikdy neviděl."

Vendula byla pohoršená. "Ty jsi teda pěkný kamarád. Nějaké úplně cizí Ildikó naplácáš, až tě bolí ruka, a na mě kašleš." V přítmí  ložnice jsem viděl, že má ruku pod košilkou a zuřivě masturbuje. Dost surově jsem ji překlopil na břicho, její druhou ruku jsem jí zkroutil za záda a dal jsem se do vyplácení vyšpulených polokoulí. Vendula měla nos zabořený do polštáře, takže musela třikrát opakovat, než jsem porozuměl, jak říká "Přes textil to neplatí." Tak jsem jí vyhrnul košilku až mezi lopatky, a už to jelo.

Ze spánku nebylo ještě dlouho nic.                                                                                               

Matylda aneb Syndrom Miloše Hrmy (11)

Na velikonoční pondělí, už dost pozdě večer, někdo zvoní. Jdu se podívat špehýrkou a vidím, že je to soused Eda, geniální programátor, asi pětatřicetiletý. Tykáme si a vzájemně se navštěvujeme, ale pouze v takových velekauzách, jako když já zapomenu heslo do internetbankingu, nebo když on si urve poutko od kabátu.

Zvu ho dál, posadím ho v kuchyni, nebo spíš v kuchyňce, naleju mu zbytek z načaté sedmičky silvánu a se zájmem čekám, s čím přišel tentokrát.

"Kolik tě dnes přišlo vymrskat koledníků," ptá se Eda.

Směju se. "Prosím tě, kdo myslíš, že by se obtěžoval s mrskáním obstarožní, obtloustlé a škaredé cifršpiónky?"

"Ale hodilo by se, že?"

Neříkám nic, abych se neprozradila intonací, ale Eda ví své.

"To jsem chtěl slyšet," říká a vytahuje z rukávu pomlázku. "Tak se svlíkej."

"Co si..., jak si to..., ty ses..., co tě to vůbec..., s kým si myslíš, že ..." koktám v rozpacích, ale současně se svlíkám, aby si to náhodou nerozmyslel. Zůstávám ve spodním prádle. Bělostném, čisťoučkém, ale zcela antisexy stylu.

Eda je spokojený. "To by zatím stačilo." Ohýbá mě přes stůl a mrská přes tu bavlnu asi deset minut. Dělá to dost jemně. Mohl by i přitlačit. Když jsem byla naposledy v podobné situaci, ještě na střední, tak mě kamarádi tak nešetřili.

Eda přestává s pomlázkou a říká, "Teď donaha." Opouštím taktiku netýkavé stydlivky a svižně shazuji zbytek oblečení.

Eda si mě chvíli prohlíží, potom si sedá a poplácáním po kolenou naznačuje, kam si mám lehnout. Vyhovuji mu, a začíná druhé kolo. Eda mě nejprve dlouho hladí po hýždích, a při tom mele pantem. "Náhodou, vůbec nejsi tak škaredá, jak tvrdíš. Tak například prdelku máš úplně výstavní." A pleskne mě po ní. "Má správný rozměr." Plesk. "Je pěkně hladká." Plesk. "Žádná celulitída." Plesk.  "Ani na ní není vidět, že už dostala pomlázkou." Plesk. "Ale to se brzy změní." Plesk. "Za okamžik bude pěkně růžová." Plesk. "A potom červená." Plesk. "A jaká je vnímavá." Plesk. Plesk. Plesk. Plesk. "Ta už na takovou masáž jistě dlouho čekala." Plesk.

Byla jsem ráda, že visím hlavou dolů, a že Eda nevidí, jak se pýřím, a jak se zalykám spokojeností.

Eda zatím přidává na intenzitě, a vyplácí mě tak, jak jsem si dlouhá léta představovala, že mě jednou někdo přijde vyplatit. Už jsem si myslela, že se toho ani nedožiju.

Zadek už mám asi pěkně červený, protože Eda přestává a začíná se věnovat jemnější činnosti. Hladí mi zadní obliny a stehna, potom se odváží mezi ně, zajede jedním prstem do zadečku, potom jiným prstem kousek níž, zatahá mě za chloupky na ohanbí, potom zajede naráz do obou dírek, požmoulá mezi prsty poštěváček, mezi pysky zasune nejdřív jeden prst, potom dva, nakonec všech pět. A při tom neustále komentuje. "I dírečky jsou velice pěkné. Souměrné. Čisťoučké. Vnímavé a vstřícné. A pěkně ochlupené." Olízne si prst. "A voňavé."

Slézám z jeho klínu, přisouvám si k Edovi druhou židli, sedám si a usrknu si z nedopitého vína. Eda zatím pokračuje v řečňování. "Ale něco jim přece jen chybí. Hrozí jim, že zarostou pavučinou. Potřebovaly by prošťourat. Jakpak je to dlouho, co se v nich naposledy pohybovalo něco živého?" Eda se odmlčí, čeká na odpověď. Mě se najednou zmocňuje pocit bezpečí a důvěry. Ano, toto je muž, který si zaslouží, abych se vyplakala na jeho hrudi a svěřila se mu. "Jo," říkám, "máš pravdu, je to velmi dávno. Po maturitním večírku mě čtyři spolužáci naložili do auta a odvezli mě do chaty patřící rodičům jednoho z nich. V chatě se dál pilo a došlo i na hry. Hráli jsme si na fanty, a já jsem prohrávala častěji než ostatní. Možná jsem tomu trochu napomáhala. Najednou jsem byla nahá. Byla jsem smířena s tím, že dnes nejspíš přijdu o panenství. Kvůli tomu jsem vlastně souhlasila s výletem na chatu. Hráli jsme dál, a když první z kluků odložil poslední kus oděvu, bylo nasnadě, že právě vznikl pár naháčů pro milostné hrátky. Sváťa mě odvedl do koupelny, spíš koupelničky. Byl to inteligentní a dobře vychovaný kluk. Věděl, nebo spíš tušil, že u mě to bude poprvé, a proto přizpůsobil své jednání tak, aby mi na tento den zůstaly hezké vzpomínky. Dlouho jsme se spolu sprchovali. Líbal mi prsa, a stejně jako ty, mi masíroval prdelku i klín. Po koupeli mě důkladně poutíral a přenesl do ložnice, spíš ložničky. Ještě dlouho jsme se mazlili, než mě velmi jemně defloroval. Bylo mi skvěle."

