Paměti spankerské rodiny
3. Krystýna Konec celibátu
Celibát trval víc než tři roky. Chyběl mi Matěj, chyběl mi sex. Trochu jsem si pomáhala rukou v koupelně nebo v posteli před spaním, ale živému klukovi se nic nevyrovná. Chyběly mi i výprasky. Máma splnila slovo. Už nikdy mě nebila. Nebylo ostatně ani za co. Chodila jsem do práce, dost pěkně jsem vydělávala a znalost švédštiny mi přinesla i vedlejší džob. A tak jsem mohla vydatně přispívat do rodinného rozpočtu. Mohli jsme si koupit věci, které jsme si předtím nemohli dovolit, a ke stříbrné svatbě jsem rodičům koupila mimosezónní zájezd do Bulharska. Do Jugoslávie by je nepustili, a jinam se stejně nedalo jet. Když byli pryč, chtěla jsem se vrátit k dětským zvykům a vyšlehat se před zrcadlem v rodičovské ložnici. Ale máti s mou výchovou skoncovala opravdu definitivně. Rákosku jsem už nenašla.
V práci jsem si získala pověst netykavky. Třebaže jsem o Matějovi nikomu neřekla, vědělo se, že jsem zadaná. A když mě Matěj opustil, poznalo se i to. Když jsem odmítla 2-3 pokusy o nezávazný flirt, nechali mě na pokoji.
V pátém roce mého zaměstnání u nás nastoupil čerstvý inženýr Zdeněk, jen o málo starší než já. Navrhoval elektronické dílce, které jsme vyváželi do Švédska, a v souvislosti s tím začal za mnou chodit kvůli překladům telexů a dokumentace. Asi jsem se mu trochu líbila, protože vždycky po tom, co jsme udělali práci, u mě ještě chvíli zůstal na pokec. Asi po dvou měsících spolupráce se odhodlal k tomu, že mě pozve na oběd. Až při pátém obědu jsme si potykali s letmým polibkem. I ten jsem musela iniciovat já. On by byl klidně schopen tykat si s podáním ruky. Bylo vidět, že po mně touží, ale neví, jak na to. Byl vysoký, urostlý, dost hezký, vzdělaný, kultivovaný, pozorný a milý. I já jsem po něm začala toužit. Ale když on byl tak strašně plachý a nezkušený. Musela jsem mu pomoct.
První příležitost se naskytla, když jsme byli spolu poprvé na večeři. Před jídlem jsme si dali malý kalíšek ginu a během večeře jsem vypila asi čtyři deci vína. Trochu jsem se opila, ale ne tolik, abych nevěděla, co dělám. Když jsme vstávali od stolu, zavrávorala jsem, a při pádu se rukou opřela o Zdeňkův poklopec, a on, jak se snažil mě zachytit, abych si neublížila, mě maně chytil rukou za prsník. V této pozici jsem setrvala kapičku déle, než bylo potřeba pro obnovení rovnováhy. Zdeněk celý zrudl. Vsadím se, že to bylo poprvé, co držel v dlani dívčí ňadro.
Pomohl mi vstát a odvedl mě na nádraží. V tamější kavárně do mě nalil kávu, a když se mu zdálo, že jsem už dost střízlivá, posadil mě do posledního nočního vlaku.
Hned ráno ke mně přišel do kanceláře, aby se ujistil, že jsem dobře dojela domů. Omlouvala jsem se za svou nešikovnost. Jen nad tím mávl rukou. Ale já jsem to začala rozmazávat. Zeptala jsem se ho, jestli mu to bylo nepříjemné. Vehementně mě ujistil, že ne. Když mu to tedy nebylo nepříjemné, bylo mu to příjemné? Váhavě připustil, že ano. A když mu tedy bylo příjemné, proč bychom si to nezopakovali častěji, že ano? Teď už jsem se ho neptala na souhlas, a položila jsem mu pod stolem ruku na poklopec. Zdeněk znachověl, ale držel.
Příště přišel bez papírů. Přisedl si těsně ke mně, abych se nemusela tak daleko natahovat. Rozepnula jsem mu kalhoty, a nahmatala jsem, že na tuto chvíli byl připraven. Trochu jsem ho tam hladila, až si zašpinil trenýrky. Když jsem chtěla, aby mi to oplatil, musela jsem ho chytit za ruku a zavést mu ji pod svůj svetřík. Do podprsenky se Zdeněk probojoval už sám. Oddechla jsem si. Snad přece jen nebude takový truhlík, jak se mi jevil.
