Peggy aneb Texaská hovězí královna

Můj tatík Alfred, kterému říkali Alf,  býval v mládí docela dobrodruh. Když mu bylo sedmnáct, spolu s mladším bráchou Barrym rozbili svá prasátka, v nichž od raného dětství škudlili své nevalné kapesné a ještě nevalnější narozeninové a vánoční dárky od babiček a tet, a - aniž se s kýmkoliv, zejména ne s rodiči poradili - koupili ve dražbě zkrachovalou farmu na severozápadě Texasu. (Když babička z matčiny strany poprvé a naposledy farmu navštívila, poznamenala, že je větší, než její rodný okres Domažlice, kdesi v Čechách. Dodnes nevím, jestli to mělo znamenat pochvalu, nebo hanu.) Otcovu otci, mému dědovi Josephovi, kterému říkali Jo, moc nechybělo, aby mu praskly nervy, žaludeční vřed a žlučník, a aby zabil obě své nezvedené ratolesti, a nakonec i sám sebe. Jo, který  byl řadovým a nepříliš dobře placeným technikem u jedné petrolejové firmy, byl za své potomky před zákonem odpovědný, a obrovská farma, byť jeden její čtvereční kilometr vyšel levněji, než v pověstném případě Louisiany, kterou jsme před 200 lety koupili za hubičku od Napoleona, zoufale potřebujícího hotové prachy na své výboje ve Starém světě, představovala danajský dar, nápadně podobný hřebíčku do rakve. I kdybychom si odmysleli zcela nevyhnutnou modernizaci farmy, aby se tato  dostala z červených čísel, bylo třeba platit mzdy 300 zaměstnancům, odvody na jejich sociální a zdravotní pojištění, jakož i daně. I naše země totiž potřebuje penízky na své výboje ve Starém světě. A děda Jo takové penízky neměl.

Nervy, vřed i žlučník nakonec Joovi zachránil otec tátovy spolužačky a tátův budoucí tchán. Můj druhý děda Vaclav, kterému říkali Vack, byl úspěšný burzovní makléř. Ten prohlásil, že se mu čin obou nezletilců líbí, pomineme-li jeho živelnost, a že v dnešní rozkolísané době, kdy za každým rohem číhá krize, je správné investovat do pozemků a do zemědělství, a že oba obory mají před sebou skvělou budoucnost. Děda Vack se tedy svým majetkem zaručil za hypotéku, na kterou se upsal děda Jo, jako zákonný zástupce obou kluků. Hypotéka se měla použít nejen na výše uvedené výdaje, ale i - a to hlavně - na najmutí kvalifikovaného zemědělského manažera a na investice jím navržené. Vack měl jedinou podmínku: některý z kluků musí vystudovat zemědělství, aby se osobně ujal správy svého a bratrova majetku.

Vackovu podmínku splnil Barry, zatímco Alf kráčel ve stopách tchána - zatím budoucího - a vystudoval manažment. Barry se opravdu snažil, a za pár let po skončení studia nejen, že splatil - zpočátku s bratrovou pomocí - hypotéku, ale farma pod jeho vedením začala vydělávat. Můj tatík  vydělával dobře, a tak netrval na svém podílu na dividendách z - opět prosperující - farmy. Jediné, co si vymínil, bylo, že tam budu jezdit na prázdniny. To mu Barry vděčně slíbil.