"Předehra a milování trvalo dlouho. Když jsme se vrátili do salónu, spíš salónku, ostatní kluci byli už úplně namol. Alkohol v nich vzbudil představu, že i oni by si bývali zasloužili něco si užít. Jeden po druhém mě surově znásilnili, jeden z nich dvakrát,  přičemž se nezdržovali předehrou. Sváťa se pokoušel mě bránit, ale ostatní byli v přesile, které snadno podlehl. Ostatně soudím, že by podlehl i kdyby sok byl jen jeden. Byl to prostě spíš intelektuál. Oba jsme skončili se spoustou modřin a krvavých šrámů, nemluvě o potrhaném šatstvu, já navíc s bolavou kundičkou. Když kluci zmoženi alkoholem, zápasem i souložením usnuli, se Sváťou jsme se vytratili, a částečně pěšky, částečně stopem jsme se vrátili do města."

"Se Sváťou jsme se potom ještě párkrát viděli, ale na další sex už nebyly nikdy podmínky. On potom odešel na výšku do jiného města, a sešel mi z očí. Ne však z mysli. Chvíle s ním strávené jsem si často v duchu přehrávala. Vlastně to dělám dosud." Eda se poněkud zachmuřil. "K sexu jsem potom nabyla ambivalentní vztah. Zážitek se Sváťou se mi líbil, a moc jsem toužila po jeho opakování, ale současně jsem se bála, že by to napříště mohlo být jako s těmi ostatními. Klukům a mužům jsem se od té doby vyhýbala, a jelikož jsem mezitím dost ztloustla, ani oni mě nevyhledávali. Musela jsem se spokojit masturbací a internetem."

Odmlčela jsem se a čekala, co na to Eda. Ale ten nic. Tak jsem vzala věc do vlastních rukou. "Ale s tebou bych se toho možná tak nebála," nadhodila jsem. Ale  Eda zase nic. Dokonce se ode mě odvrátil. Zdálo se, že lituje, že to nechal dojít tak daleko, a teď by rád vycouval. Postavila jsem se a oblékla si župan. Edovi došlo, že jsem se urazila. Viděla jsem, jak uvnitř bojuje sám se sebou. Konečně se zdálo, že dobojoval. "Jsi hodná holka, Maty. Cením si tvé upřímnosti. Taky ti mám co říct. Něco, co jsem neřekl ještě nikomu." Zase se na dlouho odmlčel.

"Ještě na škole jsem měl holku. Jmenovala se Klára. V hardwareové učebně jsme měli stoly vedle sebe, a jelikož ona na ty věci byla dost levá, trochu jsem jí pomáhal. S obsluhou počítačů i s protokoly. Skamarádili jsme se. Když jsem ji poprvé pozval na vodku, řekla mi, že budeme jen kamarádi, protože má v Ostravě snoubence. Trochu jsem zesmutněl, ale respektoval jsem to. Blbec. Chodili jsme potom spolu víc než dva roky. Říkám-li chodili, mám na mysli gramatický význam toho slova. Chodili jsme do kina, do divadla, na víno, na vodku, když bylo hezké počasí na túry do hor. Půjčoval jsem jí knížky. Hemingwaye, Sartra, Sinclaira, Čapka, Vančuru. Prostě moderní klasiku. Když mi ona začala půjčovat knížky (jednu mi dokonce koupila k svátku), byly to většinou knihy o souložení. Totéž platilo i o filmech, pokud je vybírala ona. Mělo mně to dojít už tehdy. Ale já nic, vždyť má přece snoubence v Ostravě."

"Jednou v kavárně, po třech vodkách (jinak jsme si dávali vždycky jen po jedné, byli jsme chudí studenti) položila na stolek krabičku kondomů a zeptala se, jestli vím, co to je. Zčervenal jsem (aspoň myslím) a připustil, že vím. Potom se zeptala jestli vím, jak se to používá. Zrudl jsem ještě víc a znovu přikývl. Tak, na co prý čekám?"

"Asi po třech týdnech se naskytla příležitost. Mí spolubydlící na koleji někam odjeli, a já pozval Kláru na pokoj. Ze začátku to šlo dost dobře. Hezky se mi postavil, a Klára mě (ho?) pochválila. Dokonce se mi podařilo do ní vniknout, ale to bylo všechno. Neřekla nic, ale já jsem věděl, že jsem u ní skončil."

