Daniela, Darina a Drahuše aneb Univerzita do každé vesnice! (17)

　

3D

Pracuji jako konstruktér v jedné dost velké strojírenské firmě, která jakýmsi zázrakem ještě zůstala ve vlastnictví státu. Mé pracoviště se nachází v samostatném domku stojícím v rohu areálu firmy, asi dvěstě metrů od hlavní budovy. Místnost sousedící s mou kanceláří, nebo, chcete-li ateliérem,  která dříve sloužila jako sklad mých výkresů  i výkresů mých početných předchůdců, osídlily začátkem léta, když naše komerční univerzity vychrlily další porci vysoce kvalifikovaných odborníků, v rychlém sledu tři mladé, čerstvé inženýrky. Pro duchovní bohatství firmy se našlo místo ve vlhké suterénní komoře bez oken, vedle kotelny, kde se do přechodu na mazut skladovalo uhlí.

Ze začátku se nic nedělo, až na to, že jsem přes tenkou příčku často slýchal jejich zvonivý smích.

Asi po dvou týdnech přišla na návštěvu Daniela. Jak jsem se dozvěděl později, byla za všech tří  nejmladší. "Slyšela jsem, že jste chodící encyklopedie," oslovila mě, "a že umíte úplně všechno." Byla nějak dobře informovaná. "Chtěla bych vás poprosit, jestli byste mi s něčím nepomohl." Mám měkké srdce, a když někdo slušně poprosí, proč ne.

Řešení záležitosti, se kterou přišla, vyžadovalo málinko znalostí matematiky na úrovni osmé třídy, a jen o málo víc selského rozumu. Byli jsme proto hotovi rychle. Daniela ale zůstala sedět. Zřejmě ještě neuplynul čas, který si vymezila ke své "služební" návštěvě u mě. Bez dlouhého úvodu se mě zeptala, jestli jsem byl někdy manželce nevěrný. Vida, tamtamy rozhlásily už i to, že jsem ženatý. Podle pravdy jsem odpověděl, že nikoliv. "Ale toužíte po tom, že?" zeptala se Daniela. Neřekl jsem nic, ale D. znala své pappenheimské. Nemarnila čas. Postavila se, shodila džínovou sukni a stáhla si malinké krajkové kalhotky jedovatě fialové barvy. Rozhlížela se, kde by mohla rozbít hnízdečko lásky, a zaujal ji široký podokenní parapet. Nebýt mé duchapřítomnosti, která není u mě zase až tak běžná, klidně by si lehla do mého ještě ne zcela uschlého výkresu, který mě stál několik týdnů práce, a který jsem měl po uschnutí, během polední přestávky, donést do planografie  a zhotovené kopie pak do prototypové dílny. Když jsem výkres odklidil, Daniela se opřela o parapet a nabídla se mi odzadu. "Můžeš to pustit naplno, beru antibaby pills," řekla věcně. Ani si nepamatuji, že bychom si potykali.

Tušil jsem, že neudělám dobře, rozhodnu-li se v duchu známé říkánky ´kdo dívku má a nelíbá, když ta se k němu nahýbá...´, ale když jsem si vzpomenul na spoustu vinou mé nerozhodnosti promarněných příležitostí, výslednice zněla ´ano´.

Nebyl jsem už dlouho se ženou, a tak jsem byl rychle hotov. Asi nebude se mnou spokojená, říkal jsem si. Nu což, aspoň už nebude víckrát ode mě nic chtít.

Ale chtěla. Objevila se už na druhý den ráno, dlouho před začátkem pracovní doby. Donesla s sebou velkou červenou vlněnou deku. Ukázalo se, že včera opravdu nebyla spokojená s tou souloží, ale nikoliv pro nedostatečné postavení nebo pro krátkou výdrž, ale kvůli tomu, že ji kachlíkový parapet studil do pupíku.

