Po patnácti letech manželství se mnou manželka přestala spát. Ne, že by předtím se mnou spala nějak moc intenzivně, ale teď přestala docela. Zpočátku si vymýšlela výmluvy, je moc zima, je moc teplo, má migrénu. Později na výmluvy rezignovala. Řekla jsem ne, tak ne. Nějakou dobu jsem se trápil a chřadl, odkázán na masturbaci, která sice znamená momentální úlevu, ale plnokrevný sexuální vztah nenahradí. Po dalších pěti-šesti letech, když se situace nezlepšovala, jsem se rozhodl, že podlehnu svodům některé ze svých početných kolegyň, které se kolem mě v práci točily, a dost nepokrytě naznačovaly, že by nejspíš řekly ano, kdybych se konečně k něčemu rozkejval. Nedokázal jsem se ale rozhodnout pro žádnou z nich. Všechny byly svým způsobem zajímavé, každá trochu jinak. Ponechal jsem to na náhodu: která první přijde, bude první mlít.
První přišla čtyřicátnice, zhruba moje vrstevnice, nosící jméno pro můj účel jako stvořené - Milena. Zavolala mě, abych jí pomohl odstranit nějaký problém s počítačem. Když jsem jí ukazoval něco na monitoru, nakláněla se nade mnou, a - nikoliv poprvé - se prsníkem třela o mé rameno. Sáhl jsem jí pod sukni a pomalu stoupal vzhůru po vnitřní straně stehna. Nic nenamítala, dokud jsem se nedotkl dna kalhotek. Tehdy nohy sevřela, vlepila mi pusu, a zašeptala "Dnes ne!" Nepátral jsem po příčině. Dodělal jsem práci, kvůli které mě zavolala, a v míru jsme se rozešli.
Přišla asi za týden, těsně po pracovní době. "Pamatuješ si, jaks mě tehdy hladil po stehně?" Když jsem přisvědčil, pravila, "Tak jestli chceš, dnes můžeš." Zamkl jsem dveře a posadil si ji na klín. Začal jsem jako minule. Položil jsem ruku na její pravé koleno, a po vnitřní straně stehna jsem pomalu šplhal vzhůru. Ale tam, co měly být kalhotky, nebylo nic. Ještě jsem zkontroloval jednu stranu a pak druhou, jestli nejsou zařezané v žlábku. Ale nic. Milenka byla naostro.
Trochu jsem se mazlil s jejími vlhkými chloupky a tuhnoucím klitorisem. Milena toho moc nevydržela. Zřejmě i ona měla za sebou dlouhý celibát. Skoro jako já. Přitiskla se ke mně celým tělem. "Pojď! Už prosím tě pojď! Nemusíš si brát ochranu. Jsem neplodná. Hlavně už pojď!" Shodila sukni, ze mě strhala kalhoty a narychlo jsme se v sedě pomilovali. Nebylo to nic moc, ale napoprvé jsem ani víc nečekal. Zůstala mi sedět na klíně, líbala mě a hladila zalepený penis. "Jsem dvacet let vdaná, mám hodného muže, ale už mnoho let se mnou nespí. Asi má milenku, a já se mu nedivím."
Oběma se nám to líbilo, a tak jsme se dohodli, že navážeme vztah, jak se teď politicky korektně říká sexuálnímu poměru. Jenže - jak je to v tom starém přísloví - když je kde, není s kým, a když je s kým, není kde. V práci, jako poprvé, to bylo riskantní. Může přijít uklízečka, a může se divit, že se do zámku nedá strčit klíč. V přírodě je to riskantní zase z jiných důvodů, a kromě toho - byla zima a mráz. Vzpomněl jsem si na jeden levný hotýlek za městem, kde se na nic moc neptají. Jenže - byla zima a mráz, a hotýlek měl kvůli nedostatečné klientele zavřeno. (Nevzpomínám si, že by v létě byla klientela o mnoho větší.) Ze zoufalství jsme se milovali v autě. Ale to je nejen riskantní, ale navíc nepohodlné.
Když moje manželka odjela na tři týdny do lázní, byl náš problém na čas vyřešen. Začal jsem zvát Milenu k sobě domů. Využívali jsme získané svobody a milovali jsme se každý den. Byla to nádhera. Něco takového jsem zažil naposledy ještě za svobodna. Na devátý den, když jsme blaženě odpočívali po milování a něžně se mazlili pod dekou, najednou jak vítr vtrhla do bytu manželka. Nějaký iniciativní soused, nebo spíš sousedka - jsme národem iniciativních udavačů - si všimla, že denně, vždy ve stejnou dobu, ke mně chodí nějaká žena. Takže manželka šla najisto, a donesla si s sebou ratanovou rákosku. Za neustálého hlasitého povykování z nás strhla přikrývku, a pustila se nejdřív do Mileny. Ta, aby si chránila obličej a prsa, se otočila na břicho a vystrčila zadek. Já, když jsem se pokusil Milenu bránit, jsem dostal rákoskou vší silou na obličej. Zásah dostalo i levé oko. Asi hodinu jsem na něj neviděl.
Se zadkem samé jelito manželka vyhodila Milenu z bytu. Projevila ještě jakous takous ohleduplnost: hodila za ní šaty a kabelku, aby nemusela jít přes půl města nahá.
Potom se pustila do mě. Abych zase nedostal přes obličej, následoval jsem Milenin příklad a otočil se na břicho. Rákoska teď zpracovávala můj zadek a stehna. Cítil jsem jistou vinu, a proto jsem se nebránil. Výprask to byl pekelný, a přece to nic nebylo proti té ráně přes tvář. Myslel jsem si, že tím tvrdým výpraskem bude věc vyřešena a vina, byla-li jaká, vykoupena.