"Potom jsme se viděli už jen jednou. Zase u vodky, zase u víc než jedné. Když se trochu opila, řekla mi, že mě má ráda, že jsem skvělý kluk, že je mi vděčná za to, jak jsem jí pomáhal se studiem, že jí se mnou bylo dobře, ale že to nestačí. Je mladá, a potřebuje si pravidelně regulovat hladinu hormonů. A v tomto směru že jsem ji zklamal. Dala mi pusu, vášnivou, mileneckou, ale byl to polibek na rozloučenou."

"Potom se můj život vyvíjel podobně jako tvůj. V práci se kolem mě točila a točí spousta žen. Některé hezké, některé šikovné, některé hezké i šikovné. Dost polopaticky mi dávají najevo, že by nebyly proti velmi blízkému sblížení. Ale já, v obavě, že by to mohlo dopadnout jako s Klárou, se tvářím, že nevím, o co jde. Žádné jsem neřekl, že trpím syndromem Miloše Hrmy."

"Na tebe si myslím už dlouho. Od té doby, co ses sem přistěhovala. Chvílemi jsem si myslel, že ty bys mě, možná, pochopila. Ale tyto optimistické úvahy  pak střídala dlouhá období skepse. I k tomu, abych tě dnes navštívil s pomlázkou, jsem se musel dlouho odhodlávat. A musel jsem se na to posilnit. Bál jsem se, že mě nejen odmítneš, ale navíc se mi vysměješ a zanevřeš na mě. Promiň, jestli jsem u tebe vzbudil falešné očekávání. Doufám, že si zachováš svou přízeň ke mně i za těchto okolností."

Uklidnila jsem se. Župan jsem si zase svlékla. Ujistila jsem ho, že si ho vážím do té míry, že se dokážu povznést i nad případnou sexuální neobratnost (nepřipouštím že by to bylo něco jiného než neobratnost). A s neobratností se dá něco dělat. Na rozdíl od Kláry nejsem už mladá a hladinu hormonů nemusím regulovat až tak pravidelně. Zejména po tak dlouhé době bez jakékoliv regulace. A občasnou regulaci, tu spolu natrénujeme. Přikázala jsem mu, aby se svlékl i on.

Chvíli dělal drahoty. Vymlouval se, že mi nechce dělat potíže, a že nechce, abych si ho zhnusila, když se to zase nepovede. A že lituje toho bláznivého nápadu, a ať raději na všechno zapomenem. Měla jsem co dělat, než jsem ho přiměla, aby se svlékl aspoň do slipů.

Dokormidlovala jsem ho k pohovce. Bez obalu jsem mu sáhla do spodků. Nekecal. S erekcí potíže nemá. Ale jen jsem se ho tam dotkla, v mohutné křeči ejakuloval. Ani v tom nekecal. "Vidíš, říkal jsem ti to," pravil nešťastně. "Nemá to cenu. Zapomeň na to, a zůstaňme aspoň kamarády."

"Přestaň žvanit," okřikla jsem ho. "Raděj si sundej ty slipy. Ještě jsem s tebou neskončila." Tentokrát mě na slovo poslechl a zůstal v Adamově rouše. Doběhla jsem pro mokrý ručník a jala jsem se mu otírat rozkrok. Už byl zase v pohotovosti, ale mé laskání  snášel jen o málo lépe než prve.

Ručička hodin se už přehoupla přes půlnoc, a tak s velikonočními tradicemi teď byla na řadě děvčata. S obavami jsem mu navrhla, že  by mu třeba pomohlo vyšlehání. Bylo vidět, že se mu to moc nelíbí, ale víc než mrskání se bál toho, že se v mých očích zesměšní jako posera. A tak přikývl.

Poručila jsem mu, aby si klekl na všechny čtyři. Přisunula jsem si k němu židli. Nejprve jsem ho jen tak hladila po zadku, tvarovaném spíš žensky, než mužsky. Pak jsem se chopila pomlázky a asi patnáctkrát ho švihla. Ne moc silně. Ale stačilo to na to, aby se znovu dostavila erekce. Sáhla jsem mu do rozkroku, a tentokrát jeho úd zůstal tuhý na delší dobu. Kdyby měl Eda s sebou potřebné vybavení, asi by to stačilo i na milování.

Když jsem zhasla, přitulili jsme se k sobě na divanu a s rukama položenýma na strategických místech partnera jsme šťastně usnuli. Když jsme se ráno loučili, řekla jsem mu, aby večer přišel s příslušným vybavením, že budeme pokračovat v terapii. Zeptal se, jestli do vybavení patří i pomlázka. Bez dlouhého váhání jsem přisvědčila. "Jo, pomlázka se  může  vždycky hodit."

Charlotte aneb Milionářka v dřevěnici

Příběh ze 60. let

Když jsem s úspěchem skončila studium paleontologie na UCLA, babička z matčiny strany mi jako dárek koupila zpáteční letenku do Československa. Byla jsem trochu zklamaná. Vlastně ne trochu, byla jsem hodně zklamaná. Byla jsem sakramentsky moc zklamaná. Co by to babičce udělalo, kdyby mi koupila  nějaký pěkný domeček v Beverly Hills, nebo aspoň bavora. Československo mě tedy ani trochu nelákalo. Vše, co jsem o něm věděla, kromě toho, co mi vyprávěla babička, jejíž vzpomínky končily někde kolem mnichovského diktátu, pocházelo z Fox News. Věděla jsem, že je to barbarská, nekulturní země, kde vládnou škaredí komunisti, že se Češi nemyjí, jsou špinaví a páchnou, že tam mají jen jeden druh chleba, a ani ten ne vždycky, maso jenom jednou za měsíc, a banány jenom na Mikuláše. Žádné hotdogy, žádné hamburgry, žádná kokakola. Že bydlí v odporných panelových králíkárnách, mají jen jeden kanál televize, a i na něm jen ruské filmy, nemluvě o tom, že televizor nemají zdaleka všude. Pokud tam přes to přese všechno zabloudí nějaký západní cizinec, české holky s ním souloží za žvejkačku. Všichni se navzájem špehují a udávají, nesmějí nikam cestovat a nikdo tam neumí anglicky.

