Paměti spankerské rodiny 2 aneb První rozchod 39

Paměti spankerské rodiny

2 Krystýna    První rozchod

Po události ve stodole jsem několik měsíců neměla žádný incident. Máma si to vysvětlila tak, že pomohl ten výprask. Jednou večer, když jsme měly obě všechnu práci udělanou a byly jsme v pohodě,  prohlásila, "Zdá se, že ten výprask na holou ti napravil hlavu. Rozhodla jsem se, že bude-li to třeba, budu to dělat vždycky tak." Mé pocity byly smíšené. Trochu jsem se bála, trochu se těšila. Zatvářila jsem se neutrálně, pokrčila rameny a řekla, "Tak jo. Co se dá dělat." Nevím, co mě to napadlo a popadlo, že jsem dodala, "Stejně všechny holky v mém věku už dostávají na holou." Maminka se zatvářila překvapeně, ale jen na docela malý okamžik.

Před koncem devítky jsem začala trochu randit s Matějem. Při první schůzce za křovím mě čekal s metlou v ruce. Dal si na ní záležet. Všechny pruty v ní byly stejně dlouhé a stejně tlusté. Tenší než minule. Na spodku ji měl velmi pečlivě olepenou leukoplastí. Osopila jsem se na něj. "Co jsem provedla? Myslíš, že mě budeš vždycky jen mlátit? Zase se chceš pochlubit kamarádům?" Začal koktat, "Víš, ne... Myslel jsem...Nezlob se...Já ti nechci ubližovat...Tu metlu hned zahodím a víckrát ji..." Trochu jsem zmírnila tón a řekla, "Metlu nezahazuj, třeba ji někdy budeme potřebovat, ale teď právě jsem nic neprovedla. Jedině, jestli jsi něco neproved ty?" Schovala jsem metlu do rozsochy jednoho jilmu, abychom o ní věděli jen my dva.

Chytila jsem ho za ruku, a vedla úvozovou polní cestou ke kapličce, vzdálené asi dva kilometry. Cestou jsem ho trochu zpovídala. Zpočátku to z něj lezlo jak z chlupaté deky, ale kolem půle cesty se rozhovořil. Jeho otec je mechanizátor v družstvu, a on mu občas pomáhá. Už se spoustu věcí naučil. Po prázdninách jde na průmku v sousedním městečku, a chtěl by se věnovat zemědělským strojům. Maminka je v domácnosti. Sourozence nemá. Když jsem se pokusila zavést řeč na to, jak ho doma vychovávají, zasekl se a nebyla s ním řeč. No nic, nenaléhala jsem na něj. Není ještě všem dnům konec.

Cestou jsem se často zastavovala, abych přivoněla ke květům keřů a pozorovala broučky po nich lozící. Matěj na mě vždycky zdvořile počkal, ale když jsem ho upozorňovala na tu krásu, co nás obklopuje, moc to s ním nehýbalo. Inu, technik.

Při zpáteční cestě od kapličky jsem se rozběhla a vyzvala ho, aby mě chytil. Jak jsem už uvedla, byla jsem v té době dost obtloustlá, a tak mě snadno doběhl. S tím jsem ostatně počítala. Vysmekla jsem se mu a znovu utekla. Napodruhé mě už přidržel pevněji, a jak jsem se mu pokoušela vytrhnout, svalili jsme se oba do trávy. On na mě. Kluci jsou v tomto věku ještě strašně neohrabaní. Matěj nebyl výjimkou. Nevěděl co s rukama, ani s ostatními údy. Ale nenaléhala jsem na něj ani teď. Všechno má svůj čas. Stejně bych mu nic nedovolila, i kdyby se o něco pokusil. Ale bylo mi příjemné, když ležel na mně a vzápětí vedle mě. Vyzařovala z něj síla, pohoda a teplo, a měla jsem pocit, že by mě dokázal ochránit, kdyby bylo třeba. Asi půl hodiny jsme tam leželi, většinou mlčky, a pozorovali pomalu plující oblaka. Bylo nám hezky. Tedy aspoň mně. Když se začalo stmívat, u větrolamu jsme se rozloučili. Bez dotyků, bez polibku. A na metličku už nepřišla ani řeč.