Rozložila deku vedle kreslící desky a svlékla se donaha. Kalhotky měla tentokrát zelené, ale stejně odpudivě jedovaté, jako včera. Až teď jsem si ji mohl pořádně prohlídnout. Včera jsem ji viděl jen odzadu, a to ještě jen od pasu dolů. Byla dost štíhlá, vysoká, černé vlasy po lopatky. Podprsenku, která by jí podpírala asi tak dvojky, neměla, zato měla dolní část ňader pomalovanou modrou a zelenou barvou. Příšera. Ohanbí jen částečně vyholené, a na pravém stehně v sousedství  slabiny vytetovaný (nebo namalovaný?) necudný, do nedávna přísně tabuizovaný symbol, jaký kluci kreslí po plotech a po oknech ve vagónech metra. Jako kdyby nebylo vidět, že tam je to, co znak symbolizuje.

Pomohla mi se svlíkáním. Potom se ke mně přitiskla pomalovanou hrudí  a pravou rukou si trochu pohrála s mým údem. Zdálo se, že dnes mi neudělá takovou hanbu. "Pojď, za chvíli přijdou baby. Aby nás neslyšely," řekla a strhla mě na deku. "Byls bezva," řekla na odchodu a dala mi pusu na jazyk.

Jen co jsem poskládal  deku a odložil ji, aby nebyla na očích, přišla kaštanová Slovenka Darina, o něco nižší a o něco širší, než Daniela. "Dostala som za úlohu vypracovať posudok na jeden projekt, ktorý prišiel z Európskej únie. Ale dali mi ho vo francúzštine. Somári. A ja po francúzsky viem len jedno slovo, ´merde´." Zahihňala se. Zatímco jsem pročítal francouzský text, ona něco kutila pravou rukou ve svých kalhotách. Možná, že i pod nimi. "Měla byste si dělat poznámky," pravil jsem vyčítavě a významně se podíval do jejího klína. "Joj, vy myslíte toto?" Aniž se začervenala, vytáhla pravičku z béžových plátěných kalhot s rozšířenými nohavicemi, a zahýbala nalakovanými prsty. Hezky jí padnou, pomyslel jsem si o těch kalhotách. Nenapadlo mě, že zanedlouho uvidím, co je pod nimi. Nadiktoval jsem jí nejen tresť žabožroutského projektu, ale přidal jsem i vlastní hodnocení, proč je ten projekt pitomý, a proč by ho měla z titulu své funkce potopit. S líbezným úsměvem mi poděkovala a zeptala se, jestli může ještě přijít, až bude něco potřebovat. Slovo ´potřebovat´ vyslovila s takovým akcentem, že jsem si byl skoro jist, že bude chtít totéž, co Daniela. "Merde."

Zdálo se, že jsem si svým měkkým srdcem udělal medvědí službu. Netrvalo dlouho, a měl jsem se seznámit i s Drahuší, hnědovláskou s parametry modelky. Podnik budoval novou moderní výrobní halu a vypsal tendr na nákup strojního vybavení. Drahuše dostala za úkol zkompletizovat početné přišlé nabídky a připravit pro vedení podklady tak, aby se vyhovělo zákonu o veřejných zakázkách. Sestavili jsme spolu údaje z nabídek do excelovské tabulky a vytvořili i pěkně barevné trojrozměrné diagramy. Ukázal jsem Drahuši, jak lze poměrně bezbolestně hodnotit nabídky podle nejrůznějších kritérií. 

Drahuše nebyla hloupá, ostatně stejně jako její kolegyně. Jen zaostalá a zlenivěná, hlavně díky zrůdnému systému vzdělávání, jaký u nás od jisté doby zavládl. A tak rychle pochopila, že Excel, o němž dnes slyšela poprvé, by se dal využít i jinak, třebaže ne zrovna k potěše firmy. "Do takové tabulky by se daly sestavit údaje o mých milencích," pravila, a v očích  jí zajiskřilo. "Píšu si je do takového deníčku, a už v tom začínám ztrácet přehled." Abych viděl, že nekecá, z kapsičky na vnitřní straně sukně vytáhla miniaturní, ve světlehnědé kůži vázaný  památníček hustě popsaný ještě miniaturnějším písmem. "Chcete vědět, kolik jsem měla milenců?" "Ani ne," odpověděl jsem. Na hřbetě mě zamrazilo.

