Hledal jsem něco v komoře, kde máme nářadí, a našel jsem tam dost nově vypadající ratanovou rákosku. Chvíli jsem si ji s podivem prohlížel, potom ale jsem šel po svých věcech, a na rákosku zapomněl.
Vzpomněl jsem si na ni až večer, když jsme šli spát.
"Ráno jsem hledal něco v komoře, kde máme nářadí, a našel jsem tam dost nově vypadající ratanovou rákosku. Nač ji máme?", zeptal jsem se manželky Edity.
"Chceš si ji vyzkoušet?", otázala se místo odpovědi. Chtěl jsem říct, ´proč bych měl zkoušet nějakou pitomou rákosku?´, ale místo toho jsem řekl, "Třeba jo."
Editka odběhla, a když se vrátila s tím nástrojem, pocítil jsem podivné vzrušení. ´Asi jsem úchyl,´ pomyslel jsem si.
"Sundej si trenky!", pravila. ´Proč bych si měl sundávat trenky, ty ses asi zbláznila,´ chtěl jsem říct, ale místo toho jsem je sundal. Podivil jsem se, že i ona si sundala trenky. A všechno.
Když jsem si lehl na břicho, něco mě pod ním tlačilo.
Švihla mě příčně přes obě půlky. Když se dlouho nic nedělo, zeptal jsem se, "Na co čekáš?"
Švihla mě ještě asi desetkrát. Tlak pod břichem zesílil.
"Dobrý?", zeptala se. "Dobrý," řekl jsem po pravdě. Nějak jsem tomu začínal přicházet na chuť. "Ale ještě to není úplně ono." Pokračovala ve výprasku, a trochu přidávala na síle. Asi po třicítce se znovu zeptala, co já na to. Ještě bych býval snesl, ale jelikož jsem tušil, proč to všechno dělá, nechtěl jsem ji moc vysílit. "Dobrý!"
Překulila mě na záda. Když se utiskovaný penis dostal na svobodu, vyskočil jako čert ze škatulky. Ale moc dlouho na svobodě nepobyl. Najednou zmizel v něčem měkkém, teplém, vlhkém a voňavém.
"Už víš, na co ji máme?", otázala se Edita, a zalehla mě celým tělem. Spojili jsme se i jazyky.
Po hodné chvíli, když údu přestalo být v teplé jeskyňce těsno, Edita ho pustila na svobodu, a pravila, "Teďka já!"
Klekla si do peřin, a vyšpulila prcku ke stropu. Nevěděl jsem, do jaké míry na to byla v předmanželském životě zvyklá, a jestli vůbec, tak jsem to dělal velmi opatrně. Když jsem na její bílé prdelce vyrobil asi deset růžových rovnoběžek, nepokojný sval pod mým břichem se znovu naplnil krví.
Během postkoitálního mazlení dlouho přes půlnoc Editka zašeptala. "Už ji máme víc, než rok. Netrpělivě jsem čekala, kdy ji objevíš. Jedna kolegyně v práci, Zora, už jsem ti o ní párkrát vyprávěla, mi - a vlastně nám všem v oddělení - poradila, že rákoska a láskyplné výprasky vůbec, mohou přinést kýžené oživení do skomírajícího manželského života."
Rákoska, které jsme dali něžné jméno ´zorka´, se na dlouhá léta stala naší dobrou kamarádkou.
No comments:
Post a Comment