V té době jsem docela dobře vycházela s mámou. Svěřila jsem se jí, že mám ctitele, i o tom, kdo to je, a všechno, co jsem se o něm dozvěděla. Připravila jsem ji na to, že jednou, dvakrát týdně  budu s ním, a že se možná vrátím dost pozdě. Naléhala na mě, abych si ho (zatím) nepouštěla k tělu. To jsem jí ochotně slíbila. Sama jsem si byla vědomá, že na plnokrevný sex nejsem ještě dost zralá.

Těsně před prázdninami máti vyrukovala s nápadem, že kdybych během prázdnin musela být bita, bylo by mi možná žinantní, kdybych se chodila koupat s pruhovaným zadkem. A že by mi preventivně nařezala ještě před začátkem koupací sezóny. I jako memento, jak se mám chovat, když budu s chlapcem. Už, už jsem měla na jazyku, že pruhovaná prcka mi nevadí, a že bych se klidně koupala i s ní. Na poslední chvíli jsem si do něj zakousla, a nahlas jsem řekla jen, "Tak jo." Udělali jsme to bez odkladu. Svlékla jsem se, a na posteli v rodičovské ložnici jsem dostala pětadvacet rákoskou. Ale proti předcházejícímu výprasku ve stodole mi to  připadalo spíš jako mazlení.

Začátkem prázdnin se oteplilo, a tak jsem se s Matějem začala chodit koupat. V polích, ještě dost daleko za kapličkou, jsme měli  velký rybník. Na horní straně byl rybník velmi mělký - i uprostřed  bylo vody jen po kolena. Rybník byl daleko od vesnice, a moc lidí tam nechodilo. Nicméně, někdo tam vždycky přece jen byl, a nemohli jsme se proto koupat bez plavek, abychom nepřišli do řečí. Ale na dolní straně byl rybník obklopen lesem, a u stavidla byla dost hloubka. Tam nechodil nikdo. Dokopala jsem Matěje, abychom začali chodit tam. Miniaturní travnatý břeh poskytoval dost soukromí, a tak jsem navrhla Matějovi, že se budeme koupat nahoře i dole bez. S rozpaky to odmítl, ale mě už nemohlo nic zastavit. Šli jsme do vody. On v trenkách, já nahá.

Když jsme po koupeli odpočívali, začala jsem trochu bulit. Když se Matěj vyptával, co mi je, řekla jsem mu, že budu doma strašně bitá, jestli se máti dozví, že se svlíkám před cizím klukem. "Já jsem pro tebe cizí?"  trochu se urazil. "Jo, jsi," řekla jsem mu. "Kdybys nebyl cizí, tak se svlíkneš taky." Svlíkat před holkou se mu ale nechtělo. Tak jsem mu navrhla, že kdyby mi naplácal on, že by to třeba nebylo tak zlé jako doma. Lehla jsem si na bříško, a Matěj mi trochu naplácal na zadek. Nestálo to za moc, ale přesto jsem byla celá rozechvělá, že se mě můj kluk konečně dotýká.