Zdeněk bydlel v podnikové svobodárně s pěti dalšími maníky na cimře, takže jsme se neměli kde intimně scházet. Proto jsme po pracovní době skoro denně zůstávali v mé kanceláři. Celé hodiny jsme se mazlívali, zprvu v šatech, později jsme strategické části oděvu postupně odkládali. Na jaře mého šestého roku ve firmě dostal Zdeněk poukaz na embéčko. Pozval mě na první projížďku. Navigovala jsem ho do vesnice, kde jsem bydlela, a aniž jsem Zdeňkovi prozradila, kde se nacházíme, zaparkovali jsme za naší zahradou, na místě bývalého křoví. Vystoupili jsme, a vedla jsem ho úvozem směrem ke kapličce. Cestou jsem mu vyprávěla o Matějovi, a když jsme došli na místo, kde se Matěj na mě při honičce svalil, řekla jsem Zdeňkovi, že se s ním chci milovat, tady a hned. Byla jsem už dost stará na to, abych měla děti, a tak jsem Zdeňkovi ani neprozradila, že existuje něco jako prezervativ. Připravila jsem ho o panictví, a mně konečně skončil dlouhý sexuální půst.
Když jsme se celí rozjaření, ruka v ruce, vrátili k autu, místo abychom do něj nastoupili, vytáhla jsem klíče a odemkla naši zadní branku. Zašli jsme do domu, a já jsem představila Zdeňka překvapeným rodičům. Hlavně táta si ho na první pohled zamiloval, a oba skoro abstinenti se spolu parádně opili. Bylo nemyslitelné, aby Zdeněk v tomto stavu řídil, a tak mu rodiče nabídli, aby u nás přespal. V mém dívčím pokojíku jsme se pak milovali ještě čtyřikrát - tentokrát jsme poprvé byli úplně bez šatů - a když jsem už nemohla, udělala jsem mu ještě orál. Ukázalo se, že Zdeněk dobře poslouchal, co jsem ho tři čtvrtě roku učila. Ráno u snídaně požádal mé rodiče o mou ruku.
Některé věci se tím vyřešily. Už jsme nemuseli denně přesčasovat, ani hledat soukromí v dosud chladné přírodě. Zdeněk se ze svobodárny úplně neodstěhoval, ale většinu večerů, a i některé noci jsme trávili v mé postýlce. Máma ho rozmazlovala a chystala mu kulinární hody. Bylo to třeba, protože do milování, kterému brzy přišel na chuť, investoval hodně energie.
Na podzim věhlas o Zdeňkově technické šikovnosti dorazil až na generální ředitelství v krajském městě, které mu nabídlo místo vedoucího odboru, spojené s podnikovým bytem 2+1. Mohli jsme se vzít. Moje švédština a ruština, a teď už i angličtina se hodila i na generálním ředitelství, a tak jsme měli oba postaráno o celkem slušné živobytí.
Zdálo by se, že teď nám nic nechybí. Měli jsme dobré zaměstnání, úctu a uznání od kolegů i nadřízených, hodně přátel, pěkný, třebaže malý byt, poměrně dost peněz, a bohatý a pestrý pohlavní život. Ale přes to, že jsme souložili téměř denně, a že v neděli jsme si dopřávali celé dopoledne bez šatů, ani po třech letech manželství jsem nemohla otěhotnět. Lezlo mi to na mozek, a ve čtvrtém roce jsem se začala chovat divně. Utrácela jsem peníze za nepotřebné hlouposti, v práci jsem flirtovala s muži, ne že bych jim něco dovolovala, popíjela jsem s nimi víno, ne že bych se opíjela, chodila jsem pozdě domů, a pak čímdál častěji odmítala Zdeňkovi sex.
Zpočátku na to Zdeněk reagoval melancholií a špatným spánkem. Později mi začal mé chování vyčítat, a čím dál častěji jsme končili hádkami. Když to trvalo už skoro rok, byla u nás na návštěvě moje máma, v té době bohužel už ovdovělá, a Zdeněk si jí postěžoval. "Měl bys jí nasekat na zadek," poradila mu. "Přece si nebudu bít vlastní ženu," ohradil se Zdeněk. "Já Týnku miluju, a kromě toho chápu, že to nedělá ze zlého úmyslu, ale jistě proto, že ji něco trápí." "Dělej, jak myslíš," odpověděla mu máti, "ale věř mi, že výprask dělá divy. Při nejrůznějších neduzích, ať už jsou fyzického nebo psychického původu. Já jsem si tím taky prošla. Taky jsem byla pěkná Svéhlavička, a táta, a později i manžel musel odepnout řemen a zvednout mi sukně. Nejednou. Co říkám, nejednou, dokonce často, a škoda, že už to teď nemůže." Mamince zvlhly oči.
Zdeněk ještě nějakou dobu věřil v nenásilné řešení, ale máma mu nasadila brouka do hlavy. A tak jednou, když jsem se v jedenáct večer připotácela z nějakého mejdanu, čekal mě s vařečkou. Plakala jsem, ale nebránila se. Slíbovala jsem hory doly, ale za pár týdnů se to stalo zas. Občas jsme měli pohodová období, ale krize se periodicky vracely.