A tak každoročně, jakmile zaznělo poslední zvonění, jsem vyrážela na sever. V dětství a v ranném mládí jsem jezdívala s matkou, nebo s některou z au-pair, které se u nás střídaly. Byly to sice prázdniny typu tam nechoď, tady si sedni, poděkuj, popros a tohle nejez, nicméně jsem je milovala, a nikdy jsem se nemohla dočkat, až škola skončí. Pro městské děcko, třebaže pod dohledem, byla farma rájem na zemi: veselé dovádění s malým bratrancem Barryjuniorem a dětmi zaměstnanců v centrální osadě, mělký rybník ke koupání, výlety džípem do hor, chytání pstruhů a raků v chladných bystřinách, sbírání hub v lesích i na pastvinách hnojených dobytčím trusem, koníčci, kravičky, slepičky, krocani, těšící se na podzimní milost od prezidenta... Nenásilnou, hravou formou jsem se seznamovala se zemědělskou technologií a technikou. Předák kovbojů Larry učil mě, i ostatní děti z farmy jezdit na koni, střílet z pušky i z luku, ale i vyhýbat se vlkům a kojotům, a poznávat drobné obyvatele farmy, živočišné, i rostlinné. Jiní zaměstnanci mě naučili dojit krávy i kozy, stříhat vlnu, starat se o koně, a řídit džíp.

Letos, po dovršení dvacátého roku a těsně před vstupem na univerzitu, jsem konečně mohla jet sama.

Byla jsem poněkud nervózní, jak mě přijmou bez rodinné záštity, jestli se budu umět chovat, jak mě to au-pairky naučily, jestli se nějak neztrapním. Jediné, s čím jsem si byla jista bylo to, že se na farmě nebudu nudit. Mé obavy ale byly liché. Zaneprázdněný strýc mě přivítal sice letmo, ale srdečně, ostatní lidé na farmě pak stejně vstřícně, jako v minulých letech.

Překvapením pro mě byl, nikoliv už malý, Barry mladší. Za rok, co jsem ho neviděla, velmi vyspěl, a vydatně se podílel na práci na farmě. Zatím jen manuálně, ale na podzim, stejně jako já, se chystá na univerzitu, aby jednou mohl farmu i řídit.

I Barry mě přijal srdečně, ale poznamenal, že už jsem dost stará na to, abych se přes prázdniny jen tak povalovala a okouněla, a že bych měla přispět prací. To jsem vděčně přijala.

Pro začátek jsme spolu sváželi seno do velikánské stodoly. Hned první pracovní den jsem v náhlém pohnutí myslí jsem křikla "hyjé!", třebaže vůz nebyl zcela naložen. Dobře vytrénovaná kobylka se dala do pohybu. Když se Barrymu s namáhou podařilo koně zastavit, přetáhl mě bičem. I on byl dobře vytrénovaný - ovládání biče patřilo ke kovbojskému řemeslu jako máslo ke chlebu - a trefil mě příčně přes obě půlky ve vypasovaných šortkách. Sykla jsem bolestí, a pohladila se po nich rukama. Když první bolest vyvanula, neměla jsem lepší nápad, než znovu křiknout "hyjé". Barry se tentokrát pohotově chopil opratí a zabránil koni vystartovat. I ovládání opratí patří ke kovbojskému fortelu. "Ty chceš, tuším, dostat," řekl Barry zlostně. "Jo, od tebe docela jo," odvětila jsem koketně. Barry zmírnil tón a snížil volume. "Přijď v devět večer do stodoly."

Po večeři jsem se vykoupala a trochu navoněla. Nemohla jsem se dočkat, až bude devět.

Když jsem přišla do stodoly, Barryjunior tam už byl. Beze slova mě objal a začal mě líbat. Dělal to dost dobře, a tak jsem si to chvíli dala líbit. Ale když mi začal rozepínat knoflíčky a dobývat se k mým kůzlátkům, chtěla jsem se mu vysmeknout, a když to nešlo, kopla jsem ho kolenem do koulí. Ne moc, nechtěla jsem mu ublížit. Jen jsem chtěla, aby mě pustil, což se mi podařilo.

Barry zkroutil bolestí tělo i tvář. Až první bolest pominula, narovnal se a procedil mezi zuby, "Ty jsi ale mrcha. Dostaneš na prdel!" Hrůzostrašně na mě cenil zuby. "Však kvůli tomu jsem přišla, nevzpomínáš si?" Barry poněkud zkrotl. "Jo? Já myslel, že to říkáš jen tak. Že chceš, abych tě ...", zakoktal se. Zřejmě nebyl zvyklý mluvit o sexu.  "To si vypusť z hlavy. Nezapomínej, že jsme příbuzní. Blízcí příbuzní. Chci jen dostat na prdel." Řekla jsem to tak, aby tomu rozuměl.