Toto se opakovalo ještě několikrát, a teprve až  se prázdniny přehouply do druhé půlky, souhlasil, že se i on bude  koupat na Adama. Když si svlékl trenky, držel si ruce na rozkroku. Ale to se dlouho nedá vydržet, a já byla trpělivá. Při druhém společném koupání na nuda se trochu osmělil, a ve vodě jsme se trochu bláznili. Stříkali jsme po sobě vodu, stahovali jsme jeden druhého pod hladinu a zápasili spolu. To se neobešlo bez vzájemných dotyků, často i na choulostivých místech. Náhodných, nebo taky ne. Když jsme jednou odpočívali na trávníku, Matějovi začalo vrtat v hlavě, co jsem to říkala tehdy, když jsme byli u stavidla poprvé. Jestli prý nedostanu bití, když se svlíkám před "známým" klukem. "Inu," řekla jsem mu. "Jistě to nevím, ale myslím si, že spíš ne. Máma o tobě už několik měsíců ví. Jistě si o tobě zjistila všechno, co se dalo. A jelikož nic neříká, vypadá to, že jsi prošel. A když spolu trávíme tolik času, je logické, že dřív nebo později se spolu začnem mazlit. Pod šaty, nebo bez nich." To Matěje povzbudilo, a on začal být oprsklejší i sdílnější. "Jednou ses ptala, jak mě doma vychovávají. Je to stejné, jako u vás. Táta má moc práce, chodí pozdě domů, a potom nemá na nějakou výchovu náladu. Takže je to na mámě. Když něco vyvedu, dostávám na zadek. Většinou řemenem. Poslední asi dva roky si musím svlíkat vrchní kalhoty, protože se mámě zdálo, že mi narostla hroší kůže. Ale sranda je, že mi to při výprasku bez kalhot tady," ukázal si mezi nohy, "trochu ztvrdne, a to je moc příjemné." Jak si na to vzpomenul, docela pěkně se mu postavil. Už se za to nestyděl. Přiznala jsem se mu, že na mě to působí podobně. Dohodli jsme se, že si budeme k vodě nosit tu krásnou  metličku, co máme schovanou v rozsoše jilmu u nás za křovím.

Zbytek prázdnin jsme trávili tak, že mezi škádlením ve vodě jsme se mrskali metličkou po zadcích - víc on mě, než já jeho - a mazlili se na předcích - víc já jeho, než on mě. Ale tak nám to oběma vyhovovalo.

Po prázdninách skončily krásné bezstarostné časy. Začali jsme chodit do střední školy do "městečka". On na strojní průmyslovku, já na gymnázium, SVVŠ, jak se tehdy říkalo. Potíž byla v tom, že jsme měli jinak vyučování. On chodil na sedmou, já na osmou, takže jezdil o jeden vlak dřív. Jen jednou týdně jsme jezdili spolu, když jsem měla výrobní praxi v tamější fabričce. Ale za dvacet minut ve vlaku se toho nedalo moc stihnout, a vlaky byly stále plné, a všude plno známých. Jen občas trochu oblizování v chodbičce, trochu požmoulání ňader. Večer nebylo na randění ani pomyšlení. Obě školy byly náročné, a my museli dohánět, co jsme zanedbali v benevolentní vesnické škole. Až těsně před Vánocemi jsme se jakž takž vyrovnali městským děckám, a mohli jsme si jednou týdně dovolit schůzky za křovím. Na svlíkání ale už bylo zima, a tak jsme se museli omezit na pusinkování a ruce pod kalhotkami. Metlička už byla opotřebovaná a uschlá, a kromě toho, mrskání přes šaty nevyhovovalo ani jednomu z nás.

Po zbytek zimy jsme si kradli vzácné chvíle pro trochu neckingu, méně pettingu a vůbec žádný spanking. O fuckingu ani nemluvě. Zlepšení měly přinést až Velikonoce.

Matěj přišel s pomlázkou už před šestou. Otevřela mu máma a přivítala ho slovy, "Jen jí dej, pěkně na holou, ať nemá roupy." Zlatá máma, pomyslela jsem si. Ale navenek jsem hrála roli ponížené a uražené, jak jsem byla zvyklá, když mě řezala ona. Utíkala jsem, uhýbala, kličkovala, ječela, nadávala, vytrhávala mu pomlázku z rukou, prala se s ním, boxovala, škrábala ho, kopala, kousala. Ale nakonec bylo všechno, jak má být. Přemohl mě, dovlekl mě k židli, přehnul si mě přes kolena, jednou rukou mi držel obě ruce za zády, a druhou rukou vyhrnul sukni, stáhl kalhotky a na vyšpulenou holou jich vysázel nepočítaně. Máma všechno sledovala s viditelným potěšením.

Bylo mi nádherně, ale ještě to nebylo ono. Když jsem Matěje vyprovázela, pošeptala jsem mu, ať večer přijde za křoví.