Během jednoho lucidního období, v pátém roce manželství, pro nás Zdeněk koupil zájezd do Jugoslávie. Měl to být dárek za mé polepšení. Byl konec sedmdesátých let, a kádrování se v té době už nebralo tak vážně. Nevím, jestli opomenutím naším, nebo cestovní kanceláře se stalo, že jsme se ocitli v nudistickém kempu. Zájezd byl drahý a případná reklamace nejistá, možná i blamážní, tak jsme zůstali. Za pár dní jsme si zvykli.
Viděla jsem v životě vlastně jen dva nahé muže, Matěje a Zdeňka. V kempu jsem byla proto jak v Jiříkově vidění. To bylo za všechny švédské časopisy světa. Nedokázala jsem se ovládnout. Bezostyšně jsem se dívala chlapům na přirození, a při rozhovorech jsem perlila dvojsmyslnými narážkami. Zdeněk mě jednou dvakrát upozornil, že se chovám nevhodně, ale bylo to jako kdyby hrách na stěnu házel. Na konci prvního týdne, už dost pozdě v noci, jsme si vyšli na procházku podél pobřeží. Za koncem kempu začínala neporušená příroda, plná všelijakého křoví. Z jednoho pěkného keře s růžovými květy Zdeněk ulomil dva dlouhé rovné pruty. Zamrazilo mě v zádech. "Co s tím chceš dělat?" zeptala jsem se. "Však uvidíš." Cestou zpátky Zdeněk z prutů otrhal listí a prstem seškrábal součky a oloupal kůru, takže pruty byly úplně hladké. Už to bylo jasné. Dostanu výprask. A jelikož jsme v nudistickém kempu, bude to na holou. Konečně.
Když jsme se vrátili do chatky, Zdeněk mě začal bez výstrahy mrskat, hlava nehlava. Abych si ochránila prsa a tvář, lehla jsem si na břicho a vystrčila zadek. Tolik let jsem se těšila na tento okamžik, ale to, co se této noci stalo, bylo všechno jiné, jen ne příjemné. Zdeněk si dal opravdu záležet. Švihal mě tak silně, že jsem se musela zakousnout do polštáře, abych v noci neřvala na celý kemp. Byl to největší výprask v mém životě. Větší než od mámy tehdy ve stodole, o Matějovi ani nemluvíc. Je překvapující, že při brutální, zvířecké souloži, která následovala, jsem ještě měla chuť spolupracovat, a že jsem vyvrcholila mohutným orgasmem. Beze slov a bez polibku na dobrou noc jsme se uložili k spánku.
Brzy ráno ze mě Zdeněk strhl přikrývku a začal mě švihat tím druhým prutem. Opět jsem se bleskově překulila na bříško, aby neutrpěly citlivé partie. Tvář jsem otočila ke Zdeňkovi a procedila mezi zuby, "Těhotnou ženu bys neměl tak moc bít." Manžel na chvíli přestal a zeptal se, jakou těhotnou ženu, a proč jsem nic neřekla. "Nebylo kdy," řekla jsem s úsměvem. "Jsem těhotná sotva pár hodin." Zdeněk se spolehl na mou intuici. Vzal mě do náruče a líbal mě všude, kam dosáhl. Dlouho jsme se k sobě tulili, a oba jsme plakali. Lítostí i radostí. Když jsem se vymanila z objetí a utřela si slzy, pravila jsem, "Ale trochu naplácat můžeš i těhotné ženě, zvlášť když je to taková mrcha, jako já." A přehnula jsem se mu přes kolena a nastavila svou duhovou prdýlku. Držela jsem dlouhý něžný výprask rukou, až se mi zase zachtělo milování. Vrátili jsme se na lůžko, a vyrobili tolik orgasmů, že jsme zmeškali snídani.
Nepřipadalo do úvahy, že bych přestala vycházet z chatky a zúčastňovat se táborového života, ani že bych se k tomu účelu oblékla. Tak jsem vyšla na pláž i s jelity. A nebyla jsem ostatně sama. Už i předtím jsem si všimla nejméně šesti žen se stopami po výprasku, třebaže ne tak tvrdého, a dokonce i dvou mužů. Zdeněk večer zašel na pivo a muži ze sousedních chatek, aniž se ho na něco ptali, ho poklepávali po ramenou, a konečně ho přijali mezi sebe.
Do konce pobytu jsme na prahu noci ještě párkrát zašli do divoké přírody za koncem kempu, a přehnuta přes velký balvan trčící z moře jsem absolvovala příjemné výprasky přímo v přírodě. Podle charakteristických mlaskavých zvuků ozývajících se znedaleka jsme věděli, že tam nejsme za tímto účelem sami.
Za necelých devět měsíců po návratu se nám narodila starší dcera Ivanka. Bylo mi bez pár týdnů třicet.
No comments:
Post a Comment