Pokusila jsem se babičku přemluvit, aby letenku vrátila, ale babička trvala na svém, ostatně jako vždy. "Jestli nechceš, tak nejezdi. Ale jiný dárek už ode mě nedostaneš. Ani teď, ani nikdy jindy."

Tak jsem tedy letěla.

První část pobytu jsem strávila v Praze a v blízkém okolí. Musela jsem Československo trochu rehabilitovat. Nemají jeden druh chleba, ale dva, a oba jsou velmi chutné. Masa na trhu opravdu není moc, ale početné automaty, bufety, hospůdky, bistra, krčmy, knajpny, vinárny, pivnice, bary a restaurace nabízejí za přiměřené ceny pestrý sortiment masných jídel, která jsou většinou velmi profesionálně připravena. Přesolené a přemaštěné hamburgery mi tam rozhodně nechyběly. Čechoslováci nesmrdí o nic víc, než jiné národy, které jsem měla možnost poznat. Televizní kanály jsou dva, a za celý pobyt jsem neviděla ani jeden ruský film. Je pravda, že v hlavním vysílacím čase jsem jen málokdy byla "doma". Praha má totiž na tak malé městečko obrovský počet divadel, která nabízejí všechen hlavní světový repertoár, vesměs velmi kvalitně inscenovaný. Plus řadu takzvaných divadel malých forem. A pokud člověk nereflektuje zrovna na místo v první řadě, může sledovat představení velmi levně. Nejlevnější vstupenky jsou na takzvaném bidýlku, kde jsem se seznámila s českými studenty, kteří měli hlouběji do kapsy. Co ušetří za vstupenky, investují do piva, které je v Československu opravdu skvostné. Měla jsem příležitost ochutnat různé značky, když mě studenti po představení nejednou zvali do hospod s nenapodobitelným koloritem. Jestli se navzájem udávají, jsem se nedozvěděla, ale tipuji, že asi moc ne, protože návštěvníci hospod se baví velmi hlasitým vyprávěním velmi pikantních džouků o příslušnících jejich establišmentu, kteří si říkají soudruzi. Studenti bydlí na koleji za půl dolaru měsíčně, a při skromném stravování jim jeden dolar vystačí na celý týden. V českém Národním muzeu je prý úžasná paleontologická sbírka, ale tam jsem se nikdy nedostala, protože stále bylo na programu něco důležitějšího. Za celou dobu mě nikdo nepožádal o žvejkačku. Jediné, v čem měl Fox stoprocentní pravdu je, že tam nikdo neumí anglicky. V duchu jsem blahořečila babičce, která mě od malička proti mé vůli, a někdy i násilím, učila česky.

Druhou část pobytu jsem absolvovala na východní Moravě, u babiččiny neteře, tedy u mé vzdálené sestřenice Běty rozené Ponsové (nebo že by to byla teta?). Tady se zprávy od Foxe začaly poněkud potvrzovat. No řekněte, není to barbarská země, když se nějaká vesnice může jmenovat Hovězí? Domorodci, pravda, ne všichni, bydlí v domech z dřevěných klád, jaké se u nás vyskytují už jen ve skansenech z doby zlaté horečky. Říkají jim "dřevěnice". Sestřenici-tetu nijak nedojalo, že jsem Američanka, a proto jsem se musela podílet na životě rodiny, jako všichni ostatní, milionářská babička sem, milionářská babička tam. Musela jsem (se naučit) dojit kozu, slepicím sypat zrní, králíkům sekat trávu a vyhrabovat zpod nich bobky, a na rozhrkaném kole jezdit dolů do vesnice nakupovat věci, které hospodářství neposkytovalo.

S čím jsem nepočítala, bylo to, že během mého moravského pobytu vypukly Velikonoce. Podezírala jsem babičku, že termín zájezdu zvolila se zlomyslností sobě vlastní naschvál. Na fakultě paleontologie mě nenaučili, že v této barbarské zemi se na Velikonoce nehledají čokoládová vajíčka poschovávaná na zahradě, ale že se k oslavě těchto jarních svátků přistupuje vpravdě barbarsky.

Na velikonoční pondělí ráno jsem, jako každé jiné ráno, vyšla se dvěma vědry k rumpálové studni, kterou jsme měli společnou s několika dalšími dřevěnicemi horní části vesnice. Tu jsem spatřila, jak parta mládenců v krojích násilím vytahuje ječící děvčata, rovněž v krojích, z chalup, a mlátí je jakýmisi klacky, na nichž se třepotá cosi barevné. Odhodila jsem vědra a pelášila zpět do chalupy, v bláhové naději, že se před takovým barbarstvím uchráním, nebo že mě v nejhorším případě uchrání teta. To jsem se ale přepočítala. Netrvalo dlouho, a slyším, jak teta v síni říká, "pojďte dál, mládenci, Šarlotka už na vás čeká." A kluci, tady se jim říká ogaři, už byli v parádní světnici a vrhli se na mě s těmi klacky, kterým se prý říká tatar, a které jsou, jak jsem se dozvěděla později, spleteny z několika vrbových prutů. Dala jsem se před nimi na útěk, uhýbajíc před jejich tatary. Po několika bolestivých ranách, které dopadly většinou na ramena a na záda, se mi podařilo utéct nejprve do síně a pak, přes "zvířecí" dvorek do zahrady. A ogaři za mnou. Když mě nejrychlejší z nich dostihl, ostatní se zdvořile stáhli, přeskočili nízký plot a zamířili do sousedství, kde měli tři dcery, nebo, jak se tady říká děvuchy.