O Drahuši jsem pak nějaký čas neslyšel. Došlo mi, že pracovní dobu nejspíš tráví prohlubováním znalostí Excelu. Zatím se u mě střídala Daniela s Darinou, abych jim pomáhal řešit drobné nenáročné úkoly, za něž byly placeny. Jednu chvíli jsem si myslel, že "konzultace" využívají jen k tomu, aby měly důvod vést společenský život a s různou mírou rafinovanosti mě svádět. Ale ne, svou neschopnost nesimulovaly. Někdy později jsem si je všechny tři trochu oťukal, abych zjistil, že jejich všeobecný přehled končí tím, kdo vyhrál kterou soutěž o Miss nebo o Oscara, který herec má největší penis, a s kým právě šoustá ta která moderátorka z některé z početných televizí. Případně ještě jak se ubránit nechtěnému početí. A to ani nemluvím o oboru, který "vystudovaly". Daniela navíc přicházela, aby se mnou pravidelně souložila, a Darina, aby se postupně propracovávala k témuž: tu se mi prsníkem otírala o rameno, když se nakláněla k monitoru, na kterém jsem jí něco vysvětloval, tu se mi rukou opřela o stehno, proklatě blízko strategických zón, tu zapomněla jazyk v mých ústech, když  navrhovala tykání.

Koncem toho týdne mi Darina přišla sdělit, že "generálny manažér si dal zavolať Drahušu, a povedal jej, ako ho teší, že mladí ľudia iniciatívne využívajú svoje znalosti z iných oblastí, a že na túto skutočnosť určite nezabudne, keď bude najbližšie podpisovať prémie." Generální zřejmě také slyšel o Excelu poprvé.

Po dvou týdnech se začala znovu objevovat Drahuše. Vítězoslavně mi oznámila, že si památníček přepsala do tabulky. S nadšením vyprávěla, jak je teď všechno pohodlné. Některé věci už pozapomínala a listování v zápisníčku na cigaretovém papíře bylo  pro prsty i pro oči tak namáhavé. Nehledě na to, že zápisníček by mohl někdo najít, což by byla katastrofa. Naprostá katastrofa. Jednou se k tomu už schylovalo, když manžel při laškování nahmatal v lemu sukně něco tvrdého. "Na excelové tabulce mám password, a teď už mi může." Učenlivá. Udělala obscénní gesto, aby nebyla mýlka, co jí může.  "Kdybyste mi slíbil, že to nikomu neukážete, vytisknu vám kopii. Nebo vám to hodím rovnou na cédéčko." Zřejmě jsem nepatřil do kategorie "někdo".

"Teď stačí pár kliknutí, a vidím, jak, kdy a kde jsem se s kým seznámila, jak probíhalo první rande, jaký dárek donesl, jakým způsobem mě opaloval, na kolikátém rande jsem mu podlehla (hihihi, většinou hned na prvním), jaké měl anatomické parametry, jak probíhala předehra, pokud k ní vůbec došlo, v jaké poloze jsme se milovali, kolik čísel vydržel, jestli jsme pak zašli někam do podniku, jak dlouho vztah trval, jaké měl speciální požadavky a nápady na zpestření, známka, jakou jsem ho ohodnotila. V poznámce mimořádné okolnosti, např. jak nás načapala jeho manželka. Hahaha. Je to strašně vzrušující, takhle si osvěžit staré vzpomínky." Sevřela kolena a prohnula se v zádech. Oči se jí na okamžik zamlžily. "Nejvíc mě ale žere, že jsem měla chaos v číslování. Doteďku jsem byla v tom, že jich bylo šestadevadesát. A víte, kolik jich bylo fakticky?... Mimochodem, když se tak bavíme o těchhle důvěrných věcech, myslím, že bysme si mohli tykat, co říkáš? Devětadevadesát!"