Dalším klukům, kteří přicházeli na koledu už máma neradila, co a jak, a nechala je, ať dělají, co umí. Ani na to nijak nedohlížela. A já jsem jim dovolila  spíš symbolické výprasky přes kalhotky. Ale i přes ně nemohli nevidět pěkná jelita od Matěje. Ale nikterak jim nevadilo, že Matěj může a oni ne. Ve vesnici se už vědělo, že Matěj je můj oficiální.

Večer za křovím šlo všechno už bez tyátru. Sama jsem si svlékla kalhotky a odložila je do přinesené kabely, aby nepřišly k úrazu. Vystrčila jsem na Matěje holou prdelku, a on mi na ni vynahradil dlouhé měsíce odříkání. Po stehnech a po lýtkách mi tekla dívčí šťáva. Dobře, že kalhotky byly v kabele. Tehdy jsem ho Matějovi poprvé vykouřila.

Další dva roky utekly jak voda. Náročné studium bylo jen občas zpestřováno letmým osaháváním ve vlaku a ještě občasnějšími, ale zato méně letmými hrátkami za křovím. Ani o prázdninách to nestálo za moc. Oba jsme museli na brigádu, Matěj dokonce do jiného města. Za celé prázdniny přijel domů jen dvakrát, a dokonce jen jednou bylo počasí dost dobré na to, abychom si mohli jít hrát ke stavidlu jako za starých časů. O prázdninách po druhém ročníku se  nedalo jít už ani k rybníku, protože se tam utábořili ruští vojáci se svými ošklivými plechovými maringotkami. Až ve třetím ročníku, když jsme byli ve škole už staří mazáci, jsme si mohli dovolit učení málinko flákat. Nejméně jednou týdně jsme se seznamovali s podrobnostmi svých těl a učili se, jak si je vzájemně dráždit. Občas přišla ke slovu i metla nebo prut. Matěj někde vyhandloval ohmataný  barevný švédský časopis, který nám poskytl hodně inspirace. Dokonce jsme se naučili trochu švédsky, abychom si mohli přečíst erotické zážitky čtenářů. Nejeden příběh se týkal toho, že se milenci před sexem nebo během něho mrskají po zadcích. Tehdy jsme se poprvé dozvěděli, že v tom nejsme sami. Trochu se nám ulevilo.

Na jaře, když se trochu oteplilo, jsme spolu jezdili na kolech na vyjížďky  po okolí. Když jsme jednou vyjeli dost prudké stoupání, usalašili jsme se na paloučku u lesa, abychom se vydýchali. Části našeho oblečení postupně končily v trávě, aby nepřekážely prstům, dlaním a jazykům. Když jsem byla odpočatá, rychle jsem naházela své šatstvo do kabely, nahá sedla na kolo a pelášila pryč. Matěj si natáhl trenky a jal se mě honit. Při běhu nebo v plavání byl jasným favoritem, ale na kole neměl proti mně šanci. Když jsem chtěla, aby mě dohonil, musela jsem na něj počkat. Už jsem hodnou chvíli ležela v trávě, když zpocený a udýchaný Matěj dorazil. "No, to si vypiješ," supěl Matěj. "Co ty mně tak můžeš udělat?" provokovala jsem ho posměšně. Myslela jsem, že se mi chystá  nařezat, ale to už jsem toho dne zažila, a zažila bych to klidně i podruhé. Ale Matěj si místo odpovědi stáhl trenky, převalil mě na záda a bez varování mi šoupl ptáčka do mé panenské dírky. Vykřikla  jsem překvapením a bolestí, a byl konec. Tak toto je ten zázrak, o kterém jsem léta snila a těšila se na něj? Který jsem si dlouhá léta odpírala. Který jsem si před spaním i jindy představovala a vykreslovala v nejpestřejších barvách? Který jsem záviděla dospělým ženám? Bylo mi z toho smutno. Matěj se svalil vedle mě do trávy, zabořil obličej mezi má prsa a prosil mě o odpuštění. Nebylo jasné, jestli za to, že mě znásilnil, nebo za to, že se mu to nepovedlo. Vypadal jak hromádka neštěstí. Už jsem o takových případech něco četla, nejen ve švédském časopisu, a tak jsem věděla, že teď na něj musím být mimořádně hodná. Potlačila jsem smutek a zklamání, přitulila se k němu, jednou rukou ho hladila po zádech, druhou po olepeném přirození, a do ouška mu šeptala slova útěchy. Když se trochu uklidnil, oblékli jsme se, pokud bylo co, sedli na kola a vrátili se na místo, kde Matěj nechal své svršky. Tam jsem mu stáhla trenky a začala mu ptáčka trochu honit. Za chvíli byl opět v pohotovosti, a já mu nabídla opravný pokus. Nebylo to ještě úplně ono, ale už to bylo mnohem lepší. Matěj pochopil, že není nemocný, a že při troše cviku z něj bude  docela schopný milovník.