Barry teď zkrotl už úplně. "Tak pojď!"

Svlékla jsem se donaha. Barry jen vyvalil oči. "Na holou?" Barry se najednou stal sdílným. Vodí si do stodoly  a do jiných objektů farmy dcery kovbojů a ostatních dělníků. Ochotně se s ním líbají, některé si dají pomačkat prsíčka, ale to je všechno. O svlékání, natož pak o sexu, nechtějí ani slyšet. Je mu dvacet, a až teď vidí poprvé nahou ženskou.

"Jo?", podivila jsem se. "Tak to ti můžu dopřát po libosti. Dívej se, kolik chceš. Ale žádný sex! Rozuměls? A co bude s tím výpraskem?"

"Počkej tady, skočím si pro bič."

"Bičem ne," řekla jsem. "Jak jsi mě ráno přetáhl bičem, to se mi docela líbilo. Ale regulární bičování bych nevydržela."

Přistoupil ke mně, a dvěma prsty mě uchopil za pravou bradavku. I to se mi líbilo, a na chvíli jsem mu to dovolila. Potom jsem ho zlehka plácla přes ruku. "Stačí!"

Prohlížel si mě, a jak přejížděl očima shora dolů, a zase nazpět, shora dolů a zase nazpět poskakoval i jeho ohryzek.

"Co bude s tím výpraskem?", zeptala jsem se znovu.

Místo odpovědi řekl, "Ráno jedu na naši pilu, nahoru k Pebble Creek. Potřebujeme tyčky na novou ohradu pro páření dobytka. Jela bys se mnou?"

Byla jsem zklamaná, ale cesta do hor slibovala příjemné dobrodružství. "Ráda," odpověděla jsem. Než jsme se vrátili do hlavní budovy, dovolila jsem mu, aby si krátce pohrál i s mým levým prsníkem.

K pile to bylo 30 mil. Už jsem tudy jezdívala i v minulosti, ale jízda nádhernou, téměř panenskou, zvlněnou a zvrásněnou, hluboko zařezanými potoky protkanou krajinou na pomezí pastvin a lesa se mi nikdy nezprotiví.

Pozdravila jsem se s dělníky na pile. Dva  nebo tři byli noví. Ti staří mě pochválili, jak jsem od loňska vyrostla (nepokrytě se mi dívali na prsa) a zkrásněla. Ti noví jen smekli čepici, a řekli "Vítáme vás, slečno." Barry odevzdal mistrovi objednávku, co mají naložit, a podepsal mu dodací list. Potom si ze zdejší stáje vypůjčil dva koně, vhodné spíše na tahání klád, než na vožení městských slečen, a po strmé pěšině jsme vyjeli výš do hor. Zastavili jsme na místě, kde byl les přerušen prosluněnou, jen nedávno vytěženou pasekou. Výše na svahu jsme viděli brigádu mladých žen, jak obsluhují moderní techniku na osazování vytěžené mýtinu mladými stromky. Barry zašeptal kobylkám do ucha, že se mohou pást, a mně přikázal, abych se svlékla.

Zeptala jsem se ho, jestli mu nevadí, že nás ty holky nahoře na svahu uvidí. Barry lhostejně pravil, tak ať se kouknou, aspoň uvidí, o co přicházejí, když se ke mně chovají jak netykavky.

Nahou mě přivázal opaskem čelem k mladé borovici.

Nahlas mě chválil, jaké mám krásné tělo a rozkošnou prcku, a něžně mě po ní hladil. Dělal to velmi opatrně a gentlemansky. Neprotestovala jsem ani když mi všemi prsty zajel hluboko mezi půlky.

Až když se nabažil mých oblin, začal s vyplácením. I to dělal velmi decentně. Vydržela jsem to déle, než jeho dlaně. Když se už už zdálo, že je konec, zašeptala jsem, "Najdi ještě nějakej pěknej proutek."