"Devětadevadesát! Docela hloupé číslo. Chtělo by to zaokrouhlit." Nedal jsem najevo, že vím, kam míří. "Teď jsem ztracená v tomhle zapadákově, že se ani nemám s kým seznámit." Stále jsem nic nechápal. Povzdychla si. "Takže budu muset svést tebe." A bylo to venku. Namítl jsem, že jsem ženatý. Šťastně ženatý. "No, jak myslíš," pravila. "Ale mohla bych se případně zmínit v hlavní budově, že jeden starý inženýr," zamračil jsem se, "že jeden starý inženýr zneužívá toho, že jeho pracoviště je odlehlé, a že tam nikdy nepřijde nikdo z vedení, protože se tam nedá dojet autem, a sexuálně obtěžuje mnohem, mnohem mladší, nevinné a nezkušené, a neváhám dokonce říct naivní kolegyně." A sakra. Daniela si nejspíš pustila hubu na špacír. "Jsem teď zadobře s generálním manažerem, a ten mi slíbil, že kdykoliv budu cokoliv potřebovat," na ´cokoliv´ položila důraz, "že mu můžu plně důvěřovat." Toseví. Takové perfektní kočce se to slibuje. "Moje žena má dnes narozeniny, a není vyloučeno, že právě dnes mi bude ochotná po delší době dát," chytal jsem se stébla. "A nebylo by dobré, kdybych třeba nebyl ve formě." Tomu rozuměla. "Tak jo. Tak mě budeš jen tak hladit." Zvýšila hlas. "Ale jen dnes! Jasné?" A že neměla daleko od slov k činům, už mi seděla na klíně, se sukní vysoko vykasanou a kalhotkami na půl žerdi.

Darinu mezitím přestaly bavit sofistikované náznaky, a tak přitvrdila. "Môj manžel mi každé ráno bozká prsia. Ale teraz musel ísť na služobku. Hlupáčik." Ani na chvíli jsem nepomyslel, že by mohly zabrat naivňoučké výmluvy, kterými jsem se pokoušel oblbnout Drahuši. Tak jsem bez dalších řečí přiložil ústa k jejímu tričku. "Cez textil to nemá cenu. To treba na holú." Zahihňala se a vyhrnula si tričko ke krku. Vyhrnutí košíčků číslo tři už milostivě nechala na mně. Asi čtvrthodinu jsem jí střídavě olizoval čímdál tvrdší bradavky. "Ale, keď mi vybozká prsíčka, obyčajne sa vzruším, a on mi musí vybozkať aj jaskyňku." Vyhrnula si sukni, pod níž byla naostro. "Ale keď mi vybozká jaskyňku, tak ..."

Tak se stalo, že než začaly zrát švestky, souložil jsem bez vlastní iniciativy pravidelně se třemi nenasytnými larvičkami a dělal za ně jejich práci. Svou vlastní jsem dělal po pracovní době. Domů jsem přicházel dost unaven, což kolem a kolem vedlo k tomu, že manželce zázračně pominuly chronické migrény.

Věděl jsem, že si zahrávám s ohněm a trnul jsem, kdy dojde k nějaké katastrofě. Velmi blízko k ní bylo těsně před Vánocemi. To ke mně přišla Daniela. Vykasala si sukni až k pásu. Tentokrát pod ní neměla žádné krajky, zato na levé půlce se skvěl tenký červený proužek, nejspíš od nějakého prutu, a dva další podobné, o něco slabší, na levém stehně. Podle jejich umístění jsem usoudil, že se bránila  (a že ten, kdo jí to udělal, je pravák), a podle toho, že jich bylo tak málo, že se ubránila. "Podívej, co mi dnes udělal můj starý," komentovala. "Tvému starému se nedivím", pravil jsem. "Máš hezkou prcku, jak už jsem si párkrát všiml." "Sedmatřicetkrát," skočila mi do řeči. A kruci, pomyslel jsem si. Zřejmě i Daniela si vede deníček. "Na takovou bych si i já docela rád plácl," kecl jsem nazdařbůh. "Tobě bych to ochotně dovolila, ale ten hajzl na mě sahat nebude." Tsssss, sotva rok po svatbě, a už hajzl. "Co ho k tomu přivedlo?" zeptal jsem se. "Nějaká svině mu nažalovala, že mám milence." Zezelenal jsem. D. si toho všimla a pravila, abych neměl péči, že o mě nešlo. Nevěděl jsem, jestli se mám uklidnit nebo vztekat. Nicméně mi odlehlo. Průšvih je zažehnán. Aspoň pro tuto chvíli. "To jsi dopadla dost dobře," řekl jsem, když jsem se jakž takž zkonsolidoval. "Jak to, že tě neseřezal víc?" Potutelně se usmála. "Netroufl si. Já se totiž taky umím prát."