Doma jsem hned mezi dveřmi vyzvonila mámě, že jsem dnes přišla o panenství. "Neříkala jsem ti, že si ho nemáš připouštět k tělu? Svlíkej se!" Přetáhla mě rákoskou, sice jen pětkrát, ale zato  plnou silou. Třebaže jsem byla na výprasky zvyklá, teď jsem křičela bolestí. Zatímco jsem si oběma rukama držela bolavé půlky, maminka si mě přivinula k sobě, dlouho mě něžně objímala a hladila, a zašeptala mi "Moje malá holčička je už velká. Už tě nikdy nebudu bít." Oči se jí zamžily. Potom nahlas dodala, "Natáhl si aspoň ochranu?" Ježíšmarjá, ochrana, na tu jsem úplně zapomněla. Byla jsem tak zkoprnělá, že jsem nedokázala ani lhát. "No jo, to znám," pravila máma místo toho, aby mi nadávala, "kdo by v takové chvíli myslel na ochranu?" Moje maminka byla nejspíš taky pěkné kvítko.

Na druhý den jsem si před Matějem vyhrnula sukni a předklonila se, abych mu ukázala těch pět rudých rovnoběžek, co jsem kvůli němu vytrpěla. Trochu mě pohladil po zadnici a potom  do mě vnikl odzadu. Břicho se mu ve strhujícím rytmu třelo o pomalu se hojící jelita, a to bylo pro ně jako balzám. Tentokrát už bylo všechno, jak se patří. Tedy, pokud jsem o tom něco věděla. Když skončil, bylo mi skvěle. Upravila jsem si sukni, obrátila se k němu a dala mu dlouhou pusu. "A odpříště  si laskavě budeš brát kondom, rozuměls?" Matěj slovo "odpříště" správně pochopil, a oči mu zářily štěstím.

Matěj byl potichu přijat do rodiny. Od té doby jsme se nejméně jednou týdně milovali za křovím, i jinde, a když bylo škaredé počasí, lezl oknem do mého pokojíku. Mí rodiče i pes se tvářili, že nic nevidí, nic neslyší, nic neví.

Stejně jako Matěj jsem odmaturovala s vyznamenáním. Na vysokou jsem ale byla moc líná, a kromě toho jsem neměla jasno, co bych vlastně chtěla dělat. Dohromady mě nic nezajímalo, respektive zajímalo mě všechno, ale jen tak trochu. A asi by zavážil i můj kulacký maloburžoazní původ. Tak jsem si ani nepodala žádost na vysokou a místo toho jsem se zaměstnala v administrativě ve strojírnách v "městečku". Už na střední škole jsem se zdokonalovala ve švédštině z ruské učebnice pro samouky za jednu korunu. Snad jsem věřila, že se někde objeví ještě nějaké číslo toho švédského hambatého časopisu, protože to, co před léty sehnal Matěj, jsem už uměla nazpaměť. Neměla jsem představu, že takových časopisů jsou desítky, možná stovky, a nejen švédských. Když se v továrně rozkřiklo, že umím švédsky (zatajila jsem, jak k tomu došlo, hi-hi-hi), přeřadili mě do oddělení vědecko-technických informací a dali mi na starost švédské strojírenské časopisy a korespondenci se švédskými firmami.