To jsem se ale mýlil. Po výprasku následoval projev plný slov začínajících na k. a na p. Slibovala, že se postará, aby ji vyhodili z práce, zavřeli do vězení za prostituci, příživnictví a šíření pohlavních nemocí, a do blázince za paranoiu. Do krve jsme se hádali až do rána. Srdce mi bušilo jak zvon a byl jsem blízko infarktu. Řekl jsem jí "No a co? Ty se mnou už léta nespíš, a tělo to žádá, tělo to potřebuje." Až teď trochu zkrotla.
Do práce jsem šel až za pár dní, když se mi trochu zahojila tvář. Ze všeho nejdřív jsem se omluvil Mileně a prosil ji o odpuštění, že jsem ji uvedl do takové situace. "Náhodou," řekla, "nebylo to tak zlé. Docela se mi to líbilo. Nejhorší na tom bylo, že jsem dostala od ženy. Raději bych byla, kdyby to byl chlap." Potom dodala, "Nejraděj ty!" a něžně se ke mně přivinula.
Žena se mi neomluvila. Ani teď, ani nikdy potom. Ale jakési zpytování svědomí u ní proběhlo. Asi po dvou týdnech v noci našmátrala gumičku mého pyžama a rukou zajela pod ní. Po paměti našla penis a pevně ho stiskla. A když ztvrdl, dost surově ho vyhonila do kalhot. Nedalo jí to velkou námahu, protože od aféry s Milenou jsem byl bez sexu. To všechno beze slov. Jejích ani mých.
Pár dní na to jsem nenašel pyžamo, když jsem šel spát. Nechtěl jsem rozsvícet světlo a hledat ve skříni, a tak jsem šel spát nahý. Bylo léto a oblečení nebylo nutné. Opět se objevila její ruka v mém rozkroku. Tentokrát ale, když byl úd schopen provozu, nasedla na něj a pomilovala mě. Opět beze slov. A bez něžností. A po mnoha letech poprvé bez kondomu. Po dvou měsících se náš sexuální život normalizoval na úroveň krátce po svatbě. Už jsme spolu normálně mluvili a milovali se asi pětkrát za měsíc, s něžnostmi i s předehrou. Ale vždycky jen z její inciativy. O Mileně už nepadlo ani slovo. Ani o k., ani o p.
Byl jsem to já, kdo o ní začal řeč. "Pamatuješ si tu noc, co jsi vyhodila Milenu?" zeptal jsem se. "To víš, že pamatuji." odvětila. "Ještě s ní spíš?" otázala se bez hořkosti. "Jo." přiznal jsem stejně civilně. "Jo, ale zřídka. Ale víš, proč se ptám? Máme ještě tu rákosku, kterou jsi tehdy na nás použila?" Ožila. "Máme. Proč tě to zajímá?" "Tenkrát mě to docela vzrušilo. Kdyby to nebylo s takovou zlobou a nenávistí, tak bych přivítal občasné opakování." "Aby ta rákoska neležela ladem," dodal jsem.
Neřekla nic, ale když jsem příští den v noci přišel z koupelny a chtěl si obléct pyžamo, vyzvala mě, abych se neoblékal. V ruce držela rákosku. Už jen ten pohled způsobil, že se mi trošičku postavil. Klekl jsem si na postel a zaujal polohu číhající kočky. Přejela mi rákoskou po páteři od hlavy až po žlábek mezi hýžděmi. Opatrně zapíchla její konec do konečníku, a pak postupovala níž, a nadzdvihla visící varlata. Potom se vrátila k hýždím. Zlehka po nich sem a tam přejížděla horní třetinou rákosky. Už jen tato neškodná a bezbolestná procedura stačila na to, abych byl nesnesitelně vzrušený. Jakoby toto nestačilo, přidala k tomu ještě řeči. "Víš, co tě čeká? Dostaneš na prdel." S výjimkou aféry s milenkou Milenkou manželka nikdy nemluvila sprostě. To, že s tím teď začala, působilo jako další afrodisiakum. Toužil jsem buď po souloži, nebo po pořádném výprasku. Ale ona mě mučila dál. "Na holou prdel. Abys věděl, zač je toho loket. Abys věděl, nač to přijde šoustat s kurvou." Věděl jsem, že nehodlá oživit už zastydlý skandál. Že mě chce pouze týrat. Zase začala velmi jemně přejíždět rákoskou po zádech a po zadku, a teď k tomu použila i druhou ruku. Lechtala mě v análu a na koulích, a tahala mě za chlupy na nich. Minuty byly nekonečné.
Když konečně přistoupila k výprasku, ulevilo se mi. Už jsem věděl, zač je toho loket. Dostal jsem tolik, co poprvé, ale tentokrát mi to nějak nevadilo. Spíš naopak. A soulož, která spontánně následovala, přesněji řečeno soulože, patřily k tomu nejlepšímu, co jsem v tého oblasti zažil.
Když jsme v objetí odpočívali, příjemně unaveni, pustila se do řeči. "Neboj se, nemíním zase začít. Ale musela jsem se vyhecovat, abych tě mohla seřezat tak, jak se ti to líbí. Mně Milena nevadí. Už nevadí. Vím, že to byla ve značné míře moje vina, žes musel hledat jinde. Ani teď nejsem schopná tě uspokojit, jak to potřebuješ a jak si zasloužíš. Takže klidně s ní spi dál. Případně ji někdy můžeš pozvat k nám. Něco jsem si o ní mezitím zjistila. Nejen, že není paranoidní a nakažená, ale je inteligentní a milá. Jistě si s ní budu mít o čem povídat." Nadlouho se odmlčela a něžně mě hladila po vymrskaném zadku. Potom dodala, "A můžeme si udělat rákoskové turné ve třech."
No comments:
Post a Comment