Podzim a zimu jsem prožil se smíšenými pocity ve sladkokyselém hříchu. Začátkem jara jsem se některé z nich neprozřetelně zmínil, že moje žena odjela  opatrovat nemocnou vnučku, a že bude nejmíň týden pryč. Drahuše navrhla, že bychom to měli využít a udělat si víkendový piknik na chatě jejích rodičů. Domluveno, uděláno. Vyjeli jsme v pátek, rovnou z práce. Daniela koupila chleba, já jsem nakoupil klobásy a spoustu vína, Darina vzala kytaru. Drahuše řídila. Auto, i celou akci. V mozku mi bliklo varovné světýlko podezření, ale brzy zhaslo.

Děvy nasbíraly roští v přilehlém lese, já jsem založil oheň v krbu. Než se rozhořel, zahřívali jsme se vínem. Dlouho do noci jsem vyprávěl vtipy, s přibývajícími hodinami a se zvyšující se hladinou alkoholu čímdál oplzlejší. Když mi vyschlo v krku, střídali jsme se s Darinou. Ta hrála na kytaru a zpívala. Znala spousty krásných slovenských a cikánských písní. Spali jsme odděleně. Děvčata v ložnici, já v salónku u krbu.

V sobotu dopoledne jsme vyrazili do probouzející se přírody, a po strmé stezce jsme dorazili na vyhlídkové skalisko, odkud jsme pozorovali naše město hluboko pod námi. Z té výšky vypadalo docela snesitelně. Po návratu z dost namáhavého výletu jsme založili ohniště před chatou, opekli klobásy a pokračovali v bohulibé činnosti začaté předcházejícího večera.

Když se setmělo a zábava začala váznout, ujala se slova Drahuše. Proslov byl určen mně, holky byly zřejmě s celým scénářem obeznámené předem. Důvěřovala mi, myslela si, že jsem charakter a spolehlivý kamarád, v hezkých chvílích mi o sobě všelico prozradila. A teď, úplně náhodou zjistila, že jsem machistický dobytek, špína, která zneužila bezelstnou důvěřivost nezkušených mladičkých kolegyň, aby ukojila své zvrácené choutky. Lásku, nejněžnější lidský cit, jsem degradoval na bohapustý zvířecký pud, a nezasloužím si jejich čisté a nezištné přátelství. Všechny jsem je zneuctil, zklamal, oklamal podlými sliby, ponížil, vydíral hrozbou udání, zničil jejich pověst, vystavil obecnému pohoršení, ohrozil jejich manželské svazky, a dost možná i nakazil. Musím být potrestán, a sice výpraskem na holý zadek. Obrátila se k děvčatům a zeptala se jich, jestli s tím souhlasí. Obě horlivě přikývly.

Uvědomoval jsem si, že kdybych se pokusil věci uvést na pravou míru a obvinit Drahuši ze sobectví, žárlivosti a prolhanosti,  ztratil bych víc, než získal. Rozhodl jsem se proto, že hru dohraji až do konce. Když se mě Drahuše formálně zeptala, zda můžu něco uvést na svou obhajobu, pravil jsem, že nic. 

Potom jsem už jen plnil pokyny. Svléknout donaha, zaběhnout k lesu a nalámat pruty - pro každou jeden, pokleknout k plastikovému piknikovému křesílku a držet od každé po dvaceti rukou, úzkým páskem z Danieliných texasek a prutem. Po každé šedesátce malé intermezzo, během kterého jsme vypili další sedmičku vína.

Daniela svou porci dost odflákla, od Dariny to bylo spíš hlazení. Zato Drahuše si dala záležet. Žárlivost, to je mocná čarodějka. Když bylo po výprascích, Drahuše ještě oznámila, že se hluboce stydí, že takovému člověku věnovala svou přízeň i to nejcennější, co může žena muži dát, a že se mnou definitivně přerušuje veškeré styky. Stejně jako ostatní dvě D. Tentokrát se jich nezeptala, jestli souhlasí. Když dořečnila, odtroubila rozchod, a šli jsme spát. Opět odděleně.