Matěj odešel na svou vysněnou strojárnu do Brna, a to byl začátek konce. Ze začátku jezdil domů jednou za tři týdny, později se intervaly ještě prodlužovaly. V té době se chodilo do školy i v sobotu, takže přijel vždycky jen na pár hodin. Bylo logické, že se musí věnovat především rodičům, a se mnou se viděl ne pokaždé. Za první rok jeho výšky jsme souložili jen třikrát. O prázdninách po prvním ročníku měl jeden měsíc praxe v Brně, a dva týdny brigády v NDR. Domů přijel jen na dva týdny, a to ještě dopoledne pracoval s otcem v družstvu na údržbě kombajnů. I odpoledne a večer měl na mě čas jen párkrát. Ostatně nebylo ani kam jít. Sověti od rybníka sice už odešli, ale pozemky nechali tak zdevastované, že se přestaly hodit pro rostlinnou výrobu, a družstvo na nich vybudovalo velkou drůbežárnu. Plácek u stavidla sice zůstal nedotknutý, ale voda v tůni byla znečištěná kuřinci, kačinci a husinci z drůbežárny, a rozmnožily se v ní sinice. Ani za naší zahradou už to nebylo, jak to bývalo. Postavili tam řadu nových honosných vilek, a zbohatlíkům v nich vadilo i naše křoví. Vysekali ho a místo něj tam vybetonovali parkoviště pro své žigulíky. Když jsme se chtěli milovat, museli jsme jet na kolech daleko do kraje. To se nám podařilo za celou dobu jen dvakrát.

Po prázdninách to bylo ještě horší. Matěj za celý semestr nepřijel domů ani jednou. Psal mi sice zamilované dopisy, ve kterých mi sliboval, co všechno udělá s mými kozičkami, prdelkou a oběma dírkami, až se uvidíme, ale skutek utek. Ve třetím ročníku mi napsal, že mu  strašně chybí sex, že na něj musí stále myslet a nedokáže se soustředit na studium. Chytil už dvě trojky a jednou ze zkoušky dokonce vyletěl. Kdyby to tak pokračovalo, přišel by o stipendium, a to by byl konec. A tak docela přivítal seznámení s o rok mladší studentkou Svatavou. Na koleji omylem vlezl do kabiny, v níž se sprchovala. Chtěl s omluvou vycouvat, ale ona ho pozvala dál, řkouc, že je tam dost místa pro oba. Mezi sprchováním bezostyšně masturbovala a pak požádala Matěje, jestli by jí s tím nepomohl. A když viděla, že se přitom vzrušil, pomohla i ona jemu. Ještě párkrát se sešli ve sprše, a potom mu Svatava navrhla, ať za ní chodí na pokoj. Užívá perorální antikoncepci, takže se nemusejí zdržovat navlékáním kondomu. Po milování se ještě uklidňují v posteli a povídají si. Většinou o sexu, ať už zažitém, nebo z druhé ruky. Přišla řeč i na to, že se nám před milováním nebo během něho líbily výprasky na holý zadek, a Svatava jednou navrhla, že by to chtěla taky někdy zkusit. Lehla si na bříško, a Matěj ji plácal po hýždích, jak se to naučil u mě. Když ho začala brnět ruka, a on chtěl přestat, Svatava ho okřikla, aby pokračoval. Tvrdší stimulace zadnice a přilehlých partií se tak stala standardní součástí jejich milostného života. Matějova hladina hormonů se vrátila do normálu, a do normálu se vrátil i prospěch. Má mě stále moc rád, a je mi vděčen za všechno, co jsme spolu prožili, a často na to vzpomíná. Ale je mezi námi velká vzdálenost, a abych se na něj nezlobila.

Nezlobila jsem se na něj. Nemohla jsem nepočítat s tím, že k tomu jednou dojde. První láska bývá zřídka na celý život. A nezlobila jsem se ani na Svatavu. Vždyť i já jsem dostala Matěje do postele dost ošklivými triky. Ale bylo mi z toho smutno a otupno.

Ještě nějaký čas mi v dopisech podrobně popisoval, co všechno se Svatavou provádějí, a co všechno ho Svatava naučila. Ale dopisy začaly chodit čím dál tím méně často, a když byl ve čtvrtém ročníku, odmlčel se definitivně. Můj částečný celibát se změnil na úplný.