Nejrychlejší z kluků, později se ukázalo, že se jmenuje Ondráš, mě levačkou chytil za ruku a sevřel ji jako do kleští. V tomto okamžiku jsem se přestala bránit. Ne proto, že při tomto železném sevření jsem neměla šanci se vyvléct, a kdyby přece, že bych tomuto fyzickou prací zocelenému mládenci utekla dál než na půl metru. Přinejmenším nejen proto. Najednou jsem se rozhodla, že podstoupím, co se od děvuchy v mém věku očekává. Zkrátka zachtělo se mi okusit ten hrůzostrašně vyhlížející tatar.

Ondráš vycítil, že jsem změkla, ale sevření nepovolil. Pravou ruku mi přitlačil na záda, čímž mě přinutil do mírného předklonu. Sukni mi vyhrnul k mé levé ruce, a aniž musel cokoliv říkat, sevřela jsem prsty lem sukně tak, aby ta zůstala vyhrnutá. Potom mě tatarem začal švihat po zadku, chráněném jen aušusovými americkými kalhotkami za čtyřicet dolarů. Nebylo mi všechno jedno, ale rozhodla jsem se, že nebudu dělat divadlo, aby se po vesnici nerozneslo, že americké holky jsou zdechlinky, co nic nesnesou. Když Ondráš usoudil, že pomlázka byla dostatečná na pomlazení, jak se tady o této proceduře věří, stáhl mi kalhotky a jednou mě přetáhl ještě po holé. Potom mě pustil.

Když jsem se upravila, měla jsem tisíc chutí mu dát pusu, ale bála jsem se, abych si nezadala. A tak jsem vykouzlila ten nejcukrkandlovitější úsměv, jaký v Americe kouzlíme, když nás fotografují, a pravila "Díky!"

Po Velikonocích se Ondráš u nás někdy večer zastavil a vzal mě na procházku. Cestou mi vyprávěl o zdejších zvycích, nejen velikonočních, o životě v Československu, nejen na východomoravských horách, o tom, jak mnozí, když jim zdejší režim poskytl "jistoty", se odnaučili pracovat a někteří se dokonce místo toho naučili krást.

Když se můj pobyt na Moravě a v Československu vůbec chýlil ke konci, nadhodila jsem Ondrášovi, že si ve svém paleontologickém zaměstnání zřejmě nevydělám tolik, abych mohla za rok zase přijet. Ondráš zabručel, že je mu to líto. Dodala jsem, že v důsledku toho nezažiju příští moravské Velikonoce. Ondráš nic nepochopil. Tak jsem musela přitvrdit. "Ale nebude mě mít kdo pomladit." Ondráš stále nic nechápal. Musela jsem vyjít s pravdou ven, že by mě měl pomladit dopředu na další rok on, ještě než odjedu.

Až teď Ondrášovi konečně zapálilo. Tvář se mu rozjasnila. "Ale bude to na holou," pravil. "Jo," vyhrkla jsem až poněkud příliš překotně.

Naše procházka teď dostala nový cíl. Kráčeli jsme do hor, abychom snížili pravděpodobnost, že nás potká někdo z vesnice. Dostali jsme se tak daleko, že už nebylo slyšet ani zvonění na večerní mši z dřevěného kostelíku hluboko pod námi. Mezi pastvinami a lesem se táhl pás všelijakých křovin. Každý z nás vybral jeden pěkný prut. Ondráš vytáhl z kapsy zavírací křivák a oba pruty - můj byl tlustší, jeho tenší - dohladka očistil. 

"Tak se svlíkej," přikázal mi. Poslechla jsem ho a svlékla jsem se do naha. Ondráš si mě chvíli zvědavě prohlížel a potom mě švihl tím tenším prutem po zadku. Hlasitě jsem vykřikla. "Takhle by to nešlo," řekl Ondráš, a zmačkal mé punčochy a nacpal mi je do úst. Přinutil mě do předklonu a začal mě mrskat po hýždích i po stehnech. I já jsem se mrskala. Ze začátku to bylo velmi bolestivé a já jsem si nadávala, že jsem ho vyprovokovala. Ale za chvíli jsem si zvykla, a bolest jsem přestala vnímat. Místo toho se mi po těle rozlévalo teplo, spíš příjemné a pocítila jsem vlhko mezi nohami. Ondráš přestal s vyplácením, když se mu jeho chatrný proutek v ruce zlomil.

Pustil mě a vytáhl mi mokré punčochy z úst. S námahou jsem se vzpřímila, byla jsem od dlouhého předklonu celá zdřevěnělá. Protáhla jsem se, postavila na špičky, pravou rukou jsem se přidržela Ondrášova krku a vlepila mu pusu, se slovy díků. Teď už jsem neměla strach, že si zadám.