Když se vrátil z křoví, švihl mě příčně stejným směrem, jako včera bičem. Sykla jsem bolestí a prohnula se v pase. Barry mi slíbil, že okamžitě přestane, jakmile naznačím, že mám dost. Vydržela jsem asi dvacet. Potom mě ještě dlouho hladil, a komentoval, že prdelka je pěkně růžová, ale stejně hladká, jako předtím. A příjemně teploučká. Než mi odvázal ruce, ještě jednou mě po ní silně plácl.

Na zadku mi bylo skvěle, ale ruce jsem od dlouhého vzpažení měla celé zdřevěnělé. Zatímco jsem s nimi cvičila, Barry pozoroval má poskakující ňadra, a nejednou sklouzl pohledem k mému rezavému klínu. "Nešlo by to příště bez toho uvazovaní?" zeptala jsem. Barry byl celý šťastný, že bude nějaké ´příště´.

"Slíbil jsem ti, že sex ne," řekl Barry rozpačitě, "a svůj slib dodržím. Ale...", zrudl v tváři, a nevěděl, jak dál. "Postavil se ti," pomohla jsem mu. Zčervenal ještě víc, a ohryzek mu začal nervózně poskakovat. Jen neznatelně kývl hlavou. "Chtěl bych tě poprosit..." Jazyk ho přestal poslouchat. Bála jsem se, že mu zapadl do krku, a že se Barry udusí. "Abych ti ho vyhonila...?" Opět pokýval hlavou. Zdálo se, že znovu přichází k sobě. "Tak to ne, milej zlatej," odmítla jsem ho. "To určitě ne!"

Zesmutněl. Přišlo mi ho líto. "Ale," dodala jsem, "třeba by se ti líbilo, kdybych se dívala, jak si to děláš sám." Pookřál. Toto by ale pro ty lesní dělnice už bylo přespříliš, tak jsme zašli hlouběji do lesa.

Opatrně jsme sjeli dolů k pile, vyměnili koně za naložený náklaďák a vydali se na zpáteční cestu.

V autě se Barrymu poněkud rozvázal jazyk. Je překvapený (a nadšený), jak bez zábran a bez rozpaků přistupuji k otázkám sexu, jak vím, co chci, a jak nejsem úplně hluchá ani k potřebám kluků. On, i jeho vrstevníci, nejen že si nedokáží povídat o sexu s děvčaty, ale dokonce ani mezi sebou. Nikdy ani s kamarády nepoužil slova, jako "postavit", nebo "vyhonit". Vysvětlila jsem mu, že je už jiná doba, a otázky nahoty a sexu už nejsou tabu, a že tento přístup jistě dřív nebo později dorazí i sem. Ano, svlékám se před kluky, ale není to z vyzývavosti, ale proto, že, jak Barry správně podotkl, i kluci mají své potřeby, a nemohou-li dostat všechno, jako že do určitého věku a do určitého společenského postavení nemohou, jsou vděčni, když dostanou aspoň něco. Striktní odmítání i drobných radostí přivede - některé - kluky k agresivitě, a kdo na to pak doplatí? Děvčata!

V příštích dnech jsem mu trochu pomáhala v zemědělství. Sváželi jsme nejen seno, ale i obilí, a vyorávali rané brambory. Po práci jsme se občas scházeli ve stodole, ale většinou jsme si tam jen povídali. Měla jsem pocit, že při mně trošičku mentálně dospěl. Jen jednou chtěl vidět, jak vypadá holka bez šatů.

Jednou mě ve stodole místo Barryho čekaly čtyři holky. Tři asi tak v mém věku, jedna o půl generace starší. Ta nejstarší, a zřejmě jejich mluvčí, mě bez varování napadla. Zareagovala jsem opožděně, a než jsem ji chytila za nohu a za loket, a složila ji na humno pokryté vysokou vrstvou sena, podařilo se jí mě dost bolestivě uhodit do žaludku. Na útok snědé holky, která se pokusila mě kopnout okovanou botou, už jsem byla připravena, a tak se milá dívčina ocitla v seně vedle své šéfky. Ostatní dámy po tomto vývoji situace raději pár kroků couvly, a místo násilí přistoupily raději k dialogu. V tomto případě k pentalogu.