Embargo skončilo ještě téže noci. Aspoň pokud jde o Darinu. Když všichni spali, vklouzla do mé "ložnice", i pod mou deku. Přitulila se ke mně a dlouho hledala slova, kterými by začala. "Prišla som sa ti ospravedlniť. Síce som hlasovala aj ja, aby sme ťa vymrskali, ale len preto, aby som s nimi vydržala. Ktovie, ako dlho s nimi budem musieť sedieť v jednom kanclíku, a tak musím s nimi vyť. Pravda, bola som na teba najedovaná, že trtkáš aj s tými dvoma ochechuľami - myslela som, že si len môj." Zasněně si povzdychla a pohladila mě mezi nohama.  "Ale takto surovo by som ťa nepotrestala, takto surovo nie. Ja by som sa ti bola pomstila ináč. Rafinovanejšie." Potichu se zasmála, a znovu se jala sbírat odvahu. "Ale na druhej strane, keď sme ťa šibali, všimla som si, že sa ti bohovsky postavil." Zajela mi rukou hluboko mezi nohy, aby nebyla mýlka, kdo že se to postavil. "Už som to počula, že výprasky po holej riti zvyšujú libido. Ale teraz som to prvýkrát videla na vlastné oči." Přitiskla se ke mně ještě těsněji. Mezi žebry jsem cítil její tvrdou levou bradavku, chráněnou jen tenkým pyžamem. Z té pravé se pyžamo sesmeklo, a bradavka skončila v mé dlani. "Niekedy by som si to rada vyskúšala aj ja. Najradšej s tebou."

V úterý po víkendu přišla do ateliéru Daniela. Tentokrát nepotřebovala žádnou konzultaci. Ani nezakrývala, proč přišla. "Jednou jsi říkal, že bys mi chtěl naplácat na zadek." Udělal jsem rozpačité gesto, které mělo znamenat, že jsem to říkal jen aby řeč nestála. "Obdivovala jsem tě, jak jsi ten krutý výprask v sobotu statečně snášel. Ani jednou jsi nezasténal, ani jednou jsi nevykřikl. Ani ses nepokusil tomu vyhnout. Teď máš možnost mi to oplatit," pokračovala. Namítl jsem, že ona mi nijak neublížila, že se na ni nezlobím a že nemám žádnou potřebu revanše a už vůbec ne pomsty. A že ten výprask nebyl nijak krutý, a že jsem ho za svou hloupost naprosto zasloužil. "Jsem ti strašně vděčná, že jsi neprozradil, žes mě nezneuctil, nezklamal, neoklamal podlými sliby, neponížil, nevydíral hrozbou udání, nezničil mou pověst, nevystavil obecnému pohoršení, ani neohrozil mé manželství, ale že jsem to byla já, kdo tě dost nestydatým způsobem svedl. A tak si zasloužím, abys mi nasekal." Začal jsem koktat něco o tom, že jí nechci způsobit bolest a podobné cancy. Tak byla nucena přiznat barvu. "Ale já to mám ráda. Sice jen od někoho, a jen za jistých okolností, ale mám to opravdu ráda."

Tak k pravidelným souložím s Danielou a Darinou přibyl ještě erotický spanking. Embargo sem, embargo tam. U Daniely se potvrdilo, že to má ráda. A Darina si sama sobě potvrdila, co už tušila, "že by to mohlo byť bohovské". Začali jsme rukou, OTK. U Daniely napřed přes kalhotky, Darina chtěla na holou hned od začátku. Časem jim to začalo být málo, a tak jsme zkoušeli i jiné nástroje. Jednou týdně ode mě odcházely s docela pěkně červenou prcinou.