Zatímco jsem ho držela kolem krku, cítila jsem, jak něco kutí rukou v oblasti mého pupíku. Rozepínal si knoflíky na kalhotách. "Co to děláš?" vykřikla jsem zděšeně. "Chci se s tebou milovat," odpověděl bez zakoktání.

Trvalo to jen sekundu, než jsem mu odpověděla, ale za tu dobu mi přeletěl hlavou celý můj dosavadní "sexuální" život. Když mi bylo šestnáct, a nebyla jsem pro sex zralá, jsem dostávala spousty nabídek tohoto druhu. Patrick, Paul, Lee,  Moše, Pancho, Ahmed, Jou-Jou, Boris, Giovanni, Šedý Bobr... Ani si je všechny  nepamatuji. Šmahem jsem je odmítala. A teď, když jsem dospěla, a když bych konečně některým z nich nejspíš řekla "ano", o mě nikdo ani nezavadí. Musela jsem odjet do zaostalého, primitivního, barbarského Československa, aby si nějaký kluk všiml, že jsem ženská. "Co ti brání?" řekla jsem Ondrášovi.

Ondráš, s kalhotami už pod koleny, mě objal oběma rukama a dlouze políbil. Stáhla jsem mu trenky, a když z nich vyskočil jeho úd, na chvíli jsem ho potěžkala v ruce. Spěšně jsem mu pomohla se svlékáním zbylého textilu. Ondráš mě vzal do náruče a odnesl mě na pastvinu a opatrně položil do svěží jarní  trávy. Přilehl si ke mně a jal se seznamovat s mým tělem. Líbal mě na krku, na ňadrech, na pupíku. Hnětl mi bradavky, hladil po bocích a po stehnech. Od pupíku se opatrně spouštěl k mým rezavým chloupkům. Tam se na chvíli zastavil, pohladil, zatahal, zvedl se na rukou a pošimral mě tam jazykem. Byla jsem překvapená, jak umí být něžný a ohleduplný, když ještě před chvílí byl docela surový. Ale líbilo se mi obojí: drsnost i něha. Zalykala jsem se štěstím a očekáváním.

Potom se odvážil ještě níž. Dvěma prsty si pohrál s mými pysky, a vzápětí jedním z nich zajel mezi ně. "Opatrně," zašeptala jsem a ňadry se přitiskla k jeho hrudi. "Jsem panna." "To mi bylo jasné hned, jak jsem tě poprvé uviděl," odvětil.

Chtěla jsem se ho zeptat, podle čeho to poznal, ale než jsem se stihla nadechnout, ucítila jsem jeho jazyk hluboko ve své jamce, jak prudce doráží na něco, co by snad mohla být blána. Vzrušením jsem přestala dýchat. Když se mu jazyk unavil, vcucnul do úst můj poštěváček a dlouho ho jemně žmoulal mezi předními zuby. Když se mi znovu  podařilo popadnout dech, u svých žeber jsem našmátrala jeho úd. Už se mi nevešel do ruky. Maně mě napadlo, jak se může vejít TAM. Ale ta myšlenka se rychle někam vytratila. Ondráš zatím vytrvale pokračoval ve zvláčňování blány. Kde se to ten kluk naučil? Začala jsem trochu žárlit, ale i tato myšlenka se rychle vypařila. Dělaly se mi mžitky před očima a myslela jsem, že omdlím. Modlila jsem se, aby to nikdy neskončilo. Chtěla jsem mu říct, "Ondrášku, zlato, nepřestávej, proboha tě prosím, nepřestávej!", ale vyšlo ze mě jen chrčení nápadně připomínající slastné vzdychání. Oběma rukama jsem mu přitlačila hlavu do klína a začala hýbat zadkem, který už ani nevěděl, že před chvílí dostal vydatnou povelikonoční pomlázku.

Když byla blána dostatečně předzpracovaná a má jamka plná Ondrášových slin a mé panenské mízy, Ondráš se nadzvedl na lokti a vnikl do mě. Vešel se TAM. Blána povolila zcela bezbolestně, jako by byla z pavoučích vláken. Ondráš byl zřejmě taky panic, nebo už nebyl v podobné situaci velmi dlouho, protože krátce po defloraci jsem pocítila v klíně něco, jako by mi tam vybuchla sopka. Vibrace jeho údu pomalu ztrácely na amplitudě, až utichly docela.

Nedovolila jsem mu vymanit se. Sevřela jsem ho rukama kolem pasu a nohama kolem zadku, a stahováním poševního svalstva se jala masírovat jeho zvadlé přirození, dokud nebylo znovu schopné provozu. Povolila jsem sevření nohama a dovolila jsem mu dokončit akt. Tentokrát bylo všechno v pořádku, tedy aspoň pokud mohu soudit podle početných obrázků, knížek a filmů, které prošly mýma rukama.

Když vibrace znovu  utichly, nikdo z nás nespěchal tuto nádhernou chvíli ukončit. Nenasytně jsme se objímali ve voňavé jetelině trávě, a až hvězdy, objevivší se nad našimi hlavami, nás přinutily vstát a obléct se.

"Pamatuj si," řekla jsem Ondrášovi, "kam schovávám ten druhý proutek. Zítra před odletem, se sem přijdeme rozloučit. Se vším všudy."

Valja, aneb Jak to bylo dál? Pokračování povídky Tamara, aneb Čajepitije (9)

S napětím a se zvědavostí jsem očekávala, jak se můj Sergej zachová, až Tamara s Leonidem odjedou. Musím přiznat, že mě divadlo, které nám Tamara připravila, docela vzrušilo, a že by mi nebylo příliš proti srsti, kdybych se v Tamařině postavení ocitla sama. Ale rozhodně jsem to nemínila Serjožovi připomenout.

Sergej byl ale už unavený a šel si lehnout. Byla jsem trochu zklamaná. Ale není všem dnům konec.

Sergej se ale nevrátil k otázce spankingu ani za celou sobotu a neděli. Budu ho muset trošičku popostrčit. Večer jsem za ním vlezla do koupelny, když se sprchoval. Jednou rukou jsem mu stiskla polotuhý úd, druhou rukou ho plácla dost silně po zadku. "Co to děláš?" osopil se na mě. Neodpověděla jsem mu, a místo toho jsem plácla ještě jednou. Až se voda stékající mu po zádech rozstřikla a postříkala mě. "No počkej, zajíci!" řekl. To bylo slibné, a tak jsem ho už nechala na pokoji.

Jenže, po osprchování hned zalezl do postele, nechal zajíce zajícem, a za chvíli spal jako dřevo. Zato já nemohla dlouho usnout.

V pondělí ráno jsme se vrátili do Moskvy, a o spankingu, ani o zající nepadlo ani slovo. Takové slovo nepadlo ani celý týden. Uznávám, že Sergej má v práci značný stres, a večer je rád, že je rád. Netušila jsem, že Sergej už svůj plán má, a že se spankingem chce znovu vyrukovat až v sobotu na dače.

Tentokrát byl u nás na návštěvě Serjožův přítel a současně šéf, pan Filip, a hned dvě jeho přítelkyně, Anita a Galja. Všichni tři byli u nás poprvé. Po roztopení krbu, uvaření čaje a přichystání butěrbrodů byl konečně čas na volnou zábavu. Filip představil své přítelkyně, které neskrývaly, že obě spí s Filipem i spolu. Teď nastala Sergejova hodinka. Udělal dost dlouhou přednášku o spankingu (od minule se to už naučil vyslovovat), o tom, jak je to zábavné, příjemné a pro ženy dokonce zdravé. Odpověděl na otázky nových hostí, a poněkud ochladl, když Galina nadhodila, že by to mohlo být zdravé i pro muže. Na všeobecnou žádost, že by to chtělo praktickou ukázku, Sergej po delším upejpání slíbil, že ukáže, jak to dělá se svou manželkou Valjou. Prolhaný prevít. Ale na druhou stranu se mě zmocnilo příjemné vzrušení. Dostanu, po čem už týden toužím, a ke slovu se dostane i můj přirozený exhibicionismus. Každopádně jsem neprozradila, že Sergej lže.

Manžel mě vyzval, abych se svlékla donaha. Tetelila jsem se blahem, ale nahlas jsem řekla, že v útulném prostředí domova je to v pořádku, když mi dělá spanking na holou, ale před cizími lidmi, třebaže přáteli, se svlékat nebudu, to ať si vypustí z hlavy. Sergej pochopil, že s ním hraji jeho hru a jeho napětí povolilo. Vyčetl mi, že před týdnem jsem se před Leonidem a Tamarou ochotně svlékla, a teď, když mám možnost jeho šéfovi dokázat, že si dovede poradit nejen se svými podřízenými po celé širé Rusi, ale i doma, dělám drahoty. Namítla jsem, že před Leonidem jsem se svlékala proto, že k nám chodí už dlouho, a že to je to dobrý kamarád, skoro milenec. Před ním bych se svlékla kdykoliv, dráždila jsem ho. A, ostatně, minule se tady svlékal i on, což od pana Filipa rozhodně nemůžu chtít. Sergej mi udělal věrohodnou žárlivostní scénu, a slíbil mi, že když se nesvléknu, tak doma mi udělá ne erotický spanking, ale seřeže mě tak, že na to budu dlouho vzpomínat. Všimla jsem si, že děvčata jsou už příjemně vzrušená, a Filip že je nervózní z toho, že možná dopadne, jak údajně dopadl Leonid.

Pod vyhrůžkou krutého trestu jsem se svlékla. Obě ruce jsem si držela na rozkroku. Filip si mě nestydatě prohlížel, zatímco jeho holky na něj vrhaly zlostné pohledy. Zřejmě dostane co proto, až budou sami.

Sergej mi přikázal, abych si lehla na břicho na divan. Odepjal si pásek  a pohladil mě s ním po hýždích. Přejel mi mráz po zádech. "Tady, prosím, vidíte, že spanking je zcela bezpečný. Od minulého výprasku před dvěma dny nezůstala ani stopa. O výprasku minulou sobotu ani nemluvě." Teď jsem se vložila do představení i já. "Ještě jsi zapomněl, že i dnes v poledne, když jsme jeli sem, jsi mě v garáži přehnul přes kapotu auta a stáhl mi kalhotky." "Máš pravdu," chytil se Sergej, "ale to byla jen taková rozcvička." Anita s Galjou už byly plně vtaženy do hry. Obě měly ruce položené na Filipově poklopci.

Sergej teď začal s výpraskem. Za odměnu, že jsem ho nezradila, to dělal dost jemně. Představovala jsem si (a doufala), že to bude horší. Asi po padesáti ranách řemenem jsem Sergejovi řekla "Díky, můj pane" a udělala pukrle. Sergej byl na mrtvici. Když jsem se oblékla (kalhotky zůstaly pod divanem), ozvala se Galja, že ony by to s Anitou taky chtěly zkusit. Galja zřejmě v jejich vztahu hrála pána (Filip mi připadal jako měkkýš, a tipovala bych, že Galja hrála pána i ve vztahu s ním).