Ta nejstarší, když vstala ze sena a oprášila si kalhoty, se ujala slova. Začala odhodlaně. Prý že mám dát své špinavé pracky pryč od mladého pána. Mladý pán je jejich, a až se jednou rozhodne  oženit, bude to s jednou ze zdejších, a ne s nějakou vyčůranou přivandrovalkyní bůhví odkud. A jestli ne - tady trošku zkrotla, když si vzpoměla, jak jsem s nimi zatočila - a jestli ne, že mi rozbijí  můj ohyzdný čumák, abych si nechala zajít choutky.

Zasmála jsem se. Trochu se mi ulevilo. Lekla jsem se, že jde o něco vážného, a la Divoký Západ. Ujistila jsem je, že můžou být klidné, že Barríčka, který je můj bratranec, rozumíte -  bra-tra-nec, mám ráda jen jako syna svého strýce, a jinak na něm nemám pražádný zájem, a ať si ho klidně strčí za sombrera.

Ale, že co jsem s ním dělala nahoře v horách, to prý nesvědčí o tom, že bych si od něj držela dištanc. Ach, prokleté tamtamy! Přesněji řečeno mobily. "A co jsem s ním takového dělala?", zeptala jsem se. Zrozpačitěly. Podrobnosti zřejmě nevěděly. "Tak já vám to řeknu. Dostala jsem od Barryho na zadek, protože jsem na něj byla protivná. To je snad něco, kvůli čemu byste měly panikařit?" Trochu zkrotly. Jedna z těch mladších se už docela potichu zeptala, "Jak protivná?" "Nechtěla jsem mu dát, protože je můj bra-tra-nec. Chápete?"

Teď zkrotly docela. Zezelenaly strachem, neboť důvod, který jsem uvedla, se mohl týkat kterékoliv z nich. Jen ta, co mě chtěla kopnout botou, se naopak trochu rozveselila. Nepochybně se jí v hlavě začaly kout pikle.

Se zcela pacifikovanými slečnami jsme se pak mírumilovně rozešly.

Od příštího dne Barry pro mě překvapivě neměl žádnou práci. Holky zřejmě intervenovaly i u něj. Mrzelo mě to jen docela málo. O aktivity jsem v tomto nádherném prostředí neměla nižádnou nouzi.

Dala jsem se do party se skupinou kovbojů. Mou hlavní úlohou bylo zabránit kravám, aby spadly do některé z hlubokých strží, na jejichž dnech zurčely pstruhové potoky s křišťálově čistou ledovou vodou. Trochu jsem se naučila i pracovat s lasem. Kluci mě na základě toho překřtili na Královnu hovězího, ale mám podezření, že to mysleli spíš ironicky.

Kluci kovbojové ve mně viděli blízkou příbuznou obou spolumajitelů farmy, a tak si ke mně nic nedovolovali. Trochu mě to mrzelo, protože něco málo bych jim nejspíš dovolila.

Jednou k večeru, když jsme zahnali krávy do ohrady na dojení, jsem odpočívala v malém open-air baru na okraji centrální osady. Najednou na mě někdo mával z elektrického náklaďáčku, naloženého konvemi s mlékem. Byla to ta holka s okovanou botou. Když složila konve do chladírny, zaparkovala auto, přisedla si ke mně a líbla mě na tvář. Po předchozí zkušenosti mě  její přátelské chování překvapilo.

Jmenuje se Inez (potvrdil se můj první dojem, když jsem ji ošacovala na hispánský původ) a pracuje v mlékárně. Mezi její povinnosti patří zásobování zdejšího baru a několika dalších stravovacích podniků v areálu farmy mlékem a mléčnými výrobky.