Dva týdny po výletu do hor přišla Drahuše. Jako kdyby se nechumelilo. Jeden velký ruský podnik zahraničního obchodu, který před vlnou pseudoantikomunistických barevných majdanů ve východní Evropě odebíral od naší firmy téměř veškerou produkci, si na nás opět vzpomenul, a chtěl by navázat na dřívější plodnou spolupráci. Drahuše byla pověřena na nabídku odpovědět a naznačit vlažný zájem. Pomohl jsem jí sestavit odpovědní dopis a příslib, že připravíme katalog zařízení, která jsme schopni dodávat na ruský trh. Když jsme byli hotovi, zeptal jsem se jí, jestli to má znamenat konec deklarovaného definitivního přerušení veškerých styků. Trochu se začervenala. "Nemysli si, že jsem ti odpustila. Jsi svinský parchant, a já nelituju žádné rány, která nepadla vedle." Na chvíli se odmlčela. "Ale je mi bez tebe smutno." Líbezně se na mě usmála a přivinula se ke mně tak, že moje ruka přistála v oblasti jejího Venušina pahorku.

Během týdne jsem zkompletizoval katalog našich výrobků, který jsem už dlouhá léta chystal pro docela jiného zákazníka: pro strejčka Příhodu. Dobrá polovina položek byla už z mé dílny. Dovršení díla jsme s Drahuší stvrdili spontánní souloží. O parchantech už nepadlo ani slovo.

Rusové na katalog reagovali téměř obratem. V půli dubna generální manažer odletěl do Pítěru a vrátil se s patnáctiletým kontraktem v úhrnné hodnotě víc než deset miliard. Firma měla nadlouho postaráno o budoucnost. Ale hlavně Drahuše, která se rázem stala hrdinkou dne. Generální si ji vzal do hlavní budovy za svou asistentku a zvýšil jí plat na trojnásobek. Do excelovské tabulky jí přibyl další řádek.

Když byla Drahuše pryč, Daniela s Darinou přestaly jedna před druhou skrývat, že ke mně chodí na sexuální hrátky a na spanking. Někdy přicházely i obě naráz. Jejich požadavky se stupňovaly, a jejich fantazie neznala mezí. Začínal jsem být unavený. Když je sexu málo, nebo když zcela chybí, je to špatné, ale když je ho moc, je to skoro ještě horší. Můj problém měl vyřešit sám osud. 

Danielin hajzl pochopil, že svou charizmatickou ženu neudrží na uzdě ani bičem, natož pak delikátnějšími prostředky, a podal žádost o rozvod. Ještě před stáním Danielu vyhnal z bytu, který nepatřil do bezpodílového vlastnictví, a Daniela se odstěhovala k rozvedené matce na vzdálený venkov. Darinin manžel také něco šípil, a aby si ženu udržel a pojistil, udělal jí děcko. Při způsobu života, jaký Darina vedla, nebylo divu, že její těhotenství bylo rizikové. A najednou jsem byl v domečku opět sám.

Přesněji řečeno sám s Drahuší.

Drahuše za rok po mém boku a pod mým nenásilným vedením udělala velký pokrok. Na rozdíl od svých kolegyň dávala pozor na to, co říkám, co a jak dělám, a postupně se naučila víc a víc problémů řešit samostatně. Navíc, a to je nejdůležitější, začínala mít o práci opravdový zájem. Z internetu si obstarala učebnice a jinou literaturu a iniciativně si začala obnovovat a doplňovat své poněkud opřekot nabyté vzdělání, často přerušované nevázanými sexuálními aktivitami. V době, kdy nastoupila do vedení, si uměla sama poradit prakticky se vším, a mé konzultace přestala potřebovat. Stala se platnou členkou menežmentu, a já si dovoluji tipnout, že není daleko doba, kdy nemastného neslaného generála vytlačí.

To, že přestala chodit kvůli konzultacím, neznamená, že přestala chodit vůbec. Generální manažer, přes své mládí, byl nejspíš nemastný neslaný i v posteli, a Drahuše si proto ráda doplňovala péči o své tělo na červené dece, kterou Daniela nechtěla při svém spěšném odchodu z firmy zpátky. Drahuše udělala značný pokrok i v počínání na dece, a dosavadní bohapusté šoustání začínalo připomínat milování. Kvantita přerostla v novou kvalitu.

Začínal jsem být opět šťastný. Jenže - jak už to v životě chodí - mé štěstí nemělo mít dlouhého trvání. Opět totiž nastal čas promocí, a do kumbálu vedle nastoupila funglnová magistra Jitka.