Viděla jsem, že Anita je na výprask celá žhavá, ale hrála upejpavou stydlivku ještě líp než já. Opět jsem se do toho vložila. "Anito, to fakticky nic není. Nemusíš se bát. Je to velmi příjemné. Ale když nechceš, tak ať Galja vymrská mě." Neměla jsem daleko od slov k činům: Podala jsem Galje Serjožův řemen a překlonila se přes křeslo. Galja mi sukni přehodila přes hlavu a pustila se do mého zadku. Dělala to mnohem líp, než Sergej. Uštědřila mi dobrou stovku. Chtělo se mi křičet, ale nesměla jsem vypadnout z role, do níž jsem se obsadila. Sergej se dobře bavil, Filip se třásl strachy, že dojde i na něj.

Až teď se Anita uvolila přidat se ke všeobecné zábavě. Svlékla se, a položila své macaté tělo pod Sergejův pásek v Galjině ruce. Na rozdíl ode mě Anita vypadla z role velmi rychle. Přestala hrát ctnostnou pannu, a každým zvukem, každým gestem a každým pohybem dávala najevo, že si to užívá. Galja jí výprask spestřovala okatými mileneckými vložkami.

Filip se svými lesbickými konkubínami odjel až těsně před půlnocí. Jistě se mu ulevilo, že jeho zadek zůstal prozatím nepoškozen. Předpokládám, že se tady tak hned neukáže.

Osaměli jsme. Sergej mě objal a dlouze políbil. "Bylas hodná, moc hodná. Díky, žes mě neshodila." "To nic," odpověděla jsem, "ale teď se musíš postarat o to, aby se tady Leonid s Filipem nesešli. Doufám, že se neznají?!" Tím si Sergej nebyl jist.

Pohladil mě po dvakrát zmrskaném zadku (kalhotky byly stále pod divanem). "Co myslíš, snesl by ještě třetí?" S odpovědí jsem si dala pořádně načas, třebaže odpověď jsem znala okamžitě. "Jo, snad jo. Ale měl bys to vyzkoušet i ty! Je to totiž příjemné a zdravé!", vypůjčila jsem si jeho formulaci. To ho poněkud zaskočilo. Ale nechtěl vypadat jako Filip, a tak váhavě souhlasil.

"Tak jdeme na to," řekla jsem. Svlékla jsem si šaty, a pak mě něco napadlo. "Dost bylo řemene, měli bychom zkusit něco jiného." Z kredence jsem vytáhla zahradnické nůžky, a tak, jak jsem byla, to jest nahá, jsem vyběhla do zahrady a ustřihla z jakéhosi keře pěkný rovný, dost tlustý prut. Vrátila jsem se, strčila prut Sergejovi, a v malinkaté ložničce jsem se svalila na postel. Sergej mě ještě chvíli hladil, a konstatoval, že můj zadek není ani dvěma výprasky skoro vůbec zdevastován.

Prutem, to bylo jiné kafe, než řemenem. Tentokrát jsem křičela ne kvůli představení, ale opravdu bolestí, a kopala nohama. Muž se mě zeptal, jestli má přestat. "Ne, nepřestávej," odpověděla jsem. "Seřež tu prolhanou prdel, co se do ní vejde!" Nedal se dvakrát pobízet. Když skončil, bylo prostěradlo pode mnou celé mokré. Bylo to tvrdé, ale asi si něco takového ještě někdy objednám.

Vyměnila jsem prostěradlo a řekla Sergejovi,"Tak, teď ty. Prutem, nebo řemenem?" Rozhodl se pro pásek. Po chvíli smlouvání se svlékl a zaujal polohu ležícího střelce. Trochu jsem ho po zadku hladila. Bylo mi to vzácné, protože obvykle ho hladím někde úplně jinde. Během hlazení jsem s ním ještě trochu konverzovala. "Dostal jsi vůbec někdy výprask?" "Ano, víckrát, dokonce často. Ale nikdy na holý zadek. Přes tlusté kalhoty to ani nebývalo cítit." "Tak když jsi nováček, protentokrát tě budu šetřit." "Protentokrát?" zděsil se. "Chceš říct, že se to ještě bude opakovat?" "Pevně v to věřím," odpověděla jsem. "Takový výprask totiž, nejen, že je zdravý," že je příjemný jsem vynechala, protože někdy moc příjemný není, "ale upevňuje vztahy. A na upevnění vztahu s tebou mi záleží." Sergej se nadmul pýchou. "A co ty? Ty jsi někdy dostala?" "Já moc ne," opáčila jsem, "ale zato jednou na holou. U dědy na vesnici jsem si hrála s jeho králíky, a utekli mi z kotce. Pár z nich ani nenašel. Asi je sežrali vlci." "Jak jsi to snášela?" "Špatně." řekla jsem. "Ale to byl výprask z trestu, a výprasky z trestu se snášejí vždycky špatně. To, co jsme dělali dnes, to nebyl trest, ale čistá erotika." Na potvrzení svých slov jsem ho pohladila na varlatech, a nahmátla už docela pěkně tuhý úd.

Domluvila jsem, a chopila se pásku. Po mírném výprasku byl Sergejův zadek starorůžový. Náš vztah se začal upevňovat. Byli jsme oba spokojeni, ale při souloži, kterou večer vyvrcholil, jsem musela být protentokrát nahoře.