"Mělas pravdu," řekla, když se napila z mého mléka. "Když je na Barryho někdo protivný," na toto slovo položila zvláštní důraz, a na malý okamžik se odmlčela, "když je na něj někdo protivný, tak se s ním nemazlí. Podívej!" Postavila se, otočila se ke mně zády, a vyhrnula si džínovou sukni. Na stehně měla tři tenké červené  pruhy, které pokračovaly i pod kalhotky.

Nadechla jsem se, že ji polituji, ale Inez mě předešla. Asi umí číst myšlenky. "Nemusíš mě litovat. Já jsem ho vyprovokovala." Šibalsky se usmála. "Jsem ráda, že je Barry chlap, a ne maminčina prdelka."

"Podruhé už jsem nebyla tak moc protivná," opět u toho slova učinila významnou pauzu, "ale na zadek jsem dostala stejně. Byla to nádhera. Netajila jsem se tím, že se mi to líbilo, a Barrymu jsem to řekla. Ten mi slíbil, že mi dá na zadek, kdykoliv budu chtít. Děkuju ti, žes mě upozornila na tu možnost."

Teď jsem líbla já ji. "Mně se to taky líbí. Musím se ti přiznat, že jsem ti trochu zalhala. Nedostala jsem, že jsem byla ´protivná´ - to jsem si vyřídila jinak - ale proto, že jsem si to vykoledovala. Ale naplácal mi jen jednou. Potom přestal mít o mě zájem. To bylo asi tím, že ses na scéně objevila ty a tvoje kamošky." Odmlčela jsem se. "Ale já ti to přeju," dodala jsem, a přivinula Inez k sobě.

S Inez jsme se potom sešly ještě několikrát. Ona mi vyprávěla o svých názorech na zemědělství, pro něž má bakalářský titul, jakož i na život vůbec. Její názory i vystupování se mi líbily, a nemusela jsem se tudíž příliš nutit k tomu, abychom se zpřátelily. Já jsem jí pak vyprávěla o tom, jak řeším svůj sexuální život, aniž bych komukoliv dovolila ´všechno´. Pro Inez byly zážitky s tvrdší stimulací zadku nové. Nepřestávala mi děkovat, že jsem ji do těchto praktik zasvětila. Netajila se tím, že se jí Barry líbí, a poněkud domýšlivě se pochlubila tím, že náklonnost je oboustranná. Udělala na mě dobrý dojem.

Když jsme se na konci prázdnin loučili, zeptala jsem se Barryho, jestli mě nechce na rozloučenou ještě jednou vidět nahatou. "Ani ne," řekl. "Už na to někoho mám." "Inez?" zeptala jsem se. "Ona ti to vykecala? To je ale mrcha! Dostane na prdel!" Když jsme se v jednom z řídkých případů sešli u večeře v strýcově domě, pochválila jsem Inez před Barrym, a poradila mu, ať se jí drží. Nadouval se pýchou.

Cestou autobusem firmy Greyhound zpátky do Houstonu jsem v duchu prováděla inventuru letošních prázdnin. Po emoční stránce to nebylo nic moc. Dvakrát-třikrát necking s nezkušeným milovníkem, jeden výprask (pěkný sice), a dost. Na druhou stranu ale jsem strávila skoro tři měsíce v úžasném prostředí, mezi úžasnými lidmi, mnohé jsem se naučila,  a snad jsem byla i trochu užitečná. A v neposlední řadě jsem  přispěla k tomu, že budu - možná - mít skvělou charizmatickou švagrovou, která je zárukou, že farma, která jednou bude napůl moje, bude dále rozkvétat.

Už když jsem vystupovala z greyhoundu, dospěla jsem k významnému rozhodnutí. Na univerzitě nebudu studovat středostaroanglickou literaturu se zvláštním přihlédnutím k Chaucerovi, jak jsem měla ještě před pár hodinami v úmyslu, ale zakousnu se do zemědělství.

Předák Larry obhlíží centrální osadu: